Irácké „Probuzení“: Dva příběhy ilustrující jeho zrození a pomalou smrt
Tento článek popisuje osudy dvou mužů (politika a bojovníka), kteří patřili k Američany vedené a placené sunnitské milici, která jim pomohla ukončit sunnitské povstání. Tato stotisícová milice je známa jako „Synové Iráku“ nebo „Probuzení“ (arabsky Sahwa). Teď je jeden našich mužů na útěku a druhý se pokouší získat místo vládního úředníka.
Jsou to Abú Mar‘úf, šlachovitý a zkušený při zacházení se zbraní, vedl údernou eskadru kmenových sil proti povstalcům, kteří změnili odpor proti Američanům v brutální, násilnou záležitost. Abú Azzam vedl tajná jednání s Američany, která pomohla vytvořit americko-sunnitské spojenectví v Abú Ghrajb, zemi nikoho mezi Bagdádem a Fallúdžou.
Příběhy Abú Mar‘úfa a Abú Azzama nabízí jeden z mála pohledů na zrození a pomalou smrt Sahwy. Dnes je Abú Mar‘úf na útěku, pronásledován iráckou armádou i al-Qá‘idou. Bojí se půlnočních razií a útoků, občas spí v zavlažovacích kanálech. Podle mnohých je zázrak, že je ještě naživu.
Abú Azzam žije za zdmi hermeticky uzavřené Zelené zóny a jedná s pracovníky úřadu premiéra Núrího al-Málikího.
Odlišné osudy těchto dvou bývalých sunnitských povstalců vzbuzují otázku, co hodlá irácká vláda se Sahwou dělat: chce její některé kádry jako Abú Azzam získat na svou stranu, nebo jen chce Sahwu rozdělit, aby se jí mohla zbavit úplně? A podaří se jí to, nebo zasévá semeno, z něhož vzejde další sunnitské povstání?
Tvrdý postup irácké vlády vůči Sahwě kontrastuje s podporou, jíž se dosud těšila od Američanů. Irácká vláda některé vůdce Sahwy pozatýkala, další donutila další odejít do exilu, jiným prostě neposkytla slibovaná zaměstnání. Američané, kteří už Sahwu nepotřebovali, se jí nijak nezastali: „Pracoval jsem pro Američany velice tvrdě, ale nakonec mne odstrčili. To udělali,“ posteskl si Abú Mar‘úf nedávno ve svém domě ve vesnici Alrifúš nedaleko od místa, kde kdysi jako maskovaní muži hlídkovali. Nyní se obává se, že se sunnitští ozbrojenci, rozzlobení na postup vlády, připojí k irácké al-Qá‘idě.
Američané tvrdí, že mají svázané ruce. „Pohybujeme se mezi vejci. Máme obavy, že bychom porušili bezpečnostní dohodu,“ prohlásil pod podmínkou zachování anonymity důstojník americké armády. „Oni (irácká vláda) se k těmto organizacím (Sahwě) obrátili zády. Jdou po jejich vůdcích a jakmile je eliminují, řadové členy rozeženou. Problém je v tom, že některé to zažene zpátky k jejich starým skupinám.“
Bojovník
Bývalý bezpečnostní strážce části majetku Saddáma Husajna Abú Mar‘úf jde do betonového domu nedaleko kanálu, kde jeho bratrovi podřízli krk brzy poté, co se společně přidali k Američanům. Usedá na tenký polštář na betonové podlaze pokryté plastovou rohoží, kalašnikov a neprůstřelná vesta leží u zdi. Má zaprášený modrý plášť a strakatou kravatu. Tři muži v tričkách s obrázky závodních aut a se zelenými čelenkami okounějí opodál.
„Al-Qá‘ida porazila Američany a iráckou vládu. My jsme zastavili al-Qá‘idu. Za krátký čas jsme oblast úplně vyčistili,“ říká Abú Mar‘úf. Vzpomíná na dobu, kdy al-Qá‘ida unášela důstojníky irácké armády a jejich mrtvoly věšela na řeznické háky, kde tři dny hnily. „Nikdo je nebyl schopen chytit. A irácká vláda byla bezmocná. My jsme situaci vyřešili, a oni nás teď chtějí vyhnat. To není správné.“
Původně chtěli Američané Abú Mar‘úfa zajmout. Byl známý povstalec. V roce 2005 americká armáda bombardovala jeho dům a hromada trosek stále leží na dvoře vedle bílého plastikového jídelního stolu. K jaké povstalecké organizaci Abú Mar’úf patřil, zůstává záhadou. Prohlašuje se za nezávislého; jiní mluví o Brigádách Revoluce 1920, největší irácké odbojové ozbrojené skupině, nebo dokonce o al-Qá‘idě.
Když si prověřil důvěryhodnost jeho změny strany, představil ho jeho starý kamarád Abú Azzam, kterého znal z porad s jinými povstaleckými skupinami, Američanům. Síly Abú Mar‘úfa na oplátku pomohly Abú Azzamovi získat kontrolu nad vesnicí a vytvořit vlastní polovojenské síly.
