Případ Omara Khadra

Stačilo by mi, kdyby na ně použili jen ty techniky, které použili na patnáctiletého Omara Khadra, a které federální americký soudce označil za mučení, jak je definováno v Ženevských konvencích.

Mám patnáctiletého syna, takže si dovedu docela dobře představit míru utrpení, kterou USA vystavila Khadra a dalších 2500 mladých chlapců a výrostků. Všechny, jak přiznala, chytila a označila za „nepřátelské bojovníky“ v této tzv. „válce proti teroru.“

Khadr, jak si vzpomínám, byl ve věky 14 let poslán do Pákistánu svým otcem, který měl údajné spojení na teroristy. Navštěvoval tam školu madrassa, což je jedna z fundamentalistických islámských škol. Tak, jako další studenti v této škole, i on byl indoktrinován džíhadem a skončil jako bojovník na straně Talibanu proti válečným baronům v Afghánistánu. Když v roce 2001 napadla Amerika Afghánistán, Khadr se najednou ocitl ve válce proti Americe. Podle obvinění byl zadržen zvláštními americkými jednotkami v roce 2002 při přestřelce u opuštěné pevnosti kdesi v horách. Američané přivolali na pevnost letecké bombardování a pak se hrnuli do trosek, aby dorazili ty, kteří přežili. Kdosi, kdo ještě žil, vrhl granát a zabil jednoho Američana a druhého oslepil. Američané pokropili dávkami všechny a všechno, co v troskách zbylo. Zabili jednoho a vážně zranili Khadra.

Khadr byl obviněn, že to on hodil granát. Údajně byl mučen už v Afghánistánu, než byl odeslán do Guantanama. V Guantanamu je Khadr už šest let, nyní má být postaven před vojenský tribunál. Byl tam rovněž vyslýchán a to nejen Američany, ale i Kanaďany.

Khadr je kanadský občan, který byl zjevně chycen a vězněn v rozporu s Ženevskými konvencemi; v nich se uvádí, že děti nemohou být drženy jako váleční zajatci ve válce, ale spíše mají být vnímány jako oběti války. Khadr byl zrazen svou vlastní vládou a ponechán svému osudu. Konzervativní kanadský premiér Stephen Harper, žhavý sloužit jako ochotný sluha americké vojenské moci, nehnul prstem, aby mu pomohl.

Soudní dvůr nařídil kanadské vládě, aby zveřejnila dosud utajovaný záznam z výslechu Khadra. Nejsou to hezké záběry. Je vidět Khadra, jak zvedá své poraněné ruce a pláče, prosí, aby byl ošetřen, aby byl vracen do Kanady. Je to nechutná scéna, zvlášť když se dozvídáme, že než na něj nastoupili kanadští vyšetřovatelé, byl „změkčen“ americkými odborníky na mučení v Guantanamu. Podrobili chlapce třem týdnů odpírání spánku a bůhví jakým dalším kreativním technikám, které byly okopírovány od severokorejských vojáků; Severokorejci je používali na americké vojáky v průběhu korejské války.

Člověku je zle z vědomí, že je Američan – zvlášť když tolik Američanů obhajuje tento druh groteskního chování.

Ale zpátky k mé touze někoho malinko mučit. Mé skutečně hluboké přání je, aby prezident Bush, viceprezident Cheney, bývalý ministr obrany Donald Rumsfeld, ministryně zahraničí Condoleezza Rice a kanadský premiér Harper prošli nejméně jedním měsícem mučení včetně topení na prkně, 2 – 3 týdny odpírání spánku a 24 způsoby omezení, které nutí člověka setrvat v krajně bolestivé poloze (Rumsfeld ve stoje), k tomu nějaké ty ostré facky a rány a neškodilo by také kreativně vymyšlené sexuální ponižování. Protože nevíme jistě, jestli strkání předmětů do konečníku bylo oficiálně povoleno, nebo zda šlo o něco, co si mučitelé vymysleli na místě, a co bylo jejich nadřízenými pouze tolerováno, jsem ochoten tohle mučení vynechat. Ale přirozeně nebudu nic namítat, pokud k tomu dojde.

V tomto okamžiku mě nenapadá žádný menší trest, který by byl vhodný pro ty zrůdy, dodnes stojící v čele naší i kanadské vlády.

Jaký druh pokroucené duše musí ti lidé mít, aby se sešli v Bílém domě a schválili takové metody k použití proti lidským bytostem? Lidé musí být podle naší ústavy vnímáni jako nevinní, dokud se jim neprokáže opak, a je jim garantována ochrana před „krutým a nezvyklým“ trestem. Co se Harpera týče, ten o všem věděl a neprotestoval, aby ochránil dítě narozené v jeho vlastní zemi. Dělá se mi z toho zle od žaludku.

Pokud existuje peklo, jsem přesvědčen, že v něm je zvláštní oddíl rezervovaný pro taková monstra, ale když vidím, co bylo spácháno na jejich příkaz a s jejich souhlasem mladému Khadrovi (který, pokud skutečně ten granát hodil, nedělal nic, co by neudělal americký voják v podobné situaci, pokud by jeho jednotka byla napadena a on měl ještě po takovém útoku odvahu bojovat), myslím, že i takové peklo by pro ně bylo příliš dobré. Všichni výše jmenováni potřebují a zaslouží si, aby se jim stalo to, co dovolili, aby se stalo jiným.

Bohužel, mé přání, aby trpěli stejným dílem, se asi nevyplní. Můžeme alespoň doufat, že jejich jména budou někde na nějakém památníku obětí válečných zločinů jednou vyryta pro věčné odsouzení jako jména kriminálníků a zločinců odpovědných za toto utrpení.

Dave Lindorff je žurnalista ve Philadelphii. Jeho poslední kniha se jmenuje Případ pro obvinění z vlastizrady. Jeho další práce jsou na www.thiscantbehappening.net

Článek Torture for Torturers? vyšel 16. července na serveru counterpunch.org. Překlad editor.