Válka bez hranic
USA, NATO rozšiřují vojenskou roli v jihovýchodní Evropě
21.9.2009 Komentáře Témata: Současné události, Analýza 2234 slov
11. září balkánský zpravodajský zdroj ocitoval předsedu Centra pro jihovýchodní Evropu na Woodrow Wilson International Center ve Washingtonu DC Johna Sitilidese, který tvrdí, že: „Ačkoliv se Spojené státy nesoustřeďují na Balkán, jak tomu bylo v 90. letech, výzvy v tomto regionu jsou stále považovány ve Washingtonu za velmi velké.“(1)
Sitilides v r. 1998 založil a byl výkonným ředitelem Centra západní politiky v americkém hlavním městě, které se specializovalo na „americkou zahraniční a bezpečnostní politiku ve východním Středomoří, na Balkáně a v oblasti Černého moře“, předtím, než zfúzovalo s Centrem Woodrow Wilsona, a je „pravidelným řečníkem ohledně zahraniční politiky na National Defense University Pentagonu a v National Foreign Affairs Training Center.“(2)
Ve výše zmíněné zprávě uvedl: „Poslední návštěva amerického vice-prezidenta Joe Bidena na Balkáně byla signálem, že ačkoliv tento region není předmětem neustálé pozornosti prezidenta, výzvy v této oblasti jsou stále považovány za velmi velké.“(3)
Biden navštívil Balkán letos v květnu a byl nejvyšším americkým představitelem, který zajel do Kosova od doby jeho jednostranného vyhlášení nezávislost v únoru 2008. Když byl v hlavním městě odtržené srbské provincie, trval na tom, že odtržení Kosova je „naprosto nezvratné“ – devatenáct měsíců poté, co stále nebylo uznáno 130 zeměmi ze 192 světových zemí – a zdůraznil, že: „Úspěch nezávislého Kosova je prioritou naší vlády.“(4)
Když byl ještě v americkém senátu, hrál Biden významnou roli při podpoře rozbití Socialistické federativní republiky Jugoslávie a v prosazování integrace jejích bývalých republik do NATO.
Během posledních šesti let bylo téměř každé zemi na Balkáně nařízeno poskytnout jednotky pro válku v Iráku, jako předpoklad/předběžnou podmínku budoucího členství v NATO, a v současné době má každičká země na poloostrově, s výjimkou Srbska – Albánie, Bosna, Bulharsko, Chorvatsko, Makedoni, Černá Hora, Rumunsko a Slovinsko – jednotky sloužící pod velením NATO v Afghánistánu, nebo, v případě Černé Hory, brzy mít bude.
Mnohé z výše uvedených zemí mají nyní také na své půdě americké základny a většina, ne-li všechny, podepsaly dohodu o statutu sil (SOFA) o přítomnosti amerických jednotek a jednotek NATO.
Po první vojenské operaci NATO v historii – operaci Deliberate Force v Bosně v r. 1995 a operaci Allied Force against Yugoslavia v r. 1999 – a nasazení jeho jednotek v Makedonii na počátku tohoto desetiletí v rámci operace Essential Harvest v r. 2000 a operaci Amber Fox o rok později, se pozornost členů aliance a bloku kolektivně přesunula na tak zvaný širší Střední Východ a války, které začali v Iráku a Afghánistánu.
Dokonce i v mezidobí Washington a Brusel využívaly Balkán pro výcvik a přepravu jednotek jak pro afghánské, tak irácké operace. Pentagon získal permanentní používání sedmi vojenských základen v Bulharsku a Rumunsku, protože obou zemím bylo v r. 2004 zaručeno plné členství v NATO, a tato zařízení byla napojena na základnu USA a NATO v Incirlik v Turecku v rámci války západu v Afghánistánu a Iráku a zástupných konfliktů v Černém moři, jako gruzínko-ruské války v srpnu 2008.
Balkán má hrát dokonce významnější roli v západním tahu na východ a na jih, do bývalého sovětského prostoru, včetně Kavkazu a střední Asie, a do jižní Asie, na Střední Východ a do Afriky.
