Povedou finanční těžkosti USA k novému světovému pořádku?

Americká vojska jsou momentálně přítomná ve 150 zemích světa a účastní se přímých bojových operací od začátku války v Afghánistánu v roce 2001. Důvod pro afghánskou válku vznikl po útoku 9/11.

Druhá fronta v americké „válce proti terorismu“ byla otevřena v roce 2003 invazí do Iráku. Kromě nákladů na tyto vojenské operace mají Spojené státy dluh 10,8 bilionu dolarů. A dluh stále roste.

Ačkoliv prezident Barack Obama načrtl časový plán pro úplné stažení amerických posádek z Iráku do roku 2011, na druhé straně nařídil zvýšit americkou vojenskou přítomnost v Afghánistánu o 17 tisíc mužů. Bez jasné výchozí strategie v dohledu a se stále rychleji rostoucím národním dluhem není nerozumné položit si otázku, zda si Amerika nechtíc nenaložila příliš mnoho.

Co znamená „nový světový pořádek“? Existují dvě různé variace. Obě variace – (a) nové období v historii provázené dramatickými změnami ve světovém politickém myšlení a v rovnováze moci a (b) příchod kryptokratické, totalitní světové vlády – mají svou logiku.

Globální geopolitické klima se mění velmi rychle a zdá se, že přeskupení je blízko. To se ukázalo zvlášť v souvislosti se začátkem světové finanční krize, která měla své kořeny v americkém ekonomickém poklesu.

Dobře, jak by k novému světovému pořádku mohlo dojít? Zdá se, že globální populace by jej přijala, ať už půjde o kteroukoliv jeho formu, jedině v případě vážné globální krize, například úplného ekonomického kolapsu USA.

Amerika je srdcem světové ekonomiky protože americký dolar slouží momentálně jako světová rezervní měna. Nafta, zlato a všechny hlavní komodity jsou obchodovány v americkém dolaru. Kdyby se USA zhroutily jako Island nebo Litva, poznamenalo by to celý svět. Musel by být vytvořen nový světový pořádek, který by už nestál na americké globální hegemonii.

Mmnoho odborníků se domnívá nejen, že to je možné, ale dokonce i pravděpodobné. Profesor Willem Buiter, bývalý člen komise pro monetární politiku, který nyní vyučuje v londýnské škole ekonomie, říká: „Dojde k tomu, a není to vzdálená budoucnost, kdy se svět začne zbavovat amerického dolaru, včetně amerických vládních dluhopisů... Posledních osm let imperiálního roztahování až do přetažení, přílišného sebevědomí a arogance, zneužívání moci doma i za hranicemi Bushovou administrativou zanechaly Spojené státy oslabené finančně, ekonomicky, politicky i morálně.“

Jiní ekonomičtí experti souhlasí. Americký ekonomický komentátor a prezident makléřské firmy Euro Pacific Capital Inc. Peter Shiff, byl v roce 2006 zesměšňován ekonomem Art Lafferem za své přesné předpovědi, že americká bublina s nemovitostmi praskne. Schiff nyní předpovídá, že zlato vystoupá na 2000 dolarů za unci jako reakce na pokles amerického dolaru a ztrátu svého statusu celosvětové rezervní měny.

Schiff rovněž pomáhal jako ekonomický poradce Ronu Paulovi v jeho prezidentské kampani. Paul vyjadřuje podobné obavy ohledně amerického finančního systému posledních 30 let a staví se za obnovení role zlata a stříbra jako měny a za zrušení FED. To by umožnilo, jak říká, „kongresu získat zpátky své ústavní právo rozhodovat o monetární politice.“

Paul vnímá FED jako hlavního viníka věčných a drásajících amerických finančních krizí: „Američané trpí nepřetržitou erozí kupní síly z důvodu inflační politiky FEDu. To prezentuje reálnou, i když skrytou daň uvalenou na americké občany.“ Opakovaně podával kongresu návrhy na zákon, který by umožnil audit FEDu a větší transparentnost svých akcí, bohužel neúspěšně.

A člověk, který správně předpověděl pád burzy v roce 1987 a rozpad Sovětského Svazu, přišel s předpovědí, která jde ještě dále. Výkonný ředitel Trends Research Institute Gerald Celente předpověděl, že do roku 2012 dojde ve Spojených státech k revoluci doprovázené občanskými nepokoji kvůli nedostatku potravin a k daňové rebelii.

Takže když tohle všechno víme, kdo nebo co by mohlo nahradit Spojené státy jako dominantního světového hráče?

Jednou možností by bylo OSN, které by převzalo roli globální vlády. Zdá se, že tahle teorie byla podpořena Georgem H.W.Bushem I. v projevu před kongresem 6. března 1991 po vyhnání Iráku z Kuvajtu.

