Cheneyho tajný tým zapleten do sabotáží a atentátů

Ačkoli se CIA rozhodla nenavázat s tímto týmem přímou spolupráci, její představitelé dobře věděli o jeho operacích i o zvláštních vztazích s oddělením Mossadu zvaným Kidon (hebrejsky „bajonet“), které má provádění atentátů a únosů na svědomí.

Podle informací, které se WMR podařilo získat, povolili v době, kdy byl ministr obrany Donald Rumsfeld hlavou Pentagonu, jeho neokonzervativní podřízení včetně Paula Wolfowitze a Douglase Feitha přístup do Pentagonu nejvyšším důstojníkům izraelské armády (Israeli Defense Force, IDF) a Mossadu včetně pracovníků Kidonu. O izraelských návštěvnících se nepořizovaly žádné záznamy a neověřovala se jejich totožnost, což podle zaměstnanců Pentagonu znamenalo bezprecedentní porušení bezpečnostních procedur.

K dalším zjištění WMR patří následující informace:

Operace týmu JSOC-Mossad koordinoval Úřad zvláštního plánování (Office of Special Plans), jednotka, která působila jako soupeř CIA pod vedením Feitha nebo jiných proizraelských elementů na ministerstvu obrany, mj. Feithova zástupce Williama Lutiho, blízkého poradce bývalého mluvčího sněmovny Newta Gingriche. Gingrich nedávno vyzval k vystupňování Američany řízených sabotáží proti íránským cílům. Tým JSOC-Mossad rovněž využíval služeb íránské teroristické organizace Modžáhedín-e Chalq (Mojahedin-e Khalq, MEK), aby sabotáže a atentáty na území Íránu koordinovala.

Následkem roztržky mezi Tenetovou CIA a Rumsfeldovým ministerstvem obrany se CIA z operací vykroutila ze dvou hlavních důvodů: CIA nevěřila Mossadu a Langley viděl v Cheneym hlavní hrozbu pro další legitimní operace CIA.

V únoru 2007 rádio Farda, neokonzervativní zařízení provozované pod ochranou amerického ministerstva zahraničí, odvysílalo zprávu, že dr. Ardašír Hasanpur (44), nukleární vědec íránského zařízení na obohacování uranu v Isfahánu, ze „záhadných“ důvodů zemřel. Hasanpur skonal 18. ledna 2007 a panuje názor, že byl jedním z mnoha „nepřátel“ zavražděných společným americko-izraelským týmem operujícím pod záštitou Cheneyho úřadu v Bílém domě.

Cheneyho tým údajně zasáhl už dříve, 23. prosince 2002, kdy se letadlo Antonov An-140 ruské výroby krátce před přistáním na isfahánském letišti zřítilo do hor středního Íránu. Při pádu zahynulo 44 či 48 lidí, mezi nimi šest ruských a několik ukrajinských inženýrů. Na palubě letadla byly i ženy a děti. Letadlo bylo na cestě z Charkova do Isfahánu s mezipřistáním v Turecku. Když zprávy v tisku potvrdily, že na palubě byli ukrajinští a ruští inženýři, skutečnost, že letadlo mířilo do Isfahánu, sídla velkého íránského nukleárního zařízení, už tehdy vzbuzovala otázky. Íránský list Džam-e džam napsal, že agenti Mossadu působící v Turecku s letadlem něco provedli během mezipřistání a doplňování paliva.

V únoru 2002 se íránský Tupolev Tu-154 (let 956) zřítil do hor u Chorrámábádu 270 mil severozápadně od Teheránu, přičemž zahynulo všech 119 pasažérů a členů posádky. Obyvatelé nedaleké vesnice tvrdili, že slyšeli „velkou explozi“.

9. ledna 2006 se tryskové letadlo Falcon s 11 členy Íránských islámských revolučních gard zřítilo u Orumíje, hlavního města íránské provincie Západní Ázerbájdžán. Mezi oběťmi byl i velitel gard, generál Ahmed Kázemí. Ze spojitosti s pádem letadla je podezříván Spojený tým JSOC-Mossad operující ze sousedního Ázerbájdžánu, kde si Mossad i CIA zřídily velká působiště. WMR má informace, že zaměstnanci JSOC, někteří bývalí zaměstnanci Delta Force operující jako novináři, byli už v Íránu, aby vytipovali ‚měkké cíle‘ atentátů a sabotáží. Tito lidé byli údajně řízeni přímo plukovníkem Stevenem Buccim, osobním Rumsfeldovým asistentem v Pentagonu.

19. února 2003 se zřítilo do hor středního Íránu další letadlo, Iljušin-76 ruské výroby, na jehož palubě bylo 302 elitních vojáků Republikánských gard. Letoun je přepravoval ze Záhedánu na jihovýchodě země do Kermánu ležícího 500 mil jihovýchodně od Teheránu.