Tato oblast, jihovýchodní Evropa, je nyní také v hledáčku pro plán globálního protiraketového deštníku USA a NATO.(5)
Bývalá Jugoslávie se stala cvičištěm pro Pentagon a NATO, kde se mají integrovat ozbrojené síly partnerských balkánských zemí, zemí bývalého Sovětského svazu, Skandinávie, Středního Východu a Afriky, zapojených do programů Partnerství pro mír, Středozemní dialog a Istanbulská iniciativa spolupráce.
Od 13. září probíhají cvičení NATO simultánně v bývalých jugoslávských republikách Bosna, Chorvatsko a Srbsko.
3. září NATO začalo s dvoutýdenním cvičením Combined Endeavor 2009, které se má konat na třech místech v Bosně, za účasti šestnácti zemí NATO a hostitelské země.
Brigádní generál bosenské armády Dragan Vukovič měl doslova říct: „Toto cvičení je obrovskou příležitostí, aby bosenské ozbrojené síly ukázaly svoji připravenost a pohotovost stát se plnými členy NATO.“(6)
O týden později začalo 18 denní cvičení Jackal Stone 2009 v sousedním Chorvatsku, kterého se účastní 1,500 vojáků z 10 zemí – Albánie, Chorvatska, Maďarska, Litvy, Makedonie, Polska, Rumunska, Švédka, Ukrajiny a USA – a „chorvatské letectvo a vrtulníky vzdušné obrany, letadlo amerického letectva, vrtulníky americké armády a torpédoborec amerického námořnictva.“(7)
Chorvatské noviny oznámily, že „hlavním cílem cvičení je posílit spolupráci mezi ozbrojenými silami zúčastněných zemí… v rámci posílení regionální bezpečnosti a stability…“(8)
Článek s názvem „Armády 15 zemí v Srbsku“ poskytl podrobnosti o čtyřdenním cvičení NATO MEDCEUR (Medical Central and Eastern Europe Exercise) v Srbsku, které skončilo 13. září a kterého se „účastnili vojáci z 15 středoevropských a východoevropských zemí“.(9)
Popravdě, rozsah cvičení byl širší, než střední a východní Evropa, týkal se i jižního Kavkazu. Zúčastněnými členy NATO a partnery byly Albánie, Arménie, Azerbajdžán, Bosna-Hercegovina, Chorvatsko, Německo, Gruzie, Makedonie, Moldávie, Černá Hora, Norsko, Ukrajina a USA.
Srbský ministr obrany Dragan Sutanovac, jehož podlézavost NATO mu zaručuje obvinění z vlastizrady, řekl, že: „Toto je největší vojenské cvičení tohoto typu na světě, jehož zorganizování a naplánování trvalo rok. Jde o významnou podporu našeho obranného systému.“(10)
Ministr obrany země uvedl: „Účast na cvičení má mimořádnou důležitost co se týká následných inovací, zavedených do lékařské podpory v souladu se standardy NATO, především v oblastech podpory bojových operací a přírodních katastrof.“(11)
Cvičení je sponzorováno Evropským velitelstvím Pentagonu a konalo se letos poprvé v Srbsku.
Došlo k němu v době, kdy NATO a většina jeho členských zemí dokončuje odtržení Kosova od Srbska. Uprostřed cvičení NATO v Srbsku mise Evropské unie EULEX (European Union Rule of Law in Kosovo) navrhla celní dohodu mezi Kosovem a Srbskem, čímž uznala hranice mezi těmito dvěma územími za mezinárodní. To je další formalizací kosovské nezávislosti.
