Nezapomeňte na Jugoslávii

Tribunál byl sestaven a financován principiálně Spojenými státy. Úlohou paní Del Ponte bylo vyšetřit zločiny spojené s rozdělením Jugoslávie v devadesátých létech. Trvala na tom, že do vyšetřování musí zahrnout i 78denní bombardování Srbska a Kosova v roce 1999, při kterém přišly o život stovky lidí v nemocnicích, školách, kostelích, parcích a televizních studiích, a které zničilo ekonomickou infrastrukturu země. „Nebude-li mi dovoleno obvinit osoby z vedení NATO,“ řekla Del Ponte, „musím se vzdát své mise.“ Byla to ostuda. Pod tlakem z Washingtonu a Londýna bylo vyšetřování válečných zločinů NATO zrušeno.

Čtenáři si vzpomenou, že za zdůvodněním bombardování NATO stálo tvrzení, že Srbové páchali „genocidu“ proti etnickým Albáncům v odtržené provincii Kosovo. Americký vyslanec David Scheffer pro válečné zločiny reprezentující nikoliv ministerstvo, ale celé USA, oznámil, že „mohlo být zavražděno na 225 tisíc etnických Albánců ve věku od 14 do 59 let.“ Tony Blair připomněl holocaust a „ducha druhé světové války.“ Heroickým spojencem Západu byla Kosovská osvobozenecká armáda (KLA), nad jejichž vražednou minulostí byly přivřeny oči. Britský ministr zahraničí Robin Cook jim nechal číslo svého mobilu s tím, že mu mohou kdykoliv zavolat.

Když bombardování NATO skončilo, dorazil do Kosova mezinárodní tým odborníků, aby exhumoval oběti „holocaustu.“ FBI nebyla schopna nalézt jediný masový hrob a vrátila se domů. Španělský tým forenzních odborníků dopadl stejně a jejich šéf nazlobeně kritizoval „sémantické piruety mašiny válečné propagandy.“ O rok později ohlásil tribunál Del Ponte konečný počet mrtvých v Kosovu: 2 788. Včetně vojáků na obou stranách konfliktu a Srbů a Cikánů zavražděných KLA. V Kosovu nebyla genocida. „Holocaust“ byla lež. Útok NATO byl podvodný.

To není všechno, říká Del Ponte ve své knize: KLA unesla stovky Srbů a vyvezla je do Albánie, kde jim byly odebrány ledviny a další orgány, aby byly prodány pro transplantace do dalších zemí. Říká rovněž, že existoval dostatek důkazů k obžalobě a potrestání kosovských Albánců, ale vyšetřování bylo „hned v zárodku utnuto“ a odkloněno tak, aby se tribunál soustředil na „zločiny spáchané Srby.“ Doplňuje, že Haagští soudci byli strachem bez sebe před kosovskými Albánci – těmi stejnými, v jejichž jménu zaútočilo NATO na Srbsko.

A měli důvod se bát. Dokonce v době, kdy Blair jako válečný vůdce podnikal triumfální cestu „osvobozeným“ Kosovem, prováděla kosovská osvobozenecká armáda etnické čistění provincie od 200 tisíc Srbů a Cikánů. V únoru uznala „mezinárodní komunita“ vedena USA Kosovo – oblasti, která neměla formální ekonomiku a kterou řídí zločinecké gangy obchodniků s drogami, pašovaným zbožím a ženami. Ale má to jednu cennou výhodu: Americkou vojenskou základnu Bondsteel, kterou evropský komisař pro lidská práva popsal jako „malou verzi Guantanamo.“ Švýcarská diplomatka Del Ponte byla požádána vlastní vládou, aby přestala propagovat svou knihu.

Jugoslávie byla – i když ne bez chyb - unikátní nezávislá, mnohonárodnostní federace, která vytvářela politický a ekonomický most v době Studené války. To bylo pro expandující evropskou komunitu neakceptovatelné, zvlášť pro nově spojené Německo, které zahájilo svůj Drang nach Osten, aby opanovalo svůj „přirozený trh“ v provinciích Chorvatsko a Slovinsko bývalé Jugoslávie. V roce 1991, v době, kdy se konala Maastrichtská schůzka, byla podepsána tajná dohoda. Německo uznalo Chorvatsko a Jugoslávie byla odsouzena k zániku. Ve Washingtonu se Američané postarali o to, aby s těžkostmi zápasící jugoslávská ekonomika nedostala půjčku Světové banky a mrtvé NATO bylo oživeno a postaveno do role četníka. V roce 1999 ve Francii na „mírové“ konferenci o Kosovu dali Srbům vybrat: buď budou dobrovolně akceptovat okupaci NATO a tržní hospodářství nebo budou k tomu přinuceni bombami. Byl to perfektní model a předchůdce krvavých lázní v Afghánistánu a Iráku.

Článek Don't forget Yugoslavia vyšel 14. srpna na serveru Johna Pilgera, odkud jej převzaly další servery, takže je možné jej najít i jinde. Překlad editor.