Američtí důstojníci, kteří se na Abú Mar‘úfa z doby, kdy přešel do jejich služeb, pamatují, ho líčí v epických příměrech: „Všechno obětoval boji s al-Qá‘idou. Skoro se obrátil zády k rodině. Al-Qá‘ida mohla znásilňovat a zabíjet, ale chlap jako Abú Mar‘úf kraj vyčistil,“ uvedl další důstojník, rovněž pod podmínkou anonymity. „Vybudoval podmínky pro rozšíření moci americké armády v oblasti víc než si kdo dokáže představit.“ Abú Mar‘úf se usmívá při vzpomínce na důstojníky, s nimiž bojoval bok po boku. „Obvykle jsem chodil před jejich tanky a zneškodňoval pro ně bomby.“
Smutně vzpomíná na změnu, k níž došlo, když americký velitel, s nímž spolupracoval, na konci roku 2007 odešel. Nový velitel praporu s ním jednal jako s cizím: „Vždycky jsem mluvil jazykem odboje, možná se mu to nelíbilo,“ říká s ironickým úšklebkem.
Abú Ma‘rúf uvažuje, kde asi jsou teď jeho staří přátelé z americké armády. Někteří jsou znovu v Iráku, ale už nemají zájem o kontakt s ním. Před měsícem prohledala irácká armáda jeho dům a zatkla jeho syna a bratra; bratr byl už propuštěn. Američané odmítli Abú Mar’úfovi zaručit, že nebude zatčen rovněž.
Ve středu (22.4.) Abú Mar’úf oficiálně opustil Sahwu. Svým mužům nařídil zůstat v práci, ale přísahá, že se nevrátí, dokud nebude jeho syn propuštěn a vláda mu nezaručí soudní beztrestnost.
Mezitím, od loňského jara, jeho starý kolega Abú Azzam žil chvíli v Abú Ghrajb. Jako Abú Mar‘úf se stěhoval od vesnice k vesnici, hledal útočiště v hlavním městě, nejprve pod ochranou sunnitských duchovních vůdců, ale pak našel bezpečí u Američanů v hotelu Rašíd v Zelené zóně.
Na dotaz týkající se Abú Azzama Abú Mar‘úf odpovídá: „Kdesi jsem slyšel, že je u premiéra nebo hlavou bagdádské Sahwy“.
Politik
Abú Azzam žije v Zelené zóně, obléká se jako obchodník a popisuje své cíle jako rozhodně politické. Kdysi nad jeho hlavou visel zatykač, ale v září se mu podařilo získat si sympatie premiérova úřadu. Jeho bojová skupina se po loňském zákroku proti němu a jeho přesídlení do Bagdádu rozpadla.
Podle amerických důstojníků poskytl Abú Azzam irácké vládě spojení s povstalci. Sám říká, že jeho prací je teď prostředkovat mezi vládou a členy Sahwy. „Mám dobré vztahy s vládou. Zajímají se o to, co dělám.“
Je to svým způsobem vyvrcholení jeho dlouhodobé kariéry. Byl členem povstalecké skupiny Islámská armáda, ale v červnu 2006 zahájil tajná jednání s Američany. Na podzim pak vyhlásil odtržení tří skupin od Islámské armády a příměří s Američany.
Z Abú Azzamova pohledu bylo sunnitské povstání bláhovostí. Ve spolupráci s Američany vidí způsob, jak čelit íránskému vlivu v Iráku. Doznává, že mnozí ho teď považují za vyděděnce.
Směje se tomu, že podle názoru některých sunnitů zašel ve spolupráci příliš daleko. Získal křeslo v bagdádské provinční radě a plánuje účast v celostátních volbách. Soudí, že Američané by měli proti poslední sérii zatýkání Synů Iráku zakročit, ale není si jist, jak se události budou vyvíjet.
Co se týče jeho bývalého druha Abú Ma’rúfa, Abú Azzam předpovídá jeho brzké zatčení. Stěžuje si, že mu Abú Ma’rúf nikdy nesvěřil své vazby s povstalci a to ho odsoudilo k záhubě.
Svým způsobem je každý připraven na nejhorší. Abú Mar‘úf říká, že se bude bránit, když ho vláda bude chtít uvěznit, a dokonce i Abú Azzam mluví o možnosti války.
„Jestliže nebudeme mít místo (ve vládě), pak si najdeme jiné,“ řekl nedávno na setkáních s Američany a zaměstnanci úřadu premiéra Málikího. „V každém případě my rozhodneme o tom, zda bude válka nebo mír. Chtěli bychom svou roli sehrát v míru,“ dodal sebevědomě.
Článek Iraq's Awakening: Two tales illustrate force's birth and slow death vyšel na serveru Los Angeles Times 27. dubna. Překlad Eva Cironisová.