Vytunelovaný tunel Branisko - III. část

Schuster o tomto informoval premiéra Dzurindu a zanedlouho vypukla kauza vláčiky.

Šlo o spor mezi dvěma společnostmi: francouzskou Alston s lobbistou Jozefem Bakšayem z Košic (v minulosti federální ministr zahr. obchodu) na jedné straně a konzorciem švýcarského Stadler Busnang Ag. a Žof Vrútky s lobbistou Víťazoslavem Móricem na straně druhé.

Desetičlenná výběrová komise vedená Dzurindovým bratrem Miroslavem v lednu 2002 vybrala slovensko-švýcarské konzorcium DMU GTW (i když byli o 822 mil. SK dražší), ministr Macejko však i nadále prosazoval výběr francouzské Alston (pouze 3 mld. SK). Pozn. Dzurindův bratr Miroslav byl nejdříve ředitel divize železničních kolejových vozidel Železniční společnosti, poté člen a nakonec předseda této 10členné výběrové komise.

Kresánek a alternativní Gabo

Dzurinda Macejka odvolal 24.6.2002 jednak kvůli kauze Vláčiky, ale také po zveřejnění onoho památného listu Petera Kresánka (SDKÚ) obhajujícího Macejka (SDKÚ) s dnes již legendární větou: "Gabo berie vec alternatívne podľa faktu, že pozadie je pre stranu rovnaké," přičemž "Gabo" měl být Gabriel Palacka (SDKÚ) a tato část vypovídá o tom, že ať vyhrají Francouzi (preferovaní Macejkem) či Švýcaři (doporučovaní komisí vedené Miroslavem Dzurindou), SDKÚ bude profitovat v obou případech.

Ivan Šimko (tehdejší podpředseda SDKÚ a min. vnitra [Majerníkova 3, 841 05 Bratislava]) na otázku, zda mluvili o úpladku odpověděl: "Neviem, čo iné by to mohlo znamenať."

Odposlechy

Peter Kresánek (tehdy bratislavský primátor, později poslanec za SDK [Palisády 55, 811 06 Bratislava]) figuruje ještě v zajímavější kauze, která byla iniciovaná mluvčím HZDS Mariánem Kardošem, který na policejní oddělení Ružinov-východ 20.4.1999 přinesl audiokazetu nalezenou na jeho pracovišti v Tomášikové ul. 32/A. 830 00 v Bratislavě s nahrávkou telefonických rozhovorů Mikuláše Dzurindy (tehdy leader SDK, později premiér), Petera Kresánka (viz začátek kapitoly) a podnikatele PhDr. Vladimíra Miškovského (exposlanec SNS, poté poslanec DÚ [Trnavská 51, 902 01 Pezinok]), z které vyplývá, že se M. Dzurinda osobně angažoval v dohodě lukrativní objednávky pro Seamens, ve které prospěch PhDr. Vladimír Miškovský intervenoval. M. Dzurinda slíbil, že věc vybaví přes Kresánka, což dokazuje záznam z dalšího odposlechnutého rozhovoru. Ovšem objednávka vázla na Romanu Vavríkovi (exposlanec SDK a bratislavský viceprimátor), který podle Miškovského slov požadoval úplatek. Dzurinda průkazně o tomto úplatku věděl a svojí povinnost oznámení nesplnil.

Toto je jen jedna demonstrativní z řady odposlechových kauz za dobu 1. a 2. Dzurindových vlád, ale bylo jich samozřejmě více, zacitujme si jen jména: Pavol Rusko - redaktor Sme, Gabriel Palacka - Ján Badžgoň, Ivan Lexa - Ľudovít Hudek, Ernest Valko - Peter Steinhübel, Ľudovít Kaník - Vladimír Poór, Mikuláš Dzurinda - Vladimír Miškovský - Peter Kresánek, Jozef Kvasnica, Roman Šátek, Ján Mojžiš... Žebříčky Transparency International (TIS) danou věc dokládají, kdy roku 2001 Slovensko bylo na indexu 3,7 a ČR taktéž 3,7, což když si vybavíme kauzu Srba (generální sekretář MZV a agent voj. rozvědky) obviněný z pokusu o nájemnou vraždu novinářky Slunkové a další je poměrně srovnatelné, protože např. Polsko v tom samém roce mělo index 4,0 a Maďarsko 4,9.

Chronologie vyšetřování kauzy Vláčiky

Ing. Jozef Macejko byl spolu s tehdejším státním tajemníkem Michalem Baloghem a vedoucím služebního úřadu ministerstva dopravy, pošt a telekomunikací Peterem Kľučkou (SDKÚ) obviněn ze zneužívání informací v obchodním styku.

