Už zase straší s nukleárním Íránem

Většinu křiku o dosud neexistujících íránských jaderných zbraních můžeme připsat na účet aktivit izraelských loby a jejich snah zablokovat Obamovou otevřenost vůči Teheránu a vyvíjení tlaku na USA, aby napadly íránskou jadernou infrastrukturu.

Stoupenci Izraele a většina izraelských vojenských odborníků trvají na tom, že Írán má tajné vojenské programy. Izrael by o tom mohl vyprávět, sám má jedny z největších a nejproduktivnějších.

To, že si Hillary Clintonová přizvala jako svého zvláštního poradce pro Írán a Záliv veterána izraelských stoupenců Dennise Rosse, naznačuje, že jí jde více o vybudování domácí politické podpory než o nezávislé a vyrovnané poradenství.

Mezitím nejasnosti kolem Íránu prudce vzrostly. Nový ředitel CIA Leon Panetta řekl „není pochyb o tom, že Írán usiluje o jaderné zbraně.“

Šéf Pentagonu, admirál Mike Mullen, tvrdil, že Írán má dostatek fosilního materiálu k postavení bomby. Ve Fox News hlásili, že Írán už má 50 jaderných bomb. Zatímco Řím hoří, zase obnovují hysterii kolem MZHN – muslimských zbraní hromadného ničení. Válečné bubny už zase znějí v pochodu na Írán.

Šéf všech šestnácti amerických výzvědných služeb, admirál Dennis Blair, prohlásil, že Írán by mohl mít dostatek obohaceného uranu pro atomovou bombu kolem roku 2010 až 2015. Ale potvrdil nález NIS z roku 2007, že Írán nemá atomovou bombu a neusiluje o ni. Ministr obrany Eilliam Gates potvrdil Blairovo prohlášení. A stejně tak komise OSN. Některé zmatky kolem Íránu vznikají z nepochopení procesu obohacování uranu a napomáhají strašidelným historkám.

Írán produkuje uran U-235 obohacený pouze na 2,5 procenta za účelem výroby elektřiny. Teherán má podle dohody o nešíření jaderných zbraní absolutní právo toto dělat. Íránské centrifugy v Natanzi jsou pod 24 hodinovým dohledem mezinárodních inspektorů. Nová jaderná elektrárna v Bushehru, kterou se chystají brzy otevřít, nemůže produkovat materiál pro jaderné bomby. Spotřebovaný radioaktivní odpad bude vracen do Ruska.

Dnes produkuje uran U-235 asi 15 zemí světa včetně Brazílie, Argentiny, Německa, Francie a Japonska. Izrael, Indie a Pákistán disponují jadernými zbraněmi a odmítly podepsat smlouvu o nešíření. Severní Korea ji anulovala. Inspektoři OSN hlásí, že Írán vyprodukoval 1010 kg 2-3% uranu pro výrobu energie, jak tvrdí Írán. Teoreticky tohle by stačilo pro jednu atomovou bombu.

Ale k její výrobě je třeba náročného a drahého procesu obohacení uranu přes 90%. Írán to nedělá, říkají inspektoři OSN.

Vysoce obohacený uran nebo plutonium musí být následně rozemlet a vytvarován do tvaru perfektní koule nebo válce. Jakákoliv nerovnost povrchu zabrání vytvoření kritické masy. Kolem musí být vysoce explozivní trhavina, která bude odpálená na mnoha místech s přesností milisekund. V systému děla musí do sebe narazit dvě části polokoulí nebo cylindru vysokou rychlostí. V některých případech se do exploze ještě přidává proud neutronu.

Celý proces je velmi komplexní. Jaderné zbraně nemohou být považovány za spolehlivé, dokud se neotestují. Nedávno odpálila Severní Korea jednotku, která zoufale selhala. Írán nikdy nepostavil ani netestoval takovou zbraň. Izrael a Jižní Afrika společně testovaly atomovou bombu v roce 1979.

I kdyby Írán měl kapacitu k výrobě jaderné bomby, bylo by to nepoužitelné bez nosičů. Jediné íránské rakety středního doletu jsou nespolehlivé, nepřesné rakety Shahab-3 s doletem 1500 km. Miniaturizace a zesílení jaderné hlavice schopné montáže k raketám Shahab je další komplexní technologický oříšek.

Je nesmyslné, že by Írán nebo kdokoliv jiný vypustil jedinou jadernou bombu. Co kdyby nevybuchla? Představte si tu ostudu a hlavně odvetu. Írán by potřeboval nejméně deset hlavic a spolehlivé nosiče, aby se stal vážnou jadernou mocností.

Izrael – primární cíl pro jakýkoliv íránský útok – má nezničitelnou zásobu raket s jadernými hlavicemi startovatelných ze vzduchu, pevniny i moře a mířících na Írán. Izraelská ponorka s jadernými raketami parkuje blízko íránských vod. Írán by byl vymazán z mapy jen několika z 200 atomových bomb, které Izrael vlastní. Je nepravděpodobné, že by Írán použil jadernou zbraň proti svým sousedům v Zálivu. Exploze by pokryla Írán radioaktivním prachem a pískem.

Washington by udělal lépe, kdyby se přestal obávat Íránu a zaměřil se na svůj vlastní ekonomický kolaps.

Článek Here We Go Again With the Iranian Nuclear Scare vyšel 9. března na serveru khaleejtimes.com. Překlad editor.