Hlavní otázka je proč vstoupila Kolumbie do Ekvádoru a proč se připojila i Venezuela?

Druhý soused Kolumbie, Venezuela, rovněž zareagovala. Vyhostila kolumbijské diplomaty a přemístila k hranici tisíce vojáků, tanků a bojových letadel. Vznětlivý venezuelský prezident Hugo Chavez varoval, že vstoupí-li kolumbijská vojska na venezuelskou půdu, mohlo by to znamenat válku. Je to nejhorší diplomatická krize v Latinské Americe za mnoho let.

Takže co se vlastně stalo?

Kolumbijci říkají, že nejprve bombardovali tábor rebelů na své straně hranice. Tvrdí, že rebelové skrývající se na ekvádorské straně na ně zaútočili, proto překročili hranice do Ekvádoru, aby se s nimi vypořádali.

Ekvádorský prezident Rafael Correa označil prohlášení Kolumbijců za bohapustou lež. „Byl to masakr,“ řekl. „Kolumbijská pěchota byla podporována vojenským letectvem, což naznačuje, že akce byla plánována.“ Když ekvádorská vojska dosáhla tábora, zjistila, že rebelové byli zabiti ve spánku, mrtví „byli v pyžamech“. Rebelové byli „bombardováni a masakrováni, zatímco spali a byla použití přesná technologie.“ Kolumbijské vojenské kruhy, zdá se, potvrzují toto tvrzení odhalením, že americká zpravodajská služba pomohla zaměřit pozici tábora sdělením, že zástupce velitele partyzánů Raul Reyes občas používá satelitní mobil, jehož pozice může být díky signálu přesně zjištěna.

Co je centrem nedorozumění?

Levicová skupina rebelů v Kolumbií FARC (Revolutionary Armed Forces of Colombia - Ozbrojená revoluční moc Kolumbie) bojuje se státní moci už déle než čtyřicet let. Tvrdí, že jejich cílem je spravedlivější rozdělování bohatství v zemi, kde existují obrovské rozdíly mezi bohatými a chudými. Jenže financují své operace obchody s kokainem a provádějí politicky motivované únosy. Jejich základna je umístěna v nedostupné oblasti v Kolumbii, ale často se také skrývají v sousedním Ekvádoru a Venezuele – obě země mají s Kolumbií společnou dlouhou a nepříliš střeženou hranici. Kolumbie obviňuje svou sousedy, že nad přítomnosti kolumbijských partyzánů na svých územích přivírají oči. Oba státy to kategoricky popírají.

Jaká je pozice tří vůdců?

Kolumbii řídí pravicový populista Alvaro Uribe, právník vzdělaný na Harvardu a spolehlivý Bushův spojenec. Od okamžiku, kdy v roce 2002 přišel k moci, zaujal vůči partyzánským rebelům z FARC nekompromisně tvrdý postoj. Prezidentův otec byl zabit FARC při pokusu o únos. Washington podporuje kolumbijskou armádu mnohamiliardovými dotacemi zahraniční pomoci.

Prezidentem Ekvádoru je mladý, levicový ekonom Rafael Correa. V současné krizi se vyjádřil jasně. „Kolumbie,“ říká, „má nečistou a prolhanou vládu, která nechce mír.“

Charismatický, levicový venezuelský prezident Hugo Chavez se pokouší chránit bohaté ropné zásoby země a vymámit je z vlivu Washingtonu. Kolumbii nazval „teroristickým státem“, jejich prezidenta označil za „zločince“ pracujícího pro impérium Spojených států. Vůdce partyzánů Raula Ryese nazývá „dobrým revolucionářem“.

Čím se rebelové provinili?

Kolumbijci tvrdí, že mají v rukou počítač Raula Reyese. Podle nich byl Reyes hlavním vyjednávačem FARC se zahraničními vládami. Dokumenty v počítači nalezené odhalují stále těsnější spojení mezi rebely a Venezuelou a Ekvádorem. Jeden z dokumentů potvrzuje, že prezident Chavez podpořil FARC třemi sty miliony dolarů. V jiném dokumentu nabízejí FARC Venezuele vojenskou podporu v případě útoku ze strany USA. A Kolumbie také tvrdí, že tam byly důkazy o snahách rebelů koupit 50 kilogramů uranu k sestrojení špinavé bomby. Venezuela i Ekvádor se tvrzení kolumbijské vlády vysmáli. Kolumbijská vláda nedoložila svá obvinění žádným zveřejněným dokumentem.

