Budou tajné služby šmírovat naše konta?

Vládní ODS pracuje na novém zákonu o tajných službách, z něhož nejdiskutovanějším aspektem je nepochybně povinnost bankám zpřístupnit jakékoli soukromé konto občana na požádání tajných služeb. Zkuste hádat proč?

Samozřejmě to dělají pro naše dobro, aby nás ochránili proti terorismu, zločinnosti a mafii. Takže bychom měli být vlastně vděčni, že se podobný prvek chystá. Ovšem zdá se, že čeští občané nejsou zpracováni propagandou natolik, aby tomuto sladkému mámení uvěřili, což lze vysledovat v anketách či diskuzních fórech na Internetu.

Ovšem jako rakovina se rozmáhá určitý apatický, až laxní přístup některých slabších jedinců, neboť stále častěji se setkávám s reakcí typu: "No, mě je to jedno, vždyť tam mám stejně h... a vždycky tam budu mít h..."

Tito drobní lidičkové si neuvědomují, že kdyby našim vládcům skutečně záleželo na spravedlnosti, tak by se takovýto zákon přijal ihned po revoluci let 1989-90, během sedmi resp. osmi let vlády ODS a nechutného rozkrádání českého majetku podle zákona 92/1991 sb. o velké privatizaci a dalších vlnách kuponových privatizací, kdy se stát za korunu či vůbec za nic vzdával obrovských balíků akcií, zářivým příkladem je např. OKD.

To by jsme viděli ty premiérem Topolánkem deklarované pohyby finančních toků!

Další kuriozitou tohoto návrhu je skutečnost, že nebyl v poslanecké sněmovně diskutovaný a ODS se ho pokusila protěžit tajně, což fakticky dokáži na skutečnostech níže.

Krásná a roztomilá je čecháčkovská vlastnost prozradím ti tajemství, ale nikomu ho neříkej. Takže došlo, jak to tak bývá, k úniku informací z vládních kruhů a opoziční strany o tom neinformovala vládní koalice, nýbrž novináři.

Bývalý ředitel BIS Jiří Růžek ale namítá, že se v konečném důsledku nejedná o tak zásadní informace, aby bezpečnostním složkám sloužily ku prospěchu:

„To je, řekl bych, z hlediska právního velmi problematické, a proto si myslím, že je logické, aby (tajné služby) měly to právo zjišťovat informace prostřednictvím osob jednajících ve prospěch je zbytečné, protože na druhou stranu vy potřebujete tu informaci zprocesnit, čili musíte dokládat, kde jste k ní přišel. A to potom vytváří tyto právní potíže.“

Bezpečnostní expert a poslanec ČSSD Jeroným Tejc osvětluje ovšem poměrně zajímavé pozadí tohoto návrhu zákona:

„Já bych chtěl, aby ta kontrola byla zúžena na velmi málo osob. Mě docela zaráží, že na jedné straně po poslancích by se vyžadovala prověrka na přísně tajné, kterou by mimo jiné prováděly právě tyto zpravodajské služby, takže by vlastně zjišťovaly informace o těch, kteří je mají kontrolovat, ale zároveň vláda, která řídí, tedy včetně jednotlivých ministrů, by prověrky mít nemusela - vůbec žádné. A v tom já vidím problém. Pokud vezmu poslední případ: ten návrh zákona, ten věcný záměr zákona o zpravodajských službách, byl utajován, byl v režimu, opozice ani koaliční poslanci se o něm nedozvěděli. Nechápu sice proč, to mně připadá kuriózní, tajný návrh zákona, nicméně informovali o něm novináři, samozřejmě došlo k úniku z vládních kruhů. To mi připadá poněkud komické a spíše podtrhují situaci, v jaké žijeme. Musím ocenit postoj kolegů poslanců z ODS, že společně vytvoříme zástupce poslanců, kteří budou jednat s vládou a s vedením zpravodajských služeb o mantinelech, které poslanci dají pro nový věcný záměr."

Co o nás banky vědí?

Žijeme ve století, kde jsou soukromé informace čím dále tím více cennějším artiklem. Pokud ve 20. století dominovaly finanční krádeže, tak ve 21. století dominují informace.

Informace jsou zlatá žíla. V informacích je skryt obrovský potenciál, kde pouhým vlastněním nějakých informací můžeme korumpovat, můžeme manipulovat, můžeme tunelovat, můžeme vládnout. Ale jistě si klademe otázku co o nás banky vědí?

Poměrně dost: kolik si uložíme na účet, kolik nám na konto měsíčně připíše zaměstnavatel, jsme-li zadluženi a pokud ano, tak komu, kolik platíme za nájem, telefon, pojištění, auto atp. Institut bankovního tajemství je pevně zakotven v právním rámci bankovního zákona 21/1992 Sb. konkrétně § 38 a § 39 s řadou pozdějších změn, který je vystavěn na dvou základních pilířích:

A: Banka a všechny osoby s bankou spjaty jsou povinovány uchovávat mlčenlivost a neprozrazovat třetím osobám nic o obchodech klienta s bankou.

B: Banka má právo odmítnout takovéto informace poskytnout, přičemž po ukončení obchodního vztahu s bankou toto embargo na naše informace přetrvává.

