MF DNES: protiradaroví aktivisté jsou spiklenci v žoldu Ruska

Noviny vypálily proti odpůrcům radaru hned trojnásobně. Reportér Ondřej Šťastný ve dvou článcích „Mlha kolem odpůrců radaru“ a „Kdo platí tažení proti radaru“ odhalil klasické „spiknutí“ mezi Ruskem a protiradarovými aktivisty, spolupracovník MF DNES Vladimír Kučera v komentáři „Hladovět za mír spolu s válečníky“protiradarové aktivisty zase postavil do jedné řady s těmi, kteří v roce 1968 souhlasili s ozbrojeným přepadením vlastní země.

Klíčovou roli ve spiknutí, které noviny odhalily, sehrává reklamní firma BigBoard, která se nedávno dopustila strašného hříchu, když aktivistům darovala deset velkoplošných billboardů. V předložené spiklenecké konstrukci, která čtenářům byla předestřena, nechybějí všechny rekvizity, které každé spiknutí proti státu a spořádaným občanům musí mít: ďábelská cizí velmoc (Rusko), podpora teroristickým organizacím ( jakýsi výrok mluvčího iniciativy Jana Májíčka na adresu Hizballáhu) a samozřejmě i penězovod, kterým jsou cizí agenti v našich řadách napájeni ( BigBoard).

Štastného agitka končí tak, jako všechny podobné před ní, z nichž nejslavnější byly stalinistické hysterie z 30. let proti trockistickým, německým a japonským agentům nebo štvanice proti anglo-americkým imperialistům z gottwaldovských 50. let, totiž zdůrazněním, že nepřátelé pracují v cizím žoldu.

Dnes nás tedy ohrožují agenti Ruska.

Důkazy? Stačí přece vyjádření „experta“ na tajné služby a publicisty, který svoji kariéru v éře normalizace postavil na vychvalování úspěchů sovětské kosmonautiky Karla Pacnera: „Obávám se, že za financováním Ne základnám stojí ruské tajné služby“.

Reportér MF DNES ve svém větším článku vyjmenovává i řadu „extremistických“ organizací, které Ne základnám podporují, jako jsou nejrůznější komunistické a islamistické formace. Závěr, který si má čtenář udělat, je jasný. Nesouhlasíš-li s US radarem, jsi také extremista a nejspíš také potenciální, ať už vědomý či nevědomý agent cizí moci. Leninovými slovy, které v této souvislosti MF DNES ráda připomíná, jsi „užitečný idiot“. Takový, jací byli v 80. letech i míroví aktivisté v západní Evropě protestující tehdy proti instalaci amerických raket, které, jak vysvětlil Pacner, pomocí skrytých sponzorů podporovala ruská KGB.

Všimněme si: Důraz je na slově „ruská“. Největším nebezpečím bylo v minulosti a nejspíš i v současnosti „ruské impérium“, „ruská KGB“, prostě Rusové. To, že za existence sovětského režimu bylo ve Svazu sovětských socialistických republik vyhlazeno tisíce ruských vlastenců a komunistická propaganda takřka bez ustání troubila do boje proti „buržoaznímu nacionalismu“, jaksi nevadí. Za všechny zločiny komunismu přece mohou - Rusové. A jsou stále nebezpeční, stejně jako kdysi a nejspíš i dnes všemocná a tisícioká „ruská“ KGB.

Jak je ale možné, že při všem tom maximálním nasazení Rusů, „ruské“ KGB a „ruského impéria“ se toto impérium na konci 80. let vůbec rozpadlo? Jak je možné, že v posledních 19 letech toto „ruské impérium“ žádný cizí stát nenapadlo, ba naopak svolilo k úprku ze svého svazku mnoha nyní nezávislým národům a etnikům, a bylo to naopak impérium zcela jiné a úplně neruské, které vedlo útočné války a je zodpovědno za smrt statisíců lidských bytostí?

A jak je možné, že přes všechny snahy tohoto „ruského impéria“ a „ruské“ KGB východní Evropu a předtím území bývalého východního Německa pozřelo NATO a dnes si chce na českém území radar vynutit ne ruské, ale zcela jiné impérium?

