Jsem extrémista

Slovo „extrémní“ je latinského původu a je používáno ve významu nejvzdálenější, krajní, koncový. Má tedy význam hodnotově neutrální. V matematice hovoříme o extrémech funkce, tedy o jejím maximu a minimu.

Česká a světová média a politici používají však toto slovo a slova z něj odvozená (extrémista, extremismus) jako negativní nálepku, kterou jsou označováni jednotlivci, organizace, politická hnutí, náboženské skupiny aj. Patrně se děje tak také proto, že oni nejsou schopni intelektuálně se vyrovnat se svými odpůrci a ukázat jejich údajnou nebo i skutečnou nesprávnost na základě logického zdůvodnění vycházejícího z platných premis. Jejich argumentem je vlastně pouze krajnost postojů tzv. extrémistů, jakoby pravda a správnost musela být vždy uprostřed.

Ve skutečnosti je tomu mnohdy právě naopak. To lze poznat jak rozumem, tak pro věřící na základě Písma svatého, které to nám to ukazuje na některých svých místech. Je totiž spíše pravděpodobné, že většina lidí, která nijak nevyniká rozumem a nadto je v zajetí svých špatných náklonností, pohodlnosti a zbabělosti, pravdu nepoznává zejména tam, kde na ní záleží, kde přihlásit se k ní má následky jak společenské, tak vyžaduje mravní úsilí v osobním životě.

Příznačný je případ proroka Eliáše. Ten „dále řekl lidu: ´Jako Hospodinův prorok zbývám už sám, ale Baalových proroků je čtyři sta padesát´“ (1 Král 18,22). Pak po sestoupení ohně na oběť Eliášovu, pobil ty falešné proroky (1 Král 18,40) a tom, že by s nimi vedl nějaký dialog, nenacházíme v Písmu žádnou zmínku.

1 Král 22 líčí, jak izraelský král chce jít do války s aramejským králem a proto shromáždí 400 proroků, kteří schvalují jeho záměr a slibují mu úspěch. Na radu judského krále je však povolán ještě Hospodinův prorok Mikajáš, na kterého je činěn nátlak, aby hovořil také tak. On však řekl izraelskému králi, že zemře v bitvě, a tak se také stalo.

Hospodinovi proroci, často osamělí, prorokují proti izraelským prorokům, kteří hovoří podle vlastního srdce (Ez 13,2 a 17), proti izraelské zemi (Ez 21,7), Ámonovcům (Ez 25,2), faraónovi (Ez 29,2), pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe (Ez 34,2). Ámos, který zvěstuje špatné zprávy pro Izrael, je posílán knězem do jiné země (Am 7,12). Dostávají se tak do rozporu s mocnými tehdejšího světa. Také proto se o Božích mužích praví v Žid 11,38: „Svět jich nebyl hoden, bloudili po pouštích a horách, skrývali se v jeskyních a roklinách země“.

Ježíš neočekává od svého okolí potlesk, ale naopak říká: „Běda, když budou o vás dobře mluviti všichni lidé, neboť taktéž činívali prorokům nepravým otcové jejich“ (Luk 6,26). Pro zákoníky, farizeje a mnohé Židy představuje někoho, kdo ruší ustálené pořádky. Ti nejsou schopni přijmout, že se vymyká, byl to pro ně syn otce a matky, které znali (Jan 6,42), a člověk, jenž pobuřuje lid (Luk 23,5). Nakonec ho ukřižovali, když řekl, že ho „uvidí sedět po pravici Všemohoucího“ (Mat 26,64). Vyslovil pro ně tak extrémní výrok, že byl označen za rouhače. Rovněž svět ho nenávidí, protože ho usvědčuje ze zlých skutků (Jan 7,7).

Podobně se vedlo a povede i jeho učedníkům. Například zlatník Demetrios poštval pro své upadající zisky lid v Efezu proti Pavlovi a namluvil jim, že Pavel je nebezpečím pro slávu celé provincie (Skut 19,24-27). Ostatně sv. Pavel píše: „Kdybych ještě se zaliboval lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým“ (Gal 1,10).

