Už zase hoří hranice

Časopis jsem nikdy neviděl (ani jsem nevěděl, že existoval) a nemohu si tedy udělat vlastní názor, nicméně bych pochyboval o tom, že by obsahoval „nenávistná tvrzení“. Podle sionistů je totiž každá kritika Izraele a Izraelců „nenávistným tvrzením“. Mám s tím své osobní zkušenosti, jak víte, i Zvědavec je na černé listině a jistá skupina jej denně pečlivě pročítá a hledá „nenávistná tvrzení“ a podobné nesmysly, které by jim umožnily konečně se Zvědavcem (a se mnou) zatočit.

Už jsme tady psali mnohokrát, že na druhé straně „nenávistná tvrzení“ vůči arabské populaci a muslimům jsou přijímána benevolentně a bez mrknutí oka. Nenávistná tvrzení o Palestincích jsou zvlášť žádána a s chutí přetiskována a šířena.

„Výzvy k likvidaci“ - mohly by noviny (prosím, prosím, smutně koukám) uveřejnit přesné znění těch „výzev“? Nerad bych, aby to bylo jako kdysi s Chartou 77, kterou jsme museli hromadně odsuzovat, aniž bychom si ji směli přečíst. Jinak bych si o tomto obvinění musel myslet totéž, co si myslím o následující části článku.

Noviny totiž dále sdělují, že se Erik Sedláček loni na podzim pokusil zorganizovat (cituji) rasistický pochod pražským židovským městem v den, kdy si svět připomíná začátek holocaustu, a že se mu postavilo „veřejné mínění“, které donutilo akci zakázat. Tak to je lež.

Vzpomínám si na to. Ten „rasistický pochod pražským židovským městem“, jak to nazývají v novinách, byl řádně a včas nahlášen a povolen a šlo o protest proti válce v Iráku. Nic víc, nic míň. Myslím, že měli v plánu dojít před izraelské velvyslanectví. Nevidím nic rasistického na protestu proti válce v Iráku. Nicméně ano, pochod, byl míněn jako kritika politiky státu Izrael, neboť Izrael vmanévroval USA do této války.

Zde je úryvek z dopisu, který zaslal magistrátu svolavatel pochodu, Sdružení mladých demokratů:

...Občanské sdružení Mladí národní demokraté dne 27. 8. 2007 nahlásilo na den 10. 11. 2007 průvod s účelem „Protest proti účasti České republiky na okupaci Iráku“. Toto datum bylo zvoleno náhodně a zástupci sdružení si v době nahlášení průvodu nebyli vědomi skutečnosti, že na den dříve vychází výročí tzv. „Křišťálové noci“. Ačkoliv mezi touto historickou událostí a pořádanou akcí neexistuje žádná spojitost a svolavatel splnil všechny zákonné podmínky k jejímu uskutečnění, jsme si vědomi, že uspořádání průvodu k tomto datu může mít jistý negativní podtext a působit nevhodně. Navrhujeme tedy přesunutí průvodu o týden později, tj. na sobotu 17.11.2007, čímž veškeré údajné důvody k nekonání průvodu pominou.

A dále cituji z tiskového prohlášení MND:

Shromažďovací zákon nevyžaduje ani nepředpokládá nutnost oficiální registrace takové skupiny osob. Průvod nahlásili Mladí národní demokraté a zákon byl beze zbytku naplněn. Soud zákaz průvodu ze strany magistrátu zrušil jako nezákonný a shromažďovací zákon magistrátu nedává žádnou možnost soudem povolený průvod znovu zakázat. Opětovným povolením průvodu se soud nezabýval, jelikož tato skutečnost přímo vyplývá ze zákona. Jediným subjektem, který tedy má řádně ohlášené, platné a zákonné oprávnění projít 10.11.2007 trasou Břehová - Maiselova - U Starého hřbitova - Břehová - Maiselova - Široká - Žatecká - Platnéřská - nám. Franze Kafky, jsou Mladí národní demokraté.

V zájmu pokojného vyřešení celé situace jsou MND ochotní se svého právoplatného a oprávněného nároku na uskutečnění průvodu podle původního ohlášení vzdát a akceptují průvod jinou trasou. Několik tras bylo ohlášeno 29.10.2007. Magistrát již den poté všechna ohlášení plošně zakázal, a to s téměř totožným zdůvodněním, které už odmítl soud. Mezi zamítnutými trasami byla i trasa Tychonova-Mariánské hradby-Jelení-U Brusnice-Kanovnická-Hradčanské náměstí, kterou magistrát podle svého prohlášení ve zdůvodnění zákazu průvodu č.j. MHMP 359589/2007 svolavateli údajně sám nabízel dne 26.9.2007 jako náhradní trasu k uskutečnění průvodu. To jen dokládá jednoznačně šikanózní jednání magistrátu, který zcela ignoruje zákony i rozhodnutí soudu.