Ovšem, jak už to tak bývá, jsou zde zakotveny i výjimky. My si však ocitujeme pouze základní, abychom neplýtvali příliš velký prostor:

(1) Na všechny bankovní obchody, peněžní služby bank, včetně stavů na účtech a depozit, se vztahuje bankovní tajemství.

(2) Zprávu o všech záležitostech, které jsou předmětem bankovního tajemství, je banka povinna podat osobám pověřeným výkonem bankovního dohledu. Za porušení bankovního tajemství se nepovažuje výměna informací mezi Českou národní bankou a orgány bankovního dohledu a obdobných institucí jiných států, jestliže předmětem výměny jsou informace o subjektech, které působí nebo hodlají působit na území příslušného státu. Porušením povinnosti dodržet bankovní tajemství rovněž není sdělení údajů o klientovi a jeho obchodech při podání trestního oznámení nebo při plnění oznamovací povinnosti podle zvláštního právního předpisu o boji proti legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo zvláštního právního předpisu o provádění mezinárodních sankcí za účelem udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, ochrany základních lidských práv a boje proti terorismu.

V odstavcích 3 a 4 se vyjmenovávají výjimky, kde se institut bankovního tajemství může prolomit, pro zájemce je dokument zákona o bankách v dosavadním znění k dispozici v rtf formátu např. na http://www.finance.cz/zpravy-soubory/BA_21_1992.rtf

Tzv. velká novela zákona o bankách, zákon č. 165/1998 Sb. rozšířila od 1.9.1998 výjimky z bankovního tajemství, díky kterým si mohou banky navzájem bez souhlasu klienta předávat informace o bankovním spojení, identifikačních údajích o majitelích účtů a o záležitostech vypovídajících o bonitě a důvěryhodnosti klientů. Ovšem tyto informace jsou pouze ve všeobecné rovině v informační databázi bank o klientech, ale doposud kromě výjimek (viz zákon) se informace o majetkové situaci, stavu na vašem účtě apod. neposkytovaly a pokud ano, zpravodajci můžou získávat citlivé údaje pouze od orgánů veřejné správy.

Jak a kým budeme chráněni?

Stávající novela počítá s tím, že na práci bezpečnostních agentur budou dohlížet parlamentní komisaři, předsedové nejvyšších soudních instancí a ombudsman. Poměrně pochopitelně před tímto varoval právník z Ligy lidských práv Jiří Kopal: "Riziko je v tom, že policie by si navzájem se zpravodajskými službami mohly předávat informace bez kontroly. Nebude jasně vymezen legitimní účel předávání těchto informací."

Jeho obavy sdílí Miroslav Krutina z Českého helsinského výboru: "Chtěli bychom slyšet nějaké garance, že nebude probíhat plošný monitoring, zneužívání zpravodajských informací, které obecně jsou shromažďovány v mnohem větším rozsahu."

Povšimněte si, že na těchto výrocích je zřejmé, že pánům nevadí bezprecedentní porušení institutu bankovního tajemství, jim vadí obsahový a právní rámec. Na první přečtení jsem s nimi souhlasil, ale již po druhé mezi řádky jsem si tohle uvědomil. Zde tedy žádná opora nekyne, a to jsou lidé ochraňující naše práva!

A do třetice nynější mluvčí BIS Jan Šubert to komentuje následovně: "Jde o převody velkého majetku, o privatizaci. Existují například cizí firmy, společnosti, které ve svých zemích získaly obrovské peníze z trestné činnosti a snaží se je v zemích Evropské unie, tedy i u nás, proprat, legalizovat. Založí u nás firmu, která začne projevovat zájem o skupování českého strategického průmyslu. A my víme, že je to nastrčený subjekt a chceme vědět víc, znát jeho operace na našem bankovním trhu, které nám potom odkryjí pozadí. To zatím nemůžeme dělat. Pokud máme závažné podezření, že za nějakými velkými penězi, operacemi nebo transakcemi, jsou trestné činy, informujeme policii. Ale i policie může vstoupit do účtu a prolomit bankovní tajemství jen tehdy, pokud je už zahájeno trestní stíhání."

Potom se zcela logicky ptám, proč zde není explicitně definováno, že bezpečnostní služby budou mít oprávnění lustrovat privátní účty nad hranici dejme tomu 1 milionu korun, nebo na velký počet převodů v krátkém časovém úseku v případě, chtěl-li by klient tomuto předejít rozdrobením vkladů po menších částkách? Taktéž klient může mít více kont v různých bankách, takže to i proto nelze řádně uhlídat. Každému je tedy jasné, že nejde o to uhlídat a kontrolovat toky financí tunelářů, zločinců a mafiánů, ale jde o další oklešťování našich svobod v právech na soukromí. Skutečnost, že tohle navrhuje vláda, která si říká pravicová a nikoli komunisté, kteří jsou známi svou chorobnou touhou kontrolovat vše a všechno je o to více zarážející.

Kdo by byl kontrolován?

