Politický puč v Kanadě
Nezabývám se zde často kanadskou politikou. Důvod je jednoduchý: je nudná. Ale v posledním týdnu se kanadská politická scéna zahřívá a nebude na škodu o tom referovat.
Pro neznalé: V Kanadě máme čtyři hlavní politické strany. Na pravé straně spektra jsou konzervativci, uprostřed liberálové, nalevo NDP. A pak strana Bloc Quebecois, která je barevně nezařaditelná. Jejím jediným programem je Quebec.
V polovině října jsme měli volby do parlamentu. Podruhé v ní zvítězili konzervativci a to znamená druhé období pro současného premiéra Stephana Harpera. Harper vyhlásil volby předčasně. Podle ústavy to může udělat kdykoliv v průběhu svého volebního období. Konzervativci tedy vyhráli, ale mají v parlamentu menšinu. Z 308 křesel drží 143. Zbývajících 165 křesel je rozděleno takto: liberálové (77), Bloc Quebecois (49), NDP (37) a bez stranické příslušnosti (2).
Harper má za sebou necelé tři roky v pozici premiéra a když odhlédnu od skutečnosti, že poslal vojáky okupovat Afghánistán, si nevede špatně. Krade-li, činí tak tiše, bez velkých afér a bez rozruchu. Vždy zastávám názor, že nejlepší vláda je taková, o které člověk slyší co nejméně. A Harper se tím řídí. Žádné velké věci nezavedl, ale také nic nezkazil. Pokud ano, neví se o tom. Původně byl znám jako obdivovatel Georga W. Bushe, ale zřejmě má politicky citlivý nos a brzy si uvědomil, že tato skutečnost mu v očích veřejnosti příliš neprospívá, takže se „umoudřil“ a pokud Bushe i nadále obdivuje, činí tak tajně. Velkým plusem vlády konzervativců pod Harperem je vyrovnaný státní rozpočet a ukázněná fiskální politika. Harper nerozhazuje. Kromě těžkých investic do armády, což mu mám za zlé. Ale budiž, každý máme nějakou chybu, abych použil repliku z klasického filmu Někdo to rád horké.
Potěšilo mě rovněž, že neobnovil jednání s americkou stranou o zařazení Kanady pod americký protiraketový deštník – součást programu hvězdných válek. S tím návrhem přišel Bush ještě za předchozím premiérem Chretiénem a ten ho slušně vypoklonkoval. Podle toho „obranného“ programu měla Kanada obdržet podobnou „výbavu“, jakou má mít teď Česká republika a Polsko – rakety a radar. Ale nechuť Kanaďanů být součástí amerického systému hvězdných válek byla poměrně velká a politici si netroufli překročit Rubikon.
Ten puč, o kterém chci hovořit, vznikl z čistě modrého nebe. Volby skončily před šesti týdny, lidi si oddechli a vše šlo normálně.
Lídři tří opozičních stran, tj. liberálové, BQ a NDP, uzavřeli minulý týden z ničeho nic, aniž to po nich voliči chtěli, nebo aniž by se o tom mluvilo, koaliční dohodu. Podle této dohody vysloví vládě Stephana Harpera nedůvěru. Protože mají v parlamentu většinu, konzervativce to zlikviduje. V takovém případě může guvernérka Michaëlle Jeanová, zástupkyně britské královny Alžběty, buďto vyhlásit nové volby nebo požádat druhou největší stranu, v tom případě liberály, o zformování nové vlády.
První varianta je nepravděpodobná. Volby proběhly nedávno (stály 300 milionů dolarů), výsledek byl jasný, konzervativci v ní získali více křesel než v předchozí vládě, lidem se k druhým volbám patrně chtít nebude, mají toho dost. Není důvod. Navíc státní pokladna by byla lehčí o dalších 300 milionů.
Druhá varianta – koalice sestaví novou vládu - je mnohem pravděpodobnější. V tom případě by se do pozice prvního ministra dostal šéf liberálů, Stéphane Dion. Tak je to už odsouhlaseno a podepsáno v koaliční smlouvě, jak Bloc Quebecois, tak NDP s tím souhlasí.
