Děkuji České televizi

Když mi pan Šídlo z ČTV psal o tom, že by chtěli informovat o mém případu, napsal, že to chtějí pojmout jako (cituji) reportáž o míře svobody slova v ČR. Povedlo se?

Vážená televize, čeština je bohatý jazyk. Víte o tom, že existuje drobný významový rozdíl mezi slovem pochybovat a slovem popírat? Když například řeknu pochybuji o tom, zda je země kulatá, neznamená to totéž, jako když řeknu popírám, že je země kulatá. To první je vyjádření nejistoty. To druhé je ostrý nesouhlas. Když advokát u soudu řekne, pochybujete, pane svědku, o tom, že jste viděl paní X s panem Y? není to totéž, jako když řekne popíráte, pane svědku, že jste viděl paní X s panem Y?, že ne? Jak to, že vám to splývá?

Myslím, že to víte. A že jste ta dvě slova zaměnili úmyslně. Říká se tomu nálepkování. A také mediální manipulace. Pan doktor Koukolík ve své knize Vzpoura deprivantů v kapitole Propaganda píše o mediální manipulaci. Je to poučné čtení, ale ne pro vás. Vy tu mediální manipulaci máte v malíčku.

A proč jste se tak šikovně v celé reportáži vyhnuli tomu, abyste jmenovali celé stránky Zvědavce? Ale to já vím. Řeknete mi, že mi nechcete dělat neplacenou reklamu. Beru. Ale trošku si myslím, zda se malinko neobáváte, aby si divák - šťoura na ty stránky sám neklikl a neutvořil si vlastní názor. Protože vy jste už pro něj měli názor hotov. Což jste doložili tím, že jste podstatnou část, konkrétně 26 z 96 sekund, své reportáže proložili historickými záběry transportu civilistů někam. Předpokládám, že mělo jít o Židy transportované do koncentračních táborů.

A proč jste, milá veřejnoprávní televize nedali větší prostor mému advokátu? Měřil jsem to, jeho komentář trval 13 sekund. Sestříhat z původně půlhodinového rozhovoru 13 sekund – tomu se říká radikální střih. Nenechali jste ho ani dokončit větu. Tak moc jste spěchali, abyste tam mohla znovu střihnout historické záběry?

A proč jste o mně referovali způsobem, jako kdybych se trestu vyhýbal útěkem do Kanady? Policie i soud znají mou kanadskou adresu a vědí, že se na předvolání dostavím. Nevyhýbám se soudu.

Milá televize, ve Zvědavci je 3300 článků (na což jste se neobtěžovali zeptat), nepřipadá vám divné, když stát soudí člověka za jediného z nich? Kvalifikuje jeden článek ze 3300, nota bene ne jeho, za názor nebo postoj vydavatele? Stačí to k tomu, abyste ho označkovali nálepkou „popírač“?

Nepřipadá vám důležité, že server Zvědavce je v USA a k tzv. trestnému činu došlo na území Kanady, kde tzv. popírání není trestné? Ne dost na to, abyste se o tom zmínili.

V závěru reportáže pak – jako třešnička na dortu – vyjadřujete nespokojenost nad tím, že se „popírače“,mezi které jste mě už zařadili, nedaří dosti rychle zavírat. Proloženo je to záběry, jak policie někoho nakládá a odvádí. Skutečně vás to tak mrzí? Nebojte se. Brzy budou pod zámkem všichni. Bude-li pak svět lepší, si netroufám říct.

Opravdu mělo jít o reportáž o míře svobody v ČR? Jestli ano, tak se vám to docela povedlo. :)

Děkuji vám.