Pracovat pro cizí stát, byť třeba nevědomě, ale není žádná legrace. MF DNES to ví. I proto, tak jak patří k  dávné udavačské tradici českých novinářů počínaje protektorátem a konče ( a vlastně nekonče) komunistickým obdobím, reportér MF DNES projevil zájem i o to, zda si odpovědní činitelé Bezpečnostní informační služby na nebezpečné Ne základnám dávají dobrý pozor. „Zásadně nesdělujeme, o koho se zajímáme a o koho ne“, odmítl reportérovu aktivitu mluvčí BIS Šubrt, což ovšem, přirozeně, byla jediná možná odpověď. Česká média v každém případě, a to jistě ne poprvé, ústy reportéra MF DNES připomněla českým bezpečnostním orgánům, že by se přinejmenším o hnutí Ne základnám zajímat měla. Pracují-li ovšem v české BIS takoví proameričtí a proradaroví nadšenci jako ve všech českých médiích, dělají to možná již dávno.

To, že MF DNES kope za americký radar, ostatně vůbec za všechno americké, tak jako před rokem 1989 za všechno sovětské, nic nového není. Nová je ale přímost, tvrdost a masivnost, s jakou se do protiradarových aktivistů zahryzla. Dosavadní strategie spočívala spíš v neinformování, zamlčování, naznačování. Šéfredaktor Robert Čásenský si dokonce na stránkách svých novin „zaplakal“ nad trapným pěveckým vystoupením ministryně Parkanové, když v Praze vítala Bushe, třebaže, jak jinak, i on při tom neopomněl zdůraznit, že je stoupencem radaru.

Šťastného pomlouvačná agitka překročila všechny dosavadní, i když i tak nestoudně široké meze, které největší deník poskytoval nikoli zpravodajství, ale bezostyšné propagandě. Možná, že i staří pardálové těchto novin, jako například Buchert či Steigerwald, stojící vždy v předních liniích proti Rusku a potírající český „nacionalismus“, zato věčně a stabilně milující USA a Izrael, ji považují za špinavost sebe nehodnou.

Co způsobilo tu nenadálou péči, se kterou se MF DNES věnovala špinění protiradarových aktivistů? Bylo to vyhlášení dvojice mladých aktivistů hnutí Ne základnám, že se 13. května připravují na zahájení protestní hladovky, kterou chtějí donutit české politiky, aby neignorovali negativní postoj 70 % Čechů k americké radarové základně, a současně vyburcovat českou veřejnost z letargie?

Bez ohledu na to, že bezostyšná lež a manipulace médií a zvláště pak velkých novin patří k něčemu v naší zemi naprosto standardnímu, veřejnost by se s tím smiřovat neměla. A neměla by ani ztratit smysl pro realitu. Co tedy vlastně svými denunciačními články MF DNES provedla a jak je to tedy s těmi agenty v cizím žoldu v České republice?

Předně největší noviny a současně i „expert“ na tajné služby Karel Pacner se dopustili trestného činu pomluvy na adresu aktivistů hnutí Ne základnám. Naznačovat – a nejen naznačovat, Pacnerovy „obavy“ totiž byly zcela zřetelně vyslovené - že někdo pracuje v žoldu cizí mocnosti, je totiž věc velevážná.

V jiných dobách a v jiných zemích by takto obviněným v jejich důsledku mohla hrozit i oprátka.

Což se v minulosti častokrát i dělo. A deník Mladá fronta, stejně jako další české tiskoviny byly před mnoha desítkami let u toho, a dokonce pod takřka stejnými názvy, jako mají dnes. Kdo volal „Psům psí smrt!“ v 50. letech? Kdo nabádal k popravám, vyzýval k odsouzením, velel k likvidaci a přinášel „důkazy“ viny obžalovaných ještě dříve, než stačily padnout první rozsudky soudů?

