A nyní za světovou vládu

„Světová vláda“ by znamenala mnohem více než pouze spolupráci mezi národy. Byla by to entita s charakteristikami státu podpořena tělesem zákonů. Evropská unie už sestavila kontinentální vládu pro 27 států, to by mohlo sloužit jako model. EU má Nejvyšší soud, měnu, tisíce stránek zákonů, rozsáhlou administrativu a schopnost použít vojenskou moc.

Mohl by evropský model posloužit jako globální? Existují tři důvody, proč ano.

První: Je stále zřejmější, že ty nejsložitější záležitosti, které musí řešit národní vlády, mají povahu mezinárodní: globální oteplení planety, globální finanční krize a globální „válka proti terorismu.“

Druhý: Technicky je taková vláda možná. Revoluce v dopravě a v komunikaci zmenšila svět. Tak, jak řekl známý australský historik Geoffrey Blainey: „Poprvé historii lidstva je existence světové vlády možná.“ Blainely předpovídá pokus o zformování světové vlády někdy v příštích dvou stoletích, což je příliš dlouhý časový horizont pro průměrnou rubriku v novinách.

Ale změny v politickém klimatu – třetí důvod – naznačují, že globální vláda by se mohla objevit mnohem dříve. Finanční krize a změny klimatu nutí národní vlády přijmout globální řešení. Platí to dokonce i pro státy, jako je Čína a USA, které jsou většinou tradičně na stráží své národní suverenity.

Barack Obama, budoucí americký prezident, nesdílí pohrdání Bushovy administrativy k mezinárodním smlouvám a dohodám. Ve své knize The Audacity of Hope píše: Omezí-li jediná světová supervelmoc dobrovolně svou moc a bude-li dodržovat mezinárodní standardy jednání, bude to pro ostatní země znamenat, že tyto věci jsou hodny následování.“ Význam, jaký Obama přikládá OSN, je zřetelný z faktu, že jmenoval jednu ze svých nejbližších spolupracovnic, Susan Rice, vyslankyni u OSN a současně ji učinil členkou kabinetu.

Náznak toho, jaké myšlenky a nápady obíhají v Obamově kruhu, lze vidět v nedávné zprávě projektu MGI (Managing Global Insecurity), připravené malou skupinou amerických poradců, kam patří i John Podesta, který vede Obamův tranzitní tým, a prezident Brookings Institutu Strobe Talbott. Z téhož institutu přišla i Susan Rice.

Zpráva MGI navrhuje zřídit u OSN vysokého komisaře pro terorismus, navrhuje uzavřít legálně závaznou dohodu o klimatických změnách pod hlavičkou OSN a navrhuje vytvoření padesátitisícové armády OSN. Jednotlivé země by přispěly svými vojáky, o vyslání armády by rozhodovalo OSN.

Když takové nápady slyší pravověrní Američané, sahají po zbrani. Autoři zprávy MGI si jsou vědomi politické citlivosti návrhů a volí slova opatrně. Zdůrazňují potřebu amerického vedení a když hovoří o mezinárodní spolupráci, volí výraz „odpovědná suverenita“ namísto radikálněji znějící „sdílená suverenita“ používána v Evropě. Také hovoří o globálním vedení raději než globální vládě.

Ale někteří evropští pozorovatelé se domnívají, že vědí, oč jde. Poradce prezidenta Sarkozyho Jacques Attali tvrdí, že globální vedení je pouze eufemismem pro globální vládu. Sám se domnívá, že jakákoliv forma globální vlády by neměla být uspěchaná. Attali se domnívá, že jádro mezinárodní finanční krize spočívá ve faktu, že máme globální finanční trhy a nemáme globální zákony.

Takže se zdá, že vše je připraveno. Poprvé od času, kdy homo sapiens začal malovat na jeskynní zdi, máme důvod, máme příležitost a máme nástroje k významnému kroku směrem ke světové vládě.

Ale nenechme se unést. Sice se zdá pravděpodobné, že v tomto století dosáhneme určité formy globální vlády, nátlak na její vytvoření bude bolestivý a pomalý proces.

Existuje pro to dobrý a špatný důvod. Špatným důvodem je nedostatek vůle a odhodlání na úrovní národních politiků, kteří – ač rádi mluví o planetě v ohrožení – se spíše soustředí na příští volby doma.

Ale tento problém rovněž ukazuje na důvod, proč bude cesta ke globální vládě pomalá. Dokonce i v EU, v centru mezinárodní vlády na základě legislativy, myšlenka na společnou vládu zůstává nepopulární. Evropská unie utrpěla řadu ponižujících porážek v referendech, kdykoliv o plánech na těsnější unii mohli voliči rozhodovat. Obecně lze říci, že nejrychleji postupovala Unie tehdy, kdy dalekosáhlé dohody byly rozhodnuty na úrovní politiků a technokratů a následně protlačeny bez přímé spoluúčastí voličů. Mezinárodní vlády mají tendenci být efektivní jen budou-li anti-demokratické.

Možná nejpalčivější politické problémy jsou svou povahou mezinárodní, ale politická totožnost průměrného občana zůstává tvrdohlavě lokální. Pokud někdo nerozetne tento problém, plán na světovou vládu může zůstat v sejfech OSN.

Článek And now for a world government vyšel na serveru Financial Times 8. prosince. Překlad editor.

Doplnění editora

Jistě jste si všimli, že autor je zastáncem globální vlády a celý článek je orientován tak nějak zklamaně, že to ještě není a že ti blbí voliči tvrdohlavě uvažují lokálně. Jednu větu z článku bych chtěl vypíchnout: Mezinárodní vlády mají tendenci být efektivní jen budou-li anti-demokratické. Tak, tak. Autor se za svou touhu po globální vládě neomlouvá, všimněte si.

A jeho postřeh, že totiž globální vláda má tendenci být anti-demokratická, je současně přiznáním, že to nikdy nebude fungovat. Možná to autor jako přiznání ani nemyslel, ale vyplynulo to z textu. A to je dobrá zpráva pro všechny odpůrce NWO. Může to fungovat nějakou dobu, ale čím větší územní celek taková vláda pohltí, čím více obyvatel natlačí pod svou moc, tím víc síly bude muset vynaložit na jejich udržení. Je to to známé Čapkovo pozorování (už jsem ho tady zmiňoval nejméně dvakrát), že síla se váže. Síla se váže a bude se vázat tak dlouho, až odpudivé síly převáží. Pak se takový megastát rozpadne a lidi budou mít zase chvíli pokoj, než se objeví nový megaloman.

Zkrátka a dobře, myšlenka globální vlády je proti přírodním zákonům, a je tudíž dlouhodobě neudržitelná.

Existuje ovšem varianta, kterou autor nezmiňuje, a které se obávám. Možná ne jedna globální vláda, ale dvě nebo tři. Zdánlivě budou samostatné, ve skutečnosti budou spolurozhodovat. Tak, jak to prorokoval Orwell. A to bychom byli docela v louži, neboť tři na oko nezávislé vlády by zřejmě svoje ovečky byly schopny udržet v ohradě. Obávám se, že k tomu směřujeme. Evropská unie už existuje, Severoamerická unie je na cestě a Asie vykrystalizuje sama, jakmile budou tyto dvě vlády funkční. A pak budeme mít zaděláno na delší dobu.