Zkušenější Palacka (SDKÚ) udělal méně chyb než vystrašený Macejko, který byl předhozen vlkům jako vděčná kořist vyšetřovatelům, aby se kauza uzavřela, a potom se potichoučku stejně vlaky prodali tak, jak bylo předem dohodnuté. O tom světčí i tragikomická skutečnost, která kdo ví proč se Dzurindovi a vyšetřovacím orgánům nezdála podezřelá.

Ladislav Saxa, člen dozorčí rady Železniční společnosti, která iniciovala výběrové konání byl zároveň i členem dozorčí rady Žof Vrútky se zastupujícím Víťazoslavem Móricem, která se měla stát v rámci konzorcia se Švýcary vítězem.

Neříká se tomuhle takhle náhodou střet zájmů popř. klientelizmus, pane Dzurindo?

Podle výpisu z obchodního registru ing. Jozef Macejko figuruje ve dvou firmách: společnost Ekomos se sídlem v Prešově a do roku 1998 v a.s. Cestné stavby, která má od října 2000 francouzské statutáře. Ovšem nevinnost a zdánlivé obětování J. Macejka ve jménu vyšších finančních zájmů je dosti citelně narušena úplatkem 2 mil. SK, o kterém Macejko úsměvně prohlásil, že ani neví, od koho tyto peníze přišly.

Předseda Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen NKÚ) podal 11.6.2002 (12.6. doručeno) na generální prokuraturu podnět na vyšetřování podle zákona č. 263/1999 sb. na veř. obstarávání a dalších právních předpisů, která v součinnosti s úřadem fin. policie začala vyšetřování taktéž na základě oznámení předsedy vlády o 5 dní později, tedy 17.6.2002.

Také 17.6. byla v rámci prověřování uskutečněná diskuze s ředitelem sekce hospodářských odvětví a živ. prostředí NKÚ ing. Igorem Cíhem a vedoucím odboru dopravy, pošt a telekomunikací ing. Vladimírem Cisárem.

19.6.2002 NKÚ poskytuje veškerou dokumentaci v rámci vyšetřování této kauzy. 19. a 20.6.2002 ing. Miroslav Dzurinda, ing. Peter Kľučka a ing. Jozef Macejko podávají jejich verze vysvětlení v rámci kauzy v uvedené zápisnici.

O týden později, tedy 24.6.2002 byl ministr Macejko odvolán.

27.6.2002 se dokončuje výslech ing. Andreje Egyeda (nominant Strany demokratické levice) přerušené 20.6. z důvodu zahr. služební cesty. Bylo neméně podezřelé, že Gabriel Palacka (pokladník SDKÚ) v rámci podání jeho verze vysvětlení vyslýchán vůbec nebyl. 5.8.2002 Ivan Mikloš (SDKÚ), dočasný šéf rezortu po ing. J. Macejkovi zveřejnil záměr neschválit nákup podle zvoleného tendru s čímž se Pavol Prokopovič (SDKÚ) po jeho nástupu do čela rezortu 16.10.2002 ve 2. Dzurindové vládě ztotožnil. V pořadu Sedmička TV Joj uvedl Lubomír Lintner (podpředseda ANO) 6.10.2002, že je za vypsání nového tendru. Od října do prosince r. 2002 je gen. ředitel SSC Ján Šedivý a od prosince 2002 do 2005 Dušan Faktor.

V kauze Vláčiky šlo jednoznačně o prokazatelný lobbing a je nutno přiznat, že s určitým zpožděním se SDKÚ pokusila taxativně vymezit jeho některé formy (§8) konkr. v rámci 135. schůze prezentované na tiskové konferenci ústy tehdejšího ministra spravedlnosti Daniela Lipšice (KDH) 15.6.2005, kdy správní orgán nejčastěji v podobě živnostenského úřadu bude prošetřovat podezření protizákonného lobbingu zejm. případ rozhodování při používání metod a postupů ve veř. obstarávání, což pasuje přímo na kauzu Vláčiky. Za porušení je pokuta až do 0,5 mil. SK.

http://www.rokovania.sk/appl/material.nsf/0/D074A82AFDD3A15EC125701B00369ABC?OpenDocument

Závěrem

Kauza vytunelovaného tunelu Branisko jistě není u konce a zřejmě se můžeme "těšit" na další odkryté kauzy nejen ohledně státních zakázek v letech 1998-2006, ale i dalších od roku 2006 v souvislosti s postupem vrácení pozemků SPF převedené Pavolem Brízou (LS-HZDS) firmě GVM blízké LS-HZDS v rámci kauzy Velký Slavkov, i když zde o vyvození politické zodpovědnosti strany Smer ani ten nejzarytější odpůrce nemůže ani v nejmenším pochybovat. To ovšem bohužel nestačí, pozemky již byly převedeny, peníze ukradeny.

