Spravedlivý hněv Izraele a jeho oběti v Gaze

Všechno je totiž založeno především na naprostých lžích pronášených propagandistickým jazykem připomínajícím temnou dobu 30. let v Evropě. Každou půlhodinu líčí zpravodajství rozhlasu a televize oběti v Gaze jako teroristy a jejich hromadné zabíjení Izraelem jako akt sebeobrany. Izrael se prezentuje svým vlastním lidem jako počestná oběť, která se brání velkému zlu. Vzdělanci jsou získáváni, aby vysvětlovali, jak démonický a monstrózní je palestinský boj, pokud ho vede Hamás. Stejní učenci démonizovali před časem posledního palestinského vůdce Jásira Arafata a zbavili jeho hnutí Fatáh během druhé palestinské intifády legitimity.

Ale lži a překroucené líčení nejsou to nejhorší. Nejhorší je přímý útok na pozůstatky lidské důstojnosti a cti palestinského lidu, který je doháněn k zoufalství. Palestinci v Izraeli ukázali svou solidaritu a lidem Gazy a jsou teď označováni za pátou kolonu v židovském státě; jejich právo zůstat ve své vlasti je zpochybňováno pro jejich nedostatek podpory izraelské agresi. Ti z nich, kteří souhlasí – podle mého názoru chybně – s vystoupením v místních médiích, jsou místo rozhovoru podrobeni jakémusi výslechu, jako by byli zajatci ve vězení Šin Bet. Jejich vystoupení je uváděno i zakončováno ponižujícími rasistickými poznámkami a setkávají se s obviněními, že jsou pátou kolonou, pošetilci a fanatiky. Ani to ještě není to nejhanebnější. V izraelských nemocnicích leží několik palestinských dětí z okupovaných území s rakovinou. Bůh ví, jakou cenu jejich rodiny zaplatily za to, aby je sem přijali. Izraelské rádio denně přichází do nemocnice a žádá po chudých pacientech, aby posluchačům řekli, že Izrael má na útok právo a jak hanebný je Hamás tím, že se brání.

Neexistují vůbec žádné hranice pokrytectví, jehož účelem je vyvolat ten spravedlivý hněv. Proslovy generálů a politiků se pohybují mezi chválou lidskosti armády projevované v této „chirurgické“ operaci na jedné straně a potřebou zničit Gazu jednou provždy, humánním způsobem ovšem, na straně druhé.

Spravedlivý hněv je v Izraeli trvalým fenoménem. Každý čin, ať to bylo etnické čištění, okupace, masakr nebo destrukce, byl vždy líčen jako morálně spravedlivý a jako akt čiré sebeobrany, který Izrael učinil jen nerad ve své válce proti nejhoršímu rodu lidských bytostí. Ve výborném díle Návrat sionismu: Mýty, politikové a učenost v Izraeli zkoumá Gabi Piterbergová ideologické počátky a historický vývoj tohoto spravedlivého hněvu. Dnes lze v Izraeli od levice po pravici, od Likudu po Kadimu, od akademického světa po média slyšet spravedlivý hněv státu, který je více než ostatní státy světa zaneprázdněn ničením původního obyvatelstva a zabavováním jeho majetku.

Tento spravedlivý hněv zaštiťuje společnost a politiky v Izraeli před výtkami nebo kritikou zvenčí. Bez jakéhokoli vnitřního kritického mechanismu a bez vnějšího nátlaku se všichni Palestinci stávají možnými terči tohoto hněvu. Poskytování střelného prachu židovskému státu může skončit jedině dalším hromadným vražděním, masakry a etnickými čistkami.

Pokrytectví se projevuje jako sebezapření a ospravedlnění. To vysvětluje, proč s izraelskou židovskou společností nemohou pohnout slova moudrosti, logického přesvědčování nebo diplomatického dialogu. Jiným označením této ideologie je slovo sionismus a mezinárodní odsouzení sionismu, ne jen izraelské politiky, je jediný způsob, jak tomuto pokrytectví čelit. Musíme se snažit vysvětlovat nejen světu, ale i samotným Izraelcům, že sionismus je ideologie, která schvaluje etnické čistky, okupaci a další hromadné masakry. Nyní je třeba nejen odsoudit současný masakr, ale zbavit tuto ideologii, která má za následek tuto politiku a ospravedlňuje ji morálně i politicky, legitimity. Doufejme, že významné hlasy světa řeknou židovskému státu, že tato ideologie a vůbec vedení státu je nesnesitelné a nepřijatelné a dokud bude trvat, Izrael bude bojkotován a vystaven sankcím.

Nejsem ale naivní. Jsem si vědom toho, že ani zabíjení stovek nevinných Palestinců nepostačí k tomu, aby se názory západního veřejného mínění změnil; je velmi nepravděpodobné, že zločiny spáchané v Gaze přimějí evropské vlády ke změně politiky vůči Palestině.

