Další Karzáí buduje obchodní říši

Tento starší bratr afghánského prezidenta Hamída Karzáího se podílí na chodu jediné cementárny v zemi, afghánské hlavní banky, státních nemovitostí, jediné prodejní pobočky Toyoty v zemi a na čtyřech uhelných dolech.

On a jeho obchodní partner řídí Afghánskou národní obchodní komoru – která má mnohem větší vliv než její americký protějšek – což jim dovoluje dojednávat smlouvy a lákat cizí investory. Pro podnikatele, které mají problémy s afghánskou vládou, je to muž k pohledání. Jeden přední afghánský kritik jej označil za „ministra tvůrce“ s vlivem na získávání a propouštění vysokých úředníků.

Mahmúd Karzáí je americký občan a má dům v Marylandu, ale cestuje sem a tam mezi Kábulem a sídlem v hodnotě milionu dolarů v Dubaji, které vlastní jeho obchodní partner. Pokud se vrací do své vlasti, hovoří lehce v jazyce paštu s kandahárskými obchodníky v tradičních oděvech a plynule anglicky se západními členy svého doprovodu. Politici a podnikatelé si o něm vyprávějí fámy a drby. On sám říká, že vždy využívá příležitosti, zatímco rivalové soptí, že je vyšachoval nebo že se snaží proniknout do jejich transakcí.

„Podnikatelé za mnou chodili a stěžovali si, že Mahmúd vždycky chtěl procenta z nových obchodů,“ vzpomínal bývalý americký vyslanec v Afghánistánu Zalmay Khalilzad. Když se Mahmúda Karzáího na tyto stížnosti ptal, ten vše popřel. Karzáí v rozhovoru prohlašuje, že sleduje takové obchodní projekty, o nichž se domnívá, že mohou Afghánistánu prospět. Tvrdí, že nezbohatl tím, že přijal tak velkou zodpovědnost. I když pro to nemají žádný důkaz, mnozí afghánští podnikatelé a politici ho považují za jednoho z nejbohatších mužů své země.

Jako bezostyšný zastánce výroby peněz v zemi svého bratra připisuje Karzáí svůj úspěch velkým ambicím a vrháním se do podniků, které jiným připadaly příliš riskantní: „Zamiloval jsem se do myšlenky, že se Afghánistán stane Singapurem nebo Hongkongem.“

Mahmúd Karzáí dobře využil konexe ve Washingtonu i v Kábulu, aby vytvořil své obchodní impérium. V amerických vládních půjčkách pro rozvoj státních nemovitostí v Kandaháru a Kábulu nashromáždil miliony, využil přátelství s bývalým republikánským kongresmanem Jackem Kempem, aby se představil americkým činitelům a mezinárodním podnikatelským exekutivám a profitoval z toho, co jeho rivalové označili za milenecké transakce s afghánskou vládou.

Jeho prudký vzestup vzbudil zášť a podezření v řadě Afghánců, kteří jsou stále více nespokojeni s afghánskou vládou a jejím zjevným sklonem k utajovaným transakcím, braní úplatků a dalším pochybným aktivitám. Experti varují, že rozbujelá korupce přiživuje povstání Tálibánu a ohrožuje americkou podporu prezidenta Karzáího, který by rád byl letos znovu zvolen.

I když Mahmúd Karzáí nebyl obviněn z žádného kriminálního deliktu, stává se politickou přítěží a jeho kritici poukazují na to, že jeho vzestup byl nezaslouženě snadný: „Kdyby jeho bratr nebyl prezidentem, mohl by nahromadit tolik bohatství a zapojit se do tolika obchodů? Jedním z důvodů, proč lidé nevěří vládě, je, že ti, kdo jsou u moci, své moci zneužili pro osobní zisk.“

Mluvčí prezidenta Karzáího Humájún Hamídzáda popřel, že by prezident svého bratra nějak protěžoval: „Prezident nedovolí nikomu, aby využíval jeho jména k získání kontraktů či obchodů.“

Rovněž Mahmúd Karzáí odmítl stížnosti, že zneužíval rodinných konexí: „Vůči mně existuje spousta závisti a dezinformací. Veškerá kritika, že jsem zneužil důvěrné informace díky svému bratrovi je zcela planá a lživá.“

Prezident Karzáí si v soukromí postěžoval, že Mahmúdovy obchodní transakce jsou politicky nepříjemné, ale lidé, kteří ho znají, říkají, že se nepokusil držet Mahmúda ani ostatní sourozence zkrátka.