Proč jsou v tom namočeni USA?

Odhaduje se, že téměř 90 % veškerého kokainu prodávaného na amerických ulicích pochází z Kolumbie – světového centra obchodu s kokainem. Od roku 2000 daly Spojené státy Kolumbii čtyři miliardy dolarů na výcvik kolumbijských sil, výbavu a sledovací techniku, aby Kolumbie mohla vystopovat a zničit úrodu koky. Od roku 2002 Bushova administrativa připouští, že část této pomoci byla použitá proti povstalcům, ačkoliv nejsou žádné důkazy, že všechny strany v Kolumbii jsou namočeny do obchodu s drogami. Vládní úřady ve Venezuele tvrdí, že mají informace o spojení mezi obchodníky s drogami a nejvyššími kolumbijskými vládními představitely.

Kolumbijská vláda rovněž nahrává paranoidnímu americkému pojetí „války proti terorismu“ tím, že charakterizuje FARC nikoliv jako ozbrojený odpor usilující o politické změny ve vysoce segregované společnosti – hluboká propast mezi bohatými rodinami španělského původu a obrovskou většinou chudých Kolumbijců smíšených ras existuje -, ale jako odnož mezinárodního terorismu.

Co si myslí další země v této oblasti?

Mají obavy. Velký regionální hráč, Brazílie, která udržuje zdvořilé vztahy se všemi třemi prezidenty nyní v konfliktu, žádá Kolumbii, aby se omluvila Ekvádoru. Brazílie se obává, že konflikt začíná nahlodávat regionální vazby. Argentinský prezident má zítra navštívit Venezuelu. Peru vyzvalo k přibrzdění emocí a Mexiko s Chile nabídlo, že mohou dělat prostředníky při vyjednávání.

Mohla by z toho být válka?

Rétorika zúčastněných je jistě velmi emotivní. Hugo Chavez nazval kolumbijského prezidenta Alvara Uribeho „bosem kriminálníků“ a lhářem. „Kdyby jste se pokusil o něco podobného ve Venezuele, prezidente Uribe, pošlu vám na přivítanou několik Suchojů“ – Venezuela nedávno koupila od Ruska 24 těchto strojů. Ekvádorský prezident řekl: „Toto není bilaterální problém, je to regionální problém... Stal-li by se z toho precedent, mohla by se Latinská Amerika stát druhým Středním východem.“

Ale chuť na ozbrojený konflikt není příliš velká. Ekonomická cena by byla příliš vysoká. Obchod mezi Kolumbií a Venezuelou má roční obrat pět miliard dolarů. Venezuela nakupuje v Kolumbii potraviny, trpí nedostatkem mléčných a masových výrobků. Ekvádor je závislý na obchodě s Kolumbií, který dosahuje 1,8 miliardy dolarů ročně. Vojenská síla Kolumbie je respektována díky pěti miliardové injekci z Washingtonu a množství amerických vojenských poradců na mnoha místech kolumbijské armády. Existují náznaky, že konflikt nebude eskalován. Kolumbie oznámila, že nehodlá vyslat k hranicím větší armádu. A Washington, ačkoliv podporuje právo Kolumbie na sebeobranu, požaduje dialog.

Měla Kolumbie právo vkročit do Ekvádoru?

Ano...

– Povstalci FARS jsou hlavními distributory a obchodníky s drogami a hlavními dodavateli kokainu na světové trhy

– Povstalcům FARS byla poskytnuta ochrana a podpora oběma zeměmi, jak Ekvádorem, tak Venezuelou

– Povstalci FARS jsou hlavními hráči mezinárodního terorismu, který usiluje o výrobu špinavé radioaktivní bomby

Ne...

– Bylo to jasné porušení suverenity sousedního státu a bylo zaměřeno na vyvolání destabilizaci regionu

– Povstalci nejsou mezinárodní teroristé, jak tvrdí Kolumbie, ale levičáci, kteří usilují o spravedlivější rozdělení bohatství země

– Skuteční drogoví baroni nejsou povstalci, ale kriminální gangy, mnoho z nich má úzké vazby na kolumbijskou vládu

Článek The Big Question: Why has Colombia invaded Ecuador, and why is Venezuela joining the fight? vyšel na serveru independent.co.uk 5. března. Překlad editor.