Kalifornská prázdná pokladna by mohla být příležitostí

Mezitím se pro Kalifornii zavírají další možnosti příjmu. Obamova administrativa oznámila, že federální pokladna Kalifornii nepomůže, a ratingová agentura Fitch Ratings hodlá snížit kreditní hodnocení Kalifornie, které ještě před tímto snížením je už nejnižší ze všech států Unie. Dojde-li k tomu, klesne kalifornské hodnocení pod minimální kritickou hranici, která je ze zákona požadována pro většinu peněžních (Money Market) fondů. To přinutí manažery fondů prodat kalifornské dluhopisy. Výsledkem může být, že Kalifornie bude nucena platit miliony dolarů navíc za vyšší úrokovou míru.

Co dělat? Snad by se Kalifornie mohla poučit z historie ostrova Guernsey z 19. století. Ostrov leží mezi Francii a Británii. Píše o tom asset manager Toby Birch v Gold News:

Když se unavená armáda vrátila z vleklé zahraniční války (Napoleonské války skončily 1815), našla zemi sužovanou dluhy, vysokými cenami a rozpadající se infrastrukturou, s obranou proti povodním, která hrozila selháním... Je pravdou, že rokem 1815 skončily konflikty na válečných polích... válečná úspornost se usadila na domácí půdě. Aplikace zlatého standardu znamenala, že půjčky vytvořené v průběhu mnoha let byly vyplaceny, aby se vyrovnal poměr peněz k drahému kovu. To vedlo k ekonomickému zamrznutí, něco jako dopravní zácpa, kdy nešlo tam ani zpět. Práce i materiálu bylo dostatek, ale potřebné projekty nemohly být financovány z důvodu nedostatku hotových peněz.

Nastalo období, které by se dalo nazvat „všichni byli chudobní“... Zdálo se, že situace je neřešitelná. Platba úroků z existujících půjček pohlcovala 80 % HDP celého ostrova. Půjčky, které dosáhly už tak nesnesitelné zátěže, by se musely zdvojnásobit, aby bylo možno zaplatit dva nejdůležitější projekty pro infrastrukturu. A tehdy byla sestavena státní komise... Komise si brzy uvědomila, že pokud by ostrov Guernsey vydal své vlastní peníze na financování projektů namísto aby si je půjčil od Anglické banky, nebyly by tyto peníze zatíženy žádným dluhem. To by znamenalo značné úspory. Každý, kdo má hypotéku, ví, že na konci zaplatí nejméně dvojnásobek původní částky.

Aby se zamezilo inflaci tištěných peněz, vydal stát Guernsey bankovky s vyznačeným koncovým datem. V ten den mohly být bankovky měněny za zlato. Peníze přišly z nájmu existujících infrastruktur a z doplňkové daně na alkohol. Birch pokračuje:

Koncový výsledek experimentu na Guernsey byl spektakulární – nové cesty, nové zábrany proti povodním z moře, postavení nových veřejných budov, které přispěly k širokému obchodu a prosperitě. Bylo dosaženo plné zaměstnanosti, nulového deficitu, ceny byly stálé a to vše, aniž by šel jediný cent na placení úroků. To, co začalo jako experiment, vedlo k řadě konstrukčních projektů, jejichž výsledkem byla do dnešních dnů funkční infrastruktura. Peníze byly použity ve své nejčistější podobě jako pohodlný způsob naolejování kol obchodu a budování.

V Kalifornii jsou dnes také „všichni chudobní“ jako svého času na Guernsey. Ten stát má osmou největší ekonomiku světa, větší než Rusko, Brazílie, Kanada a Indie. Má zdroje, má pracovní síly i technické znalosti, aby vytvořil snad cokoliv, co by si jeho občané vymysleli. Jediné, co k tomu chybí, jsou peníze. Ale peníze jsou v podstatě jen výměnné médium, nástroj k propojení dodavatelů, pracovních sil a zákazníků dohromady, aby mohli vytvořit a vyměňovat produkty.

Jak už bylo vysvětleno jinde, dnešní peníze jsou prostě kredit. Všechny naše peníze kromě mincí byly vytvořeny bankami, když poskytly půjčku. Současná krize začala z důvodu zamrznutí kreditů na Wall Street na podzim 2007, když byly banky přinuceny přehodnotit svůj majetek z důvodu nových účetních pravidel od „mark to fantasy“ k „mark to market“. Banky, které byly původně v dobré situaci s množstvím kapitálu pro půjčky, najednou nevyhovovaly. Ustaly půjčky a s nimi i přísun peněz.

