Rok 2008 za námi, co nás čeká v tom novém?

Jaký byl právě uplynulý rok? Soudě podle počtu špatných zpráv v médiích to byl rok mizerný. Soudě podle osobních pozorování to byl rok celkem dobrý. Jistě, máme tady hospodářskou krizi, ale abych pravdu řekl, já jsem ji zatím nijak zvlášť nezaznamenal.

V Kanadě je všechno při starém: na ulicích nejsou davy bezdomovců, vybydlené domy zabavené bankami tady také nemáme, infrastruktura funguje, dokonce se mohutně staví, obchody jsou natřískané zbožím, ceny zůstávají celkem stejné nebo mají dokonce tendenci klesat.

Ani v Čechách, kde jsem tento rok strávil několik měsíců, se mi nezdálo, že by lidé měli ekonomickou nouzi.

Nářky v novinách, že lidi nenakupují dosti a Vánoce nejsou pro obchodníky tak dobré, jaké byly, mě spíše těší. Lidé možná nakupují méně, více šetří, jsou opatrnější na peníze, ale není to dobře? To jen konzumní trend, který se nám snaží vnutit, malinko ubral na síle. Oni by chtěli, abychom si Vánoce spojovali s kupováním. Blah! Četl jsem nedávno, že lidé v USA si dávají méně dárků a levnějších, že dokonce objevují zapomenutou možnost dárek třeba vyrobit vlastní rukou, místo aby ho koupili. Bravo! Není to přesně to, co by mělo být? Nejsou toto Vánoce? Že se neprodává dosti? V pohodě. Nepotřebujeme více. Potřebujeme méně.

Měli jsme tento rok několik ošklivě vypadajících ozbrojených konfliktů, například válku v Gruzii, ale podobné události se stávají každý rok a ten právě uplynulý bych zařadil spíše mezi klidnější. Chci říci, Amerika tento rok nenapadla žádnou další zemi, což je jistě dobře. Amerika slábne, její vliv klesá.

Další pozitivní zpráva: Neokonzervativci jsou na ústupu. Rád bych napsal, jsou na odchodu na smetiště dějin, ale nemá cenu být přehnaně optimistický. Neokonzervativci ještě stále mají obrovskou moc a ještě dlouho budou strašit a škodit, ale jejich popularita (a tím i jejich moc) zvolna slábne.

Tento rok se také konečně zbavíme nejhoršího a nejnebezpečnějšího prezidenta všech dob, co Amerika (a svět) pamatují. Po osmi létech hrůzovlády, za které Bush a jeho pohůnkové kazili na co sáhli a zanechali Ameriku (a potažmo celý svět) v dezolátním stavu, odcházejí tito politikové do důchodu. Bush svou úžasnou neschopností a arogancí přispěl k oslabení Ameriky a k urychlení jejího pádu a za to mu patří kredit. Pravda, může nás trápit, že tito politikové nebudou zřejmě nikdy za své zločiny potrestáni, ale nemůžeme chtít všechno. Ostatně, kdo ví, jak to s nimi nakonec dopadne.

Americký kolos na hliněných nohou se rozpadá. Nikdo neví, co přijde na jeho místo a kdo vyplní mocenské vakuum, zatím se zdá, že by to mohly být některé asijské státy nebo jejich sdružení. Ty ovšem mají své problémy také. V každém případě to sotva bude horší než to, co jsme zažili při instalaci tzv. Pax Americana – amerického míru ve světě.

Ekonomický model tzv. volného trhu se ukázal jako dokonale nefunkční a laissez-faire nebude převládající silou příští ekonomiky, tak, jak to někteří ekonomové už dlouho prorokovali. Což je další dobrá zpráva. Banky a finanční instituce se začnou chovat opatrněji. Budou znovu oprášená stará a ověřená pravidla a omezení. Hedgeové fondy zřejmě nebudou hybnou sílou ekonomiky a pohádkové virtuální zisky se nebudou objevovat v účetních knihách finančních institucí. Světová ekonomika nebude obrovské kasino. Zpět k realitě.

