Havlova ztráta paměti o jeho spolupráci s komunisty

Pane Havle,

přečetl jsem si pozorně vaši řeč před Městským soudem v Praze dne 14.prosince 1993. K vašemu expozé se vyjádřil i pan John Bok, ale váš projev z 1. ledna 1994 mne přiměl k tomu, abych se otevřeným dopisem k této situaci vrátil.

Domníval jsem se, že nás spojuje společná myšlenka odporu ke stávajícímu režimu. Byl jsem vděčen vám a vašim přátelům, že jste po letech mrtvolné normalizace našli odvahu říci své názory. Byl jste mně myšlenkově blízký, považoval jsem vás za morálně čistého a statečného člověka. Proto jsem se přidal na Vaší stranu, proto jsem po propuštění z vězení podepsal Chartu 77.

13.prosince 1989 jste vyslal své emisary do Valdštejnského paláce, kde vaším jménem jednali se zástupci KSČ, které vedl tehdejší nejvyšší svazák Mohorita. Tam byla dohovořena zrada na našich národech. Vám byl přislíben úřad prezidenta ČSSR a vy jste za to slíbil nedotknutelnost a nepostižitelnost komunistických zločinců a zachování status quo ve vnitru a v armádě. Tento fakt později potvrdil i svým dopisem velvyslanec Slánský jr., kterého jste neprodleně vyslal a dosud ponechal v Moskvě. Vaši valdštejnoskopalácoví emisaři se všichni do jednoho dočkali dobrých, zasloužených, ale i rozhodujících míst ve státní správě. Nejvíce na ministerstvu zahraničních věcí, později přímo u vás, na Hradě, jako výraz vašich díků za Vaše prezidentské zvolení. Přestože o této hanebnosti byly přineseny důkazy a byl jste vyzván, abyste se k nim přiznal nebo zaujal své stanovisko, zahalil jste se mlčenlivostí. A nebo se považujete za člověka, který není povinen se ze své činnosti nikomu zodpovídat.

Jako příklad bych chtěl uvést některé ze zahraničních cest, které vás usvědčují z prolhanosti. Byl jste v Mexiku a prohlašoval jste, že odtud dostaneme ropu. Je to stejné bláznovství jako Dubčekův dovoz uhlí z Austrálie. Byl jste v Nicaragui a tvrdil jste, že vymůžete dluhy. A tak bych mohl pokračovat. Vyjel jste na Jižní město a pomlouval zdejší "králíkárny". Nic se však za vašeho panování nezměnilo. Jen to, že teď se nestaví vůbec nic a lidé nemají kde bydlet. S velkou slávou jste si držel nos na hrůzami severních Čech. Všechno jste správně zkritizoval, přednesl jste své demagogické názory, ale nestalo se nic. Spíše je to horší, protože bývalý komunista Dlouhý pokračoval v ničení dalších obcí, ačkoliv jste prohlašoval opak.

Když jsem 10.prosince 1989 přijel po letech exilu do Prahy a dozvěděl jsem se složení nové vlády v tzv. postkomunistické společnosti, nechtělo se mně věřit, že předsedou vlády je nomenklaturní bolševik Čalfa a že jste křeslo ministra obrany svěřil pučistovi Vackovi a na Hrad i do vlády instaloval nepochybné agenty KGB, z nichž někteří tam jsou pro vás jako nepostradatelní dodnes. Tehdy jsem se domníval, že je to součást vaší promyšlené strategie nekrvavé revoluce. Teprve dopis syna jednoho ze zločinců této země, jehož matku nám Česká televize nedávno prezentovala jako div ne zasloužilou demokratku, mně otevřel oči.

Všechno byla falešná hra, podlost a zločin, spáchaný na lidu této země a Vy hrajete absurdní komedii podle vzoru vašich absurdních her. Při svém prvním rozhlasovém a televizním projevu z Hradu v lednu 1990 jste řekl, že se "z těchto míst lhalo". A vy sám dosud lžete a zastíráte objektivní pravdu a skutečnosti. Ve svém zájmu, v zájmu své pýchy, ješitnosti, pocitu důležitosti a domněnky, že jste jediný, vhodný a schopný vést tuto zemi jako prezident.

