Jazyk sionismu

Zde je částečný překlad používaných eufemismů.

Možná čtenáři WUFYS doplní v diskuzi za článkem další.

Za účelem budování míru musíme používat správné pojmy ve sloupci vpravo.

Všimněme si, že jak se průběhem času eufemismus zintenzivňuje, válečné hrůzy se zdají být všednější a krotší. Za první světové války trpěli váleční veteráni „šokem z výbuchu dělostřeleckého náboje“. Po druhé světové válce to nazývali „bojovým vyčerpáním“ Po vietnamské válce byl problém pojmenován jako post-traumatická stresová porucha“. Dnes by to mohl být „hyper-patriotický kognitivní nesouzvuk“.

Eufemismus se mění mezi situacemi. Například američtí vojáci v Iráku a Afghánistánu nehovoří o „odboji“, ale o „odporu,“ „vzpouře,“ či „rebelii“. Americká média se snaží vyhýbat se slovu „odpor,“ neboť navozuje dojem, že jde o odpor vůči americké agresi. Bylo protinacistické hnutí ve Francii v době druhé světové války „vzpourou“ či „rebelií“? Američtí vojáci v Iráku při výběru eufemistických pojmů nezapřou dávku humoru. O svých základnách hovoří jako o „Camp Texaco“, „Camp Exxon“, „Camp Shell“ apod. Vědí, že jsou v zahraničí jen proto, aby pomohli ukrást ropu.

Rovněž si všimněme následujících eufemismů – úměrně s tím, jak se impérium rozkládá, znějí dnes stále absurdněji. Zamysleme se nad tím, jak Bushův režim pojmenovává agresi...

Operace Irácká svoboda

Operace Vznešený proces

Operace Spravedlivý důvod

Operace Čestný orel

Izraelci pojmenovali svou agresi do Libanonu v roce 1982 „operace Mír v Galilei“. Invaze z roku 2006 se jmenovala „operace Letní déšť“. Jak nazvali Izraelci letecké bombardování Sýrie 6. září 2007? „operace Květy z nebe“ pro naše arabské krajany?

Eufemismy slouží jako mlha nebo bílý šum. Filtrují emoce a vyhlazují válečné detaily. Znemožňují nám bavit se o americké či izraelské agresi, neboť všichni kolem mají hlavy plné prázdných, šumových slov. Eufemistické pojmy matou a zkreslují i tam, kde všichni vědí, že jde o eufemismus. Umožní nám pokývat hlavou a večer klidně usnout. Ospravedlňují naši lidskou reakci mávnout rukou a říci „tohle se mě netýká“.

Eufemismy jsou lákavé. Homosexualita, se kterou se nám smějí do tváře, byla pojmenována jako „práva gayů a lesbiček“. Náš finanční systém hovoří o „penězích“, ve skutečnosti jde o dluh.

Orwell ve své novele 1984 a ve známé eseji Politika a anglický jazyk ukazuje, jak lze použít slova na zdůvodnění nezdůvodnitelného. Nedbalý, rozbředlý jazyk vede k nedbalému, rozbředlému myšlení. Moc něco si podrobit se odvíjí od moci něco definovat. Občas také od moci něco nedefinovat. Přesně jako třeba Izrael formálně odmítá jasně definovat své hranice. Nejasné hranice a nejasné definice pak umožňují jakýkoliv druh agrese. Kupříkladu nový zákon Jane Harmana Violent Radicalization and Homegrown Terrorism Prevention Act z roku 2007 je plný výrazů, které jsou tak vágní a nejasné, že mohou být využity kterýmkoliv směrem. A skutečně. Americký právní systém už příliš neklade důraz na definici pojmů, jako je třeba „vražda.“ To umožňuje lidem, jako Clinton, pak manipulovat definici slova „být.“ (Naštěstí to stejné mohou využít i právníci v obhajobě.)

Jako protiklad si vezměme například konvenci OSN proti rasismu a genocidě. Upoutá nás, jak velká péče byla věnována přesné specifikaci definice termínů. To je také jeden z důvodů, proč byly Ženevské konvence odmítnuty jako „podivné“ a „zastaralé“. Co je „podivného“ je právě ta snaha jasně a přesně definovat pojmy.

Většina neshod a nesouhlasu mezi lidmi vzniká z rozdílů vnímání definice pojmů. Jak můžete debatovat se sionistou, který definuje palestinská jatka jako „obranný manévr“? Pokud se neshodneme na definici, neshodneme se na ničem. Jestliže budu definovat Měsíc jako objekt vyrobeny ze sýra a vy budete definovat měsíc jako skalnatý objekt, nemůžeme spolu diskutovat o Měsíci.

