Stržení nových berlínských zdí

Palestinec Karma Nabulsi napsal: "Osud, který pro nás připravil [Šaron], se podobá Hobbesově představě anarchistické společnosti, zmítané úpadkem, násilím, bezmocí, destrukcí, děsem, řízené různými milicemi, gangy, náboženskými fanatiky a extremisty, roztříštěné na etnické a náboženské kmenové systémy a ovládané kolaboranty. Když se podíváme na dnešní Irák - uvidíme přesně to, co na nás má [Šaron] přichystáno a čeho už téměř dosáhl."

Hromadné útrapy způsobené americkými a izraelskými pokusy toho už skoro dosáhly. Nejprve přišla operace s krycím jménem First Rains, která spočívala v každonočních přeletech letadel tvořících rázové vlny (zvukové třesky, např. zde:
http://www.youtube.com/watch?v=uQ2pkmISOLM – pozn.překl.) a přiváděla palestinské děti k šílenství. Pak přišla operace Summer Rains, kdy na civilisty z nebe pršely bomby a rakety, pak přišly mimosoudní popravy a nakonec pozemní invaze. Současný izraelský ministr obrany Ehud Barak už vyzkoušel snad všechny způsoby blokád: zastavil dodávky elektřiny pro vodní čerpadla a čerpadla odpadních vod, pro inkubátory a dialýzu, zastavil dodávky pohonných hmot a potravin obyvatelstvu, které trpí vysokým procentem podvyživených dětí. V tom ho doprovází neutichající parazitické a pokrytecké hlasy západních médií a politiků, splývající v jeden proud plný otřepaných frází. Mluvčí "mezinárodního společenství“ se nikterak nesnaží situaci zlepšit, ale naopak omluvit a prominout zcela nepopiratelně ilegální okupaci jako něco "sporného" a odsuzují demokraticky zvolenou palestinskou vládu jako "militantní Hamás", který "odmítá uznat právo Izraele na existenci", i když je to právě Izrael, kdo zcela prokazatelně odmítá uznat právo na existenci Palestinců.

Uri Avnery, zakladatel izraelského mírového hnutí Guš Šalom, 26. ledna napsal: "Před [izraelskou] veřejností se utajuje, že odstřelování raket Kassám [rakety odstřelované z Gazy] může být okamžitě zastaveno. Hamás před několika měsíci Izraeli nabídl příměří. Tento týden nabídku zopakoval... Proč naše vláda tuto nabídku nepřijme s otevřenou náručí? Z jednoduchého důvodu: Abychom uzavřeli dohodu, musíme se s Hamásem začít bavit... Ale pro nás je důležitější Hamás bojkotovat, než ukončit útrapy obyvatel města Sderot. A všechny sdělovací prostředky tuto záminku sdílejí." Hamás už dávno Izraeli nabídl desetileté příměří a "skutečnost" židovského státu uznal. Tohle ale téměř nikdy v západních sdělovacích prostředcích nezazní.

Inspiraci únikem Palestinců za hranice Gazy dal jasně najevo slavný egyptský fotbalista Mohamed Aboutreika. Při zápase se Súdánem v Africkém národním poháru, který jeho národní tým porazil 3:0, si vytáhl dres a odhalil tričko s anglickým a arabským nápisem "Sympatizuji s Gazou". Obecenstvo povstalo a povzbuzovalo ho a stovky tisíc lidí po celém světě vyjádřily svoji podporu Aboutreikovi i obyvatelům Gazy. Egyptský novinář, který se připojil k delegaci sportovních komentátorů protestujících u fotbalové organizace FIFA proti žluté kartě, kterou za to Aboutreika dostal, prohlásil, že "právě takovéhle činy dokáží strhnout mnohé zdi, zdi mlčení, zdi v našich myslích."

