Dvojí bluf Bernarda Madoffa

Takže ano, upřímné doznání: „Byl jsem to já, kdo rozbil to okno“, je v takovém rozporu s panující společensko-politickou kulturou, že se zdálo, že to ani nemůže být pravda. Zvláště podíváme-li se na rodokmen tohoto starce, ředitele jedné z nejvytíženějších a nejvíce respektovaných finančních centrál světa. Po jeho přiznání se svět ocitl v šoku, především tedy ten židovský svět, bohatí členové této komunity se totiž před tím shromažďovali před jeho dveřmi a vyhledávali jeho světově proslulé vysoké výnosy. Po jeho zatčení byl tisk plný lidí vychvalujících jeho ctnosti, jako je například jeho mravopočestnost. „Kdo by tomu kdy mohl uvěřit?“, psali. Bylo by tak snadné uvěřit těm lidem a popřít všechny jeho hříchy, protože by se mohl vykázat celou plejádou svědectví o svém dobrém charakteru, a také by mohl poukázat na některé podezřívavé góje ve svých podílových fondech, kteří ho falešně obviňují.

Takové opravdu potěšitelné přiznání. A ještě navíc je zjevně učinil před svými dvěma syny, kteří oba pracovali pro tento fond, a kteří neměli ani nejmenší tušení o tom, že byl spáchán takový podvod, a to až do té chvíle, kdy došlo k tomuto ohromujícímu přiznání.

Ale potom jsem se začal dívat trochu pečlivěji na směsici investorů, kteří ztratili peníze. Okolo poloviny z nich jsou profesionální investiční instituce. Podívejte se na tuto poznámku v britských novinách Daily Mail: „Všechny detaily skutečných ztrát právě vypluly na povrch. Podílové fondy a banky musely doposud připustit u Madoffa okolo 16 miliard liber ztrát. Je to pouze polovina z celkových odhadovaných ztrát. Některými z největších obětí jsou švýcarské soukromé banky, které ztratily kolem 2,5 miliardy liber. Španělská banka Santander měla kolem 2,1 miliardy liber prostředků svých klientů u Madoffa. HSBC připustila půjčku kolem 600 milionů fondům, které chtěly využít úvěr k „pákování“ své pozice s Madoffem. RAB Capital, podílový fond, který ztratil ohromné sumy peněz při investování do banky Northern Rock, prozradil, že je angažován u Madoffa ve výši kolem 6 milionů liber.“

Teď už to přiznání nevypadá tak potěšitelně.

Připusťme, že myšlenka Ponziho machinace je zaměřena na ty členy společnosti, kteří vůbec nechápou, jak taková machinace funguje. Ponziho machinace je totiž určena speciálně na takové lidi. Ale Madoff chce, abychom uvěřili, že zmanipuloval profesionální investiční společnosti tak, že na něj převedly své fondy bez toho, aniž by provedly jejich zajištění. To je prostě nesmysl.

Pracoval jsem jako odborný konzultant ve velkých evropských i amerických finančních institucích v oblasti podnikového a institucionálního úvěrového rizika a myšlenka, že někdo v HSBC nebo Santanderu by mohl schválit velkou investici bez interních kontrol a přezkumů, je takřka nemožná. A pokusit se uvěřit, že všechny ty instituce, které investovaly u Madoffa, obešly své vnitřní kontrolní mechanismy, je absolutně nemožné.

Proč je důležité si to uvědomit? Je to prosté. Jestliže se někdo například obrátí na tým, hodnotící úvěrová rizika v HSBC, s výhledem na získání půjčky či investování částky tak velké, jako je 600 milionů liber, do něčeho, co je ve skutečnosti společnost vlastněná jednotlivcem (tedy jedná se fakticky o poskytnutí půjčky fyzické osobě), budou se kolem toho točit celé týmy významných lidí. Za prvé existují limity pro úvěráře, které nastavují výši hotovosti, kterou může schválit sám. Pokud částka tento limit přesáhne, musí být schvalování přeneseno na vyšší stupeň schvalovacího řetězce. V organizacích jako HSBC nebo Santander apod., bude 600 miliard liber nebo 1 miliarda dolarů poslána až na vrchol, bankovnímu úvěrovému výboru složenému ze členů správní rady. Toto jsou velmi vysoké částky a nebude o nich rozhodovat žádný nazdárek, a to za žádných okolností.

Když je svolán úvěrový výbor, aby posoudil žádost, všechno je pro něj řádně připraveno a může začít štvanice. Nejnižší úroveň úvěrového schvalovacího procesu bude mít připraveno shrnutí všech dokumentů, potřebných k posouzení žádosti, obsahujících pro potřeby schůze výboru speciálně připravený fascikl dokumentů, v němž budou posouzeny silné i slabé stránky, a také všechny důležité rizikové body připravovaného úvěrového obchodu. Taková žádost bude obvykle obsahovat sadu auditovaných výsledků hospodaření minimálně za poslední tři roky, ale obvykle za posledních pět let. Bude také obsahovat úplné vyúčtování všech minulých úvěrových obchodů v rámci takové operace, účetní výkazy Madoffova podílového fondu, s přihlédnutím k tomu, jak jeho fondy získaly své výnosy, jaká má aktiva a investiční strategii. Poté, co je výbor ujištěn, že všechny sporné otázky byly odpovězeny a všechny námitky odstraněny, bude hlasovat pro přijetí či nepřijetí žádosti.