U tunelu Branisko stát přišel cca o 2,5 mld. SK (1,5 mld. SK předražená výstavba, přez 1 MLD. SK technologie - celkem se počítalo s 5,2 mld. SK, náklady se vyšplhaly na 7,7 mld. SK).

Tyto částky jsou pro nás tak neuvěřitelně abstraktní, že tohle jen čteme a ani si nejsme schopni reálně představit, kolik je to asi peněz.

Je nutné, ať už se jedná o kohokoli, tuto kauzu vytunelovaného tunelu Branisko dotáhnout do konce, jinak se budeme stále ráchat v marastu nevyjasněných případů, kdy maximální vyvození zodpovědnosti bude demise toho ministra, na kterého to zrovna praskne a bude vyhozen přez palubu ne pro morální a trestní odpovědnost, ale bude objetován vlkům ve jménu dosazení více či méně stejného grázla.

Ovšem žádná další trestněprávní zodpovědnost vyvozována nebude, demise nám musí stačit. Kdo je potom lepší? Člověk, který v bílém límečku a rukavičkách chladně defrauduje několik desítek či stovek milionů, nebo gangster, který s picačkou v ruce přepadne banku a odcizí mnohem menší obnos, přičemž nikoho nezastřelí? Kdo nám má nastavovat zrcadlo spravedlnosti? Jak si máme být jisti, že právě ten politik nemá kolem sebe skupinu mocných, kteří s ním manipulují? Já osobně zastávám názor, že poslanci se de facto dělí na dvě kategorie:

První kategorie je něco jako lobbystickoinformační obchodník. Tito protěžují, všemožně propagují a navrhují zákony, nebo novely šité na míru právě jim, coby lobbistům. Jsou to nadneseně řečeno obchodníci, což jsou lidé, kteří si nejen tyto zákony samovyrábějí a samoprotěžují, ale také na jejich základě si přivydělávají obchodováním s tajnými nebo jinak neveřejnými informacemi a tedy poslanecký plat berou spíš něco jako kapesné, něco jako plat na přilepšenou.

Určitě se vám v mysli vybaví tradice senátorů ve starém Římě, kteří se k pobírání takové marginální mzdy nikdy nesnížili a tito měli takové obrovské obchodní kontakty, že se svým klientům věnovali veřejně bez jakýchkoli konspirací ve svých vilkách než jako je tomu dneska, kdy se zmíněné obchodní styky tají a když občas něco probleskne, tak tahle prasata ještě znechuceně a otráveně mlaskají na dotěrné novináře, ukazují na ně urážlivá gesta, vyjadřují se jako krysy z kanálu (viz Topolánek a spol). Prostě gauneři k pohledání a tahle svoloč nám jakože vládne.

Druhá kategorie je tzv. konzument, což jsou prostě hajzlíci, kteří se jen tak radují a plnými doušky vychutnávají krásy a slasti poslaneckých platů, Malostranských hospůdek a zaměstnaneckých benefitů, které by nikde jinde jaktěživ nezískali. Prostě se snaží nevyčnívat z davu a nespat, když je zrovna zabírá kamera.

Jistě můžeme argumentovat tím, že jsou i tací, kteří uvízli napůl někde mezi obchodem a konzumem ale spíš většina poslanců jsou jednoduše konzumenti. Takže když to shrneme tak 80% práce odvede 20% poslanců, kteří tvoří právě ty výše zmíněné obchodníky. Čili korupce je něco, co je člověku strašně blízkého a politici, právníci, advokáti, soudci se diví, že se lidi diví, že se nechávají korumpovat, protože to berou už jako normální věc, něco jako zvykové právo.

Já vždycky říkám, ať je to levice, střed či pravice, všichni jsou mnohem neprůstřelnější než byli všichni Bolševici a Fašisti dohromady blahé paměti.