To, že s tím souhlasí BQ, je pochopitelné, ale proč NDP? Co jim za to slíbili? NDP nemá šanci, že by si nějak výrazněji čichli k moci, jejich levicový program podpor pro všechny aniž by řekli, kde na to vezmou, je natolik trhlý, že mu nevěří ani barevní imigranti.
Stejný program mají, mimochodem, i liberálové, ale ti to tak nevyřvávají. Ostatně záleží, kdo je v jejich čele. Za dobu vlády Paula Martina byli i liberálové fiskálně slušní.
Dion byl zvolen do čela liberálů v prosinci 2006. Je nemastný, neslaný, špatný řečník, těžce nedoslýchá a jeho angličtina je patrně horší než angličtina bývalého premiéra Chretiena (Chretien měl pouze malou slovní zásobu, ale alespoň neměl tak mizernou výslovnost, jako má Dion.) Díky Dionovi se liberálům podařilo ostudně projet poslední volby, což původně nikdo nečekal, v Kanadě jsou tradičně liberálové oblíbení pro svou bezbarvost a podporu imigrantských hord ze zemí Třetího světa. Panuje široký konsensus, že být v čele liberálů někdo jiný, měli by liberálové mnohem větší počet křesel v parlamentu. Dion je všeobecně neoblíben pro svou hlubokou nudnost a šedost a to nejen mezi voliči, ale i ve vlastní straně. Teď to vypadá, že by mohl být premiérem Kanady nejméně na další čtyři roky. Nezvolen.
Původně po volbách Dion oznámil, že se vzdává postu šéfa liberálů; víceméně tím přiznal svůj podíl na neúspěchu. A o čtrnáct dnů později bylo všechno jinak. Dion našel svou příležitost.
Proč vůbec zvolili do čela liberálu tohoto bambulu? Dion má jednu důležitou výhodu: Je z Quebecu. Jak to souvisí? Inu, velmi. Vypadá to, že být z Quebecu je pro kanadského politika terno.
Podívejme se na kanadské první ministry za posledních 40 let podrobněji.
Nejoblíbenější kanadský premiér byl Pierre Trudeau z Quebecu. Prvním ministrem byl 11 let - od roku 1968 do roku 1979.
Po něm byl premiérem Joe Clark z Alberty. Jeho vláda padla po pouhých 2 létech, byla jí vyslovena nedůvěra při prezentaci státního rozpočtu (přesně stejný scénář hrozí opakováním v těchto dnech).
Znovu do křesla premiéra usedá Pierre Trudeau a vládne další čtyři roky, od roku 1980 do roku 1984.
V roce 1984 nastupuje John Turner. Vydržel na postu premiéra necelý rok. Prý byl odtržen od reality. Vyhlásil předčasné volby a jeho strana liberálů byla smetena. Nebyl z Quebecu, narodil se v Anglii.
Od roku 1984 do roku 1993 je premiérem konzervativec Brian Mulroney. Sloužil dva plné volební termíny. Byl z Quebecu. Chytrý právník, uměl mluvit, ale kluzký jako úhoř.
Po Mulroneym nastupuje paní Kim Campbell. Vydržela na premiérském místě pouhé 4 měsíce. Narodila se v Britské Kolumbii.
Přichází Jean Chretien, liberál. Jako premiér vydržel dva termíny, od roku 1993 do roku 2003. Je z Quebecu.
Po něm přichází liberál Paul Martin, obratný politik, dobré organizační schopnosti, úspěšný podnikatel, majitel prosperující loďařské firmy, fiskálně odpovědný. Na postu neohřál ani tři roku. Sloužil od roku 2003 do roku 2006. Narodil se v Ontáriu.
A konečně tady máme současného premiéra, Stephena Harpera. Je konzervativec, snaží se vládnout tiše, nebudit pohoršení, je fiskálně odpovědný. Bohužel, není z Quebecu, narodil se v Ontáriu.