Pak se věci začaly hýbat zajímavým směrem. Sionisté zorganizovali masivní, nenávistnou, štvavou kampaň, která jednak očernila organizátory akce, že by si od nich pes kůrku nevzal, jednak povzbudila úředníka magistrátu (jméno jsem zapomněl), aby pochod protiprávně (protiprávně proto, že jednak nedodržel zákonem stanovené lhůty, jednak to ani nebylo v jeho pravomoci) zakázal. Úředníkovi hrozil pro nerespektování zákonů postih (o tom, že zákon porušil, věděl i on a sám to veřejně přiznal), ale věc se ututlala a úředník dál úřaduje.

Pochod, na který bylo zmobilizováno 1615 policistů a 300 městských strážníků, a jehož prevence stála daňové poplatníky 15 milionů korun, se nakonec nekonal. Psal jsem o tom v článku iNo pasarán! (Otevřel jsem ten článek na 14 dnů, aby si ty události připomněli i neregistrovani čtenáři.)

Co byl další zločin odsouzeného Erika Sedláčka? Nabádal k násilí? Kradl? Přepadával v parku? Šidil na daních? Vraždil? Nic z toho. Pochyboval. Pochyboval o nařízené pravdě.

Kam jsme se to dostali? Ani v nejtemnějším období lidských dějin, kdy skutečně hořely hranice, a heretikové byli odsuzováni k trestům za herezi – odklon od jediného, nařízeného výkladu Písma, nebyli odsuzováni za pochybnost, ale teprve za odmítnutí učení. Přičemž církevní soud vždy dával viníkovi možnost, aby svůj „omyl“ uznal, kál se a vrátil se do lůna Církve svaté. Pokud tak učinil, obvinění se stáhlo a obviněný byl osvobozen.

Dnes nestačí „uznat svůj omyl“. Druhý odsouzený v tomto „procesu“, Libor Budík, tak učinil. Prohlásil, že (cituji z novin) za své činy se před tribunálem omluvil, názory, které zastával v inkriminovaném období, už prý opustil. Vypověděl, že žádnou nenávist k Židům necítí, jen citoval články jiných autorů, které našel na internetu. Stačilo? Nestačilo. Byl shledán vinným a odsouzen na dva roky.

Znovu se ptám, kam jsme se to dostali? Co z nás chtějí mít? Stádo, které musí věřit nařízené pravdě, které jde jako roboti a vykonává, co je třeba? Každé zaváhání, každá pochybnost je okamžitě krutě trestána? Toto je degradace a ponížení člověka v jeho nejhlubší podstatě. Právě pochybnosti byly to, co hnalo lidský um a lidské schopnosti za hranici říše zvířat.

Denně pochybujeme o všem, co nás obklopuje. Kdyby nebylo pochybností, nikdy by nebyl Koperník ani Galileo Galilei, dodnes bychom věřili, že Země je plochá a je středem vesmíru. Jedině pochybnosti hnaly lidské poznání dopředu. Díky pochybnostem o správnosti Newtonovské mechaniky odhalil Einstein teorii relativity. Díky pochybnostem o mechanismu přenášení nemocí byla objevena existence mikroorganizmů a byly vymyšleny postupy k zamezení jejich šíření. Všechno, co nás obklopuje, bylo vytvořeno jen proto, že kdosi kdysi pochyboval. Člověk musí pochybovat o všech pravdách, které jsou mu předkládány. Je to jeho lidská povinnost.

Proč to sionisté dělají?

Proč stavějí hranice?

Ze tří důvodů.

První: Na základě tvrzení o holocaustu jim vzniklo jakési morální právo na založení státu Izrael. Kdyby se ukázalo, že holocaust nebyl, sionisté by toto právo ztratili. A to je něco, co si nemohou dovolit. Nemohou dovolit byť jen věcnou diskuzi o tomto problému. Každá taková diskuze je pro sionisty nebezpečnější než terorismus Palestinců. Protože skutečně platí, že i ten, kdo se jen chce bavit o holocaustu z pohledu historické vědy bez postranních úmyslů, přímo ohrožuje samotnou existenci státu Izrael. Izrael a holocaust jsou dvojčata spojena jednou pupeční šňůrou. Odstřihněte jedno dvojče a druhé nepřežije. Je to jejich skutečná, největší a nejzranitelnější Achillová pata.