V murdochkraciích, kde je většina světa viděna v mezích využitelnosti nebo spotřeby, o takových věcech zpravidla nemáme ponětí. Selekce zpráv vytrvale odvrací od těch nevhodných pozornost. Cynismus oportunistů činících si nárok na Bílý dům je vykreslován s náležitou úctyhodností tehdy, jakmile se jeden přes druhého předhánějí v podpoře Bushova válečného tažení. Tak například John McCain, který je téměř jistým kandidátem na prezidenta z tábora Republikánů, si přeje "stoletou válku". Že jsou vůdčími demokratickými kandidáty na prezidenta žena a černoch je zcela nepodstatné, vždyť fanatická Condoleezza Rice je ženou i černoškou zároveň. Když se podíváme, kdo stojí v temném pozadí za Hillary Clinton, najdeme takové společnosti jako Monsanto, která kdysi vyrobila válečnou chemickou zbraň Agenta Orange používanou ve Vietnamu. Jedním z hlavních našeptavačů Baracka Obamy je Zbigniew Brzezinski, tvůrce Operace Cyklón v Afghánistánu, která zplodila džihád, al-Kajdu a 11. září.

V takovémhle cirkuse už nezbývá místo na události v Palestině a v Gaze a vůbec na cokoli opravdu významného. To se týká například následujícího prohlášení, zřejmě jednoho z nejdůležitějších v našem století: "První použití jaderného úderu musí zůstat při eskalujícím konfliktu tím nejzazším nástrojem, který zabrání použití zbraní hromadného ničení." Tato slova vybízejí k nedůvěře a k jejich pečlivému přečtení. Pocházejí z prohlášení, které napsalo pět nejvyšších západních vojenských vůdců - Američan, Brit, Němec, Francouz a Holanďan, kteří spolupracují ve vedení klubu zvaném NATO. Tvrdí, že západ může použít jaderné zbraně proti zemím, které vlastní zbraně hromadného ničení, ovšem s výjimkou, a tou jsou země s jaderným arzenálem – na západě. Bombardování bude nezbytné, protože "západní hodnoty a západní způsob života jsou ohroženy".

Odkud to ohrožení přichází? "No přece odtamtud," říkají generálové.

Odkudže? Přece z toho "hrůzostrašného světa".

Jedenadvacátého ledna v předvečer prohlášení NATO Gordon Brown přeorwelloval i Orwella. Prohlásil, že "závody ve stále větším hromadění jaderného ničení [sic]" skončily. A to proto, že "mezinárodní společenství" (v podstatě Západ) čelil "vážným výzvám". Jednou z těchto výzev je Írán, který však podle Národních zpravodajských odhadů (National Intelligence Estimates) žádné jaderné zbraně nevlastní a ani je nehodlá konstruovat. S Brownovou Británií je to přesně naopak. V rozporu se smlouvou o nešíření jaderných zbraní (Nuclear Non-Proliferation Treaty) přijala zakázku na zcela nové jaderné balistické střely Trident za asi 25 miliard liber. To, co Brown dělal, byly vyhrůžky Íránu jménem režimu prezidenta Bushe. Téhož prezidenta, který chce napadnout Írán ještě než mu skončí jeho funkční období.

Autor významné knihy Osud Země (Fate of the Earth) Jonathan Schell podává ve své nedávno vydané knize s názvem Sedmé desetiletí: nové hrozby jaderného útoku (The Seventh Decade: The New Shape of Nuclear Danger) přesvědčivé důkazy o tom, že v současné době se do středu zájmu západní zahraniční politiky dostává jaderná válka, i když je nepřítel ve skutečnosti smyšlený. Rusko reaguje tím, že začalo rekonstruovat svůj rozsáhlý jaderný arzenál. Americký ministr obrany v době Kubánské krize Robert McNamara situaci charakterizuje jako "blížící se apokalypsu". Zeď, kterou mladí Němci v roce 1989 strhli a její kousky rozprodali turistům, se v myslích lidí nové generace opět staví.