Uvedu dále jako příklad některé postoje, které zastávám, jež nepatří k hlavnímu proudu ani v evropské politice ani v katolické církvi. Jsou to samozřejmě jen ukázky, takových výroků bych mohl presentovat více. Nejde mi zde o diskusi o věcné správnosti těchto postojů, ale o prezentaci mých legitimních postojů, které odporují většinovým přístupům:

– Trest smrti za vraždu a některé další zločiny je dovolen.

– Monarchie sama o sobě je lepší způsob vlády než demokracie.

– Stát nemá schvalovat svazky homosexuálů, ale naopak trestat sodomity a ty, kdo šíří jejich zvrhlou ideologii.

– Nacistické, komunistické a další zločiny mají být v současných poměrech předmětem svobodného historického zkoumání a tzv. historičtí revizionisté nemají být pronásledováni.

– Je třeba klást odpor současnému liberalismu s jeho tzv. politickou korektností, neboť je totalitním systémem se širším ideologickým záběrem než měl komunismus či nacismus.

– Je třeba podstatně omezit imigraci zejména Asiatů a Afričanů do Evropy a prověřit život stávajících imigrantů, ať již nabyly občanství některého z evropských států nebo ne, a většinu z těch, kdo jsou kulturně cizorodým prvkem či řádně nepracují, je třeba odsunout mimo Evropu.

– Proti těm, kdo svým způsobem života obtěžují slušné občany, ničí cizí majetek, neplatí řádně nájemné, vyhýbají se práci, zneužívají sociální dávky a vykazují tak znaky parazitního způsobu života, je třeba rázně zakročit – a také vůči těm, kdo je z údajného přesvědčení nebo ze zbabělosti chrání.

– Liberalistické pojetí tzv. lidských práv je zvrhlostí a je v rozporu s Božími právy, které neuznává a o kterých nehovoří.

– Stát Izrael by měl co nejdříve zaniknout.

– Česká republika by měla vystoupit ze špatných mezinárodních organizací, jako jsou OSN a EU, protože je nelze reformovat zevnitř.

– Tam, kde většina obyvatelstva je katolická, je vhodné, aby katolické náboženství bylo považováno za jediné státní náboženství a jiné veřejné způsoby kultu nebyly trpěny.

– Církev se nemá smířit a dohodnout s pokrokem svobodomyslností a moderní civilizací.

– Dnešní židé nejenže nejsou našimi staršími bratry, jakými byli Mojžíš a jiní věřící židé před příchodem Krista, ale jsou spíše následníky těch, kteří chtěli Krista usmrtit. Když se však distancují od viny svých předků uznáním Kristova Božství a přijetím křtu, stávají se křesťany.

– II. vatikánský koncil byl koncilem pouze pastoračním a proto tam, kde se zdá, že jeho ustanovení nejsou v souladu s dřívějším učením církve, má být dána přednost tomu dřívějšímu.

Některé z výše uvedených výroků, se kterými souhlasím, mohou vést tomu, že budu vlivnými lidmi či institucemi označen za extrémistu, který má být zatlačen na okraj společnosti, když už ne přímo za zeď věznice. A do beránčího roucha oděnými vlky v církvi budu vyhlašován za příslušníka nějaké od církve odštěpené skupiny usilující o návrat do starých časů před koncilem nebo přímo do středověku. Takové hodnocení od špatných lidí je však spíše poctou. Být extrémistou v pozitivním smyslu znamená vymknout se běžným nesprávným názorům lidí. Nebraňme se tedy tomu, abychom byli označováni našimi nepřáteli za extrémisty. Řekněme jim, ano bohužel proto, že je nás málo, jimi jsme. My jsme ale normální (to jest v normě), vy však ne. Nebýt dnes extrémistou není dobré, jakkoli z toho neplyne, že každý extrémista je dobrý.