Nový strážce myšlenek

Zde je přepis životopisu (odkazy na skenovaný životopis v pdf: stránky 1, 2, 3, 4) tohoto chameleóna (některé části jsou začerněné, některé velmi těžko čitelné):

Jmenuji se Jiří Komorous.Narodil jsem se (...) v Plzni. Vyrůstal jsem v harmonickém rodinném prostředí,vychováván oběma rodiči (Toto osobně považuji spíše za přízeň osudu, pan Komorous toto považuje spíše za kádrovou přednost - on je z dobré rodiny, ne z nějaké nekompletní, rozvrácené). Otec, důstojník SNB, matka úřednice v ČST. Základní školu jsem absolvoval v letech 1967 -1975 v Praze 10 v (...) s dobrým až výborným prospěchem. Poté jsem byl přijat na gymnásium v Praze 10. Toto jsem navštěvoval v letech 1975 - 1979, kdy jsem studium ukončil maturitní zkouškou. V průběhu studia jsem byl hodnocen velmi dobře. V roce 1979 jsem zdárně vykonal přijímací pohovory na právnickou fakultu UK a byl jsem posléze přijat. PF-UK jsem absolvoval v letech 1979 - 1983. Hodnocen jsem byl dobře.

Pokud se týče mé povahy, jsem přátelský, mám rád dobrý kolektiv, snažím se chovat čestně ( čestně - no nevím..) a přátelsky vůči svým přátelům a kolegům. Domnívám se, že jsem v kolektivu oblíben. Již od studentských dob mám hluboký zájem o státní bezpečtnostní problematiku, studoval jsem a studuji dostupnou literaturu z této oblasti a již při přijetí do SNB jsem žádal o přeřazení na tento úsek SNB. Kromě toho aktivně sportuji (cyklistiku, box, kulturistika kondiční, turistika). Můj velký koníček je také hra na kytaru. V rámci OS SNB PRAHA 9 jsem založil a vedu hudební skupinu. Jinak sleduji televizi, navštěvuji kina, čtu a běžné záliby dnešního člověka. Mým celoživotním cílem je služba ve složkách StB a zde dosáhnout úrovně velmi dobrého odborníka na danou problematiku.

V průběhu let 1968-1969 jsem byl ještě mlád, ale s celou problematikou jsem se důsledně seznámil později, jednak z vypravování očitých svědků (otec, matka, starší soudruzi), jednak vlastním studiem. Problematiku jsem plně pochopil a zcela podporuji a souhlasím se vstupem spojeneckých vojsk (toto považuji za vrchol; schvalovat okupaci vlastní země.. ). Jsem přesvědčený internacionalista, plně oddaný marxismu leninismu (může marxista potírat např. levicový extrémismus?) . Žádné stranické ani jiné řízení proti mě vedeno nebylo (nečitelné). Soudně trestán jsem nebyl.

V roce 1987 29.8. jsem se oženil (...), nyní Komorousovou. Manželka se narodila (...). záhy po narození zahynul při pracovním úrazu otec manželky, která byla od té doby vychovávána se svou sestrou Janou samotnou matkou. Po absolvování ZŠ ve (...) manželka vystudovala gymnásium v (...) s vynikajícím prospěchem. Poté byla přijata v roce 1986 na denní studium VŠCHT v Praze. První ročník vystudovala dobře a v současné době dosauje velmi dobrých výsledků. Manželka je členkou SSM nyná bez funkce, v průběhu studia v (...) zastávala funkci jednatelky ZO SSM a hospodářky VO SSM (...) . Manželka je vychována v duchu marxismu - leninismu a zastává obdobné postoje jako já. V budoucnosti hodlá vstoupit do KSČ a služby v MV.

Tento text má své kouzlo, touha po zalíbení se a maximální snaha vykreslit se v nejlepším světle čtenářům, pro něž byla tato óda na sebe sama zkomponována pozvolna přechází do oblasti bezmezné anální speleologie.

Myslím, že jde o ukázkový exemplář převlékače kabátů. Tomuto člověku je nesjpíš naprosto lhostejné, komu bude sloužit. Pokud bychom zaměnili některá slova (StB za NKVD nebo Gestapo), mohl by pan Komorus být na místě Beriji (ukázkový kariérista), nebo Müllera.

Člověk by neměl usuzovat na základě vzhledu, pokud ale vidíte některé fotky pana Komorouse, vystavujícího své tetování, v zátiší jeho pracovny vyzdobené zbraněmi - pistolemi, puškami, samopaly, můžete nabýt dojmu, že jde o klasického militantního bojovníka bez skurpulí a potírače, potítrače čehokoliv. Tomuto estébáckému Rambovi je nejspíše lhostejné, koho bude potírat, proti komu bojovat. Stačí mu jen nějaký nepřítel. Myslím, že špičky leckterého autoritativního režimu by byly z takového pracovníka nadšené. Stačil by mu pouze nějaký "cíl" potírání a spokojenost by byla na všech stranách. Řekl bych,že takoví lidé mohou být velmi nebezpeční, zvláště v některých dobách. U policejních špiček bych očekával (naivně) nějaký morální kredit. Teď si dovolím čistě subjektivní názor, z kterého bych s odstupem času nejspíše upustil, avšak pod čerstvým dojmem z tohoto pána myslím, že má právo pohybovat se pouze kanalizací a ze stoky vycházet pouze pod příkrovem noci, aby nevzbuzoval v kolemjdoucích pocit nevolnosti. Tento bezcharakterní bezpáteřník došel tak daleko, že otevřeně podporuje a schvaluje okupaci vlastní země, okupaci, která zhatila naděje na možné svobodnější dýchání našeho národa (národa - nezavání to dnes již extrémismem? Doufám, že na mě nepošle pan Komorous své komando zakuklených pohůnků se samopaly).