Přesto si nemůžeme dovolit, aby rok 2009 byl méně významný než rok 2008, pamětní rok naqby, který nenaplnil naše velké naděje v možnou podstatnou změnu přístupu západního světa k Palestině a k Palestincům.

Zdá se, že i ty nejohavnější činy, jako genocida Gazy, jsou považovány za samostatné události, které nesouvisejí s ničím, co se stalo v minulosti a nejsou spojeny s žádnou ideologií či systémem. V tomto novém roce se musíme snažit zaměřit veřejné mínění na historii Palestiny a na zlo sionistické ideologie, na nichž lze nejlépe vysvětlit vyvražďovací operace, k nimž patří i současná operace v Gaze, a tím předejít ještě horším věcem.

Naším hlavním úkolem je najít účinný způsob, jak vysvětlit spojení mezi sionistickou ideologií a strategií ničení až po dnešní krizi. Může to být snazší, protože za těchto nejstrašnějších okolností se světová pozornost zase jednou upřela na Palestince. Bylo by to obtížnější v dobách, kdy se situace zdála být „klidnější“ a méně dramatická. V takových „oddechových“ okamžicích mohla krátkodobá pozornost západních médií palestinskou tragédii marginalizovat a opomíjet vzhledem k strašlivé genocidě v Africe nebo ekonomické krizi a scénářům ekologického soudného dne ve zbytku světa. I když se západní média nerada zabývají jakýmikoli historickými daty, jedině historickým rozborem lze vysvětlit většinu zločinů spáchaných za posledních 60 let na palestinském lidu. Proto je úkolem aktivistů a alternativních médií na tomto historickém kontextu trvat. Neměli by se zdráhat vychovávat veřejné mínění a působit na svědomitější politiky, aby spatřovali události v širším historickém záběru.

Podobně bychom měli hledat populární způsob vysvětlování izraelské politiky – za posledních 60 let – vyvolané rasistickou hegemonistickou ideologií zvanou sionismus, která se schovává za nesčetné vrstvy spravedlivého hněvu. Navzdory očekávanému obvinění z antisemitismu apod. je čas spojit ve veřejném mínění sionistickou ideologii s dobře známými historickými milníky země: etnickým čistkami roku 1948, útiskem Palestinců v Izraeli v době vojenské vlády, brutální okupací Západního břehu a nynějším masakrem v Gaze.

Podobně jako ideologie apartheidu vysvětlovala politiku jihoafrické vlády, tato ideologie – ve své nejkonsenzuálnější a přehnaně zjednodušujíci variantě – umožňovala všem izraelským vládám v minulosti i současnosti zbavit Palestince lidství a usilovat o jejich zničení. Prostředky se čas od času a podle místa obměňovaly, aby bylo možno tyto zločiny maskovat. Ale existuje tu jasný model, o němž nelze diskutovat v akademických věžích ze slonové kosti, ale musí být součástí politické debaty o současné realitě v dnešní Palestině.

Někteří z nás, jmenovitě ti, kteří se angažovali za mír a spravedlnost v Palestině, se bezděčně vyhýbali debatě zaostřením - což je pochopitelné - na okupovaná palestinská území, Západní břeh a pásmo Gazy. V boji proti zločinné politice to je nezbytné. Ale nemělo by to vést k tomu, co je na Západě na pokyn Izraele přijímáno s radostí, že se totiž Palestinou rozumí jedině Západní břeh a pásmo Gazy a že Palestinci jsou pouze lidé žijící na těchto územích. Měli bychom rozšířit představování Palestiny geograficky a demograficky líčením historických událostí roku 1948 a následujících let a žádat stejná lidská a občanská práva pro všechny lidi, kteří žijí na dnešním území Izraele i okupovaných území.

Spojením sionistické ideologie a politiky v minulosti se současnými zločiny budeme schopni poskytnout jasné a logické vysvětlení bojkotu, odhalení a sankcí. Nenásilným způsobem odhalíme případ pokryteckého ideologického státu, který si dovoluje s pomocí němě přihlížejícího světa vysídlovat a ničit původní obyvatele Palestiny. Je to také účinný způsob k podnícení veřejného mínění nejen proti současné vražedné politice v Gaze, ale také k tomu, aby se zabránilo budoucím zločinům. Mnohem důležitější než cokoli jiného však je, že to propíchne balón spravedlivého hněvu, který dusí Palestince pokaždé, když se nafoukne. Pomůže to ukončit netečnost Západu k izraelské beztrestnosti. Pomine-li tato netečnost, začne stále více lidí v Izraeli chápat skutečnou povahu zločinů spáchaných jejich jménem a jejich hněv bude namířen proti těm, kteří je i Palestince vlákali do zbytečného koloběhu krveprolévání a násilí.

Článek Israel's Righteous Fury and its Victims in Gaza vyšel na serveru palestinethinktank.com 3. ledna. Překlad Eva Cironisová.