Prohlásil jste, že zveřejnění seznamů spolupracovníků StB v Necenzurovaných novinách způsobilo četné lidské tragedie, aniž jste uvedl konkrétní případy. Já na rozdíl od vás, třebaže jsem měl jen omezenou možnost přístupu k dokumentům StB bych chtěl uvést opak. Na rozdíl od vás budu jmenovat příslušníky a agenty StB plnými jmény, aby se naši občané dozvěděli pravdu o svých spoluobčanech. Nebudu plýtvat zkratkami jmen jako O.Š.,M.V. a podobně, protože mě nic neříkají. Nebudu také s vámi polemizovat, zda zločiny StB a jejich pomahačů způsobily více či méně zla, než zveřejněné seznamy. Jsem totiž na rozdíl od vás přesvědčen o tom, že tato organizace, ne nepodobná SS, SA, SD nebo Gestapu, byla organizace zločinecká a že jejich pomahači byli a jsou zločinci a měli by se za svoji činnost zodpovídat. Ale to byste nesměl 13. prosince 1989 slíbit jejich beztrestnost a nedotknutelnost.

Vám šlo zřejmě o prezidentský post mnohem více, než o vámi proklamovanou spravedlnost, pravdu a lásku. Nakonec jste svůj postoj vyjádřil panu Dr.Ing.Andělovi, když jste prohlásil, že v této zemi žádný hon na komunisty nebude. Souhlasím proto s vyjádřením Johna Boka, že celá tato plejáda zločinců vstávaje lehaje může děkovat Bohu za vás a vaše prezidentování.

Mohl bych hovořit o statisících občanů, kteří v důsledku totalitní moci byli vyhozeni z práce a místo uplatnění svého vzdělání byli pomocnými dělníky, umývači oken nebo hlídači. Vás to nepostihlo, vy jste byl "spisovatel", chráněný a hýčkaný režimem. Zatímco tisíce z nás posílalo své dopisy z vězení domů jako motáky, protože značná částpošty byla zadržována, vy jste mohl napsat a odeslat z vězení celou knihu, aniž by vám byť i jediný dopis byl zadržen, vrácen nebo neodeslán! Já byl u toho a vy to víte. Ostatně tak znělo pozdější vaše věnování knihy Dopisy Olze. V době, kdy se tisíce vězňů doslova mačkaly v celách na pár čtverečných metrech, vy jste měl na Pankráci dvoucelu a na Ruzyni jste pobýval v cele určené pro 13 osob sám!

Zeptejte se tisíců politických vězňů, které, jak jste měl sám příležitost na vlastní oči vidět a slyšet a které jste na setkání s nimi v Belvederu zesměšnil, jak žili, jak je trápili a posílali do korekcí s betonovými podlahami s poloviční dávkou "žrádla", protože to, co vězeňský systém produkoval jako stravu, se jinak ani nazvat nedalo. Vzpomeňte si také na své výsadní postavení a balíky, o kterých se mnohým jen mohlo zdát, zatímco většina z nás měla po celou dobu výkonu trestu balíky zakázané. Připomínám, že většina z dozorců, kteří nás ve vězení šikanovali, vyhrožovali nám smrtí nebo nás mlátili, slouží dál a někteří z nich byli s vaším vědomím povýšeni ve funkcích a hodnostech, ačkoliv by se měli zodpovídat za své zločiny.

Jestli si pane Havle mnoho lidí myslí, že jsou vyobcováni "z obce", pak se o toto vyobcování přičinili sami. Na rozdíl od vašeho vznešeného poznání znám mnoho lidí, kteří v minulosti a ještě i budoucnosti budou na černých listinách, protože nebyli v KSČ, tuto organizaci kritizovali nebo kritizovali lidi, kteří o jejich osudech rozhodují dosud v tzv. státních podnicích nebo jinde, kde se dostali do rozhodujících mocenských, vlivných pozic. Jen pro osvěžení vaši krátké paměti. Pan generální ředitel Škody Plzeň nebo ředitel Gramofonových závodů v Loděnicích. Dnes k tomu zas stačí např. kritizovat vás, aby byl člověk totálně zničen. Nevěříte? Pak vám připomenu dopis vašeho poskoka Dobrovského, který mně poslal v roce 1990 když jste ho udělal, naprosto neschopného, ministrem obrany. Já jsem se nemohl vrátit do armády, protože jsem kritizoval pana prezidenta, nebo-li vás!?

Podle vás moc vydírala občany. S tím je možno souhlasit, ale již méně s dalším zdůvodněním. A právě proto mně tak velice překvapuje, že na jedné straně víte vše o zrůdnosti moci a totalitního zřízení a na druhé straně se těch, kteří tyto nezákonnosti páchali, mocí svého úřadu vehementně zastáváte, přičemž zapomínáte na jejich oběti. Obklopil jste se plejádou lidí s velice podezřelou minulostí, mnohdy také jen proto, že se prohlašovali za umělce, ke kterým se počítáte i vy. Jste to vy, který jednoznačně zodpovídáte za marasmus této společnosti, za to, že zločinci nebyli pohnáni před soud a odsouzeni.