Důkazy o tom, že hnutí Ne základnám pracuje v žoldu Ruska, MF DNES zřejmě nevlastní. V závěru svého sloupku to ostatně potvrzuje i reportér novin svým povzdychnutím: „Jen škoda, že nevíme, kdo vlastní největšího sponzora Tamášovy a Májíčkovy iniciativy, firmu BigBoard. To bychom totiž věděli i to, kdo jim dává ´žold´“.

MF DNES tedy vytvořila dlouhý denunciační pamflet, v němž přední aktivisty hnutí vykreslila jako nebezpečná a se zájmy cizích států spojená individua, a to na základě čiré spekulace o tom, že firmu BigBoard, která má kanceláře i v Rusku, by mohli vlastnit Rusové ( podle Pacnera přímo lidi ruské tajné služby)? Jestliže je to tak, pak záležitost je v tomto bodě jasná.

Jenže nejde jen o nařčení dvou soukromníků. A vůbec nejde jen o hnutí Ne základnám.

Jelikož toto hnutí svým postojem vyjadřuje názor 70 % českých občanů odmítajících výstavbu amerického radaru, a jelikož umístění cizí vojenské základny na svrchovaném území České republiky věru není žádná maličkost, ale záležitost prvořadého státního a bezpečnostního významu, je zdůraznění spiklenecké teorie na čele s Ruskem útokem na práva všech, kteří základnu odmítají. Ale i výzvou všem českým občanům, aby si zodpověděli otázku po vlastní státní suverenitě. Chtějí ji, nebo nechtějí? Nechají-li MF DNES šířit podobné nesmysli, znamená to, že veškerá ústava České republiky se všemi občanům zaručenými právy a svobodami včetně státní suverenity se stává jen bezvýznamným cárem papíru.

Obvinění, které MF DNES přinesla, je na první pohled nepravděpodobné. Copak lze vskutku věřit tomu, že „ruské impérium“ by své zájmy ve střední Evropě podepřelo tak uboze jako nějakými 10 velkoplošnými billboardy? To by nebyla práce hodná impéria. Spíš zkrachovalého podniku slepých a hluchých. Pokud by však, dovolme si spekulaci, se v protiradarových aktivitách vskutku chtělo angažovat Rusko - a zasluhovalo by si přídomek „impérium“-, poskytovaly by dnes protiradarovým aktivistům neomezený vysílací prostor nejméně dvě celoplošné televizní stanice, financované, jak jinak, ruskou tajnou službou. Co by proti tomu byla nějaká agentura BigBoard?

Předhození Ruska jako strašáka nám však v celé nahotě obnažuje základní, a tolikrát popsanou a jak vidnou stále úspěšnou variaci na známé „Zloděj křičí: Chyťte zloděje!“. Amerických firem či firem s americkou kapitálovou účastí působících v Česku, a českých politiků, kteří s těmito firmami jsou v nějakém vztahu či spolupráci, či alespoň někdy v minulosti byly, nebo dokonce přímo s organizacemi napojenými na americkou vládu, je poněkud víc než jen malé množství. Přispívají i tyto firmy a organizace – nějak – na aktivity propagující americký radar v Česku, nebo nepřispívají? Bývalý „koordinátor vládní komunikace programu protiraketové obrany“ Tomáš Klvaňa byl sám ředitelem firemních a právních záležitostí firmy British American Tobacco CR. Nikdo z novinářů tehdy nevznesl stín pochyb – pročpak? Prostě proto, že nebylo o čem pochybovat. Věc byla zcela jasná. Pracujete-li pro americkou firmu ( a v jiných případech možná přímo pro americkou vládu), je v našich dnešních českých „demokratických“ a „svobodných“ podmínkách jedině správné, že také při tom - a jaksi na vedlejší pracovní úvazek - stihnete „hájit“ i zájmy ČR. Možná jedině tehdy tyto zájmy můžete obhájit nejlépe. Krásné pravidlo, ovšem s tím nutným připodotknutím, že krásné jedině pro americký protektorát, a ne „svobodnou“ a už vůbec ne „suverénní“ a „demokratickou“ zemi.