Svět měl v uplynulých létech v podstatě velké štěstí na své politické vůdce. Chci říci, že v zemích, které by se případně mohly postavit zfanatizované Americe, vládli rozumní a realističtí politikové, kteří se nenechali vtáhnout do konfliktu, který nešlo vyhrát. Mluvím o Rusku, Číně, částečně Indii, Íránu. Být na vedoucích pozicích v těchto státech podobní megalomani jako ve Washingtonu, už bychom tady zřejmě měli radioaktivní zimu.

A teď co mě trápí a čeho se obávám: V podstatě to jsou čtyři věci.

• – Děsí mě organizovaná celosvětová demontáž výuky ve školách a promyšlená produkce dunivých, sebevědomých a egoistických blbců. To není náhoda, co se děje. To je velmi pečlivě připravený trend; hlasatelé těchto „moderních“ osnov „z lidu“ si neuvědomují, že vykonávají role užitečných idiotů ve strategickém plánu jistých skupin. Populární „pokrokové“ názory, že není třeba si nic pamatovat nazpaměť, že všechno se dá najít, demontáž autorit, záměrná výchova k neúctě, to jsou věci, které se společnosti vrátí jako bumerang. Už ostatně ovoce těchto plodů ochutnáváme – k moci se už dostala první generace takto vychovaných spratků. S tím souvisí i krize morálky a krize vkusu. Trendy dnes určují egoističtí hlupáci – produkty vzdělávacích systémů.
• – Nedostatek práce. Chci říci celosvětový nedostatek pracovních příležitostí. Technický pokrok má svůj rub a toto je jeho Achillova pata. Dosáhli jsme úžasné produktivity práce a najednou nevíme, jak zaměstnat miliony zbytečných jedinců. Živit zdarma se nám je nechce, což je pochopitelné. Sektor služeb není nafukovací, ačkoliv nám to někteří „ekonomové“ tvrdí. Nakonec nula od nuly pojde. Země, která neprodukuje a nevyváží hmatatelné zboží nebo suroviny, nakonec zchudne. Z virtuálních zisků žít nelze, jen se zeptejte Islanďanů.
• – Stupňující se útoky na svobodu slova a stále intenzivnější šmírování a odposlechy, neuvěřitelný apetit všech státních mocí po názorech svých občanů. Ne aby jim naslouchala, ale aby je za ně trestala.
• – Nadiktováný multi-kulti. Úmyslný postupný rozklad národních států formou škodlivé imigrace ze zemí Třetího světa. Totiž EU se časem může rozpadnout, ale s těmi nově příchozími už nic nehne. Ti zůstanou a budou dále rozleptávat koherenci národů. Mírná imigrace národu prospívá, masivní ho likviduje. A právě ta masivní imigrace je důsledně podporována jistými silami sledujícími své zájmy.

Na jedné straně vidíme posilování vzniku superstátů, na druhé straně začínají působit odstředivé síly. Lze předpokládat, že čím více bude vyvíjen tlak na sdružování se do megacelků, tím větší bude nespokojenost lidí a tím těžší bude ty megacelky udržet pohromadě. Řecko je první vlaštovkou. Nepokoje podobného typu budou brzy vznikat i v dalších zemích.

Celkově lze říct, že nadcházející rok bude zřejmě bouřlivý a klíčový, ocitáme se na křižovatce. Něco definitivně zaniká a něco nového se rodí. Jako každý porod, i tento je a bude v bolestech. Ještě nás asi čekají mnohé těžké a nepříjemné chvilky, ale po nich patrně přijde nějaký nový společenský řád. Nebude to asi tento rok, vidím to v horizontu několika let, možná desetiletí. Jsme na rozcestí. Buď se svět vydá k nové totalitě nebo naopak, totalita zanikne spolu s tímto umírajícím společenským řádem. Hodně bude záležet na nás samých.