Abecední seznam stran, politiků, nominantů, blízkých podnikatelů a dalších osob v článku zahrnutých

Slovenská demokratická a kresťanská únia - Demokratická strana (SDKÚ-DS)

Adresa sídla strany: Ružinovská 28, 827 35 Bratislava

Datum registracie: 18.2.2000

Číslo registrace: 203/2-2000/01856

Dušan Faktor (2. gen. ředitel SSC 2. Dzurindovy vlády)

Dušan Matonok (gen. ředitel SSC 1. Dzurindovy vlády)

Gabriel Palacka (min. dopravy, později pokladník a bývalý člen M.E.S.A.10),

Ivan Mikloš (min. financí, dočasně min. dopravy a člen M.E.S.A.10),

Ivan Šimko (min. vnitra),

Ján Badžgoň (blízký podnikatel),

Ján Šedivý (1. gen. ředitel SSC 2. Dzurindovy vlády)

Jozef Macejko (min. dopravy, poté podnikatel)

Košovan (nejprve jeden z čelních představitelů Devín banky, pak ředitel Slovenských elektráren)

Ľubomír Harach (min. hospodářství, 27% podíl v Land Group s.r.o., pozemky od Anny Čukanové)

Mikuláš Dzurinda (předseda a premiér, člen M.E.S.A.10, na toho nic psát v poznámkách nelze, neboť ten měl tolik průserů, že by to zahltilo Zvědavce),

Miroslav Dzurinda (nejdříve ředitel divize železničních kolejových vozidel Železniční společnosti, poté člen a nakonec předseda 10členné výběrové komise v kauze Vláčiky)

Pavol Kinčeš (ředitel zkrachovalého podniku Klenoty, přez který r. 1991 obchodoval se stříbrem mafián Peter Steinhübel, krátkodobě ředitel SPP a bývalý člen M.E.S.A.10)

Pavol Rusko (podpředseda a ministr hospodářství, spojován s redaktorem Sme a jejich odposlechnutého tel. rozhovoru)

Peter Kľučka (vedoucí služebního úřadu ministerstva dopravy),

Peter Kresánek (bratislavský exprimátor, poté poslanec SDK),

Roman Vavrík (bratislavský exviceprimátor, poté poslanec SDK),

Roman Veselka (ekonomický náměstek SSC a také blízký fin. skupině Slavia Capital)

Valerián Horvát (ředitel úseku investiční přípravy a výstavby SSC)

Vladimír Miškovský (exposlanec SNS, poté poslanec DÚ a blízký podnikatel)

SMER - sociálna demokracia (SMER-SD)

Adresa sídla strany: Súmračná 25, 821 02 Bratislava

Datum registrace: 8.11.1999

Číslo registrace: 203/2-99/05662

Dušan Muňko (spoluzakladatel SMERu, dnes státní tajemník min. živ. prostředí, dále viz Anna Čukanová, Róbert Fico)

Ján Počiatek (min. financí)

Katarína Kližanová-Rýsová (mluvčí SMERu)

Lubomír Vážny (min. dopravy, dále viz Juraj Široký

a Fiľem, seděl v představenstvu Nafta Gbely v době, kdy zde byl Vladimír Poór majoritním akcionářem, s Jánem Gabrielem byl cca 2 měsíce ministr v orgánech Biotiky, státní tajemník Vážneho rezortu Milan Mojš působil s Milanem Fiľem ve firmách SHP Slavošovce a Severoslovenské celulózky a papierne)

Pavol Paška (předseda NR SR, dále viz Juraj Široký)

Róbert Fico (předseda a premiér, dále viz Vladimír Poór, Fico vytlačil 13 lidí z kandidátky spojované s F. Flašíkem jako odplatu za to, že si Flašík nechal část peněz sponzoringu SMERu před volbami r. 2006, podezření s dlouholetého mileneckého vstahu se Zuzanou Kupcovou (např. spolu jeli na stranickou cestu do Číny v říjnu 2004), r. 2005 konflikt s Kiněm a Gabrielem (nepodařilo se mě zjistit podrobnosti). R. 1997 Marta Hykoníková z Nového Města nad Váhom prodala zrestituované pozemky o několika 1000 m2 právničce Anně Čukanové, která část prodala Ficovi r. 2002 konkr. 800A. A. Čukanová taktéž vybavila přez M. Hykaníkovou pozemky exministru hospodářství SDKÚ Ľubomíru Harachovi konkr. 45 Ha 15 km západně od Bratislavy v části Bernolákovo-Západ. R. 2005 společnost Land Group s.r.o. v Bratislavě, ve které má exministr hospodářství SDKÚ Ľ. Harach 27% podíl a se spolumajitelem Jánem Vrbou z Humenného získala dalších 30Ha hospodářské půdy na západ od Bernolákova odhadnuté na 2 490 177 mil. SK vrácené SPF M. Hykaníkové v červnu 2005, což podepsala ve smlouvě 24.8.2005 s konatelmi této firmy Jozefem Fedorkovičem, Peterem Baligou a Annou Čukanovou. Už podezřelejší bylo, že Anna Čukanová (právnické záležitosti) úzce spolupracovala s Dušanem Muňkem (fin. záležitosti). Právě Dušan Muňko byl jeden ze spoluzakladatelů SMERu 8.11.1999, ve které měl výrazně silné slovo. Muňko se vyskytuje r. 2002 na kandidátce SMERu a dnes je státní tajemník ministerstva živ. prostředí. Dále Ficova návaznost na židovskou lobby konkr. skupina PULI, kdy zejm. Juraj Stern a Traudner se angažovali v v podpoře Ficovi na přístup do New Yorku mezi tamnější bohatou židovskou skupinu, což nakonec o fous nevyšlo. Co s nimi měl Fico společného? Jaké kšefty Fico zamýšlel s židovskou obcí v New Yorku? Kde má ukryté bankovní konta? Čerpám z odposlechnuté telefonní konverzace Romana Kvasnici a novináře Žitného. U J. Sterna (nar. 17.9.1940) se mě podařilo zjistit pouze, že jeho Slovenská spoločnosť pre zahraničnú politiku byla nominovaná jako zájmová skupina v lobbování za Slovensko v EU (Slovak Foreign Policy Association /SFPA/, Juraj Stern - president of the board, Panenská 33, 811 03 Bratislava 1. O Traudnerovi ani stopa, pokud někdo víte víc, šup s tím honem do diskuze za článkem včetně linku, aby to nebylo jedna paní povídala. Ficova manželka Svetlana je členka firmy RHK Real spolu s Martinem Glvačem, Valašikem, Vladimírem Mitrem (bývalý šéf SIS) a Ladislavem Kurucem, který obhajoval Jozefa Majského.)