Kdybychom měli protiradarovým aktivistům měřit stejným metrem, jakým české noviny měří proradarovým stoupencům, museli bychom jim dovolit nejen to, aby jim deset billboardů darovala jakási firma BigBoard, ale její mluvčí by museli být členy nejméně vrcholového managementu či sedět ve správních nebo dozorčích radách poboček největších ruských – a to skutečně ruských, ne hypoteticky ruských – firem, které by si založily v Česku. Třeba – Gazpromu ČR. Copak by na to řekl český tisk?

Ale můžeme pátrat dál. Kolikpak českých politiků pobývalo na dlouhodobých stážích a pobytech ne v Rusku, ale v USA? A jaképak organizace jim tyto pobyty platily - a jaké politické cíle vůbec mají v programu? A jak je možné, že podpis ministra zahraničí ČR Alexandra Vondry se nachází pod tak zásadním dokumentem, jako je „Projekt pro nové americké století“, jehož signatáři jasně vyjadřují své odhodlání angažovat se ve prospěch plánů na světovou hegemonii. Ne České republiky, ale - opět a bez překvapení – USA? Jak to, že za těmito politiky 24 hodin denně neslídí zástupy českých novinářů a nežádají si vysvětlení? Jak to, že svými dotazy nebombardují českou tajnou službu, BIS, a neprojevují starostlivost o to, zda si na podobné jedince a na veškeré jejich aktivity dává patřičný pozor?

Ale rozhlédněme se ještě lépe. Kdo vlastní televizi s největší podílem na koláči sledovanosti v Česku a jak tato televize informuje o radaru? Linie NOVY je v této záležitosti jasná. Tak jako je jasné, že majitelem NOVY je americký občan, bývalý americký velvyslanec v Rakousku a předseda Světového židovského kongresu Ronald Lauder. Není to českým novinářům divné? A co na to říká česká BIS?

Měli-li bychom protiradarovým aktivistům a tentokrát i zájmům Ruska měřit se stejným stupněm benevolence, jaký je v Česku používán vůči stoupencům radaru a vůbec vůči zájmům dvou cizích států, totiž USA nebo Izraele, musela by vedle NOVY vzniknout ještě nějaká jiná a stejně ohromná televize, jejímž majitelem by byl – například – šéf ruské Národně-vlastenecké fronty „Paměť“.

Majitel, s nímž by třeba staronový prezident České republiky oslavil výročí vzniku této televize v týž den, kdy složil i prezidentský slib, tak jako tomu letos bylo v případě uskutečněných dýchánek R. Laudera s V. Klausem na počest 14. výročí vzniku televize NOVA.

Co by na toto říkali čeští novináři? A česká BIS?

Doplnění editora

Několik dnů před plánovanou demonstrací proti radaru 5. května nešlo nezaregistrovat v pražském metru na každých dveřích profesionálně udělanou samolepku „Tuhle smlouvu nebereme“. Byla to pozvánka na demonstraci. A byla to pěkně udělána pozvánka, žádní amatéři. To muselo stát peněz, říkal jsem si. Kde na to ti chlapci vzali?

Také jsem si všiml těch velkých bilboardů proti radaru. Na jednom jsem viděl i velký digitální display Petici proti radaru už podepsalo xyz lidí. A zase ten červíček: kde na to ti chlapci vzali?

Abych nechodil kolem horké kaše, řeknu rovnou, že si myslím, že na každém šprochu je pravdy trochu a že by to mohlo být.

Což ale – a to zdůrazňuji – absolutně neodsuzuji. Dělají to všechny státy a všechny služby, které na to mají, proč by to nemohli dělat Rusové? Navíc – tohle je za dobrou věc. Pokud to skutečně financují, jejich úmyslem není vyvolat válku a konfrontaci nebo něco ukrást, či svrhnout nějakou legálně zvolenou vládu (jako některé jiné akce jiných služeb, že ano Mossade a CIA?), ale naopak – udržení míru. V tom případě účel světí prostředky, ty peníze jdou na dobrou věc.

Takže je mi celkem jedno, je-li to pravda nebo jde-li o další špinavou pomluvu válečných štváčů. Ať už má hnutí Ne základnám peníze od kohokoliv, věřím, že ty peníze konají dobro. A to je důležité.