Plundrování po bruselsku

Státní výdaje ČR na rok 2008 představují podle návrhu rozpočtu gigantické 1,1 bilionu korun. Oficiální schodek rozpočtu má být asi 70 miliard. Ten má krýt další zadlužování země, zejm. vydání dluhopisů asi za 60 miliard, potom úvěry asi 10 miliard. Kde jsou ty všechny slibované evropské subvence?

Rozpočtový výhled neúprosně dokládá, jakým velkým podvodem byly proklamace o ekonomicky výhodném vstupu do Evropské unie. Ve svém důsledku je členství ČR v tomto byrokratickém kolosu pouze ztrátové. Slibované dotace se povětšinou nekonají, neboť řadoví čeští žadatelé nebyli s to zplodit tuny potřebného papíru, analýz, potvrzení a razítek potřebných k přiklepnutí bruselských subvencí (které ve skutečnosti stejně nejsou z Bruselu, ale jedná se spíše jen o vratku členských příspěvků).

Obrovské škody českým producentům a podnikatelům způsobuje centrálně řízené bruselské hospodářství. Na mnoho komodit již existují kvóty, a Brusel určuje, kolik se čeho může vyrobit. Pokud je někdo tak drzý, že vyrobí více, je trestán pokutami.

Tržní regulace, jakou předvádí Brusel, si v ničem nezadá s komunistickým RVHP. Navíc destabilizuje trh natolik, že vede ke zvyšování cen některých základních výrobků. Mléčné výrobky budou v ČR prudce zdražovat, protože ČR musí dodržovat direktivně stanovené kvóty produkce mléka (např. pouze 2,7 miliardy litrů). Když v roce 2006 ČR tuto kvótu překročila, musela platit pokutu asi 150 milionů korun.

Brusel tedy uměle snižuje produkci, aby zvýšil ceny a umožnil přežití i špatným a nehospodárným podnikatelům (žijícím z neprůhledného dotačního systému). Jedná se o socialismus v jeho nejhorší podobě. Zemědělci musí ze strachu před sankcemi nechávat ležet ladem pole, a ceny zemědělských produktů se zvyšují.

Absurdní situace v zemědělství znamená, že z českého státního rozpočtu jde minimálně 36 miliard korun na dotace pro zemědělce, které se rozdělují přes Brusel. ČR tak plní své závazky – poslušně omezuje produkci daných komodit podle bruselských direktiv, a k tomu ještě přispívá na dotace zemědělcům, přičemž není zaručeno, že se tyto peníze vrátí českým zemědělcům. Mimochodem, na socialistickém dotačním systému je EU založena, věnuje mu jen v zemědělství asi 40% rozpočtu (!). V českých podmínkách dostávající dotace zejm. velké zemědělské giganty typu Agrofertu Andreje Babiše.

ČR byla v minulosti velkým producentem cukru. Pak přišly kvóty, produkce musela klesat pod hrozbou sankcí, a počínaje rokem 2007 budeme cukr dovážet. Vinu na tomto stavu nese i vydařená spekulace firmy Eastern Sugar, která skoupila řadu cukrovarů v ČR, chvíli je provozovala, ale potom je začala bourat (v Hrochově Týnci na Chrudimsku, Němčicích nad Hanou na Prostějovsku, Kojetíně na Přerovsku aj.) a svoji získanou kvótu na produkci cukru ve výši asi 100 000 tun výhodně „vrátila“ Evropské unii a svoji úspěšnou plundrovací výpravu do ČR dostala zaplaceno. Právě dokončení demolice cukrovarů (tedy zajištění, že se tam již nebude vyrábět cukr), bylo podmínkou EU, aby Eastern Sugar dostala peníze.

To je hrůza, říkáte? Pojďme dále. Např. z objemu vybraného cla připadá ČR pouhých 25%, zbytek spolkne bruselská černá díra. Nařizují to pravidla EU. Výběr cla je jedním z důležitých znaků státní suverenity. EU nám už nejen určuje, kolik můžeme vybírat, ale většinu z toho jí navíc musíme odevzdávat.

Je nutné pokračovat v tomto tristním výčtu? Otázkou zůstává, jak dlouho může tato novodobá RVHP vydržet, a jak hluboko nás její bankrot všechny stáhne.