Dopis z Ne násilí

Navzdory velkému protestu našeho nenásilného hnutí a také dalších organizací, ať už u nás či jinde v Evropě, vláda podepsala i druhou dohodu s USA a v příštích měsících bude parlament rozhodovat o její ratifikaci.

Případná stavba základny bude mít rozpočet přibližně 4 miliardy dolarů - 72 miliard korun. Mnoho lidí se obává, že pro zainteresované zbrojní firmy nebude obtížné podplatit pár poslanců, aby zvedli ruku pro radar. Mnozí, kteří protestovali proti absurdnímu plánu udělat z České republiky bitevní pole velmocí, proto propadají beznaději. Šíří se frustrace a pocit, že je vše rozhodnuto.

Jak si máme vysvětlit, že míru má být dosaženo závodem ve zbrojení (viz dokument Rostoucí mír, nebo rostoucí destrukce? Jak si máme vysvětlit, že v době velké hospodářské krize a kolapsu americké ekonomiky vládá USA investuje do zbraní místo zemědělské výroby, zdravotnictví a zkvalitňování života? Jak je vůbec možné, že v demokratickém státě vláda rozhoduje proti vůli drtivé většiny obyvatel?

Frustraci silně podporuje také mediální propaganda: degradace odpůrců radaru, či konflikt v Gruzii, jehož interpretace probudila v mnohých lidech iracionální strach z Ruska. Většina médií předkládá zdeformovaný nebo pouze částečný obraz skutečných událostí. Právě v těchto dnech se mluví o přítomnosti ruských agentů, kteří mají ovlivňovat náš politický život. Rusové jsou jistě velmi pozorní k tomu, co se v ČR děje. Ale zemí, která má logicky největší zájem na ovlivnění české politické scény, je právě USA. Je známo, že USA se prostřednictvím svých agentů snaží ovlivňovat politický život v mnoha zemích světa. Bylo by zvláštní, kdyby se v České republice o to nepokusili. Proč se v médiích o tomto nemluví? Proč se nemluví o tom, že naše největší média, ať už televize nebo tisk, která jsou pro většinu obyvatel hlavním a důvěryhodným zdrojem informací, patří několika málo zahraničním firmám?

Jak víte, po ukončení hladovky dvou Janů jsme zahájili symbolickou řetězovou jednodenní hladovku. Do ní se zapojily nejrůznější osobnosti společenského života: režiséři, herci, sportovci, vědci, lékaři, politici. Ale veřejnost o tom není informována. Záměrem propagandy je udělat z odpůrců radaru hrstku důchodců či nerozvážných mladých, kteří protestují v ulicích. Kdyby média ukázala, že nesouhlas s radarem vládne v celé společnosti od umělců až po akademiky, protest by získal novou dimenzi. Navrátila by se důvěra v to, že stavbě radaru ještě můžeme zabránit.

Ale skutečnou otázkou je: zůstaneme teď frustrovaní a paralyzovaní? Přijmeme porážku a vzdáme se našich ideálů a přesvědčení? Přesně to by si totiž lidé u moci přáli. Abychom se cítili malí a bezvýznamní. Abychom se starali jen o svůj osobní život a řešili pouze osobní problémy. Abychom se vzdali ideálů a práva mít přímý vliv na rozhodnutí státu, ve kterém žijeme.

Spousta lidí omlouvá svou rezignaci tím, že se jedná jen o malou vojenskou základnu a život prostě půjde dál. Ano, život půjde dál, ale jak a jakým směrem? Budeme bojovat za lepší budoucnost, nebo vyklidíme prostor a tak dopustíme, aby naši zastupitelé dělali stále horší rozhodnutí proti vůli těch, které mají zastupovat?

Cítíme-li bezmoc vůči rozhodnutím, která se týkají všech, pak jsme nuceni starat se jen o náš soukromý život, o #naši zahrádku#. Ale až jednou kvůli těm obecným rozhodnutím spadne bomba, mohlo by to být právě na tu naši zahrádku! V případné válce totiž bude radar, a tím pádem celá Česká republika, prvním terčem útoku.

My budeme těmi, kdo zaplatí i za nejjednodušší lékařskou návštěvu, pokud se stávající reforma bude dále rozšiřovat. Na nás budou dopadat následky hospodářské politiky, která „krade chudým a dává bohatým“.

Stojíme před rozhodnutím mezi frustrací a pokusem o změnu. Taková rozhodnutí zažíváme každodenně v práci, ve vztazích, v rodině, v našem životě obecně. Rezignovat a smířit se s tím, že se něco nevyvíjí podle našich představ? Nebo hledat způsob, jak uskutečnit svoje přání, a otevřít si tak cestu k lepší budoucnosti?

Jsou nás miliony, kteří nechceme radar. Nepřejeme si to, co někteří nazývají novou vojenskou okupací. Odmítáme arogantní politiku vlády. Záleží na nás, jestli se rozhodneme spojit naše síly, nebo se vzdát právě teď, když jde do tuhého. Budoucnost není nalinkovaná předem.

