Žádná Bushova ulice v Bagdádu nebude

V bagdádských ulicích nanejvýš hoří Bushovy podobizny ve chvílích, kdy se Iráčané cítí být daleko z dosahu americké armády. Tak důkladně Bushova administrativa obrátila vzhůru nohama Irák, zemi, do níž vpadla a okupovala ji bez ohledu na práva jejího lidu.

Ovšemže víme, že Bush a jeho vysocí pomocníci se ještě poklepávají po zádech za to, jak zosnovali a provedli válku proti zemi, která na Spojené státy neútočila. Zapomněli na statisíce zabitých a zmrzačených Iráčanů a nevidí své vlastní. Zapomněli, že americká armáda proměnila Irák ve spálenou zemi, kde se málokdo cítí bezpečně a jde spát s jistotou, že se příštího rána probudí.

Jistě, někdo někde ve Washingtonu se může pokoušet přesvědčit kohosi kdesi v Bagdádu, že by to byl ohromný nápad pojmenovat nejdůležitější ulici Bagdádu po Bushovi teď, kdy se „osvoboditelovo“ prezidentské funkční období chýlí ke konci. Pro ně to znamená teď nebo nikdy oslavit Bushovy „úspěchy“ vtisknutím jeho jména do iráckého hlavního města.

Co na tom, že obyvatelé té nejzapadlejší irácké vesnice by se cítili uraženi, kdyby po Bushovi měla být pojmenována bahnitá stezka k nejbližšímu pahorku.

Co na tom, že řidiči amerických obrněnců bez ustání jezdí se svými tanky po zahradách a dalších objektech na bagdádských ulicích místo toho, aby je objeli.

Co na tom, že američtí vojáci nejdřív střílejí a neobtěžují se klást otázky, a svévolně zatýkají spousty Iráčanů, které ohrožují způsobem porušujícím lidská práva.

To není všechno. Starosta Isáwí popřel, že by hlavním důvodem úbytku násilí v Iráku bylo navýšení počtu amerických vojáků, nařízené Bushem počátkem minulého roku. Podle něho se tak stalo hlavně díky rozhodnutí sunnitů obrátit se proti cizím ozbrojencům z al-Qá’idy, a rozhodnosti premiéra Málikího, s níž potlačil šíitské milice v Basře a bagdádském Madínat as-Sadr. K obojímu podle Isáwího došlo „bez pomoci a zpočátku i bez vědomí Spojených států“.

Na závěr Isáwí prohlásil, že „jako Iráčané bychom měli cítit vděčnost za to, že Američané svrhli nenáviděný Saddámův režim. Ale dokud budou Američané pokračovat ve vyježděných kolejích, vyprchá i poslední zbytek vděku. Měli by se chovat jako osvoboditelé a ne jako okupanti.“

Naslouchá někdo ve Washingtonu? Nebo jsou stále zaměstnáni plány získat v Bagdádu ulici pojmenovanou po Bushovi?

Zdroj: www.godubai.com (Článek jsem na uvedené adrese ale nenašel, editor) Překlad Eva Cironisová