Pouze porozumět problému stačí na to, aby bylo zřejmé řešení. Nemohou-li soukromé banky vytvořit ve svých účetních knihách kredit, nemůže to udělat ani mocný stát Kalifornie. Stačilo by, kdyby zformoval svou vlastní banku. Podle systému půjček „frakčních rezerv“ banky mohou rozšířit kredit – nebo vyrobit peníze jako půjčku – ve výši mnohokrát převyšující jejich vkladovou bázi. Kongresman Jerry Voorhis to v roce 1973 vysvětloval takto:

Za každý dolar nebo dolar a půl vkladu, který si lidé nebo stát do banky uloží, může bankovní systém vytvořit z čistého vzduchu kolem deseti dolarů škrtnutím péra. Může celých těch deset dolarů plus úroky pustit do oběhu, stačí, když má ve svých sejfech jeden dolar plus něco málo navíc jako rezervu.

Desetiprocentní rezerva je dnes už většinou zastaralá, částečně proto, že banky přišly na to, jak pravidlo obejít. To, co především dnes bankám brání v poskytování půjček, je osmiprocentní kapitálový požadavek uloženy BIS (Bank for International Settlements), ředitelství privátních centrálních bank v Basileji ve Švýcarsku. S požadavkem osmi procent kapitálové rezervy by stát s vlastní bankou mohl nafoukat svůj příjem 12,5krát (100 : 8 = 12,5). A protože by banku vlastnil stát, nemusel by se starat o akcionáře nebo o zisk. Důvěryhodným dlužníkům by mohl půjčovat na velmi nízký úrok, snad omezený pouze na zaplacení administrativních poplatků. Půjčky státu by pro stát znamenaly, že by úrok získal zpátky (platil by ho sám sobě), takže v podstatě by šlo o bezúročné půjčky.

Precedent pro tento přístup lze najít v Severní Dakotě, jednom ze tří států, který je schopen dodržet svůj rozpočet. Severní Dakota je nejen solventní, ale navíc se těší největším nadbytkům ve své historii. Banka Severní Dakoty, jediná státní banka v USA, byla založena v roce 1919, aby vysvobodila farmáře a malé podnikatele ze sevření zahraničních bankéřů a železničních společností. Podle zákona musí stát uložit všechny své peníze do této banky a stát je také garantem všech vkladů. Bankovní přebytky se vracejí do státní pokladny. Banka operuje jako banka bankéřů, často vstupuje do partnerství se soukromými bankami při půjčkách farmářům, stavitelům, školám a malým podnikům. Pro začínající farmáře nabízí půjčky s úrokem jedno procento, má prospívající podnik se studentskými půjčkami a od veřejných institucí skupuje obligace měst.

Podíváme-li se na kalifornský rozpočet, projektuje se v něm očekávaný příjem 128 miliard pro rok 2009. Pokud by Kalifornie uložila do své banky celých 128 miliard, s požadavkem 10% rezervy by banka mohla vytvořit 1,28 bilionu dolarů v půjčkách, mnohonásobně více, než současný schůdek 23 miliard. Aby si peníze mohla půjčit sama sobě, k tomu potřebuje jen 2,3 miliardy vkladu a zhruba 2 miliardy kapitálu (za předpokladu 8% rezervy). Co napsal Sheldon Emry o národech, jistě platí také o státech:

„Je absurdní, aby národ řekl svým lidem, musíte méně konzumovat, protože nemáme peníze. Je to jako kdyby aerolinky řekly naše letadla létají, ale nemůžete s námi letět, protože nám došly jízdenky.

Kalifornie jako člen bankovní elity by si mohla sama vytvořit všechny půjčky, které potřebuje na financování svých operací, a ještě by zůstalo.

Článek California's Empty Wallet: Turning Crisis into Opportunity vyšel 30. června na serveru globalresearch.ca. Překlad editor.

Doplnění editora

Jestli tomu dobře rozumím, jde v podstatě jen o další účetní trik. I v případě, že by Kalifornie založila vlastní banku, ta banka by peníze prostě vytvářela ze vzduchu, jak je ostatně v článku zmíněno. Jediný rozdíl by byl v tom, že by z toho sama měla prospěch na rozdíl od současné situace, kdy si mastí kapsy soukromí bankéři. Hm, to je sice hezké, že by to Kalifornii pomohlo, ale v navrhovaném řešení chybí ten poslední krok, který v 19. století banka na Guernsey učinila: K určitému datu vyměnila bezcenné papírky za zlato. Dokud toto nebude, nebude spravedlnost a prostý člověk bude zase okraden. Navrhované řešení je vytloukání klínu klínem s konečným důsledkem, že všechny ty ze vzduch vyrobené peníze jen dále znehodnotí peníze skutečných zahraničních věřitelů USA, neboť přispějí k inflaci dolaru.