Válka a zemní plyn

V listopadu 1999 byla podepsána dohoda mezi palestinskou samosprávou a British Gas Group (dále jen BG) a jeho partnerem, athénskou firmou Consolidated Contractors International Company (CCC). CCC je vlastněna libanonskými rodinami Sabbagh a Koury. Podle dohody pronajala palestinská samospráva tato naleziště oběma firmám na 25 let.

Práva na ložiska plynu byla rozdělena takto: 60 % BG, 30 % CCC a 10 % investiční fond palestinské samosprávy.

Dohoda mezi BG, CCC a palestinskou samosprávou umožňuje výzkum a těžbu plynu a zahrnuje i výstavbu plynovodu (Middle East Economic Digest, Jan 5, 2001).

Licence BG zahrnuje celou oblast vod Gazy včetně naleziště, které částečně leží i v izraelských vodách, kde už stojí povícero izraelských zařízení pro těžbu. Měli bychom připomenout, že 60 % zásob plynu v izraelsko-palestinských vodách připadá Palestině.

Firma BG provedla v roce 2000 v palestinských vodách dva vrty: Gaza Marine-1 a Gaza Marine-2 a odhaduje, že zásoby plynu jsou kolem 1,4 bilionu kubických stop, jejich hodnota asi 4 miliardy dolarů. To jsou čísla zveřejněná BG. Rezervy palestinského plynu by mohly být mnohem větší.

Kdo ta ložiska vlastní?

Otázka vlastnických práv na naleziště ve vodách Gazy je kritická. Z pohledu práva je legálním vlastníkem plynových rezerv Palestina.

Smrt Jasira Arafata, zvolení Hamas do vlády a ovládnutí palestinské samosprávy dovolily Izraeli v podstatě převzít kontrolu nad nerostným bohatstvím Gazy.

BG jedná pouze s vládou v Tel Avivu. Naopak vláda Hamas byla přeskočena pokaždé, když se jednalo o právech k těžbě palestinského plynu a k budování těžebních zařízení v pobřežních vodách Gazy.

Rozhodujícím bodem obratu bylo zvolení Ariela Šarona premiérem. Právo Palestiny na své vlastní nerostné bohatství bylo zpochybněno u izraelského Nejvyššího soudu, kde Šaron sebejistě prohlásil, že „Izrael by nikdy nekupoval plyn od Palestinců“ a dal jasně najevo, že zemní plyn v ložiscích v pobřežních vodách Gazy patří Izraeli.

V roce 2003 vetoval Šaron první dohodu, která by umožnila BG dodávat Izraeli zemní plyn z vrtů ve vodách Gazy.

Volební vítězství Hamas v roce 2006 přispělo k rozpadu palestinské samosprávy, která zůstala uvězněna ve West Bank pod loutkovou vládou Mahmouda Abbase.

V roce 2006 téměř došlo k podepsání dohody, podle které by BG pumpovala plyn z Gazy do Egypta (Times, May, 23, 2007). Podle toho, co bylo zveřejněno, britský premiér Tony Blair intervenoval ve prospěch Izraele s úmyslem zmrazit smlouvu s Egyptem.

V květnu 2007 schválil izraelský kabinet návrh premiéra Ehuda Olmerta „koupit plyn od palestinské samosprávy.“ Navrhovaný kontrakt za 4 miliardy dolarů předpokládal zisk 2 miliardy, z toho by miliarda šla Palestincům.

Ale Tel Aviv neměl v úmyslu sdílet zisky s Palestinou. Byl sestaven tým izraelských vyjednávačů s cílem detailně prodiskutovat dohodu přímo s BG, a (záměrně) přitom zcela ignorovat existenci jak Hamas, tak palestinské samosprávy.

„Izraelští politici z ministerstva obrany požadují, aby Palestině bylo placeno ve službách a zboží. Trvají na tom, že vládě Hamas nesmějí přijít do rukou žádné peníze.“ (Ibid)

V zásadě bylo cílem Izraele dosáhnout anulování smlouvy mezi BG a palestinskou samosprávou v čele s Jásirem Arafatem, podepsané v roce 1999.

Podle navrhované smlouvy z roku 2007 mezi BG a Izraelem by byl zemní plyn vytěžený z ložisek patřících Palestině dopravován podmořským potrubím do Izraele do přístavu Aškelon, což by Izraeli umožnilo přímou kontrolu nad prodejem palestinského plynu.

Smlouva se ale rozpadla, jednání byla zastavena.