Svým kritikům Karzáí odpovídá nezvyklou obranou: I kdyby chtěl, nemohl by použít výhodu přístupu k důvěrným informacím, protože jeho bratr není úspěšný. „Nikdy se nerozhodne,“ říká o prezidentovi. „Bude jen mluvit o politice. Pokud byste chtěli mluvit o ekonomice, nemá zájem. Není to někdo, kdo dokáže řešit problémy.“

Mahmúd Karzáí si stěžoval na vládní korupci a na to, že špatné řízení ekonomiky jeho bratrem znemožňuje příliv financí. Říká, že byl nucen dělat podnikatelské obci prostředníka, protože byrokracie nereagovala. „Lidé hledají komunikační kanál a říkají si: ‚Tenhle chlapík je prezidentův bratr, snad s bratrem promluví,‘“ tvrdí Karzáí. „Jsou frustrovaní a tak říkají ‚Pojďme k těm nahoře.‘“

Jiní političtí a obchodní vůdci si z jeho kritiky prezidenta dělají posměšky a říkají, že kritika má jen zamaskovat úzké vztahy mezi bratry. „Stoprocentně“ je tomu tak podle generála Hádího Chálida, který byl podle svých slov loni vyhozen z ministerstva vnitra, protože byl proti transakci, na níž se podílel obchodní partner Mahmúda Karzáího Šer Chán Farnúd.

Krátce po Američany vedené invazi do Afghánistánu v roce 2001 Mahmúd Karzáí vsadil na podíl v poválečné ekonomice. V Marylandu začal soustřeďovat další podnikatele afghánského původu, aby řešili otázku, jak nejlépe pomoci obnově afghánské ekonomiky. Brzo pak vedl malou skupinu, která vytvořila novou Afghánskou národní obchodní komoru, jež získala šest milionů dolarů od americké Agentury pro mezinárodní rozvoj. V loňských volbách byl Mahmúd Karzáí s pomocí více než půl milionu dolarů od americké agentury zvolen jejím viceprezidentem, předsedou se stal Farnúd. Podle oponentů bylo hlasování zmanipulováno, aby oběma mužům zajistilo nejvyšší místa. Taková tvrzení ovšem Karzáí popírá.

Díky prominentním stykům získal Karzáí od Washingtonu ještě další pomoc. Po 11. září se seznámil s konzervativními republikány, mj. s Jackem Kempem. Ten ho seznámil s vedením federální agentury Overseas Private Investment Corporation (OPIC), která financuje americký zahraniční obchod. Podle svých slov chtěl Kemp povzbudit investice do Afghánistánu a současně tvrdí, že z Karzáího transakcí neměl žádný prospěch. „Představuji, si že šířil mé jméno po Kábulu a Kandaháru, ale mohu vás ujistit, že jsem neměl na jeho obchodech žádný podíl.“

Podle činitelů OPIC získaly dvě společnosti spojené s Karzáím půjčky v hodnotě více než pěti milionů dolarů na financování rozvoje jeho nemovitostí v Kandaháru a velkého obytného komplexu v Kábulu. Kandahárský podnik, ambiciózní plán na vybudování rezidenční čtvrti, kterou Karzáí pojmenoval Ajnomina („Místo k životu“) – rychle vyvolal pobouření. Pozemek v Kandaháru o rozloze 10 000 akrů byl majetkem afghánské armády, ale kandahárští představitelé ho předali Karzáímu jako údajně volný.