Všimněte si ještě jednou, že naše nedorozumění se sionisty se prohlubuje. Na vině nejsou rozdíly v definici pojmů, ale v tom, že sionisté vůbec odmítají diskuzi o fundamentálním procesu definování něčeho. Sionisté vědí, že pokud by například souhlasili s definicí pojmu „vražda,“ nebudou mít šanci. Sionista odmítne i abstraktní diskuzi o definici něčeho, odděleně od „konfliktu“ v Palestině. Bavit se se sionisty je nemožné. Jediné řešení je válka s nimi.

To stejné platí o amerických válečných jestřábech. Když takovému válečnému štváči navrhnete: „Pojďme napřed zkusit definovat, co je 'vražda'“, jeho tvář se zkřiví v odporu. Obviní vás z mudrlantství, nazve vás „liberálem“, ačkoliv se de facto jen snažíte položit základy pro diskuzi.

Co se týče slova „librál“, všimněte si, jak pravicová talk show rádia v USA charakterizují všechno jako válku mezi mezi „liberály“ a „konzervativci.“ Každý předpokládá, že rozumí těmhle dvěma pojmům, ale nikdo nesouhlasí na definicích, což umožňuje rétorice „liberálové-proti-konzervativcům“ účinné mlžení. Domníváme se, že komunikujeme, ve skutečnosti drmolíme a brebentíme jeden na druhého, zatímco svět kolem nás se drolí a rozpadá.

Přirozeně, dokonce ani zde na WUFYS se nikdo plně neshodne na definici jakéhokoliv pojmu, což vychází z toho, že každý máme jinou životní zkušenost. (Například, co je „láska“?) Na začátku dvacátého století se skupina anglo-amerických filosofů (A.N. Whitehead, Bertrand Russell, Wittgenstein a další) shodla na tom, že veškerá debata nakonec skončí tím, že se lidé neshodnou na definici pojmů. Založili nový filozofický obor „analytickou filozofii,“ která si kladla za cíl redukovat filozofické myšlenky do matematických vzorců. Nepodařilo se to. Nicméně to, o co v debatě jde, je náš postoj nebo naše nálada či záměr. Ani tyto pojmy nedokáže nikdo přesně definovat, přesto ale všichni instinktivně víme, co je „vražda“. Sionisté to vědí také, ale jejich duch je ztělesněné zlo. Diskuze s nimi je nemožná.

Někdy používáme namísto eufemismů akronymy ve snaze zahalit nepříjemné nebo zahanbující věci do technického hávu. Permanentní americké vojenské základny jsou FOBs (forward operating bases – předsunuté operační základny). Jaderné zbraně jsou ABM, ICBM, MIRV, SLBM a další písmenka abecedy. Pod Reaganovou administrativou byla raketa MX přejmenována na The Peacekeeper – Strážce míru. Nemáme mrtvé, pouze ECs (enemy causalties – ztráty způsobené nepřítelem). A tak dále.

A konečně, i když debata s válečnými štváči a se sionisty není možná, můžete se při ni pobavit, pokud postupujete chytře. Hraje se to takto... nejprve předstírejte, že plně s názorem válečného fanatika souhlasíte. Pak se ho zeptejte na definici pojmů. Neprojevujte nesouhlas s tím, co říká, ale pečlivě ho poslouchejte a snažte si zapamatovat, co řekl. Nakonec ho chytíte na hruškách s „tohle a tohle je špatně, sám jsi to před chvíli řekl“. (V originále At the end of your exchange you can nail him with “such-and-such is wrong by your own admission.” – nějak mi v tom chybí pointa, asi jsem to nepochopil, editor) V tom momentě dojde sionistovi / válečnému štváči řeč, nezmůže se na nic než na nadávky, vyhrůžky či dokonce fyzické výpady proti vám.

Všichni velcí diskutéři v dějinách (Sokrates, Cicero, Cato) tento trik používali. Začali tím, že kladli nevinné otázky a všímali si, jak protivník definuje pojmy; pečlivě si pamatovali, co bylo řečeno. Pak své protivníky odzbrojili tím, že je utloukli jejich vlastními definicemi. Nepoužili ty definice „proti“ oponentovi, nechali ho, aby se sám na ně chytil.

Článek The language of zionism vyšel na serveru wakeupfromyourslumber.com. Překlad editor.