Je český vicepremiér Vondra americkým agentem?

Člověk nemusí být zrovna expert na zpravodajskou činnost, aby si uvědomil, že obzvlášť teď, tedy v době strategického jednání o umístění trvalé vojenské základny USA na našem území, zde budou působit zpravodajci minimálně ještě jedné země: USA. O těch ale zpráva BIS mlčí. Stejně tak jako o zpravodajcích francouzských, čínských, anglických, německých či dalších. Proč? Je to snad tím, že byla dělána na politickou zakázku a jejím cílem nebylo objektivně informovat o činnosti BIS, ale vystrašit lidi starým osvědčeným strašákem – Ruskem? Ve snaze zlomit odpor většiny Čechů, Moravanů a Slezanů proti trvalému pobytu amerických vojsk na našem území?

Odpověď přichází z míst, kde by ji čekal asi málokdo: z české vlády.

V uplynulých zhruba dvou letech se ke mně opakovaně dostala informace, která mě v počátku šokovala. Říkala, že vicepremiér naší vlády Alexandr Vondra je americkým agentem. Zdálo se mi to natolik absurdní, že jsem této zprávě nevěnoval žádnou pozornost. S postupem času se ale množily zdroje, odkud se ke mně zpráva dostávala, a někteří lidé dokonce mluvili tak, že „to přece ví každý“. Může na tom být něco pravdy? Kdo je vlastně Alexandr Vondra?

Na svých stránkách kromě své základní biografie mimo jiné uvádí, že v roce 1999 obdržel medaili od National Endowment for Democracy (NED). Musí být na tuto medaili patřičně hrdý, je uvedená hned na prvním místě v jeho sekci „Ocenění a vyznamenání“. A co že je tato National Endowment for Democracy, neboli Národní nadace pro demokracii?

Jeden ze zakladatelů NED Allen Weinstein k její činnosti uvádí: „Mnoho z toho, co my [NED] dnes děláme, dělala před 25 lety tajně CIA“ (Blum, Rogue State: A Guide to the World's Only Superpower, 2000, str. 180). To je možná nejvýstižnější shrnutí. Obšírněji je pak činnost NED popsána přímo na webových stránkách organizace:

„Po druhé světové válce, čelíc hrozbám našich demokratických spojenců a bez jakéhokoli mechanizmu poskytování politické pomoci, se zákonodárci Spojených států uchýlili k utajeným způsobům, tajně vysílajíc poradce, vybavení a finance na podporu novin a politických stran, které byly v Evropě v ohrožení. Když bylo na konci 60. let odhaleno, že některé americké privátní dobrovolnické organizace byly skrytě financovány prostřednictvím CIA, aby vedly boj myšlenek na mezinárodních fórech, dospěla vláda prezidenta Johnsona k rozhodnutí, že takovéto financování by mělo přestat, a doporučila ustanovení ‘veřejno‑soukromého mechanizmu‘ k financování zahraničních aktivit otevřeně.“ (Idea to Reality: A Brief History of the National Endowment for Democracy)

V otevřené encyklopedii Wikipedia je dostatek příkladů, jak takové financování zahraničních skupin a politických stran prostřednictvím NED probíhá (http://en.wikipedia.org/wiki/National_Endowment_for_Democracy). Obecně lze říci, že NED podporuje takové politické strany a kandidáty, kteří jsou nakloněni zájmům USA v dané zemi či regionu. Konkrétně to jsou často kandidáti se silnými vazbami na vojenskou oblast a tací, kteří podporují práva amerických společností investovat v daných zemí s minimálními omezeními. NED nepodporuje kandidáty, kteří se staví proti investicím amerických společností nebo ty, kdo slibují omezení práv investic těchto společností.