Róbert Kaliňák (min. vnitra, přátelský vstah s Jozefem Brhelem starším (exposlanec HZDS), jehož syn Jozef mladší je poslancem SMERu v župném parlamentu Bratislavy. Oslovil Jána Počiatka na post min. financí, ale jeho poradce Richarda Sulíka navrhla skupina lidí, mezi nimiž byl i podnikatel Jozef Brhel starší, přítel R. Kaliňáka jak již zmíněno. J. Počiatek krátce po nástupu prosadil, že jeho rezort bude řídit tok eurofondů v oblasti informatizace a prosadil navýšení peněz pro informatiku Kaliňákova ministerstva vnitra, což bude zajišťovat s určitostí kromě jiných firma Corinex, kde byl Kaliňák cca 2 roky členem dozorčí rady v době, kdy tuto firmu policie prověřovala z tunelování SPP v rámci lukrativní zakázky (3 mld. SK) za šéfování Jána Duckého. Státní tajemník rezortu hospodářství byl tehdy Jozef Brhel starší (HZDS). Dál R. Kaliňák doporučil ke jmenování svou kamarátku na post ředitelky kanceláře ministerstva obrany 28letou učitelku zákl. školy Marcelu Fabiánovou, která byla mj. jmenovaná do managementu firmy LOT Trenčín voj. dodávek, zatímco její přítel Ivan Solej (24) je zde tajemník.

Silvia Glendová (mluvčí SMERu, její bývalý přítel Peter Oremus byl zvolen do výkonné rady privatizačního fondu nár. majetku.

Vladimír Kozák (náměstek ZPA Křižík a.s. Košice)

Slovenská národná strana (SNS)

Adresa sídla strany: Šafárikovo nám. 3, P.O.Box 239, 814 99 Bratislava

Datum registrace: 7.3.1990

Číslo registrace: NVVS/2-503/1990

Ján Mikolaj (gen. ředitel SSC 3. Mečiarovy vlády, nyní min. školství),

Ján Slota (předseda, exprimátor Žiliny),

Vladimír Miškovský (exposlanec SNS, poté poslanec DÚ a blízký podnikatel)

Ľudová strana - Hnutie za demokratické Slovensko (ĽS - HZDS)

Adresa sídla strany: Tomášikova 32/A. 830 00 Bratislava

Datum registrace: 3.5.1991

Číslo registrace: OVV/2-640/1991

Ivan Lexa (bývalý ředitel BIS, poté výbor NR SR pro obranu a bezpečnost, spojován s únosem Michala Kováče (narozeného 5.12.1961) v listopadu 1995 do Rakouska, sledování Róberta Remiáše v dubnu 1996 atd.)