S odvoláním na rezoluci OSN 1244 z r. 1999, která uznává Kosovo jakou součást Srbska, řekl 12. září zástupce EU v Kosovu Pieter Feith: „EULEX není neutrální. Funguje pod zastřešením OSN, které má neutrální statut, ale to nečiní neutrálním státu EULEX. Realitou je, že EULEX je podporován 27 členskými zeměmi EU, z nichž pět Kosovo neuznalo, ale stále jsou to členské země EU.“
Srbské zpravodajské zdroje napsaly o roli EU v podpoře kosovského separatismu, že „Amerika je s účastí EULEX spokojená a tuto misi vítá, nebo´t naplňuje mandát, který byl schválen kosovskými úřady…“(12)
Den předtím ruský velvyslanec v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE) vznesl stížnost, že tato organizace ukončuje operaci na ochranu práv Srbů, cikánů a Goranů a práv dalších pronásledovaných kosovských etnických komunit a řek: „Takové kroky, nikým nesankcionované, jsou jednostranné a ovlivňují celkovou aktivitu pod mandátem této mise.“(13)
Osm dní předtím mluvčí ruského ministerstva zahraničí Andrej Nestěrenko „sdělil, že v Kosovu stále existuje potenciál pro konflikt a vyjádřil očekávání, že mezinárodní společenství bude jednat nezaujatě, a zabrání nových protisrbským provokacím.“(14)
Nyní západní vojenský blok, který nelítostně v r. 1999 bombardoval Srbsko 78 dní a vyrval mu Kosovo, provádí cvičení na srbském území.
Severně od bývalé Jugoslávie u Černého moře rumunský ministr obrany minulý týden oznámil, že jeho země vyřadí ruské stíhačky Mig 21 z výzbroje letectva – jako součást požadavku NATO na tak zvanou zbraňovou interoperabilitu – a plánuje si pořídit 48-54 bojových letadel, s největší pravděpodobností amerických F-16 nebo letouny páté generace F-35.(15)
Počátkem tohoto měsíce se také americký torpédoborec s řízenými střelami USS Stout vrátil z nasazení v Černém moři, kde navštívil přístavy v Rumunsku, Bulharsku a Gruzii, v posledně jmenované zemi blízko pobřeží Abcházie.
Torpédoborec, který se také zúčastnil námořního cvičení spolu s Izraelem a Tureckem ve východním Středomoří, byl na své první misi jako součást námořního protiraketového systému Pentagonu Aegis.(16)
Na druhé straně Černého moře, z Rumunska, Reuters 11. září oznámila, že USA plánují uzavření smlouvy s Tureckem ve výši 7,8 miliard dolarů na dodávku systému Patriot 3 (PAC-3). PAC-3 je výrazně upgradovanou verzí patriotů, které byly poslány do Izraele v předvečer války proti Iráku v r. 1991 a do Turecka před operací Irácká svoboda v r. 2003. Tento vzorec nevyhnutelně naznačuje bezprostředně hrozící zopakování prvních dvou útoků v Perském zálivu, tentokrát proti Iránu.
Při objasňování plánů poskytnout Turecku protiraketové střely Agentura pro obrannou spolupráci Pentagonu v tiskovém prohlášení uvedla:
„Pro americké národní zájmy je životně důležité pomoct našim spojencům v NATO při vývoji vytváření a udržování silných a pohotových obranných schopností, které přispějí k přijatelné vojenské rovnováze v této oblasti.“(17)
Reuters dodala tuto informaci z pozadí:
„Geostrategický význam Turecka pro Spojené státy závisí částečně na letecké základně Incirlik, nacházející se poblíž Adana v jihovýchodním Turecku. Tankovací letadla KC-135 působící ze základny Incirlik dodala americkým vojenským letadlům při misích v Iráku a Afghánistánu více než 35 milionů galonů paliva…“(18)
Pozdější zpráva přidala specifika – „smlouva bude obsahovat i dodávku skoro 290 raket Patriot a 72 modelů PAC-3, spolu s komunikačním vybavením potřebným pro vybudování více než tuctu velitelských buně integrovaného protileteckého systému“ – a také ocitovala výrok Agentury pro obrannou spolupráci:
„Turecko použije střely PAC-3 na zlepšení obrany proti raketám, posílení obrany své země a odvrácení regionálních hrozeb.“(19)
Turecké noviny Hurriyet 13. září o této problematice napsaly a zasadily nasazení Patriotů do mnohem širšího kontextu, a uvedly, že: „Washington také nevylučuje možnost nebo plány umístit protiraketový systém v Polsku a České republice, což v minulost vytvořilo závažné napětí mezi Ruskem a Spojenými státy. Počátkem měsíce vrcholový zbraňový lobbista řekl, že vyjednávání o plánech umístit protiraketový štít v Turecku pokračují, což je možnost, kterou minulý týden zmínily polské noviny.“
Článek ocitoval tureckého experta na Irán Arifa Keskina, který řekl „Jakákoliv americká raketa by mohla být umístěna v Turecku pouze pokud dá NATO tomuto programu zelenou“ a varoval, že „pokud Turecko odsouhlasí otevřít svoje území programu protiraketového štítu, zhorší to jeho vztahy nejen s Iránem, ale také se Sýrií a Ruskem“.