Takže neexistuje takřka žádný způsob, jak by je Madoff mohl podvést. Pro profesionální finanční analytiky, jejichž jedinou prací v životě je zkoumat řízení firem, jejich výroční zprávy a účetní knihy, není nic snadnějšího, než se ujistit, že je vše v pořádku. Je to jejich práce, to co denně dělají. Jsou světovými experty na hledání anomálií. Myšlenka, že všichni tito odborníci ve všech těchto společnostech byli všichni napáleni, je naprostý nesmysl. Je vysoce nepravděpodobné, že jeden z takových schvalovacích procesů by mohl být oklamán, ale aby to byly všechny, to se nemůže stát. Ponziho machinace se dá snadno odhalit, když máte k dispozici a využijete auditované účetní výkazy i kompletní přehled o aktivech a investičních strategiích.

Tedy, tenhle podvod odvádí pozornost od všech zaměstnanců fondů, účetních, obchodníků, auditorů i amerických regulátorů finančního trhu, všichni z nich jsou přece také odborníci na finance.

To všechno je naprostý nesmysl. Každá společnost, pro kterou jsem doposud pracoval, by věděla, že se děje něco nekalého, protože všechny jsou v nich zapojeny. Například obchodník, který nakupuje cenné papíry na světových burzách, které jdou dolů s cenou pět po sobě následujících let, ale společnost mu dá ještě více peněz, na rozšíření takového obchodu a pokračuje v placení jeho platu a prémií, to je absolutní nesmysl. Ale předpokládejme, že se právě toto stalo, pak by oddělení pro sledování tržních rizik průběžně sledovalo ztráty stejně tak, jako by to dělal účetní ve firmě. Je nemožné skrýt něco takového uvnitř společnost na dlouhou dobu, měsíce snad, ale dvacet let – NIKDY.

Proč se tedy přiznal? Odpověď je prostá. Když se podíváte na internet, uvidíte, že pokud je tento případ klasifikován jako podvod, vyplývá z toho, že investoři mají nárok na vrácení své investice podle amerického vládního programu na ochranu proti finančním podvodům. Soudce už podal příslušnou žádost v rámci pravidel takového odškodnění, bez jakýchkoliv důkazů o finančním podvodu, které by byly předvedeny u soudu. A vypadá to, že se ani žádné předvedení důkazů konat nebude. Proč? Vypadá to, že všechny finanční výkazy fondů jsou „ztraceny“ a těch několik dokladů, které přežily, je v příšerném zmatku.

Pokud se však ten člověk přiznal, že je vinen, nepotřebujeme dokazovat podvod, on přece všem řekl, že je vinen.

A podívejme se opět na internet a uvidíme, že tyto „oběti“, si již požádaly správce daní v USA o vrácení části zaplacených daní z této defraudované částky.

Spíše tedy než říkat, že byl zničen podílový fond kvůli svým investičním rozhodnutím a strategii, rýsuje se nám scénář daleko pravděpodobnější v současných finančních poměrech. Pokud totiž všichni tito finanční odborníci očekávají, že nejméně 30 procent všech podílových fondů je na pokraji krachu, a je to více než 700 z nich, potom se vedení bank mohla uchýlit k podvodu. Pokud by totiž připustili, že fond je na mizině, pak všichni ti bohatí členové židovské komunity nedostanou nic, pokud však vypustí verzi o podvodu, potom všichni dostanou peníze zpět jako odškodnění od amerických daňových poplatníků, stejně tak, jako se již natahují po jejich penězích i svojí druhou rukou.

A když se podíváte na výše uvedený link na Daily Mail, investoři tohoto fondu se tím i stali účastníky soudního sporu ředitelů fondu proti pojišťovně Lloyds v Londýně o další odškodnění. Řečeno naplno a po lopatě – odškodnění povede k vyplacení daleko vyšší částky, než kterou sliboval onen podílový fond (ano, je to sarkasmus, ale tak to bývá, když se začneme šťourat v podvodech tohoto typu).

Mělo to být tak, že jsme měli uvěřit, že Madoff byl hodný chlapec, který uklouzl a potom toho litoval. Ale když si zjistíte fakta, tak toto prostě nemůže být pravda.

Článek The Madoff Double Bluff vyšel 24. prosince minulého roku na serveru globalresearch.ca. Český překlad vyšel na serveru http://www.outsidermedia.cz/ 3. ledna. Přeložil Stan.