Ján Brhel (exposlanec)

Ľudovít Hudek (bývalý ministr Vnitra, spojován s odposlechem tel. rozhovoru s výše zmíněným I. Lexou)

Vladimír Poór (známý podnikatel, mecenáš trnavského fotbalu, mafiánu Peteru Steinhübelovi krátce před smrtí prodal krachující televizi VTV s dluhem 1,3 mld. SK, r. 1996 vytuneloval Naftu Gbely, kdy prostřednictvím jeho firmy Arad přez další společnost Druhá obchodná r. 1998 uzavřel fiktivní smlouvy o zprostředkování služeb a tak z Nafty vytáhl 300 mil. SK. Ve firmě Arad byl také exministr zpravedlnosti Martin Glvač, který s poórem kromě této byl také v Izoba. M. Glvač podle výpisu z obch. registru podnikal také s Fedorem Flašíkem ve 13 firmách např. v agentuře Donar, která v období Mečiarovy vlády dostávala lukrativní státní zakázky. M. Glvač se také často stýkal s Jozefem Svobodou, zavražděným podnikatelem spojovaným s bratislavským podsvětím. Poslanec SMERu Ivan Varga podle výpisu z obch. registru figuroval s Poórem ve 3 firmách, dnes už má podíl jen v G.V. Pharma, kde je Poór členem dozorné rady. Poór byl nyní za Fica jmenován do managementu Slovenských železnic Cargo, kam si Poór potom dosadil své lidi v dozorčích radách např. Miloslava Lužáka (dříve v dozorčí radě ŽOF Trnava vlastněné Poórem a vytunelované přez společnost TOSs Miroslavem Náhlikem 77% za 80 mil. SK), Ivanu Piňosovou (s Poórem byla ve zkrachovalé AG bance) atd. F. Flašík je spolu s V. Poórem nynější sponzor a mecenáš SMERu. 29.8.2000 ohlásil Poór krádež dokladů a elektronického diáře z vozidla den po příjezdu na Slovensko ze zahraničí, je známé jeho setkání s Róbertem Ficem (SMER) r. 2002. Poór je s Rudolfem Trellou spolumajitel firmy RT plus (vznikla po spojení Vip Air a Seagle Jet 5.5.2008) provozující soukromé business lety, dál je Poór předseda představenstva ŽOS Trnava či Železničné opravovne a strojárne Zvolen, kromě výše zmíněných působí podle výpisu z obch. registru v cca 20 firmách v oblasti polygrafie, farmaceutickém průmyslu, hoteliérství, železniční doprava atp. Nyní Vladimír Poór s dalšími např. Jurajem Širokým, Jánem Gabrielem, Ivanem Kiněm, Milanem Fiľem, Jozefem Brhelem si zabezpečují stabilní přísun státních zakázek přez SMER zejm. Lubomíra Jahnátka (min. hospodářství, v minulosti se Širokým mezi lety 1992-2005 seděli v Plastice Nitra) a Lubomíra Vážneho (min. dopravy, v minulosti s Poórem seděl v Naftě Gbely, či s Jánem Gabrielem seděl v Biotice), nyní mají tito své lidi v představenstvech a dozorčích radách elektráren, plynáren a dopravě, ale jsme v kolonce pro LS-HZDS, takže třeba v nějakém z dalších mých článků

Pavol Bríza (exnominant SPF)

Kresťanskodemokratické hnutie (KDH)

Adresa sídla strany: Miletičova 21, 821 09 Bratislava

Datum registrace: 23.2.1990

Číslo registrace: NVVS/2-382/1990

Daniel Lipšic (exministr zpravedlnosti)

další zainteresovaní

Alena Jankovičová (mluvčí Vodohospodárska výstavba)

Anna Čukanová (právnička, vybavila Ficovi pozemek 800A vinice a Harachovi, konatelka Harachovy a Vrbovy firmy Land Group s.r.o.)

Anton Dančo (člen M.E.S.A.10)

Anton Vavro (člen M.E.S.A.10)

Boris V. (napojen na hlavního dodavatele ZPA Křižík a.s. Košice)

Ernest Valko (známý právník, Dzurindou zveřejněný záznam tel. rozhovoru s Peterem Steinhübelem)

František Šebej (člen M.E.S.A.10)

Hanspeter Nay (majitel švýcarské firmy Nay+partner)

Helena E. (napojena na hlavního dodavatele ZPA Křižík a.s. Košice)

Iveta Fedorová (vedoucí odboru organizačně-správního v SSC)

Ján Červenák (člen M.E.S.A.10)

Ján Ducký (bývalý ředitel SPP)

Ján Godáň (majitel subdodavatelské firmy Erga Suisse GmbH napojené na švýcarskou Nay+partner)

Ján Langoš (člen M.E.S.A.10)

Ján Marušinec (člen M.E.S.A.10)

Ján Mojžiš (ředitel NKÚ)

Ján Vrba (spolumajitel Harachovy firmy Land Group s.r.o.)

