Nastane nové kolo balkanizace?

Na jaře 1999 Spojené státy 78 dní bombardovaly Srbsko, aby vyhnaly jeho armádu ze srbské národní kolébky – z Kosova. Srbové bojovali s albánskými separatisty z Kosovské osvobozenecké armády (UCK). A my jsme neměli více práva bombardovat Bělehrad, než mělo Královské námořnictvo právo bombardovat New York při americké občanské válce.

Bombardovali jsem Srbsko, abychom, jak nám bylo tvrzeno, zastavili genocidu v Kosovu. Ale tam se neodehrávala žádná genocida, to byla pouze propaganda. OSN později sečetlo, že počet všech mrtvých Srbů i Albánců ve válce Slobodana Miloševiče nedosáhl ani jednoho procenta mrtvých ve válce pana Lincolna.

Albánci během této války prchali po desetitisících. Ale od okamžiku, kdy válka skončila, Srbové v Kosovu viděli, jak jejich kostely a kláštery jsou ničeny a rozbíjeny a byli na základě svého původu vyhnáni ze svého po předcích zděděného území. Během tohoto exodu ztratili všechno. Zbytek srbské populace, asi 120.000 lidí, je omezen na malé enklávy střežené vojáky NATO.

„V srbském klášteře v městě Peč,“ píše Washington Post, „italské jednotky chrání posvátné místo, které je obklopeno novou masivní zdí, jež má chránit řádové sestry před vrháním kamenů a dalšími útoky od kolemjdoucích Albánců.“

V neděli Kosovo vyhlásilo nezávislost a ta byla uznána Evropskou unií a prezidentem Bushem. Ale tím příběh nekončí. Jde pouze o úvod k nové historii Balkánu, regionu, který již ve své historii zažil mnohé.

Tím, že jsme zasáhli do občanské války a pomohli jsme k odtržení jedné srbské provincii, k vytvoření nového státu, který nikdy předtím neexistoval, k vytyčení hranic podle etnických, náboženských a kmenových linií, jsme vytvořili nebezpečný precedent. Albánští extrémisté často hovoří o Velké Albánii, která se skládá z Albánie, Kosova a některých Albánci osídlených částí Srbska, Černé Hory a Makedonie.

Jestliže tyto albánské menšiny budou požadovat právo na odtrhnutí a připojení se ke svým příbuzným v Kosovu, na jakém základě jim budeme moci oponovat? Zásadou neporušitelnosti hranic? A co se stane, když se srbská většina v mitrovickém regionu na severu Kosova, která odmítá albánskou vládu, odtrhne od Kosova a požádá Srbsko o ochranu? Šli bychom v tomto případě opět do války proti Srbsku, ještě jednou, abychom zajistili územní celistvost Kosova po té, kdy jsme sehráli hlavní roli v porušení územní celistvosti Srbska?

Uvnitř USA sponzorované federaci Bosna a Hercegovina existuje autonomní republika Srbská v Bosně, jejíž představitelé také mluví od odtržení a spojení se Srbskem. Z jakých důvodů bychom to mohli odmítnout?

Americká válka proti Srbsku byla protiústavní, nespravedlivá a nerozumná. Kongres ji nikdy neschválil. Srbsko, náš spojenec ve dvou světových válkách, nás nikdy nenapadlo. Udělali jsme si nepřítele ze Srbů a odcizili se Rusům proto, abychom na Balkáně vytvořili druhý muslimský stát.

Tím, že jsme vstoupili do občanské války, kde nebyly ohroženy žádné naše životní zájmy, jsme pro Spojené státy, které jsou dnes stejně hlasitě odsuzovány v Bělehradě jako chváleny v Prištině, získali další závislé území. A náš nový spojenec, UCK, byl důvodně obviněn z obchodu s lidmi, prodeje drog, krutostí vůči civilnímu obyvatelstvu a terorismu.

Rumunsko odmítlo uznat nový stát, republiku Kosovo, z těch nejlepších důvodů. Na území Rumunska se nachází silná maďarská menšina v Transylvánii, kterou Bukurešť získala na té samé pařížské mírové konferenci, kde Chorvatsko, Slovinsko a Bosna a Hercegovina byly odděleny od Vídně a spojeny se Srbskem.

Abcházie a jižní Osetie, dvě oblasti, které se chtějí odtrhnout od Gruzie, se dovolávají Kosova jako precedentu k tomu, aby byly uznány jako nezávislé státy. Ale ti, kdo chtějí stále rozšiřovat NATO, jsou opatrní a snaží se přivést Gruzii do Severoatlantické smlouvy. A je zde tedy další důvod pro srážku mezi Washingtonem a Moskvou.

Také Španělsko nesouhlasí s odtržením Kosova od Srbska, protože Madrid čelí podobným požadavkům baskických a katalánských separatistů.

Muslimský svět nadšeně přivítá a podpoří vytvoření nového muslimského státu v Evropě a ztráty srbské pravoslavné církve. O tuto otázku se ale bude také zajímat Turecko a bude se ptát, proč EU a USA formálně neuznaly Severokyperskou tureckou republiku. Stejně jako v případě Kosova jde o etnicky homogenní komunitu, která vyhlásila svoji nezávislost již před pětadvaceti lety.

Odtržené Podněsteří usiluje o nezávislost na Moldávii, státu mezi Rumunskem a Ukrajinou. A ruský prezident Putin již uznáním Podněsteří, Abcházie a jižní Oseti v případě, že Západ uzná Kosovo, hrozil. Jestli Putin s tímto uznáním počká, bude to proto, že Rusko je více než kterýkoliv jiný evropský stát ohroženo sériovou „balkanizací“, která znovu vzplála na Balkáně.

Článek PJB: Does Balkanization Beckon Anew? vyšel 23. února na blogu Patricka Buchanana. Překlad provedla cz.Altermedia.info, odkud článek přebírám.