Vy jste to byl, který spolupracoval s vládou, vedenou nomenklaturním bolševikem Čalfou, vy jste ustanovil do křesel ministrů zločince, povýšil jste do vysokých generálských hodností bývalé spolupracovníky nebo přímo pracovníky StB, VKR a KGB nebo své naprosto neschopné přátele. Nepřekvapilo mne proto ani, že jste opět na Hrad instaloval pana Dobrovského, který utratil naprosto zbytečně jako ministr obrany daňovým poplatníkům více jak 60 miliard Kčs, aniž zato československá armáda byla schopna cokoliv zajistit.

Ten pán se nenaučil ani pořádně řídit auto. Jak potom mohl řídit něco daleko složitějšího, jako byla armáda, z níž byl kdysi vyhozen. Nikdy nám ale neřekl proč. Já jen vím, že když byl někdo někdy za totality vyhozen z armády nebo bezpečnosti, nemohl již dělat nic. Proto mně překvapuje jeho pozdější studium a činnost v Moskvě. Za co si ji pan Dobrovský zasloužil? Nedivím se proto dnes panu Baudyšovi, že náprava páně Dobrovského počínání v armádě potrvá řadu let. A navíc jste dopustil, že si tento pán dovolil vykládat a porušovat zákony podle svých představ a jako výsměch spravedlnosti si z vyhozeného generála Vacka, což mně jistě do smrti nezapomenete, udělal svého poradce. Nepochybného agenta KGB, jednoho z těch, kteří přes dvacet let prokazovali oddanost sovětskému režimu, plk.Diviše, jste přes veškerá upozornění povýšil do hodnosti generála. Stejně tak bych mohl jmenovat celou plejádu těchto lidí, přes pana Bizíka, Gavlase a dalších, z nichž jste mnohým dávno poté, co byla jejich spolupráce prokázána, propůjčil vysoká státní vyznamenání nebo je povýšil do vysokých armádních hodností!

Českou zemí se rozšířil primitivní antikomunismus jako zástěrka pro aktivní bolševiky, kteří ještě nedávno nosili rudou hvězdu na klopě a knížku téže barvy v kapse. Mnozí z nich, co servilně ještě v roce 1989 požadovali přijetí za člena KSČ či byli úspěšnými střelci v Lidových milicí, jsou dnes členy české vlády a nikomu to téměř nevadí. Ani Konfederaci politických vězňů a to je zejména překvapující. Mnozí bývalí členové KSČ, kteří nikdy nikomu neublížili a svým členstvím si zajišťovali klid pro sebe či rodinu, jsou velmi často vláčeni tiskem. Mnozí moji milí spoluobčané, kteří naopak nikdy v KSČ nebyli se však chovali a mnohdy ještě chovají hůře než jejich bývalí partajní kolegové. Kdybyste chtěl tohle všechno vědět, máte možnost. Pan Ruml by vám mohl říci, kolik udání dostává policie na občany, jaká je statistika. Myslíte, že jich je méně? Ale kdepak, milý pane moralisto! Mnohonásobně více.

O čempak to asi svědčí?. Buď o tom, že tenhle národ je totálně demoralizován a nebo že vaše moralizování jaksi nebere vážně. Také proto, že si mnozí myslí, že vy nejste ten pravý, kdo by měl o morálce hlásat.

Mohl bych vyprávět, jak nám ukradli náš barák, ve kterém jste byl, pane prezidente krátce před naší emigrací, se s námi rozloučit. Protože díky vám jsem nedostal po celou dobu žádné kvalifikované zaměstnání, nemohl jsem si jako vy vydělat za čtyři roky 45 milionů a koupit si vilu na Ořechovce na nebo někde jinde. A manželka bývalého konfidenta StB se tam roztahuje dodnes, protože ho nabyla v dobré víře, jak pravila předsedkyně senátu okresního soudu v Pardubicích. Ta dáma, která tam byla v době, kdy mně stejný soud poslal na převýchovu na Bory.