Jaroslav Klinga (člen M.E.S.A.10)

Jaroslav Pilát (člen M.E.S.A.10)

Jozef Fedorkovič (konatel Harachovy a Vrbovy firmy Land Group s.r.o.)

Jozef Kučerák (člen M.E.S.A.10)

Jozef Svátek (kontroverzní podnikatel)

Július H. (napojen na hlavního dodavatele ZPA Křižík a.s. Košice)

Juraj Široký (major ŠtB(StB, bývalí vlastník deníku Pravda, vlastník firmy Váhostav, které od SMERu plyne obrovské množství státních zakázek v oblasti dálnic např. 7 km obchvat v Trstené za 1,178 mld. SK, 4,7 km úsek D1 Sverepec-Vrtižer za cca 4 mld. SK, dále v rámci smluvního závazku firmě Samsung ze srpna 2006 do března 2007 NDS bez veř. soutěže přímo zadala Váhostavu vystavět přípojku D1 u obce Voderady pro závod LCD za 209 mil. SK, nebo 1,2 mld. SK rekonstrukce paláce a areálu bratislavského hradu, kde v užší soutěži pro veř. obstarávání podle mluvčího předsedy parlamentu Jozefa Plška obdrželi jednu nabídku od Váhostavu, ale ve skutečnosti zde byly nabídky dvě a to ještě od firmy Hornex, což potvrdil její ředitel Juraj Rosemberg, ale nabídka prý byla o 86 mil. SK vyšší než Váhostavu. Váhostav sumu vyčíslil na 989 944 058 mil. SK, na věstníku ÚVO SR pak vyšla suma 1 006 114 000 mld. SK bez dph a s dph má rekonstrukce dosáhnout 1 178 033 429 mld. SK. Mám zde přesně dokumentace, co se bude rekonstruovat, ale to snad důležité prozatím není. Široký vlastnil mezi lety 1992-2005 firmu Plastika Nitra, kde nominoval jako ředitele Lubomíra Jahnáteka (min. hospodářství) a tak se dobře znají. Asi proto dohodil Jahnátek další Širokého firmě Bit-Studio vyměnit v jeho rezortu hospodářství počítače za 60 mil. SK, taková spíše bokovka, ale hodí se. A jdeme dál. Wiliam Križan, přítel Jahnátekovy dcery byl zvolen do dozorčí rady Transpetrolu, kterému zase v oblasti ekonomiky šéfuje Katarína Šašková, dcera poslance za SNS Ivana Šaška, který šéfuje sekci zahr. pomoci ministerstva živ. prostředí. Ale zpět k Širokému. Širokého syn je poradcem fin. ředitele Transpetrolu Ivana Krivosudského. Širokého dcera Dana Široká se po volbách 17.6.2006 stala asistentkou poslance SMERu Ľuboše Martináka. Proč zrovna Ľuboše Martináka, je na něm snad něco zvláštního? Inu proto, že je Martinák bratrancem Širokého manželky Zlatice. Širokého nevěsta Janka a nejlepší kámoška Širokého ženy Zlatice je zase asistentkou poslankyně Dariny Gabániové, no jak jinak než SMER. Široký studoval na stejném Gymnáziu v Košicích jako předseda NR SR Pavol Paška. Tak nějak nám major ŠtB/StB Široký rozšiřuje obzory, že?

Karol Morvay (člen M.E.S.A.10)

Kaspar Williger (exprezident Švýcarska)

Krystyna S. (zaměstnankyně odboru výstavby tunelů)

Ladislav Kuruc (spolumajitel RHK Real)

Ladislav Saxa (člen dozorčí rady Železniční společnosti a zároveň i člen dozorčí rady Žof Vrútky)

Marcel Jánošík (mluvčí Národní dálniční společnosti (NDS))

Marek Jakoby (člen M.E.S.A.10)

Marta Hykoníková (restituentka, prodává pozemky právničce Anně Čukanové, která je postupuje Ficovi a Harachovi)

Martin Glvač (spolumajitel RHK Real)

Martin Korch (mluvčí policejního prezídia)

Martin Valentovič (člen M.E.S.A.10)

Michal Balogh (státní tajemník)

Milan Dž. (napojen na hlavního dodavatele ZPA Křižík a.s. Košice)

Milan Ježovica (člen M.E.S.A.10)

Oľga Reptová (členka M.E.S.A.10)

Pavol Hofman (člen M.E.S.A.10)

Pascal Couchepin (prezident švýcarské konfederace)

Peter Baliga (konatel Harachovy a Vrbovy firmy Land Group s.r.o.)