Podle Karzáího chtěli představitelé Kandaháru, aby se půda nedostala do rukou mocných kmenových vůdců. Kandahárský guvernér prý souhlasil, že za celý pozemek zaplatí, jen když Karzáího firma prodá dům na něm postavený. Nedošlo však k žádné smlouvě s armádou. V roce 2005 afghánští vojáci vpadli na stavbu a divoce stříleli kolem sebe. Brigádní generál Šáhtory Habíbulláh, který má dozor nad majetkem ministerstva obrany, prohlásil, že Karzáího společnost armádě nikdy nic nezaplatila. Spory pokračují dodnes. „Mé půdy se zmocnila mafie,“ prohlašuje generál.

Karzáí tvrdí, že postavil více než 200 domů a rozestavěno je asi dalších 60 domů, jaké si oblíbila obnovující se afghánská střední třída. „Prodáváme domy o třech ložnicích po 20 000 dolarech.“

Největším Karzáího podnikem bylo spolu s dalšími investory převzetí jediné afghánské cementárny. Když ministerstvo důlního průmyslu dalo podnik do aukce, Karzáí se svými partnery byli jedinými dražiteli, kteří mohli předložit 25 milionů dolarů v hotovosti. Podle Karzáího to pravidla aukce vyžadovala. Člen parlamentu Sultánzoj však tvrdí, že požadavek hotovosti byl stanoven až na poslední chvíli, aby pomohl Karzáímu. „Přinesli hotovost, položili ji na stůl před ministra a odešli,“ prohlásil Sultánzoj.

Skupina nemusela platit žádnou zálohu. Místo toho platí nájem a podílí se s vládou na licenčních poplatcích, tvrdí zase Karzáí. Musel prý přistoupit na financování svých projektů Kábulskou bankou, největší obchodní bankou v zemi, v jejíž radě sedí. Zakladatel banky Farnúd mu poskytnutím půjčky umožnil koupi podílu v bance.

Je také většinovým vlastníkem jediné pobočky Toyoty pro Afghánistán, částečně díky Jacku Kempovi, který byl poradcem americké pobočky Toyoty a seznámil Karzáího s vedením firmy.

Khalilzad, který popřel spekulace, že plánoval v nadcházejících volbách výměnu prezidenta Karzáího, si vzpomněl, že se mu prezident jednou svěřil s tím, že ho smlouva s Toyotou velice rozzlobila a vyptával se, zda by se měl pokusit ji zablokovat. Podle jeho názoru prezident hovořil o problému s japonským vyslancem, ale bez výsledku.

Bývalý afghánský ministr financí Ašraf Ghání, považovaný za nového kandidáta na úřad prezidenta, prohlásil, že když ho prezident Karzáí žádal, aby se stal členem jeho vlády, znepokojila ho možnost přístupu Karzáího rodiny k tajným obchodním informacím. „Bude z toho rodinný podnik?“ odpověděl Ghání otázkou. Prezident „řekl, že rozhodně ne. Ale přesně to se stane.“

Mahmúd není jediným prezidentovým bratrem, který si po obsazení Afghánistánu Američany přišel na své.

Qajjúm Karzáí vlastní afghánskou restauraci v Baltimore a byl až donedávna členem afghánského parlamentu, ačkoli ostatní poslanci reptali, že se tam téměř neukázal. V rozhovoru prohlásil, že je teď neformálním prostředníkem mezi prezidentem Karzáím, Saúdskou Arábií a Tálibánem.

Jiného prezidentova bratra Ahmada Walího Karzáího, předsedu provinční rady Kandaháru, obvinili afghánští a američtí činitelé, znechucení tím, že prezident proti němu nic nepodnikl, z obchodu s narkotiky. „Prezident Karzáí byl zpočátku považován za čestného muže, ale v našich dějinách nikdy nebylo bratrům vůdce dovoleno nahromadit tolik bohatství,“ tvrdí Saad Mohsení, majitel nezávislé televizní stanice v Kábulu. „Bratři prezidentovi nedovolují, aby nezaujatě myslel na to, co je pro Afghánistán nejlepší.“

Článek Another Karzai Forges Afghan Business Empire vyšel 4. března na serveru New York Times. Překlad Eva Cironisová.