Ústavní krize se prohlubuje

Byla vyslovena nedůvěra „zvolené“ vládě. Převedeno do normální mluvy jedna frakce mafiánů vyrazila po krku druhé frakci mafiánů, neboť vycítila její slabost. Samozřejmě, že obě frakce jsou úplně shodné co do svých cílů a prostředků a z hlediska řízení státu je úplně jedno, která zločinná klika je zrovna u vesla.

Nastoupila tzv. úřednická vláda v čele s Fischerem s tím, že v říjnu budou „volby“, kde voliči znovu vyberou jednu ze dvou úplně identických stran. Díky „chytrému“ zákonu o pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu absolutně nehrozilo žádné překvapení.

Nezávislý poslanec Melčák podal 26. srpna stížnost k Ústavnímu soudu. V té stížnosti uvedl, že se cítí poškozen na svých právech, neboť byl zvolen na čtyři roky a vyhlášením předčasných voleb by musel od koryta odejít dříve, což „porušuje jeho občanská právo“ hrabat si pod sebe celé funkční období.

Jakkoliv zní tento argument po prvním přečtení komicky, jeho stížnost prý byla zpracována precizně kvalitním advokátem (psali v novinách, sám to nedovedu posoudit).

Experti na ústavní právo (Zdeněk Jičínský, Václava Pavlíčka) rozumovali, že stížnost poslance Melčáka na zkrácení současného volebního období Sněmovny by předčasné volby ohrozit neměla.

Ale odborníci míní a jiní odborníci mění. Vypadalo to, jako by Ústavní soud čekal na příležitost vstoupit do hry a (jak se vyjádřil pan prezident, hrát roli třetí komory parlamentu). Okamžitě ohlásil, že bere stížnost velmi vážně a hodlá se jí zabývat.

Bylo to divné rozhodnutí, neboť Melčakova stížnost odporuje správnému postupu. Ten je takový, že se musí domluvit nejméně 41 poslanců a společně pak mohou podat návrh na zpochybnění voleb. Jak píšou v novinách ostatně Petr Pithart se pokusil takovou skupinku nespokojenců sehnat, a neuspěl. Bylo jich málo. Proč Ústavní soud dovolil tento postup?

V případě vyslovení nedůvěry současné vládě předepisuje ústava, že je nutno třikrát se pokusit sestavit novou vládu, než dojde k vyhlášení předčasných voleb. Současný zákon o zkrácení volebního období byl přijat, myslím, v roce 1998 a Melčák pro něj tehdy také hlasoval. Je tedy poněkud úsměvné, když teď jej napadá u Ústavního soudu.

Už 1. září projednal Ústavní soud „vážnou námitku“ pana Melčáka, vydal dočasné rozhodnutí odložit plánované volby. Zdůvodnil to nutností stížnost pořádně projednat. Současně sdělil, že rozhodne 10. září.

Mezi parlamentními politiky vypukla panika. Ve věcech, kdy jde o jejich koryta, dokážou všechny zúčastněné frakce najít velmi rychle společnou řeč. Už den po rozhodnutí Ústavního soudu se dohodly, že změní ústavu.

Hodlaly ve stavu legislativní nouze přijmout zákon umožňující vlastní rozpuštění. Mnozí varovali, že vytloukají klín klínem, že je příliš málo času na schválení tak důležitého zákona. Melčákův advokát Kalvoda upozornil, jakýkoliv takový pokus znovu napadne u Ústavního soudu.

Domnívám se, že jakkoliv zní Melčakův argument směšně, protože volený úředník nemá žádné zákonné právo na celé funkční období, což vyplývá už z podstaty dočasnosti jeho funkce, rozhodl Ústavní soud (podle mého názoru) správně.

Ústava je posvátná a není možné ji měnit, kdykoliv to zákonodárcům vyhovuje.

Právní nevynutitelnost čtyřletého období ostatně potvrdil i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, když řekl, že ústava nedává poslancům záruku na to, že zůstanou ve funkci celé čtyři roky. "Právo být volen je základním ústavním právem. Obsahem tohoto práva samozřejmě není i absolutní záruka naplnění celého funkčního období,".

Jakkoliv je to v současné situaci nepříjemné, zdá se, že Ústavnímu soudu vadí ani ne tak porušení Melčáková práva na užití si celého volebního termínu, ale samotný zákon o předčasných volbách. Melčákova stížnost posloužila spíše jako vhodná záminka.

Nejsem odborník a nevím, zda a nakolik je zákon o předčasných volbách špatný. Nevím ani, na kolik je v ústavě nedořešena otázka předčasných voleb. Porovnám ale situaci s Kanadou, kde může úřadující premiér vyhlásit nové volby v podstatě kdykoliv ho napadne. Jediné, co nesmí, je překročit čtyřleté volební období. Zkrátit si ho může. Z pohledu kanadských zákonů tedy bráno, proč ne? Proč by nemohl parlament po vyslovení nedůvěry vládě se prostě sám rozpustit? Ale možná je zde něco, co nechápu.

Jiná otázka ovšem je, kdo vlastně stojí za Melčákem. Objevilo se několik teorií, na všech může být něco pravdy. Je málo pravděpodobné, že by celou krizi vyvolal jeden poslanec. Zdá se také, že skupinka nebo jedinec, který pomohl Melčákovi s kvalitně napsanou stížností, má také velmi dobré vazby na Ústavní soud. Ten totiž při vyhlašování svého rozhodnutí přišel s poměrně rozsáhle napsaným zdůvodněním. Jak to v tak krátké době stihl? Jak upozornil Václav Klaus, s podobně rozsáhlým zdůvodněním ve velmi krátké době přišel Ústavní soud i při rozhodování o ústavnosti Lisabonské smlouvy. Vypadá to, že už to měl napsáno předem.

Ústavní krize se nyní prohlubuje. Je jisté, že volby v říjnu nebudou a nebudou patrně ani v listopadu. Co se kvality vlády tyče, je to v podstatě jedno. Jak pravil moudrý nápis na kterési zdi kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali. Takže divadélko kolem voleb-nevoleb beru spíše jako boj mocenských špiček mezi sebou. Blbé je, že příprava voleb stojí peníze. Hodně peněz. A ty teď bude třeba znovu investovat.