Duchové vedle Obamy

Poslechněme si ho: „Jak jsme se tu dnes sešli, stojíme na prahu nové éry míru na světě“. V té době B-52 stále bombardovaly Kambodžu, stejně jako obrazně celou Nixonovu administrativu. O rok a půl později radši Nixon rezignoval, než aby čelil sesazení z funkce.

Přece se dívejte! Nixon se usmívá. Právě slyšel Obamovu výzvu k „nové éře odpovědnosti“. Sám si pamatuje více věcí ze své druhé inaugurace v roce 1973: „Od osoby lze očekávat odpovědné jednání pouze tehdy, když má sama odpovědnost. To je lidská přirozenost. Povzbuďme tedy jedince u nás doma a národy v zahraničí, aby pro sebe více dělali a více o sobě rozhodovali.“

Odpovědnost začíná doma, právě tam v Bílém domě. Doufejme tedy, že Obama zahájí novou éru přijetím férových opatření k americké části odpovědnosti za zmasakrování nějakých 1300 Palestinců v Gaze, většinou žen a dětí, zabitých americkými zbraněmi dodaných Izraeli společně s morální a politickou podporou pro jeho kriminální činy. Je pravdou, že během prvních dnů vyzýval Izrael, aby pustil do Gazy zásobování. Ale v ten samý okamžik vyzval k odzbrojení a neutralizaci Palestinci demokraticky zvolené vlády, Hamasu. Jak by se mu líbilo, kdyby jiné vlády na světě trvaly na pokračování ve stycích jen s Bushem a Cheneym? Odvolával se na naposto zdiskreditovanou palestinskou vládu jako vhodného partnera k jednání. George Mitchell, jím jmenovaný řešitel problémů v tomto regionu, bude muset jednat mnohem lépe. To znamená, že ministryně zahraničí Clintonová a prezident Obama mu budou muset dovolit, aby jednal lépe.

Obama nabídl slabší verzi krve, potu a slz. „Chápeme, že velikost není nikdy darována“, řekl, „musí být zasloužená. Naše cesta nebyla nikdy cestou zkratek nebo ústupů ke kompromisům. Nebyla to cesta pro bázlivé – pro ty, kteří preferují volno před prací, nebo hledají jen potěšení z bohatství. Slovo „odpovědnost“ od těch ze státních úřadů obvykle znamená nucené utahování opasků a kritiku reformy sociálního pojištění a zdravotní péče, kterou Obama víceméně slíbil v listu Washington Post pět dní před inaugurací s tím, že je nedočkavý ji provést.

Je neměnným pravidlem inaugurací, aby v nějakém okamžiku během nekonečného obřadu nějaký televizní moderátor nahlas obdivoval pokojné předání moci. Tak tomu bylo i tentokrát. Více než jeden komentátor vypadal ohromený faktem, že Obama nebyl nucen koupit si loajalitu Sboru náčelníků štábu armády, kteří by vybavili údernou jednotkou, aby vypudil Bushe a Cheneyho z bunkru na 1600 Pennsylvania Avenue (Bílý dům, pozn. překl.)

Pokaždé, když přichází nový prezident a květnatě hovoří o svém inaugačním menu změn, můžeme cítit depresi nad touto každé čtyři roky se opakující ukázkou touhy po moci. Osm let stěžování si na aroganci Bushovy protiústavní vlády pod bizarní doktrínou „unitary executive“ (jednotného výkonu moci) a nyní tu máme národní publikum již nadšeně aplaudující jinému přicházejícímu prezidentovi drmolícmu „já to udělám“, jako by tu nebyl americký Kongres a on byl Augustus Caesar.

Zakladatelé, kterých se Obama dovolával v úvodu své řeči, vytvořili Ústavu dávající prezidentovi, citujme novou užitečnou knihu Dany Nelsonové „Bad for Democracy: How the Presidency Undermines the Power of the People“ (Špatné pro demokracii: Jak prezidentství oslabuje moc lidu), „jen tenký rámec výlučných pravomocí, které náleží výhradně jeho úřadu: např. pravomoc povolovat odklad výkonu trestu, udělovat milost a nahradit prázdné místo ve vládě během doby, kdy Senát nezasedá. Jeho další vyjmenované pravomoci jsou buď sdílené... nebo administrativní či poradenské.“ Žádný vrchní velitel. Vše co potřebujeme je charakterní udílení milostí a dobrého administrátora a správce.

Důvěřujme, kde se to vyplácí. Druhý den v Bílém domě omilostnil Jimmy Carter odpírače služby ve Vietnamu a protiválečné aktivisty. Druhý den ve funkci řekl Obama, že Guantanamo a tajná vězení CIA musí být do roka uzavřena a dodal, že jeho administrativa bude na straně těch, kteří volají po ukončení vládních tajemství než na straně těch, kteří je chtějí zachovat.

Co můžeme očekávat?

Co můžeme za progresivní víru v Obamu dostat jako odměnu za jeho podporu? Výsledky jsou zatím hubené, podíváme-li se na jeho jmenování. V aktuálním vydání našeho newsletteru najdete podrobnou a nemilosrdnou recenzi od našich redaktorů z CounterPunch. Najdete i první část třídílného pojednání Paul Craig Robertse Guide to Economics in the 21st Century. Nebude chybět TransAmerica Diary od Alexandera Cockburna a v něm konečně i hold konspiraci, jaké věří i on - Secrets of Jekyll Island.

Článek The Ghosts at Obama's Side' vyšel na serveru www.counterpunch.org 23. ledna 2009.