Nejenže nás okrádali, udávali a šikanovali, ale ještě byli sprostí a většinou v alkoholovém opojení. Také bohumilé poměry vládly ve věznicích a moc se v tom nezměnilo. Proč by také mělo, pane prezidente? Vždyť většina těchto lidí je stále tam, kde byla před rokem 1989! A jen se zeptejte, co dělali, kdo byl a kde pracoval pan Karabec nebo Kýr (který má v úschově naše spisy!!! proč asi, pane prezidente, to jste vy nařídil?) Zeptejte se, co si o tom všem myslí páter Dominik Duka, když si vzpomene na "pedagoga Kalinu", páter František Lízna, páter Rožánka, náš přítel Vlček, který měl již při našem společném pobytu na Borech za sebou deset let Jáchymova! A co další muklové, kněží a političtí vězni, kteří nesměli psát, nedostávali balíčky s marlborkami či čokoládu Milku, které posílali na další roky do vězení, že se u nich našlo rádio. A vy jste měl na cele kompletní vybavení, díky komu, pane prezidente ? No přece díky StB, neboť ta o všem, co se stane i nestane rozhodovala v tomto státě a samozřejmě i ve vězeních. Já vím, že o tom všem nechcete slyšet. Vím i jaké výrazy používáte, když podobné články čtete "ze stoky". Vím, že prosazujete, aby se o minulosti nemluvilo. Ona vám je asi nepříjemná, ale bez vypořádání se s minulostí poneseme si následky ještě několik generací. Tak totiž je naše společnost morálně zdevastovaná.

Já jsem se nesměl vrátit do armády, protože jste mně nemohl zapomenout, že jste musel vyhodit ministra Vacka. Když jste ale na jeho místo jmenoval Dobrovského, byl jsem mnohokráte v pokušení Vacka odprosit. Pan Křižan prohlašoval, že to byl Váš dávný úmysl. Kdopak Vám to nakukal ? Vždyť pan Dobrovský prokázal, že neumí řídit ani auto, natož armádu nebo Hrad. Anebo je tam zbytečný, ten samolibý vykladač ústavních zákonů, a všechno se řídí vlastně samo. Tak to je. Viděl jsem to na Hradě v červenci roku 1990. Je mně hanba mluvit o tom, co se tam dělo za Vašeho prezidentování.

Je mně líto, že jsem podepsal Chartu 77, kde je vaše jméno, ale i jména stovky dalších, aktivních spolupracovníků StB. A myslím si, že nejsem sám, komu je to líto. Kdybych v roce 1978 onu mjr. Vondráčkem nabízenou spolupráci s StB podepsal, mohl jsem se mít dobře tenkráte a i dnes. Třeba byste mně hned povýšil do hodnosti generála, jako tenkráte pana Bizíka a řadu dalších.A také byste mně třeba propůjčil nějaký řád, není-liž pravda? Třeba Bílého lva, tem se mně vždy líbil.

Stydím se ne za Chartu, stydím se za vás! Chcete-li si uchovat alespoň svoji tvář, odstupte. Dokud je čas. Nemáte právo mluvit o pravdě a lásce, nemáte právo nás moralizovat. Dokažte sám sobě to, co jste hlásal v prosinci 1989 a v první polovině roku 1990, že po funkci hlavy státu netoužíte a nebudete více kandidovat. Takových prezidentů, jako jste vy, najdeme desítky. Ale najdeme i jednoho lepšího, než jste vy. Dokažte nejen sám sobě, že nejste velký proto, že jste si nasadil klobouk.

Vážený pane redaktore,

včera a ještě dnes dopoledne jsem se seznámil s příběhem Železné opony, jehož scénář pochází z Vaší dílny a k mému překvapení je plný nepřesností, výmyslů a lží a jako vykřičník v něm figuruje Havlův svědek, Marek Šimon, zvaný Mareček, jinak to agent StB s registračním číslem 39199.

(...)

Měl jsem celu naproti Havlovi. Havel byl prominentní vězeň, pracoval na vězeňské prádelně, která byla vedle kuchyně, bylo tam útulno, teplo a nebuzerovali tam bachaři, protože muklové tam byli zamčeni. Ale hlavně, bylo to blízko jídla. (...)

Každý vězeň měl nárok na přijetí balíčku jednou za měsíc a jednou za 14 dní možnost poslat a přijmout dopis, který byl však po přečtení vězňovi ihned odebrán. Balíček jsem za 2 roky dostal pouze jeden a dopisy jsem si přečetl až v roce 1991, kdy jsem byl jmenován ředitelem věznice Praha-Pankrác. Mé dopisy od ženy a ženě byly uloženy v mém spisu a tak jsem si je konečně vzal a mohl i přečíst.

Václav Havel dostával balíky pravidelně včetně tolik žádaných cigaret Marlboro, čaje a vitamínů a ve vězení mohl napsat celou knihu, nazvanou "Dopisy Olze", kterou mi později v německém jazyku s věnováním "Zbyňkovi, který byl u toho .. Václav Havel", věnoval.