Otázkou také zůstává, zda by šlo retrospektivně postihovat např. toky financí do zahraničních účtů daňových rájů na Kajmanech, Lichtenštejnsku, Švýcarsku či Kypru. Faktem je, že zpětně postižitelní jsou pouze ti, kteří tyto převody realizovali maximálně před pěti lety, tedy od roku 2002 níže jsou podle náměstka ministra financí Petera Chrenka právně promlčení.

Na Slovensku se konečně rozběhla kauza právě s těmito převody lidmi ze správy cest nominovanými stranou SDKÚ-DS do Švýcarských kont ohledně tunelování tunelu Branisko na dálnici D1, kde původní zakontrahovaná cena 3,2 mld. SK se díky více než 100 dodatkům navýšila o 2,6 mld. Sk, zpráva SIS konstatuje tunelování, NKÚ poukazuje na duplicity v úhradách ze státního rozpočtu a nově švýcarské orgány činné v trestním řízení poukazují na finanční toky na konta ve Švýcarsku. Zde by tento právní rámec nastavení pro větší převody určitě zafungoval.

Také pan Topolánek má máslo na hlavě, protože společnost VAE, kterou spoluvlastnil právě Topolánek, si vzala u První městské banky v roce 1999 úvěr 68 milionů korun. Poslední splátky ale nebyla schopná uhradit. Praha jako hlavní akcionář banky tak při likvidaci dluhu přišla zhruba o 5 milionů korun.

A to už nemluvě o Topolánkově kádrování lidí v závodě automatizace a mechanizace OKD spolu s kádrovým ředitelem Zdenkem Sýkorou, zatímco má pan Topolánek na své stránce vtipně uvedeno - do roku 1989 politicky neangažován.

A co takový Čunek a jeho třímilionové vklady na účet? Taktéž promlčeno. Téměř všechny velké ryby jsou za vodou, protože mají nakradeno, a právně jsou převody financí nepostižitelné.

Ovšem zajímavější by byl takový Julínek a jeho občanské sdružení Reforma zdravotnictví, kde figurují v podstatě jen tři osoby: on, jeho náměstek Hroboň, a jeho poradce Macháček, kteří dostávají sta tisíce až miliony od farmaceutických firem na svoji činnost, pořádání různých konferencí, tedy komerční aktivity.

Přitom náměstek Hroboň je přímo zodpovědný za úhrady léků na ministerstvu, a ty úhrady léků z veřejného pojištění podepisuje a rozhoduje o nich právě Julínek.

Máme tu tedy ministra, který podotýkám jako jediný rozhoduje o ceně, resp. úhradě léků z veřejného pojištění, o jeho výši a současně od těch stejných firem dostává statisícové a milionové dary na své soukromé účely. Myslíte, že by se oko spravedlnosti spravedlivých zpravodajců zaměřovalo kolik a od koho teče panu Julínkovi na jeho bankovní konto?

Co říci závěrem…

Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými skutky. Tento návrh zákona se na první pohled zdá být bohulibý a horující pro spravedlnost a bedlivé oko zpravodajských agentur by střežilo naše bezpečí před terorizmem, zločinci a mafiány.

Ovšem parametry nejsou nastaveny tak, že se to bude týkat pouze převodu vysokých částek, nebo častých převodů v krátkém časovém úseku vkladů identických.

Taktéž se vytváří prostor na nebývalou korupci, kde se provizí doporučí, aby se s tímto kontem neobtěžovalo zabývat (koalice), nebo naopak další provizí, aby se na toto konto bedlivé oko spravedlnosti zpravodajců zaměřilo (opozice).

My, jako občané, budeme zbaveni dalšího práva, které bylo doposud nemyslitelné porušovat na principu žáby v kotlíku, kde se teplota vody ohřívá plynule tak, aby si žába na stále zvyšující se teplotu zvykala.

Snad už zbývá jen dodat, že pokud by se náhodou stalo, že by se návrh dostal na stůl prezidenta, tak že by ji pan Klaus známý svým odmítavým postojem ke šmírovacím praktikám (viz odposlechy jeho soukromých telefonátů) nepodepsal, jinak by platil od začátku příštího roku.

Chtějí zase o trochu více utáhnout kohout naší svobody, nebo těch zbytků svobody, co nám dovolí požívat. Ovšem ODS si tentokrát ukousla příliš velké sousto které, pevně doufám, nebude moct spolknout.

Co proti tomu dělat? Demonstrovat? Psát petice? Je mě smutno z toho, že tyto nejdemokratičtější prvky podle České ústavy čl 2 ods. 1 (Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní) by zřejmě neprošly, čehož jsme svědky v souvislosti s radarovou základnou.

Dospěli jsme tedy do takového stavu, kdy se můžeme maximálně vykecat třeba zde na Zvědavci, ale jinak jen tiše, pokorně a bázlivě přihlížet?

Bohužel český národ nemá v sobě vroucí krev a odhodlání vyjít do ulic jako Francouzi či Maďaři. Sametová revoluce byla výbuch kotle. Kdy však bude další? Jak dlouho si necháme ještě kálet na hlavu? Prolomení bankovního tajemství je další berlička, která padá pod buldočí vytrvalostí totalitářských praktik euroamerické civilizace velkého bratra.