Dejme si tyto politiky do tabulky
Politik | Místo narození | Počet let jako premiér | Dokončil svůj termín |
---|---|---|---|
Pierre Trudeau | Quebec | 11 let | Ano, 2x |
Joe Clark | Alberta | 2 roky | Ne |
Pierre Trudeau | Quebec | 4 roky | Ano |
John Turner | Anglie | < 1 rok | Ne |
Brian Mulroney | Quebec | 9 let | Ano 2x |
Kim Campbell | Britská Kolumbie | 4 měsíce | Ne |
Jean Chretien | Quebec | 10 let | Ano, 2x |
Paul Martin | Ontário | 3 roky | Ne |
Stephen Harper | Ontário | zatím 2,5 roku | ??? |
Všímáte si? Vypadá to, jako kdyby všichni první ministři, kteří nejsou z Quebecu, byli nakaženi morem. Nebo přinejmenším neschopností. Ani jeden anglicky mluvící premiér nedokončil své období, někteří byli zlikvidováni, ani si nestačili pověsit kabát na věšák v Sussex Dr. 24 (sídlo kanadských prvních ministrů). Naproti tomu ti z Quebecu bez problémů dosloužili celé volené období a často i dvakrát po sobě. V jednom případě třikrát (Trudeau).
Zažil jsem osobně všechny premiéry počínaje Brianem Mulroneym. Mohu odpovědně říct, že s přehledem nejvíce škod napáchali ti z Quebecu. Buď šli proti zájmům Kanady (Mulroney – NAFTA), nebo byli nešikovní a mizerní řečníci (Chretien, teď Dijon), vždy ale nestydatě podporovali tuto provincii na úkor zbytku Kanady (Mulroney – status „distinct society - zvláštní společnosti“ pro Quebec). I když nejokatější podvody byly zastaveny (Chretienův stamilionový podvod se zakázkami pro liberální podnikatelé z Quebecu), do dnešních dnů tato provincie dostává z federální pokladny největší díl peněz na svůj rozvoj. A v žádném případě to není provincie chudá – naopak.
Provincie Quebec měla v roce 2006 7,5 milionu obyvatel – necelých 24 % z Kanady. Přesto za posledních 40 let stál 34 let v čele Kanady první ministr narozen v Quebecu. Náhoda? Hm.
Quebečanů totiž ubývá. V roce 1966 tvořili 29 % populace Kanady. Jsou si toho vědomí. Dělají přesně to, co dělá národ v ohrožení. Nedávno jsem tady rozvíjel teorii, že přežije jen ten národ, který musí o svou existenci bojovat. Přesně to Quebečané dělají.
V podstatě mně to nevadí, mám rád francouzskou kulturu, jejich humor, jejich kuchyň, jejich dívky, jejich filosofický pohled na svět. Určitě je mi Quebec milejší než studená, kalvinisticky zaměřená Kanada. Vadí mi ale, že k tomu používají docela špinavé, arogantní triky. A že na zbytku Kanady doslova parazitují. Zneužívají ji. Mají svoje lidi nejen v silné BQ, ale v podstatě ve všech politických stranách Kanady. (Podobnost s jistou skupinou není čistě náhodná.) A tak zatímco anglicky mluvící Kanada si pořád myslí, že máme stranu pravicovou, levicovou a prostřední, ve skutečnosti bychom měli mít stranu pro Quebec a pro anglicky mluvící Kanadu.
Poslední zprávy z ottawského Parlament Hill informují o rozhodnutí guvernérky Jeanové dovolit Harperovi pozastavit zasedání parlamentu do 26. ledna příštího roku. Do 26. ledna je tedy Harper v bezpečí. Ten den přednesou konzervativci svůj návrh státního rozpočtu. Bude-li ještě mezi opozici existovat konsensus (a nic nenasvědčuje, že by se koaliční smlouva rozpadla, naopak), bude to také den, kdy bude Harperově vládě vyslovena nedůvěra. A pak z vysokou pravděpodobností dostane 24 Sussex Drive nového nájemníka – nezvoleného, neoblíbeného Dijona. Z Quebecu.