Český vicepremiér má ale na svém kontě víc „trofejí“. Další z nich je například členství v Trilaterální komisi (2005-2006). Tato soukromá organizace, jejíž vliv daleko přesahuje vliv mnoha národních vlád, včetně té české, a jejíž členové jsou nikoliv demokraticky voleni, ale jmenováni, je často považována za skupinu, jejímž cílem je vytvoření jedné světové vlády. Není zřejmě náhodou, že dnes v Trilaterální komisi místo Alexandra Vondry zasedá český ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg (viz Wikipedia: Trilateral Commission).

Kolik Čechů zná tyto zásadní informace? Kde jsou nezávislá média, aby na tyto skutečnosti poukázala? Jak to, že žádný novinář se pana Vondry na tyto skutečnosti neptá a nepožaduje vysvětlení?

Alexandr Vondra také spoluzakládal (spolu s dalším bývalým velvyslancem v USA – Michaelem Žantovským) PASS – Program of Atlantic Security Studies, takzvaný think-tank, jehož cílem je „identifikovat a analyzovat otázky a problémy zahraniční politiky a bezpečnosti v oblasti transatlantických vztahů a pomoci navrhnout praktická řešení a způsoby čelení těmto problémům“ (viz Pass Fact Sheet 2005 [PDF soubor]). Pod hlavičkou PASS organizoval současný český vicepremiér spolu s dalšími jeho členy konference, jejichž témata odpovídala širšímu zaměření PASS „na obecné perspektivy Atlantické vazby samotné. Současné Euro-Americké otázky a budoucnost NATO a budoucnost společné evropské bezpečnostní a obranné politiky jsou analyzovány směřujíce ke komplementárním a synergickým řešením, která by posílila transatlantickou vazbu“. Po ořezání všech zbytečných slov kolem zůstává jasno: cílem PASS bylo posilování „transatlantické“ vazby a vytváření takové evropské zahraniční a bezpečnostní politiky, která by tuto vazbu posílila (a nikoliv naopak). (Program PASS byl sice v roce 2005 ukončen, byl však okamžitě nahrazen institutem Prague Security Studies Institute. Jména se mění, cíle zůstávají stejné.)

Je zjevné, že tato „transatlantická“ vazba bude tím silnější, čím silnější bude závislost Evropy na USA. A naopak, čím nezávislejší bude Evropa na USA, tím slabší bude tato vazba. Ona vicepremiérem tak opěvovaná „vazba“ totiž není ničím jiným než poutem, kterým je EU připoutána k USA. Jak jinak si lze vysvětlit skutečnost, že Česká vláda prosazuje umístění americké vojenské základny v Brdech zcela bez diskuze na půdě Evropské unie?

Čí zájmy tedy hájí český vicepremiér? Zájmy občanů České republiky? Nebo zájmy mezinárodních polotajných uskupení s neznámými cíli, často však přímo napojenými na vysoké politické, vojenské a finanční činitele USA? Je tedy snad opravdu pravda, že pracuje nikoliv pro českou vládu, ale že že jeho skutečným zaměstnavatelem je prostřednictvím krycích organizací přímo americká CIA? Jeho chování (stejně tak jako chování jeho „kolegy“ Schwarzenberga) v otázce umístění americké vojenské základny v ČR tomu nasvědčuje.

Stávající česká vláda dělá z České republiky trojského koně v Evropské unii, neboť prosazuje něco, proti čemu se dnes již otevřeně postavili prezident Francie, premiér Itálie, vrcholní představitelé Německa, Rakouska, Španělska a řady dalších evropských zemí.

V tomto světle se již nedivím, že výroční zpráva BIS nehovoří o působení CIA na území České republiky.

A jak se k celé této záležitosti postaví členové ODS na víkendovém kongresu? Dopustí, aby jejich strana i nadále poškozovala zájmy České republiky a zájmy Evropské unie ve prospěch „transatlantické vazby“? Ponechají i nadále svou stranu v rukou, které již dokázaly, že „to nedokážou“? Dopustí, aby ODS odpadla na smetiště dějin a byla nahrazena jinou, odvážnější a sebevědomější stranou, v jejímž čele nebudou působit lidé, kteří se chovají jako agenti cizích mocností?