Záleží na tom, jak se každý z nás rozhodne.

Za nás, co píšeme tento dopis, musíme říct, že je nás málo. Proto nezvládáme odpovídat na všechny emaily, které dostáváme, nezvládáme reagovat na pomluvy, nezvládáme realizovat všechny zajímavé nápady. Abychom mohli pokračovat v účinné kampani, musí se aktivně připojit další lidé.

Rozhodnutí, zda v boji pokračovat nebo přestat, je tedy v rukou všech lidí, kteří si přečtou tento dopis!

NÁVRH AKTIVIT

Řetězová hladovka

Začala 3. června 2008 a zúčastnilo se jí již 130 lidí. Je jasným příkladem toho, že Češi radar nechtějí. Je jednoduchou formou protestu, který ukazuje, že lidé různého společenského zastoupení a věku nesouhlasí s rozhodnutím vlády. Je aktivním způsobem, jak vyjádřit vlastní nesouhlas. Bylo by velmi zajímavé pokračovat v ní ještě pár měsíců také proto, že se stává příkladem pro ostatní evropské země, které usilují o odstranění amerických jaderných arsenálů, umístěných na jejich půdě. Ale budeme v ní moci pokračovat pouze, připojí-li se další lidé. Proto navrhujeme všem připojit se k řetězové hladovce. Pokud dostaneme stovky emailů od lidí, kteří se přidají, tak pokračovat budeme.

Krajské a senátní volby

Jako humanisté jsme se rozhodli, že se těchto voleb nebudeme účastnit, abychom mohli soustředit energii do aktivit proti radaru. Považujeme ale tyto volby za velmi důležité kvůli jejich politickému významu: vyjádří buď podporu nebo kritiku rozhodnutím, která vláda činí. Navrhujeme tedy volit ty kandidáty, kteří se otevřeně vyjádří proti vojenské základně USA. Je velmi důležité, abychom k těmto volbám šli, protože jejich výsledek může ovlivnit hlasování, které se v parlamentu odehraje. Videospot: osobnosti k volbám

Mailing list

Tento mailing list slouží pouze k občasnému informování o probíhajících aktivitách a každý se z něho může kdykoliv odhlásit. Někteří by však chtěli dostávat více informací, vyjádřit svůj názor a obecně být více aktivní při organizování akcí. Za tímto účelem vytvoříme další mailing list. Kdo v něm chce být, stačí, když pošle email na info@nenasili.cz

Překlad článků

Každý den dostáváme informace, články a dokumenty ze zahraničí. Velmi zajímavé věci, které se týkají tématu zbrojení a podobných protestů, jako je ten náš, které se odehrávají v jiných zemích. Bylo by zajímavé tyto dokumenty publikovat už pro nedostatek informací v hromadných sdělovacích prostředcích. Abychom to mohli dělat, potřebujeme pomoc lidí, kteří by tyto dokumenty a články překládali do češtiny. Můžeme vytvořit tým lidí, kteří se o tohle budou starat. Chcete-li být v tomto týmu, napište na michal.barton@seznam.cz.

Právní pomoc

Prosíme také o pomoc právníky, kteří by nám pomohli reagovat na publikované hanlivé články, kterých bude tím více, čím silnější bude náš boj. Žádáme o pomoc právníky, kteří nemají strach postavit se „mocným“.

Aktivity v rámci Evropy

Pokračujeme s prací na evropské úrovni. 17. září byla v Bruselu přijata delegace proti radaru a pokračuje se v dialogu s europoslanci.

17., 18. a 19. října se bude v Miláně konat Evropské humanistické fórum, kde jedním z hlavních témat bude právě raketový deštník USA. Zúčastní se jej početná česká skupina, mimo jiné také Jan Tamáš a v rámci ekologického stolu také ředitel Geologického ústavu Akademie věd ČR Václav Cílek.

Místní skupiny

Všechny Pražany zveme na týdenní organizační schůzky. V ostatních městech hledáme lidi, kteří by chtěli začít vytvářet skupinky aktivních lidí. Pokud vás toto zajímá, napište na info@nenasili.cz.

Webové stránky

Náš web je otevřený příspěvkům jako jsou blogy či články. Vyjadřovat a zveřejňovat vlastní názory je způsob, jak ovlivnit společnost. A také cesta, jak se konfrontovat a nenechat volný prostor těm, kteří, často za úplatu, publikují informace v zájmu těch, kteří za každou cenu prosazují radar.

Další informace lze vždy najít na www.nenasili.cz.

Díky za trpělivost při čtení tohoto emailu a zdravíme vás větou, která zakončuje videodokument o aktivním nenásilí: „Naše budoucnost závisí na rozhodnutích, která činíme dnes!“

Za celý tým hnutí Nenásilí

Jan Tamáš a Jan Bednář