Stejný zdroj ocitoval dalšího analytika, který vydal druhé varování: „Co se týká Turecka, nákup raket Patriot znamená zapojit se do konfliktu s Iránem.“(20)
Turecko je jediným členem NATO, který sousedí s Iránem.
Stávající trasa amerického torpédoborce s řízenými střelami Stout, kterým jsme se zabývali, dříve, z východního Středomoří do Černého moře naznačuje, že Pentagon a NATO dokončují klíčový oblouk, který začíná na Balkáně, vede přes Střední Východ a stáčí se zpět na sever ke Kavkazu.
Zpráva Reuters nadepsaná „V klidném Středomoří americká loď čelí riziku raketové války“, která psala o torpédoborci USS Higgins, který minulý týden zakotvil v Izraeli, a zmínila tato specifika:
USS Higgins je „jednou z 18 amerických lodí nasazených globálně v rámci protiraketového systému Aegis, který je schopný sestřelit balistické střely v horní atmosféře. Pro Izrael, kde tento týden Higgins zakotvil, je Aegis obzvláště cenným aktivem.
„Izrael již má na svém území americký strategický radar, v rentgenovém spektru, a jeho protirakety Arrow II, které jsou Washingtonem částečně zaručeny, jsou s Aegis kompatibilní.“(21)
Zpráva výše zmíněné zasadila do širších geostrategických plánů USA a jejich spojenců:
„Podle regionální mapy, vydané minulý měsíc americkou Agenturou pro raketovou obranu, by ve Středozemí usazený Aegis by mohl v případě raketové války pokrýt jižní Turecko, Libanon, Izrael, palestinská území a severní Egypt.
„Raytheon říká, že „pobřežní“ SM-3 (Standard Missile-3), které mají být zavedeny v r. 2013, bude Pentagon zvažovat také pro Evropu, kde by mohly hrát roli s i bez raketové obrany, kterou bývalý americký prezident George W. Bush navrhl v Polsku a České republice, a proti které se Rusko silně stavělo.“(22)
Minulý týden bylo oznámeno, že Turecko, Izrael a Azerbajdžán „začnou společnou výrobu obrněných bojových vozidel“, a to podle ázerbájdžánského vládního zdroje, a že „ázerbájdžánské ministerstvo obranného průmyslu usiluje o výrobu pásových bojových vozidel, samohybných mostů a obrněných vojenských nákladních aut na podvozku tanku T-54 a T-55, které byly vyřazeny z arzenálu národní armády“.(23)
Následující den zástupce mluvčího ázerbájdžánského parlamentu Ziyafat Asgarov, když mluvil o téměř dvacet starém konfliktu s Arménií kvůli Náhornímu Karabachu, jednom z konfliktů, který by mohl kdykoliv vyvolat otevřenou válku, řekl, že: „Byli bychom rádi, kdyby NATO demonstrovalo svůj rozhodný postoj ohledně této záležitosti.“(24)
O týden dříve mluvčí ministerstva obrany této země Eldar Sabiroglu hrozivě zopakoval stanovisko své vlády ke Karabachu, jednomu ze čtyř „zamrzlých konfliktů“ v Sovětském svazu:
„Doufáme ve výsledky, zatímco politická vyjednávání pokračují. Jinak naše armád splní svoji funkci (osvobodit území) v okamžiku, kdy to naše země bude považovat za nezbytné.