Druhý: Na základě tvrzení o holocaustu inkasovaly jeho oběti biliony a nejspíš triliony peněz. Jen díky těmto masivním subvencím mohl stát Izrael nejen existovat, ale i přežít do dnešních dnů. Kolem plateb za holocaust byl vybudován rozsáhlý průmysl zaměřený jen na dojení zbytku světa na základě jakési morální viny. (Úsměvné je, že platby málokdy dorazily ke skutečným obětem, na což si řada postižených hlasitě stěžuje.) Kdyby se teď ukázalo, že holocaust nebyl, sionisté by nejen přišli o tyto masivní subvence, ale – o hrůzo, hrůz -, snad by je dokonce museli vracet. Nebo jejich část.

Třetí: Sionisté se bojí. Bojí se přímo paranoidně. Jednak mají ten strach zakódovaný v genech (znáte ten krásný, židovský vtip, jak pan Kohn píše manželce telegram, ne? Začni se obávat. Stop. Detaily sdělím později. Stop), jednak dobře vědí, že to, co dělají, není úplně košer a v koutku duše očekávají, že se většinová společnost ozve. Asi jako když malý kluk něco provede a bojí se doma výprasku. Ani sionisté nejsou bez svědomí, i když to tak vypadá. Aby ten okamžik oddálili co nejdál, využívají své páté kolony v každém západním státě a kupují si politiky a zákonodárce k protlačení represivních zákonů, které mají každého pochybovače umlčet.

Až ten okamžik přijde, až pravda opět zvítězí, bude následovat další pogrom na Židy, což jim – paradoxně – později, po odeznění pogromu, poskytne látku k dalším omluvám ze strany většinové společnosti a dalším výhodám. Celá jejich historická existence neustále osciluje mezi krajními polohami páchání škaredých věcí, odplaty ve formě pogromů a omluv a výhod, následovaných dalším pácháním škaredých věcí, dokud zase se nenaplní číše trpělivosti a nedojde k dalšímu pogromu. Je to něco jako perpetuum mobile.

Dá se s tím něco dělat?

Ano, dá. Především je třeba (bez nenávisti) pochopit ten cyklus, vědět, co sionisté chtějí, čeho se nejvíce bojí, a jak své chtění transformují do akcí. Už víme, že v této chvíli se nejvíce bojí možnosti, že by se nezvratně ukázalo, že holocaust nebyl.

Vzdělávejme se. Máme nejen právo, ale i povinnost hledat pravdu. Ptejme se těch, co to ještě pamatují. Čtěme materiály z té i z té strany. Nikomu a ničemu nevěřme (ani Zvědavci ne, samozřejmě). Pamatujme, ani druhá strana nám neříká o historických událostech pravdu. Ta nám zase líčí pobyt v koncentračních táborech jako idylku, kde vězni měli divadla, koncerty a bazény a celkově se tam měli jako prasata v žitě. Což je samozřejmě nesmysl.

Ať už přijdeme při našem samostudiu na cokoliv, snažme se to předávat dále těm, kterým věříme. Dnes není doba na to, aby člověk říkal, co si myslí, veřejně. Opět jsme tam, kde jsme byli už mnohokrát. Ale mohu všechny uspokojit: Ještě nikdy v dějinách se nestalo, že by se podařilo udusit pravdu. Mluvím obecně o kterékoliv historicky zakazované pravdě.

Tytéž noviny, které dnes přinesly článek o odsouzení E. Sedláčka a L. Budíka, přinesly také článek Vyšetřování údajného podvodu v kauze Čepro bylo zastaveno Vyplývá z něj, že vrchní státní zastupitelství zastavilo vyšetřování údajného čtyřmiliardového podvodu ve státní strategické firmě Čepro. Škoda dosáhla odhadované výšky 4 miliard korun, ale policie nezjistila žádné pochybení. Státní moc nám tedy v těchto dvou článcích sděluje: krást je OK. Jenom myslet je protizákonné.

To, co se stalo, je jasný politický proces s předem danými viníky a s předem nadiktovanou výškou trestu. Je ostudné, že česká justice zašla až tak daleko, když na druhé straně zcela očividně toleruje skutečné zločiny. Pamatujme, že pokud budeme mlčet, pokud jim dovolíme tyto excesy, příště bude na tapetě kdokoliv z nás. Kdokoliv, kdo projeví snahu samostatně myslet.

Erika Sedláčka znám. Je to slušný člověk. Vyjadřuji tímto jemu i jeho kolegovi svou podporu.

Uzavřu tento článek parafrází na slova profesora z filmu Vyšší princip. Ten řekl: „Vražda na tyranu není zločin.“

Já říkám: Pochybovat není zločin. Zákon, který zakazuje pochybovat, je špatný. Je to naše lidské právo a naše povinnost před vesmírem. Zločinem je nepochybovat.