Míč ovládá svět (Popularizovaná věda)

Na první pohled by se zdálo, že peníze, které oscilují kolem míče, jsou všemocné. Jistě všichni souhlasíme, že podprahové napětí, které v naší společnosti vzniká industriálními procesy a ekonomickými tlaky, se musí nějak vybít. Pouze, prosíme, aby to šlo nějak kultivovaně, a hlavně, aby nám to přinášelo hospodářský růst.

Podle starověkých filosofů, byl dříve lidských život závislý především na dýchání, a nikoliv na penězích. Vzduch byl jimi nevědecky spojován s dýcháním a životní energii. Dosvědčují to také indoevropské jazyky. Například německé dýchání (atmen) je stejného původu jako hinduistická duše (atman). Česká duše je pak odvozena od mužského vzduchu, duchu a také od dýchání. Vzduch podle východních národů obsahuje životní energii sloučenou s vědomím, která se například v Indii nazývá prana a v Číně chi.

Je vědecky dokázáno, že člověk, který nemá peníze, brzy umírá. Dříve zemřel, když neměl vzduch. Ztráta vědomí a vzduchu již nezpůsobuje rozklad těla, jako tomu bývalo dříve. Problém mumifikace a nesmrtelnosti člověka byl penězi zdařile vyřešen. Nesmrtelnost zajišťují miliardy. Zvláště ty ukradené. Kdo penízce nemá, není nic, jakoby nebyl a vůbec nic neznamená.

Z vědeckého hlediska je případ fotbalu unikátní a snadno vysvětlitelný. Nahuštěný vzduch (vědomí) do míče vykazuje totiž větší tlak, než jaký se nachází v plicích obyčejného člověka. Je tam více atmosfér než v hrudníku fotbalových diváků. Míč je tudíž silnější osobností, než celá divácká masa, která jej sleduje a jejíž pozornost fascinuje. Pozornost přitahuje energii a peníze. Kdo ji nemá, neexistuje.

Míč tedy obsahuje více vědomí, než člověk. Silnější duch ovládá slabšího. V obyčejném sportovním míči je pak zákonitě nahuštěno a koncentrováno mnohem více inteligence, než v lidských makovicích. Nebo jste si nepovšimli, jak si při kopané s hráči legračně pohrává? Většina diválů na stadioně o tom neví. Sleduje ty hezké hochy v trenkách a reklamy.

Všichni jsou se situací celkem spokojení, pouze ekologové kritizují náš vztah ke vzduchu, který špiníme průmyslovými, automobilovými a tabákovými exhalacemi. Lidé náboženského založení však navíc odsuzují bezcitné kopání do vzduchu uzavřeného v míči.

Na jejich přecitlivělosti možná něco je. Nadechněte se zhluboka, zadržte dech, a nechte se zuřivě kopat do hrudníku od fotbalových fanoušků. Je docela možné, že se vám to nebude líbit. Pokud vydechnete vzduch naposledy a vypustíte duši, nebude vás již vůbec nic bolet. Ta kopaná, kterou si vámi zahráli příznivci fotbalu, nebolela totiž vás, ale jen vzduch, který byl uzavřený ve vašich plicích. Je to jednoduchý experiment, který si může zkusit každý.

Nahustíme-li tedy do míče vzduch, zavřeli jsme tam pod tlakem rovněž životní energii a vědomí či duši. Nebo se dříve nenazýval vnitřní obal míče duší? Ve sportovním míči je tedy uzavřené vědomí, které se jinak nachází volné v atmosféře. Pokud je člověk tělem, tak nezáleží na tom, jak se s jeho vědomím nakládá.

Vzduch v míči se podařilo lépe upoutat, než v člověku. Pokuste se vybavit vzduch rodným číslem, registrovat jej jako občana, a nutit jej pracovat. Fungovat to nebude. Napřed je nutné upoutávat vzduch do obalů. Je nutné vzduch přesvědčit, že obalem, tělem člověka. Pak se jeho hospodářské využívání již daří lépe.

Nyní ve třetím tisíciletí naší kultury je již zaostalé věřit na náboženské pověry. Vědecké poznání vyžaduje nové pojetí skutečnosti. Lítáme na měsíc, máme Internet, počítače, automobily, satelity a jiné vymoženosti.

Nazývat člověka duševním jménem, jako třeba „Josefe!“ „Vašku!“ nebo „Adolfe!“ je značně zaostalé. Dokonce i název těla po rodičích je značně zpozdilý a nepřehledný. Našemu pokroku odpovídá digitální identifikace pomocí rodného čísla. Zatímco psi jsou již elektronicky evidováni, občanská společnost zaostává.

Dnes jsme probrali poměr náš k míči v závislosti na vzdušném hospodářství. Příště se možná pustíme do pneumatik. Řecké slovo pneuma je přece také duší.