Peter K. (napojen na hlavního dodavatele ZPA Křižík a.s. Košice)

Peter Pažitný (poradce min. financí Ivana Mikloše a člen M.E.S.A.10)

Peter Steinhübel přezdívaný Žaluď (nejprve vexlák, poté jeden z prvních mafiánů na Slovensku, Dzurindou zveřejněný záznam tel. rozhovoru s Ernestem Valkou, r. 1991 obchodoval se stříbrem přez podnik Klenoty Pavola Kinčeše, od podnikatele Vladimíra Poóra koupil krátce před svou smrtí krachující televizi VTV s dluhem 1,3 mld. SK, spolupráce s poslancem Vladimírem Vicenem (HZDS), 4.8.1999 v jeho mrazírnách nepřežil 6. atentát na jeho osobu)

Roman Kvasnica (kontroverzní podnikatel)

Rudolf Schuster (exprezident SR)

Svetlana Ficová (manželka premiéra a předsedy SMERu Róberta Fica, členka firmy RHK Real)

Viktor Nižňanský (bývalý člen M.E.S.A.10)

Víťazoslav Móris (lobbista za Stadler Busnang Ag. a Žof Vrútky)

Vladimír Mitro (bývalý ředitel SIS)

Co si dáme příště?

1. Rád bych se ve svých příštích článcích postupně věnoval propojením podsvětí s 1. vol. obdobím na Slovensku konkr. zmiňovaného Petera Steinhübela s politickými špičkami HZDS např. Duckým či Vladimírem Vicenem, později Ernestem Valkou

2. Také bych se rád zaobíral kauzami ředitele NBÚ Jána Mojžiše (organizoval podezřelé obchody s Romanem Kvasnicou a Jozefem Šátekem, vyzrazoval státní tajemství, organizoval prodej Piešťanských koupelí židovské lobby v úzké spolupráci s Mikulášem Dzurindou), Romana Kvasnici (vydírání rakouského podnikatele a za prachy koupená TA3, dával instrukce novináři Žitnému na diskreditaci několika ministrů i pomocí R. Šáteka a jeho napojení na zahr. židovskou lobby), Jozefa Šáteka (rozebírání s R. Kvasnicou jeho podřízené) a dalších spojených více či méně se SDKÚ.

3. Také bych se rád zabýval absolutně nechutným ovlivňováním soudů Dzurindou, kdy s jeho pověřením úředníci otevřeně zastrašovali soudce a ovlivňovali jejich činnost (viz tel. rozhovor R. Kvasnici se Šátekovým podřízeným).

4. Také bych rád rozebral privatizaci Východoslovenských železáren US. Steel a jak k tomu všemu vlastně Američané přišli (viz Roman Kvasnica)

5. A v neposlední řadě se chci zabývat provázaností současné nejsilnější koaliční strany SMER s podnikateli a zároveň mecenáši této strany, z nichž velká většina dříve figurovala na listině mecenášů HZDS (např. výše zmíněný Poór, Flašík, Kaliňák (Corinex), Široký, Kiňo, Brhel apod.).

6. Také bych se rád zabýval nominanty SIS, kde přez Dzurindova ujišťování byli nominováni jednak členi KDH a jednak bývalí pracovníci státní správy za dob hlubokého komunizmu a nebylo jich málo.

Fantastickou náhodou se mě totiž dostaly do rukou audionahrávky záznamů odposlechů telefonických rozhovorů a pěkná hromádka velmi zajímavých dokumentů ve spojitosti s těmito šesti body.

A protože jsme na Zvědavci zvědaví, tak to určitě někoho bude zajímat, alespoň snad ty, co se pořádně vyznají ve slovenských reáliích.

Účelem těchto článků samozřejmě není diskreditovat opozici (SDKÚ-DS, KDH a SMK) ve jménu současné koalice (SMER, LS-HZDS a SNS), či naopak současnou koalici diskreditovat v zájmech opozice. Jak je vidět, i když je mě Fico svými postoji mnohem sympatičtější než Dzurinda s Miklošem dohromady, tak hlavní účel politiky je legalizace zločinů, kde malování si svatozáře nad hlavou příliš dlouho nevydrží. Medializované kauzy jako Viera Tomanová - Privilegium či Lubomír Kašický - uklízení/Slovclean je skutečně legrace o proti skutečným propojením SMERu s podnikateli a mecenáši stejně jako medializované kauzy SDKÚ-DS a jejich propojeními s podnikateli a mecenáši. Tento článek měl být spíše takovým vstupem/entré do celé problematiky a další budou stejně hutné a přímo natřískané syrovými daty a oholenými informacemi až na kost, ale samozřejmě už ne tak dlouhé.