Maska padá dolů

Největším příjemcem americké zahraniční pomoci je přirozeně Izrael. Může být překvapením, že třemi následujícími největšími recipienty financí v regionu jsou arabské diktatury Jordánsko, Egypt a Saúdská Arábie. Na první pohled se zdá být nepochopitelné, proč USA vyzbrojují a podporují tyto arabské země, které by měly být izraelským nepřítelem a skutečně se tak naoko tváří. Pravý opak je pravdou. Americká pomoc pomáhá udržet diktátory v těchto zemích u moci, a tito diktátoři drží na uzdě domácí opozici, která by se vůči Izraeli a jeho holocaustové politice vůči Palestincům ohrazovala nepoměrně ostřeji a důrazněji.

Americká podpora Saúdské Arábii a Egyptu je o to bizarnější, uvážíme-li, že právě občané těchto zemí měli být údajně odpovědni za útoky 11.září. Jsou i další diktatury, které USA podporují a vyzbrojují. Některé z nich si představíme.

Egypt

Diktátor Husní Mubarak, vystudovaný na vojenské letecké akademii v Sovětském Svazu, drží zemi pevně v rukou a vládne od roku 1981. Kritika prezidenta nebo vlády se trestá vězením. Vězení může znamenat smrt beze svědků. Zkušenosti tajné policie s mučením využívají i Američané k vyslýchání svých zajatců podezřelých z „terorismu“, tzn. odporu americkým zájmům. V mučení je egyptský režim skutečně proslulý, Human Rights Watch tomuto tématu věnovala celých 144 stran v publikaci nazvané „V časech mučení“.

Politické strany odporující režimu jsou zakázány, Mubarak vítězí převahou dobrých 90% hlasů ve „volbách“ jednou za 6 let. Pomáhá mu k tomu i permanentní výjimečný stav v zemi, který je zde formálně vyhlášen od vraždy prezidenta Sadata v roce 1981. Výjimečný stav umožňuje zatýkání bez sdělení obvinění na neomezenou dobu.

Když se 16.ledna t.r. setkal americký demokratický vůdce Bush s diktátorem Mubarakem v Egyptě, označil Bush přátelství USA k Egyptu (t.j. vládnoucímu režimu) za „hluboké a pevné“. Bush jako vždy smysluplně hovořil i o budování bezpečného a mírového světa.

USA diktaturu v Egyptě ekonomicky i jinak podporují už od roku 1975 a neutralizují tak případného dalšího nepřítele Izraele. Od roku 1975 dostal režim v Egyptě přes 50 miliard dolarů. Egyptu, který kontroluje Suez, je přikládán velký význam, soudě podle obrovských sum, které odcházejí Mubarakovi z Bílého domu. Egypt dostáv ročně více než 2 miliardy dolarů, většinu utratí za americké zbraně, zbytek je k dispozici Mubarakovi a jeho dvěma synům. Výše pomoci je přes dvě miliardy dolarů ročně, z toho 1,3 miliardy na vojenskou výzbroj.

Jordánsko

Absolutní moc v této konstituční monarchii drží král, je velitelem ozbrojených sil, stojí v čele vlády, jmenuje soudce. V roce 2003 uspořádal král Abdulláh II. volby, kde byli zvoleni jeho přívrženci, zástupci početné palestinské komunity kandidovat nesměli. Členy horní komory parlamentu Majlis al-Ayan jmenuje král pro jistotu sám. Země má sice relativně liberálně napsanou ústavu i některé zákony, ale praxe je zcela jiná.

Měsíc po svém nástupu k moci po smrti svého otce v roce 1999 informovaly New York Times, že nový král Abdulláh II. ujistil představitele „Conference of Presidents of Major American Jewish Organizations“, že se „považuje za bratra Izraele a očekává ještě těsnější vztahy obou zemí“. Takový otevřený výrok z úst vrcholného představitele arabského státu Evropana překvapí, Araba šokuje.

Pro těsné vztahy s Izraelem a USA (možná nejtěsnější ze všech arabských zemí) je král považován Araby za zrádce. Skoro třetinu obyvatel jeho země tvoří palestiští uprchlíci a jejich potomci – je jich asi 1,8 milionu, do země ale přichází další desetitisíce iráckých uprchlíků. Tvrdá ruka diktatury a tajná policie však dokážou udržet královu moc. Mezi policejní praktiky patří mučení, zadržování bez soudu a obvinění, pravidelně na to upozorňují mnohé organizace na ochranu lidských práv. Amnesty International vydala v roce 2006 zprávu zaměřující se na „systematické mučení politických odpůrců“ králova režimu v Jordánsku, které provádí tajná policie podřízená předsedovi vlády.

Zvláštní zpravodaj OSN pro mučení Manfred Nowak označil minulý rok mučení v Jordánsku za „běžnou praxi“. V zemi podle něj fungují dvě speciální mučící střediska. Diktatura obvinění z mučení popírá, nicméně využívání mučicích zařízení americkou CIA je již známou skutečností.

Král v zemi zakázal protiizraleskou propagandu, média jsou pod jeho kontrolou. Demonstranti protestující proti izraelsko-libanonské válce před dvěma lety byli zatčeni a uvězněni.