„Nikdo by o tom neměl mít pochyby. Když to říkám beru v potaz vybavení našich vojenských jednotek moderními typy zbraní a vysokou úroveň „bojové připravenosti“ našich jednotek.“(25)
Krátce poté Frank Boland, šéf oddělení plánovaní sil divize obranné politiky a plánování NATO, vedl delegaci spojeneckých expertů do Gruzie, aby tam vyhodnotili připravenost armády této země po její porážce ve válce s Ruskem vloni v srpnu a „aby tam podpořili vývoj gruzínských ozbrojených sil“, jak uvedlo ministerstvo zahraničí této země.(26)
„Cílem návštěvy je vyhodnotit výsledky Plánovacího a vyhodnocovacího procesu (PARP) a závazků v rámci Ročního národního plánu (ANP) gruzínského ministerstva obrany.“(27)
Krátce předtím, než delegace NATO dorazila, americký loutkový režim Machaila Saakašviliho zadržel v Černém moři lodě směřující do Abcházie. 2. září abchazský prezident Sergej Bagapš „nařídil republikovým námořním silám zničit všechny gruzínské lodě narušující abchazské teritoriální vody“(28), poté, co Gruzie zabavila v neutrálních vodách letos již 23 lodí.
Následující den Evropské velitelství Pentagonu oznámilo nasazení námořní pěchoty v Gruzii a že „námořní pěchota se zavázala poskytnout své nejlepší vojáky pro pomoc s výcvikem 31. praporu. Všichni byli nasazeni v Iráku nebo Afghánistánu, z nichž mnozí několikrát.“(29)
Stejný den mluvčí ruského ministerstva zahraničí Andrej Nestěrenko na americký výcvik a činy gruzínského námořnictva a pobřežní stráže proti Abcházii zareagoval tím, že varoval, že „mimo to, že jde o porušování mezinárodních námořních dohod, jsou tyto akce gruzínského vedení pokusem uvalit na abchazské pobřeží blokádu, což by mohlo vést ke zhoršení situace v oblasti a novým vojenským konfliktům.“(30)
Vojenská expanze a agrese započatá USA a NATO před čtrnácti lety na Balkáně pokračuje, ale rozšířila se oblast operací, do které spadá bývalý Sovětský svaz, širší Střední Východ od atlantického pobřeží Afriky po čínské hranice a severovýchodní Afrika.
Pokud nebude zastavena, bude zbytek světa čelit stejnému osudu.
Odkazy
- Makfax, September 11, 2009
- Woodrow Wilson Center
- Makfax, September 11, 2009
- BBC News, May 21, 2009
- U.S. Expands Global Missile Shield Into Middle East, Balkans
Stop NATO, September 11, 2009 - Xinhua News Agency, September 4, 2009
- Croatian Times, September 11, 2009
- Ibid
- Balkan Insight, September 10, 2009
- Ibid
- Makfax, August 31, 2009
- Beta News Agency/Tanjug News Agency, September 12, 2009
- FoNet, September 11, 2009
- Radio Serbia, September 3, 2009
- The Financiarul, September 9, 2009
- Virginian-Pilot, September 5, 2009
- Reuters, September 11, 2009
- Ibid
- Bloomberg News, September 12, 2009
- Hurriyet, September 13, 2009
- Reuters, September 8, 2009
- Ibid
- Azeri Press Agency, September 9, 2009
- Azertag, September 11, 2009
- Interfax, September 4, 2009
- Trend News Agency, September 9, 2009
- Ministry of Defence, September 9, 2009
- Voice of Russia, September 4, 2009
- Civil Georgia, September 3, 2009
- Russian Information Agency Novosti, September 3, 2009
Rick Rozoff je častým přispěvatelem Global Research
Článek War without Borders: U.S., NATO Expand Military Role In Southeastern Europe vyšel na serveru globalresearch.ca 14. září. Překlad L. Janda