„...Na obzoru se rýsuje nový světový pořádek,“ řekl Bush I. „Svět, ve kterém existuje velmi reálná pravděpodobnost nového světového pořádku. Slovy Winstona Churchilla 'světový pořádek', ve kterém 'principy práva a fair hry … ochrání slabé proti silným...' Svět, kde Organizace spojených národů s rukama nesvázanýma studenou válkou stojí před úkolem naplnit historickou vizi svých zakladatelů. Svět, ve kterém svoboda a respektování lidských práv naleznou domov ve všech národech světa.“

Až donedávna se zdál příchod globální vlády nerealistický a vyhraněný pouze konspiračním teoretikům. Ale od přiznání bývalého prezidenta Georga W. Bushe v září 2008, že „Spojené státy jsou skutečně ve vážné finanční krizi“, se ozvala řada výzev po ustanovení „nového světového pořádku“ globálními vůdci a prominentními intelektuály.

V lednu řekl Henry Kissinger v rozhovoru pro CNBC, že současná světová ekonomická krize je „velkou příležitostí“ pro prezidenta Baracka Obamu pomoci zformulovat „nový světový pořádek“.

Britský premiér Gordon Brown začal požadovat nový světový pořádek dokonce ještě před přiznáním současné finanční krize.

V projevu z června 2007 řekl Brown: „Věřím, že bude jednou o tomto čase, o první dekádě 21. století řečeno, že výsledkem největší restrukturalizace globální ekonomiky, snad větší než byla industriální revoluce, bylo vytvoření nového světového pořádku.“

Britský premiér od tohoto projevu pokračuje v prosazování nového světového pořádku. Před několika týdny znovu zdůraznil potřebu „nové, globální smlouvy“.

„Británii a Ameriku může rozdělovat tisíce mílí Atlantského oceánu, ale vyznáváme stejné hodnoty, které nás navždy spojují. A jak Amerika stojí na úsvitu své naděje, chci, aby ta naděje byla naplněna tím, že my všichni společně budeme utvářet nový model skutečně globální společnosti 21. století.

Mohla by ta „skutečně globální společnost“ být totéž, o čem hovořil Bush I. když zmiňoval OSN naplňující „historickou vizi svých zakladatelů“?

Jistě je to možné, ale bylo by poměrně těžké toho dosáhnout. Vláda každého státu světa by musela buď svobodně nebo pod vojenským nátlakem vzdát se své suverenity ve prospěch OSN. Obě cesty jsou naprosto nepravděpodobné – ledaže by katastrofa masivních proporcí vyústila u velkých hráčů v globální aréně v nově nalezenou ochotu podřídit se mezinárodnímu orgánu.

Jediná taková událost, která by se tomu snad vzdáleně přibližovala, by byl konec západní globální dominance a přesun globální hegemonie do euroasijských mocností. Možná by nešlo o „globální vládu“, ale o „nový světový pořádek“, kde by centrem moci světa byla Asie.

Tohle se zdá jako nejpravděpodobnější scénář, zvláště s ohledem na fakt, že Čína je největším věřitelem USA. Pokud by se Čína rozhodla rychle se zbavit všech svých dolarů, celá americká ekonomika by se za noc zhroutila.

Ale udělala by to Čína? Motivace by mohla přijít ve dvou krocích. Nejprve by inflační americká politika FEDu (jak ji popsal Ron Paul) devalvovala americkou měnu do bodu, kdy by Číně došla trpělivost a přestala by mít zájem jej držet. A druhým krokem (nebo motivem) by bylo, že by si Čína mohla uvědomit, že se pro ni otevírá možnost stát se dominantním hráčem v novém světovém pořádku.

Možná totéž měl na mysli Buiter, když popisoval „globální zbavování se amerického dolaru.“ Kdyby se čínská vláda rozhodla vrhnout na trh všechny své dolary, byl by to přesně ta rozbuška, která by to zažehla.

Čínský premiér v druhé polovině března naznačil, že Peking je velmi znepokojen vazbou věřitel-dlužník se Spojenými státy.

„Půjčili jsme Americe obrovské peníze. Žádám, aby Amerika udržovala svou dobrou pověst, aby čestně plnila své závazky a aby garantovala bezpečnost čínského majetku.“

Kreml navíc před konáním sumitu G20 navrhoval vytvoření „nadnárodní rezervní měny“. Guvernér čínské centrální banky Zhou Xiaochuan vyjádřil podobné přání po nové náhradní měně, která by nebyla vázaná určitým státem, a byla by schopná zůstat dlouhodobě stabilní, což by odstranilo problémy způsobované národní měnou postavenou na kreditech.

Jak Čína, tak Rusko zažilo od září 2008 vážný ekonomický propad. Obě země obviňují Spojené státy ze zažehnutí globální krize.

Pokud by došlo ke zformování takové měny, je pravděpodobné, že by rovněž byla založena nějaká forma globální banky jako věřitele. Podle Zhou Xiaochuan by tuto roli mohl převzít MMF. Mezitím americký prezident řekl, že globální rezervní měnu nepodporuje.

Podíváme-li se do historie, existuje jen jedna situace, kdy by obrovská a diverzifikovaná populace byla ochotná přijmout tak masivní změnu a restrukturalizaci globálního pořádku. Musel by nastat chaos.

Zhroucení USA by jistě takový chaos vyvolalo a zdůvodnilo by formaci nové globální rezervní měny a neodvratně také nového světového pořádku, ve kterém by centrum moci spočívalo v Euroasii.

Článek Will U.S. financial woes lead to new world order? vyšel 26. března na serveru haaretz.com. Překlad editor.