Invaze do Iráku a válečné štvaní proti Hamásu, Íránu a Sýrii představuje pro Bushův a Blairův režim neutuchající zdroj oněch nových "jaderných hrozeb". Noam Chomsky cituje ze studie, ve které se píše, že invazí do Iráku " meziročně vzrostly vražedné útoky džihádistů sedmkrát".

Hle ten současný "hrůzostrašný svět" podle aliance NATO.

Nejmohutnější a nejstarší zeď odděluje "nás" od "oněch". Dnes je popisována jako hluboký předěl mezi náboženstvími či jako "střet civilizací". Jsou to umělé konstrukty propagované západní vědou a žurnalistikou, aby se vytvořilo to, co Edward Said nazývá "ti ostatní" - tedy hmatatelný terč, na nějž se dá zaměřit veškerý strach a nenávist, které ospravedlňují invaze do cizích zemí a jejich následné ekonomické drancování. Základy k vystavění takovýchto zdí byly položeny před více než 500 lety, kdy veškeré výsady "objevování a dobývání" byly přiznány Kryštofu Kolumbovi ve světě, který považoval tehdy všemocný papež za své nezcizitelné vlastnictví, se kterým může nakládat podle své vlastní vůle.

Od té doby se prakticky nic nezměnilo. Dnes mají stejná privilegia na dobývání ve prospěch nového papežského stolce ve Washingtonu Světová banka, Mezinárodní měnový fond, Světová obchodní organizace a nyní i NATO. Jejich cílem je slovy Billa Clintona "integrovat země světa do globálního společenství volného trhu," což, jak podotýkají New York Times, "dává Spojeným státům volnou ruku, aby se mohly míchat do vnitřních záležitostí jiných národů ještě intenzivněji než dosud."

Novodobý systém nadvlády se neobejde bez důmyslné propagandy, která prezentuje její úmysly jako blahodárné, jako "prosazující demokracii v Iráku", jak to vyjádřili činitelé BBC v odpovědi skeptikům ve veřejnosti. Na katedrách ekonomie prestižních univerzit se vážně vědecky učí o tom, že "my" na západě máme neomezené právo vykořisťovat hospodářství a přírodní zdroje chudých zemí při udržování celních sazeb a státních dotací. To je neoliberalismus - socialismus pro bohaté, kapitalismus pro chudé. Chalmers Johnson napsal: "Místo toho, aby obhájci neoliberalismu vzali na vědomí, že volný trh, privatizace a další neoliberální metody jsou ahistorickým a jen sobě samému sloužícím ekonomickým nesmyslem, oživili staré vysvětlení pro selhání pokroku, používané v 19. století a neonacisty - že za to může výchova a vzdělání.

Snad nikdo se nepozastavuje nad tím, že liberalismus jakožto neomezená a mocná ideologie samu existenci liberalismu ničí. A tak nenávist k muslimům vytrubují do světa ti, kteří se pyšní ctihodností toho, co nazývají "levicí". Naopak odpůrci nového papeženství se běžně pošpiňují. Hugo Chávez tak byl nedávno osočen z narkoterorismu. Křivým nařčením je věnována velká pozornost, která se naopak odvádí od skutečné kritiky Chávezovy Venezuely a jen se připravuje půda, aby se na Venezuelu mohlo zaútočit.

Takovou úlohu sehrál tisk při útoku na Irák a v obrovském bezpráví páchaném na Palestincích. Staví zeď, na kterou by Aldous Huxley, autor utopického románu totalitního uspořádání společnosti s názvem Konec civilizace (Brave New World), mohl napsat:

"Odpor znamená odpadlictví. Fatalismus je dokonalý. Mlčení je nejlepší." Jestliže Palestinci z Gazy mohou ona tři přikázání porušit, proč bychom to nemohli udělat i my?

Článek Bringing Down The New Berlin walls vyšel 15. února na serveru informationclearinghouse.info. Překlad paní Drahuška.