Pozor na obávané íránské prokletí

Můj starý kamarád a spolužák ze zahraniční služby Georgetownské university, Sadegh Ghotbzadeh, byl v roce 1982 v Teheránu po neúspěšném pokusu o převrat v íránské islámské republice, popraven.

Vzpomínám zde Sadeghův případ z důvodu podobnosti se stále intenzivnějšími požadavky republikánů a některých proválečných demokratů, aby Barack Obama intervenoval v íránské povolební krizi, a jeho názoru, že USA se bude držet zpátky.

Je možné, že tito zákonodárci neví, že Amerika a Británie za poslední roky utratily miliony dolarů ve své snaze destabilizovat Írán a svrhnout jeho zvolenou vládu? Nebo neví, že západní mocnosti provádějí bezpříkladný mediální a komunikační útok na íránskou islámskou vládu?

Zpátky k mému starému kamarádu

Bývalý íránský prezident Abolhassan Bani Sadr mi řekl, že Sadegh úpěnlivě žádal Američany, aby neprojevili žádnou podporu pro jím chystaný převrat. „Když to uděláte, je s námi konec.“ Sadeghův připravovaný pokus o svržení Ajatoláha Ruhollah Chomejniho měl vypadat tak, že je čistě vnitřní záležitostí Íránu a nemá žádné spojení s USA nebo Británií.

Sadegh se setkal s vysokými úředníky americké Národní bezpečnostní rady a pak se vrátil do Teheránu, kde byl zadržen a následně zastřelen za zradu.

Podle toho, co mi řekl bývalý íránský prezident Bani Sadr, jeden z vysokých úředníků Národní bezpečnostní rady USA měl velmi těsné vztahy s Izraelem. Tento úředník předal informace o chystaném puči izraelské výzvědné službě Mossad a Mossad na obrátku informoval Chomejního vládu prostřednictvím třetí strany. Je-li to pravda, k tomuto dech beroucímu cynismu došlo jen proto, že Izrael byl právě v procesu vyjednávání kontraktu o prodeji amerických zbraní Íránu v hodnotě pěti miliard dolarů. Bylo to v době války mezi Irákem a Íránem.

Navzdory vzájemným veřejným vyhrůžkám a obviněním byly Írán a Izrael ve skutečnosti tajnými spojenci. Konečně peníze jsou důležitější než krev.

Není bez zajímavosti, že Sadegh rovněž trval na tom, aby republikáni neusilovali o propuštění amerických rukojmí před americkými volbami. Kauza amerických diplomatů držených jako rukojmí v Teheránu nakonec pohřbila šance Jimmyho Cartera na znovuzvolení.

Rukojmí byli propuštění tak, aby se to shodovalo s Reaganovou prezidentskou inaugurací.

Jedním z nízkoprofilových členů a šedých eminencí republikánské strany je senátor za Jižní Karolínu Lindsey Graham – hrdý advokát mučení a tajných věznic. Graham zaujal vedoucí pozici ve skupině požadující americkou intervenci do Íránu. Ale jak? Washington nemá dostatečně velkou armádu a navíc si teď musí půjčovat padesát centů z každého dolaru, který utratí.

Snad tento válku milující senátor zamýšlí poslat do Íránu dobrovolný hasičský sbor z Husího potoka (Goose Creek je městečko v Jižní Karolíně, název by se dal volně přeložit jako Husí potok, pozn. Editora), aby udeřil na nemravné Í-rance.

Není pochyb, že tento dobrý muž by mohl ukázal fanatikům v turbanech v Teheránu, jak dělají Američané spravedlivé a nezáludné volby v Iráku a Afghánistánu, kde je opozičním skupinám nesouhlasícím s americkou okupací bráněno zúčastnit se „demokratických voleb“, a ne jako v Íránu, kde vysocí klerikové zabrání „nevhodným“ kandidátům usilovat o úřad prezidenta. Nebo jako v Libanonu, kde nedávno USA vrhlo tuny hotových peněz k zakoupení hlasů pro pro-americkou koalici (zvítězila v neočekávaně velkém vítězství).

Je velmi málo toho, co může nebo by měl Washington v Íránu udělat. Íránské volby, navzdory zřetelným, ale nikoliv rozhodujícím volebním machinacím, se zdají být vítězstvím pro prezidenta Mahmouda Ahmadinežáda. Vzpomeňme na děravé floridské volby, na ohioské falešné volební automaty a na Chicago, kde legendární major Daley přinutil mrtvé, aby povstali a hlasovali pro posvěceného Jacka Kennedyho.

Od Maroka po Indii Írán je jedinou zemí, kde volby proběhly celkem slušně. (Výjimku tvoří Izrael, kde jsou volby většinou bezúhonné.) Spojené státy nejsou v pozici, aby první hodily kamenem, když dojde na demokratické procedury.

Írán byl v obležení USA, Británie, Francie a svých arabských sousedů od islámské revoluce v roce 1979. V jeho často tragické historii stojí smutné milníky: 1941 – britská invaze, 1953 – anglo-americký převrat, který svrhl demokratickou vládu Mossadegha a Američany a Brity zkonstruovaná válka s Irákem, která stála život milion Íránců.

To nejlepší, co může Západ udělat, je nevměšovat se do vnitřních záležitostí Íránu. Čím více intervencí, tím více argumentů pro zastánce tvrdé linie k označení svých oponentů za zrádce a za loutky Západu. Proto můj starý kamarád Sadegh žádal Washington, aby se zdržel komentářů v průběhu převratu.

Írán si musí své problémy vyřešit sám. Máme dost „budovatelů národa“ v Afghánistánu a Iráku. A jak může Washington odsuzovat Írán za násilí, když sám podporoval pákistánskou vojenskou ofenzívu ve Swat, která vyhnala z domovů 2,5 milionů lidí a při níž zahynulo přes 1000 civilistů?

Amerika nesmí trvat na svých zbožných přáních a nesmí dovolit, aby její nevraživost vůči Ahmadinežádovi zatemnila její mysl a uvěznila USA v dalším obřím zmatku v muslimském světě.

Američané mají štěstí, že v jejich čele stojí opatrný Barack Obama a ne od pasu střílející republikáni John McCain, Lindsey Graham a Joseph Lieberman. Zbankrotované Spojené státy si nemohou dovolit další konflikt tváří v tvář potenciálně nebezpečné krizi se Severní Koreou.

Obama by měl zastavit CIA a další americké výzvědné agentury v píchání do vosího hnízda v Íránu a organizování tamní opozice. Tyto podvratné aktivity by mohly zatáhnout USA do nového konfliktu, na který nejsou připraveny. Dokonce Izrael, který zná par věcí o tom, jak to na Středním východě chodí, teď podporuje Ahmadinežáda.

Bývalé americké aktivity v Íránu až příliš často končily fiaskem nebo něčím horším. Írán se de facto stal pro Ameriku prokletím. To je jedna politicko-historická kontinuita , kterou bychom si měli pamatovat.

Článek BEWARE THE DREADED IRANIAN CURSE vyšel 29. června na serveru ericmargolis.com. Překlad editor.