Dále jsem narazil na jeden článek, kde pan Komorous říká: Jiří KOMOROUS, šéf Národní protidrogové centrály "Já si myslím, že tato problematika, problematika drog v sobě nese, možná to zní až nadneseně, ale lidi, detektivové, detektivky, kteří pracují na této problematice, to skutečně chápou jako poslání a ne jako obyčejnou práci a nese to svým způsobem s sebou jako takový určitý druh fanatismu a velmi těžko se tato práce opouští, protože tato práce člověka zcela pohltí, nemůže se dělat skutečně od do, ale musí to ten člověk chápat jako určité poslání, musí se tomu věnovat naprosto zcela celý."

Myslím, že jeho kvalifikace sebe sama jako "fanatika" plně zapadá do kontextu výše napsaného. V některých článcích jej pisatelé často brání. Komorous tvrdí "bylo to normální. Churchill řekl, že ten, kdo nebyl v mládí levičák a nestal se později pravicovým konzervativcem, není normální". Ano, ovšem jsou tu jisté detaily, které věc staví do trochu jiného světla. Chápu, že pokud někdo chtěl růst ve svém oboru, musel asi někdy zapřít sám sebe, ale bylo i dost těch, kteří na toto nepřistoupili. Ovšem práci v StB rozhodně nepovažuji za něco běžného, navíc byl pan Komorous snad ve všech komunistických organizacích, ve kterých mohl být. A změnil názor; ano, v případě potřeby změnil názor.To, že názor změnil po změně režimu je určitě jen pouhá souhra náhod. Pokud by u nás zavládl Taliban, pan Komorous by nejspíše opět změnil názor a zpětně by zjistil, že komunismus ani demokracie nebyly to pravé.

Budu opět citovat z článku "A to jeho spojování s StB? Pro mě je důležité, že pan Komorous má prověrku na stupeň tajné a čisté lustrační osvědčení," řekl serveru Pecina. Pokud tomu je skutečně tak, pak je lustrační osvědčení jen bezcenný cár papíru a svědčí to o výběru pana Peciny.

Dovolím si citovat namátkou příspěvky z některých diskuzí: "Nechapu, proc my bysme fizlovi Komorousovi meli odpoustet jeho totalitni minulost, kdyz fizlove nam neodpustej nikdy nic a trestaj nas za kazdou blbost jen aby meli vykazanou cinnost. Kdyby tady dneska vladli satanisti, tak je z nej kral satanistu. Ta jeho promena je jen lacinej trik, jak zustat za kazdou cenu u moci."

A dále: "Okecat se dá všechno, ale chybí mi u p. Komorouse jednoznačné přiznání chyby. Za komunistů sloužil StB, teď bojuje s drogovými mafiemi, kdyby žil v době německé okupace, kolaboroval by s fašisty? Mám dojem, že půjde s každým režimem a bude pro něj věrně pracovat."

Nikdy jsem nepřikládal působení komunistických kádrů ve vedoucích pozicích velkou váhu. Myslím, že bych měl tento postoj přehodnotit. Mimochodem; při hledání výrazu Komorous jsem často narazil i na texty psané tímto individuem, které končili pozdravem "šalom". Nevím, jestli se pan Komorous, jeden z našich vedoucích špiček v policii, bojovník proti "extrémismu" a bývalý komunista zdravící na konci svých zpráv pozdravem "šalom" zná třeba s panem Fischerem, předsedou vlády, bývalým komunistou, který neslaví vánoce ale Chanuku. Pokud se znají, pak by mě zajímalo, jestli se znají z nějaké "náboženské" obce, nebo z Komunistické partaje. Možná pan Komorous objevil jen další skupinu, která by mohla posloužit jeho hvězdné kariéře. Čest práci nebo šalom; tento anální speleolog má ten správný čich na ten nejperspektivnější konečník pro provozování svého řitního alpinismu. Děkuji tomu, kdo zveřejnil životopis tohoto análníka. Když víme, jaké kádry máme v resortech ministerstva vnitra, pak nás nemůže překvapovat, že ze skříní ministerstva vnitra vypadávají obrazy např. šéfů Čeky (předchůdkyně NKVD) jako byl Dzeržinskij (nějak takto se vyjádřil bývalý ministr vnitra Langer). Ale teď vážně; myslím, že pokud visí nějaký takový obraz na ministerstvu vnitra, pak lze polemizovat o vhodnosti takové výzdoby. Pro mě osobně je však podstatnější, kdo sedí na židlích, než kdo visí na zdi (to, kdo visí na zdi ale může něco vypovídat o tom, kdo sedí na židli).