„Velitel Mossadu Meir Dagan označil smlouvu za bezpečnostní riziko pro Izrael, neboť zisky by financovaly teror.“ (Zdroj: poslanec Knessetu Gilad Erdan v projevu před Knessetem o „záměru bývalého premiéra Ehuda Olmerta kupovat plyn od Palestinců, když platby poslouží Hamas“, 1.3.2006, dále citováno penzionovaným generálmajorem Moše Jaalonem v článku „Ohrozí prospektivní prodej BG z pobřežních vod Gazy národní bezpečnost Izraele?“ říjen 2007)

Izraelským úmyslem bylo vyloučit jakoukoliv možnost, že by Palestina dostala nějaké peníze. V prosinci 2007 BG přerušila jednání s Izraelem a v lednu 2008 zrušila i své kanceláře v Izraeli. (Viz webová stránka BG)

Invazní plán na rýsovacích prknech

Na plánu invaze do pásma Gaza pojmenované „Operace lité olovo“ se začalo detailně pracovat v červnu 2008.

„Zdroje z ministerstva obrany uvádějí, že ministr obrany Ehud Barak vydal příkaz připravit tuto operaci před šesti měsíci, zrovna když se Izrael chystal zahájit vyjednávání o příměří s Hamas. (Zdroj: Barak Ravid, Operaci „Lité olovo“ předcházely měsíce plánování [článek máme tady ve Zvědavci přeložen, pozn. editora])

Ve stejném měsíci kontaktovali izraelští politici BG s návrhem, že by se kritická jednání ohledně prodeje plynu z Gazy měla obnovit.

Ministr finančnictví generál Jarom Ariv a ministr pro infrastrukturu, generál Hezi Kugler informovali BG o přání Izraele obnovit hovory.

BG oficiálně na izraelskou výzvu neodpověděla, ale neoficiálně bylo Izraeli sděleno, že řídící pracovníci GB pravděpodobně navštíví Izrael v průběhu příštích několika týdnů za účelem schůzek s vládními představiteli.

Rozhodnutí urychlit jednání s GB se chronologicky shodovalo s rozhodnutím připravit plány na invazi do Gazy v červnu. Zdá se, že Izrael usiloval o dosažení dohody s GB ještě před invazí, která už byla ve fázi pokročilého plánování.

Mimoto je naprosto jisté, že vláda Ehuda Olmerta v době, kdy připravovala nové kolo jednání s GB, současně pracovala na plánech pro invazi do pásma Gazy. Je vysoce pravděpodobné, že očekávala po invazi vznik nových „poválečných“ politicko-teritoriálních smluv pro pásmo Gaza.

Pravdu říci, rozhovory mezi BG a izraelskou vládou probíhaly v říjnu 2008 – dva až tři měsíce před zahájením bombardování 27. prosince.

Izraelský ministr financí a ministr pro infrastrukturu nařídili v listopadu 2008 firmě Israel Electric Corporation (IEC), aby zahájila jednání s BG ohledně koupě zemního plynu od BG vytěženého z pobřežních vod Gazy (Globes, 13. listopadu 2008)

„Ministr financí, generál Jarom Ariav a ministr pro infrastrukturu Hezi Kugler napsali dopis výkonnému řediteli IEC Amosi Laskerovi, ve kterém jej informovali o rozhodnutí vlády schválit pokračování rozhovorů s GB podle návrhu rámcové linie schválené letos.“

„Výkonná rada IEC vedená ředitelem Moti Friedmanem schválila linii osnovy před několika týdny. Rozhovory s BG budou zahájeny jakmile rada schválí výjimku z výběrového řízení.“ (Globes, 13. listopadu 2008)

Gaza a energetická geopolitika

Jedním z cílů vojenské okupace Gazy je přesunout vlastnictví svrchovaných práv na ložiska zemního plynu z Palestiny na Izrael, což je jisté porušení mezinárodních zákonů.

Došlo k invazi, co můžeme očekávat?

Jaké jsou úmysly Izraele ohledně palestinských zásob zemního plynu?

Novou teritoriální smlouvu, ve které bude figurovat Izrael a / nebo „mírové“ sbory?

Militarizace celého pobřeží Gazy, které je pro Izrael strategické?

Úplnou konfiskaci palestinských ložisek plynu a unilaterální deklaraci svrchovaných práv Izraele nad pobřežními vodami Gazy?

Je-li toto v plánu, nerostná ložiska Gazy by byla připojena k izraelským pobřežním těžebním strukturám napojeným na izraelské zásoby plynu (ložisko plynu je částečně na izraelském a částečně na palestinském území – viz mapku číslo 1.)

Těžební zařízení v izraelských pobřežních vodách je napojeno na izraelský energetický koridor rozšířující se z přístavu Eilat, kde je naftový terminál u Rudého moře k přístavu a terminálu v Aškelonu a pak na sever do Haify a odtud bude případně napojen na navrhovaný ropovod Izrael – Turecko do tureckého přístavu Ceyhan.

Ceyhan je terminálem pro ropovod Baku - Tbilisi – Ceyhan přes Kaspické moře (BTC). „To, o čem se uvažuje, je propojení ropovodu BTC s izraelským ropovodem Eilat – Aškelon.“

Článek War and Natural Gas: The Israeli Invasion and Gaza's Offshore Gas Fields vyšel na serveru globalresearch.ca 8. ledna. Překlad editor.