Gaza nepotřebuje pomoc – má zemní plyn za 2 biliony liber

Tony Blair, ve své pozici mezinárodního vyslance pro Palestinu, se bude tvářit svědomitě a bude hovořit o významu a důležitosti světové finanční pomoci.

Ale dárci by udělali lépe, kdyby místo aby si rezervovali pokoje v krásném pařížském hotelu, přijeli do Gazy a pomohli uvolnit majetek tak obrovský, že mít ho, nebylo by nutno dojit každý rok mezinárodní společenství o miliony.

Dvaatřicet kilometrů od pláží v Gaze, příliš daleko na to, aby to bylo vidět prostým okem, ale stále ještě bezpečně v palestinských vodách, leží nedotčené bohatství – zemní plyn. Před sedmi lety dvě lodi prospektorů zavrtaly na tomto místě dvě sondy a to, co našly, zvedlo krevní tlak výkonným ředitelům mezinárodních těžařských firem. V jednom poli se ukrývají rezervy zemního plynu odhadované na dva biliony liber. A existují oprávněné předpoklady, že tam jsou další pole.

Podobný objev v Perském zálivu by okamžitě vyvolal těžařskou aktivitu a v průběhu několika let by do státní pokladny příslušné země proudily miliony liber daní z těžby. Ale Gaza neleží u Perského zálivu a výstavba těžních zařízení je chycena v pasti vzájemného nepřátelství mezi Izraelem a Palestinou.

Izraelská bota nad zbytky palestinského státu je tak drtivá, že Židé už roky blokují výstavbu a těžbu z tohoto pole. Podle původního plánu by Gaza prodávala plyn do Egypta. To bylo v době druhé intifády. Tehdejší izraelský premiér Ariel Šaron prohlásil, jakoukoliv těžbu, která by obohatila Jásira Arafáta, by šlo realizovat jedině přes jeho mrtvolu.

Věci se částečně změnily. Arafat je mrtev, Šaron zůstává v kómatu a intifáda skončila určitým smírem. Ironicky, korouhvičky v izraelské vládě, ty, které linkují budoucnost, rovněž změnily směr.

Namísto aby palestinský zemní plyn kupovali Egypťané, najednou by bylo pro Izrael výhodnější, kdyby sám byl odběratelem palestinského plynu. Původní izraelská kapsa plynu na sever od naleziště ve vodách Gazy, by mohla být za několik let prázdná, a jediné dlouhodobý zdroj by byl plynovod z Egypta.

Na první pohled tohle se zdá jako oboustranně výhodná situace. Palestina by měla zajištěný odbyt, který by příštích 15 let přinesl do státní pokladny každý rok 50 milionů liber na daních, to by položilo základ pro udržitelný ekonomický rozvoj. A Izrael by měl bezpečný zdroj plynu za rozumnou cenu, což by umožnilo jeho vlastní ekonomický růst. A byl by to i hezký příklad toho, jak dva historicky znepřátelené státy by nakonec mohly záviset jeden na druhém za účelem vzájemné ekonomické prosperity.

Vyjednávací tým v čele s Nigel Shawem z British Gas, která koupila těžební práva na plyn v Gaza Marine, řádně a včas dorazil do Izraele, obsadil kanceláře v izraelském pobřežním městě a chystal se navrhnout různé legální dokumenty a záruky, které jsou běžné v mezinárodním naftovém a plynárenském průmyslu.

Ale navzdory veřejnému prohlášení izraelského premiéra Ehuda Olmerta, že podporuje tento projekt, navzdory osobní intervenci Gordona Browna, tehdy ministra financí, který označil smlouvy za klíčové pro vývoj palestinské ekonomiky, jednání uvázla na mrtvém bodě.

Deník Daily Telegraph se pokusil získat vyjádření od klíčových izraelských zdrojů – z ministerstva pro národní infrastrukturu a z kanceláře premiéra. Z obou míst přišlo ujištění, že „jednání pokračují“ a „konečné dohody jsou na dosah.“ Ale z neoficiálních míst od těchže zdrojů se dozvěděl, že ve skutečnosti, dohoda je v nedohlednu.

Původně tam byly nějaké izraelské obavy, že by peníze mohly skončit v rukou Hamasu, ale ty byly vyřešeny minulý rok, kdy byl založen zvláštní trust fond tak, aby bylo jisto, že mezinárodní peníze poplynou jen do rukou Mahmouda Abbase, prezidenta palestinské autority a vůdce Fatah.

Myslí-li to Blair se svou misí a s pomocí vytvořit udržitelnou palestinskou ekonomiku vážně, měl by využít svého vlivu a potlačit umrtvený projekt těžby plynu z Gazy. Zatím si nasadil laťku dost nízko, hovoří pouze o znovuvybudování čističky kanalizačních vod v Gaze a opatrně obchází pokusy zainteresovat ho do projektu těžby plynu.

Obávám se, že neprokáže-li více odvahy, konference dárců pro Palestinu příští měsíc nebude poslední.

Článek Gaza doesn't need aid: it has a £2bn gas field vyšel na britském Telegraph 11.7.2007. Překlad editor.

Doplnění editora

Peníze jen pro Fatah? Dovoluji si připomenout, že Gazané zvolili své zástupce ve volbách, které mezinárodní pozorovatelé označili za pravoplatné. Tudíž zástupci Hamas jsou skutečnými vůdci lidu Palestiny a je přinejmenším nechutné toto neuznávat. Jakým právem? Který mezinárodní zákon dovoluje neuznávat právoplatně zvolenou vládu suverénního státu?

To za prvé. Za druhé: Je naivní se domnívat, že by Židé platili cokoliv národu, na kterém 60 let provádějí genocidu a holocaust. Přeci by jim muselo být jasné, že část těch peněz skončí nákupem munice proti jim samým. A pak by je nemohli tak krásně bombardovat kazetovými bombami a jinými radostmi. Navíc Židé přece neplatí neŽidům. Mají to přímo v popise svého náboženství. Prostě si to vezmou, tak jako si od nich denně už šedesát let berou jejich majetek, půdu a bourají jejich domy, aby měli na svá města. Co nepotřebují, to zničí. Jejich plán je v tomto případě mnohem jednodušší: Zdržovat, zdržovat, zdržovat a až Palestince vyhladí do posledního, prostě si tu oblast s plynem přivlastní. Takže se budou tvářit úlisně a tvrdit, že jednání pokračují, i když každému je jasné, jak se věci mají. Včetně Blaira, Browna a dalších kašpárků.