Zelená zóna bláznovství

Považují mě za potřebného, takže tady musím zůstávat. Aspoň mám zajištěno dobré jídlo a relativní bezpečnost na rozdíl od pěších posádek v Bagdádu. Praštěný Cheney chce vojenské posily na invazi do Pákistánu k podržení tam svého chřadnoucího diktátora. Nech si o tom zdát, Dicku.

A tady máme malou ilustraci – zážitek osobního setkání se senátorem McCainem, kterého budou republikáni s nejvyšší pravděpodobností nominovat. Kromě mě byl u toho i můj kolega – povoláním psycholog.

(McCain) sem přiletěl na „inspekci“, tak říkajíc „obhlídku situace“ - však víte. Bože, jaká fraška! Tady ho máme. Jde v masivní neprůstřelné vestě, prochází trhem, kolem něj ozbrojená osobní stráž, početnější než jakou měl Bush.

Budiž. Po „inspekci“ města přišel McCain do Zelené zóny za účelem několika zmanipulovaných konferencí s prolhanými generály. Šli jsme s kolegou navštívit dalšího kamaráda a zaznamenali jsme stráž u dveří klubovny.

Zvědaví, co se děje, jsme to vzali z druhé strany, prošli několika chodbami a otevřeli několikeré dveře až jsme došli k těm posledním, které hlídány nebyly. Otevřeli jsme je – a hádejte, kdo tam byl. Sám senátor tam seděl na sklápěcí židli u karetního stolku. Byli jsme malinko zaskočeni. Řekl jsem: „Dobrý den, senátore. Promiňte, že jsme sem tak vpadli.“ Hleděl na nás, jako bychom byli skot a rychle mrkal. Konečně se usmál a řekl: „Zdar, vojáci! Jak se máte? Všechno v pořádku?“ A můj kolega řekl: „Samozřejmě, senátore, všechno je perfektní!“ A McCain se usmál, pokýval hlavou a rozhlédl se po místnosti.

„Tak, tak... to rád slyším. Vy jste generálové?“ Odpověděl jsem s nádechem sarkasmu v hlase: „Och ne, ještě ne.“ A on se na mě podíval pohledem, jakým měříme ovci nebo něco podobného, a usmál se hloupoučkým úsměvem.

„Och“ řekl do stolu, „doufejme, že se ochladí. Už jste tady dlouho?“ Můj kolega odpověděl: „Příliš dlouho, senátore.“ „To je dobře, generále,“ odvětil McCain s pohledem do zdi. Pak se jeho rty začaly hýbat, ale nevydaly ani hlásku. Podíval se na nás a usmál se. (Dědeček mé matky to dělal také.) A senátor, ačkoliv seděl hned vedle nás, věřte mi nebo ne, byl jinde. Pak začal konverzaci s někým, kdo nebyl přítomen, a můj kolega mě vzal za paži a řekl „myslím, že půjdeme“ a zamířil ke dveřím, kterými jsme přišli. Vtom vešlo do místnosti několik civilistů.

„Je čas, schůze začíná, Johne,“ ale McCain se stále usmíval a pokračoval s hovorem do stolu. Civilista řekl: „V pořádku, pánové, snad abyste šli. Senátor je velmi unaven a trpí změnou času po přeletu. Když jsme odcházeli, senátor už mlel úplné nesmysly. Později nám jeden z členů jeho týmu řekl, že senátor měl „malý incident“ a musel si změnit kalhoty.

Pane Bože! Tenhle blázen chce být prezidentem? Můj kolega, který je profesí psycholog, řekl, že bylo zřejmé, že McCain trpí začínající Alzheimerovou chorobou. Sám odborníkem nejsem, ale věřte mi, tenhle zážitek byl jako z jiného světa. Oni to přece musí vidět. Hádám, že před veřejným vystoupením ho vždy nadopují, ale když ho vidíte s nepřítomným pohledem, jak hovoří sám k sobě, nemusíte být ani profesionál, abyste si uvědomili, že umožnit tomu muži vstup do Oválné pracovny by bylo horší chybou, než tam dát Bushe.

Bush aspoň, pokud vím, nemluví do zdi a nepočurává se.

Článek Green Zone Follies vyšel 25. února na serveru tbrnews.org. Překlad editor.

Doplnění editora

Nějak tomu nerozumím. K návštěvě došlo podle článku někdy kolem 20. února. Může mi někdo vysvětlit, proč na iDnes o této návštěvě referují, jako by se zrovna stala? A iDnes zdaleka nejsou jediné noviny. Např. Chicago Tribune píší v článku McCain on way to Iraq, že McCain přiletěl do Iráku v neděli 16.3. Stejně tak britské The Press Association. Tak jak to vlastně je? Je tohle jeho druhá návštěva v Iráku za necelý měsíc?