27. listopadu 2006 se na mezinárodní letiště Mérábád v Teheránu zřítil Antonov-24 Republikánských gard poté, co jeho motor začal hořet. V tomto případě zahynulo spolu s posádkou 36 gardistů. Letadlo směřovalo s „vojenským úkolem“ do Šírázu.

8. prosince 2005 se íránské vojenské letadlo C-130, na jehož palubě měla cestovat řada novinářů z meherábádského letiště do Bandar Abbásu, zřítilo po vzletu na desetipatrovou budovu. Přitom zahynulo v letadle 108 pasažérů a členů posádky, dalších 34 obětí bylo v zasažené budově. Letadlo se těsně před pádem pokoušelo o nouzové přistání. 68 novinářů a fotoreportérů, kteří byli mezi pasažéry, směřovalo do Chabaháru, odkud měli informovat o probíhajícím vojenském cvičení. Z odpovědnosti za pád tohoto „novinářského“ letadla je rovněž podezříván tým JSOC-Mossad.

30. května 2009 byla nalezena bomba na palubě letadla Kish Air letu Y9-7030 MD-82 se 131 pasažéry, jež mířilo z Ahwázu v Chúzestánu do Teheránu. Bomba byla po nouzovém přistání úspěšně zlikvidována. K události došlo těsně před íránskými prezidentskými volbami.

A pak je tu další podezřelá událost ze zcela nedávné doby. 15. července tohoto roku se letoun Tupolev-154 Caspian Airlines zřítil 75 mil severozápadně od Teheránu poté, co vzlétl z mezinárodního letiště imáma Chomejního v Teheránu a zamířil do arménského Jerevanu. Írán udržuje s Arménií úzké vztahy. Podle toho, co očití svědci sdělili agentuře AP, ocasní část letadla zachvátil požár ve chvíli, kdy kroužením hledalo prostor k nouzovému přistání a krátce předtím, než se zřítilo u města Qazvín.

Panuje rovněž podezření, že tým JSOC-Mossad, s občasnou spoluprací CIA, operoval pod Cheneyho ochranou už před 11. zářím 2001. 11. července 2001 zabila „otce íránských raket“ včetně rakety středního doletu Šiháb 3 Alá Mahmúdího Mímanda záhadná exploze v sídle Shahid Hemad Industrial Group jižně od Teheránu. Mímand vedl utajovanou skupinu vyvíjející střelu Zelzal. Za vraždou Mímanda měl stát tým JSOC-Mossad.

Tento tým některé americké zpravodajské zdroje velmi silně podezřívají, že stál za explozí automobilu, jež 12. února 2008 zabila v Damašku vojenského velitele Hizballáhu Imáda Mugníju, a že jeho dílem je smrt řady osob, způsobená otravou, mezi nimi palestinského prezidenta Jásira Arafata, jenž měl být otráven ve svém sídle v Ramalláhu na Západním břehu.

Otrava s pozdější „smrtí z přirozených příčin“ byla oblíbenou metodou využívanou týmem JSOC-Mossad. Otisky jejich prstů lze tušit v otravě kyrgyzského premiéra Almaze Atambajeva 11. května 2007, který pár dní předtím prohlásil, že americkou základnu v Manasu nelze použít k jakémukoli útoku na Írán. Je možné, že týž tým má na svědomí i náhlou smrt turkmenského diktátora Saparmurata Nijazova (Türkmenbašyho) v prosinci 2006. Nijazov zachovával přísnou neutralitu a zakázal Spojeným státům využívat turkmenské území pro vojenské operace v Afghánistánu i využití turkmenského vzdušného prostoru k operacím proti Íránu. Není rovněž vyloučeno, že táž vražedná eskadra urychlila smrt vůdce tádžické islámské opozice Saída Núrího, který zemřel 7. srpna 2006 na rakovinu. Núrí byl pro vytvoření islámského státu v Tádžikistánu a měl úzké vazby na Írán.

WMR už dříve přinesl zprávu, že dílem týmu JSOC-Mossad byl atentát na bývalou pákistánskou premiérku Benázir Bhuttovou v Rávalpindí 27. prosince 2007.

Obamova administrativa jeví náznaky, že hodlá ochránit Cheneyho a další činitele Bushovy administrativy před jakýmkoli šetřením. Obama nedávno prodloužil ochranu Cheneyho tajných služeb o šest měsíců, což naznačuje, že se Bílý dům obává, že by proti bývalému viceprezidentovi mohl být brzo vydán mezinárodní zatykač pro vraždu.

Článek Cheney secret team involved saboteurs as well as assassins vyšel 24. července na serveru onlinejournal.com. Překlad Eva Cironisová.