Saúdská Arábie

Jeden z mála režimů ve světě, kterým na Vás dýchne závan středověku. Král a jeho rodina drží absolutní moc, na kterou dohlíží tajná policie. Saúdská Arábie je země Velkého bratra v praxi. V Saúdské Arábii se nahrávají pro policejní potřeby veškeré telefonické hovory, lidé nesmějí bez dovolení hovořit s cizími novináři (jinak riskují uvěznění) a podle králova zákona může mít saúdské občanství (a tedy právo v zemi trvale žít) pouze muslim. Ano, vzorový rasismus a diskriminace. Běžně se praktikuje islámské právo šaría v jeho nejhorších podobách. Politické strany či svoboda projevu a jiné zbytečnosti jsou zakázány.

Vyznávání jiného náboženství je v Saúnské Arábii trestné. Írán je proti Saúdské Arábii relativně svobodnou zemí, kde je povoleno vyznávat jak křesťansktví, tak judaismus (nicméně do některých veřejných funkcí je umožněn přístup jen muslimům), v Teheránu funguje 11 synagog, košer restaurace i židovské školy.

Když loňský rok USA ohlásily vyzbrojování svých spojenců na Blízkém východě v objemu 60 miliard dolarů, do Saúdské Arábie mělo zamířit celých 13 miliard.

Pákistán

Současný pákistánský diktátr Parvíz Mušaraf byl až do 11.září spojencem a snad i fanouškem Talibanu. Jako jeden ze tří států na světě Pákistán oficiálně uznal Taliban za afghánskou vládu. S Talibanem udržovaly styky i Spojené Státy a zvaly jeho představitele na oficiální rozhovory. Ke konci své vlády obdržel Taliban dokonce pochvalu od OSN za drastické snížení afghánské drogové produkce. Po 11.září Mušaraf otočil o 180 stupňů a za slib rozsáhlé americké finanční a vojenské pomoci se k Talibanu otočil zády.

Pákistán vlastní jaderné zbraně, včetně raket s jadernými hlavicemi. USA v minulosti opakovaně zablokovaly rezoluce RB OSN, které Pákistán vyzývaly k jejich zničení. USA naopak dodaly vojenské diktatuře stíhačky F-16, které jsou schopné jaderné zbraně nést.

Pákistán čile obchoduje s jaderným materiálem. Jeho obchody s Lybií, Severní Koreou nebo Íránem (dodání centrifug) přešly USA mlčením. Pákistán nazval americký novinář Robert Scheer „největším jaderným bazarem světa“. Pokud si chcete koupit jaderný materiál, je hloupost zkoušet to v Rusku nebo Severní Koreji. Napěchujte švýcarské konto a zkuste to u pákistánské armády.

Uzbekistán

Diktátor Islam Karimov, bývalý šéf uzbeckých komunistů, vládne tvrdou rukou v bývalé sovětské republice od roku 1990. Naposledy se nechal zvolit ve volbách, kde byl jediným kandidátem v prosinci 2007. Jeho režim lze stručně charakterizovat jako diktaturu bolševického typu. V listopadu 2007 vydal Výbor OSN proti mučení zprávu, že mučení je v Uzbekistánu běžným jevem při policejním vyšetřování a je využíváno zejm. proti politickým vězňům. V zemi neexistuje svoboda tisku, shromažďování, politické strany jsou nepovolené.

Když se v říjnu 2001 sešel Karimov s americkým ministrem zahraničí Rumsfeldem, pochválil americký warlord „kvalitní novou spolupráci“. Na účet diktatury již plynuly desítky milionů dolarů od amerických daňových poplatníků. Američané získali základny v zemi, kde mají několik tisíc vojáků, povětšinou obsluhujících a chránících letecké základny. Politická opozice diktátora Karimova v Uzbekistánu byla Georgem Bushem 18.září 2001 označena za teroristy. Zkrátka byla nepohodlná. Kdyby naopak začal Karimov zlobit, označil by Bush opozici za „demokratickou“ a na cestě by byla „občanská revoluce oranžovo-sametové barvy“.

Human Rights Watch si stěžovala, že Karimov nechal uvěznit a často i mučit asi 7000 disidentů. Tajná Karimova policie i armáda byla cvičena americkými poradci v rámci „boje proti terorismu“. Když v květnu 2005 nechal Karimov rozstřílet protivládní demonstraci, zemřelo podle odhadů OSN až 700 lidí. Nevídaný masakr nechal americké humanisty z Washingtonu klidné, v tisku bylo jen oznámeno, že zemi bude snížena finanční pomoc režimu.

Výše uvedený výčet je jen namátkovým příkladem, jaké režimy na světě USA a jejich spojenci podporují, zatímco za nejhorší teroristy jsou označováni ubozí horalové v afghánských horách vyzbrojení kalašnikovy. Těsná spolupráce s dikaturami má svůj vliv i na USA, které se už nenamáhají maskovat skutečnost, že používají mučení vězňů. Vězně zajaté po celém světě nejdříve Američané za pomoci absurdních právních analýz vyjmuli z působnosti Ženevských konvencí, a když to byli přinuceni vlastním Nejvyšším soudem vzít zpět, začal se Bush Ženevským konvencím veřejně vysmívat. „Lidská důstojnost?“ ptal se Bush na tiskové konferenci, „co to je, jak to definovat?“ ušklíbal se. Převedl celému světu, jak i z tak závažného dokumentu, jakými jsou Ženevské konvence, si „vůdce západního svobodného světa“ umí udělat toaletní papír.