Rozhovor s Israelem Shamirem: Antisemitismus neexistuje. Zatím.

Nebo, když si vezmeme méně vědecký přístup, je antisemitismus popisován jako „nenávist k Židům kvůli tomu, čím jsou“. Takový fenomén úplně vymizel. Jsou lidé, kteří vystupují proti politice Židů – ale ne proti Židům samotným.

Proto můžeme říct, že antisemitismus po velmi krátké době existence zmizel. Židé mají tendenci používat toto slovo v případech naprosto legitimní, ba chvályhodné kritiky jejich politiky, například politiky Izraele atd., ale pak to je jen urážlivá nálepka.

Říkáte, že antisemitismus dnes neexistuje a definujete ho jako starou rasovou teorii. Je to tedy tak, že definujete například vandalství na židovských hřbitovech a soukromém majetku jako „protest proti politice Židů“? Nebo když je mladý člověk židovského původu, žijící ve Švédsku a nezabývající se politikou, zbit neonacisty nebo někým jiným, jak byste to nazval? Neexistuje zde násilí a nenávist vůči Židům založená na skutečnosti, že jsou Židé, ať to nazveme rasou, etnikem nebo náboženstvím? Nazýváte i toto násilí a nenávist „protestem proti politice Židů“?

Shamir: To jsou nezákonné a trestné činy, a zdůvodňování zločinů je celkem nedůležité. Nikdo nesmí ničit hřbitovy nebo mlátit lidi, ať jsou to Židé či nikoliv. Myslíte, že když je zbit gój, nebo je zničen nežidovský hřbitov – je to méně politováníhodné? Opusťte škatulkování na Židy. Pokud je čin kriminální, tak je kriminální, pokud není, tak není. Neexistuje důvod pro předpoklad, že Židé jsou výjimeční, že zbitý Žid je horší zlo než zbitý gój.

Ptáte se: Když je mladý člověk židovského původu, žijící ve Švédsku a nezabývající se politikou, zbit neonacisty nebo někým jiným, jak byste to nazval?

Nejsem si jist, že se takové události vyskytují častěji než ostatní typy skupinového násilí. Ve Francii židovští militanti celkem často bijí antisionisty, ale nikdy jsem neslyšel o nevymyšleném případu, kdy by Francouzi zbili Židy. Jewish Defence League v New Yorku bije a zabíjí gojimy a nikdo nediskutuje o „židovské nenávisti ke gojimům“. Zločinné chování různých darebáků skutečně není důvodem k vytváření tématu „antisemitismu“ nebo „nenávisti ke gojimům“ – policie by se měla zabývat pouze zločinci.

Ptáte se: Neexistuje zde násilí a nenávist vůči Židům založená na skutečnosti, že jsou Židé, ať to nazveme rasou, etnikem nebo náboženstvím? Odpověď zní NE. Zatím ne, ale pokud by příznivci podporovali tuto myšlenku ad nauseam, může se jim to podařit :-)

Pokud jde o nenávist, je to takové macešské slovo:

„Synu, já vím, že mě nenávidíš a chceš mě vidět mrtvou!“

„Ne, mami, ale chci, abychom si své životy řídili sami.“

Věříte, že existuje světové židovské spiknutí. Pokud tomu tak je, co je cílem tohoto spiknutí?

Pokud zní otázka tak, zda věřím v nějaký tisíce let starý tajný plán uskutečňovaný nějakými skrytými židovskými vůdci, odpověď zní ne. Tomu moc lidí nevěří. Ani já nevěřím v existenci skrytého židovského světového vedení uskutečňujícího jeden plán.

Nicméně se můžeme pokusit tuto otázku rozložit, abychom našli nějaké další roviny.

Kdyby zde byl židovský plán – znamenalo by to, že ke spiknutí patří všichni Židé? Používáme výrazy „sicilská mafie“, „komunistický plán světové revoluce“, „americký imperialismus“ a přitom naprosto chápeme, že ne každý Sicilián, komunista nebo Američan jsou členy nějakého mlčenlivého bratrstva, které se snaží dosáhnout svých cílů. Stejně tak by „židovské spiknutí“ znamenalo, že existují někteří Židé mající určité plány.

„Spiknutí“ je slovo popisující nedeklarované cíle v politice dosažené temnými prostředky. Za studené války například existovalo americké spiknutí (neboli „plán“), jak v roce 1980 dostat SSSR do Afghánistánu. Přečtěte si následující výňatek:

„Jak USA vyprovokovaly Sovětský svaz k invazi do Afghánistánu a začátku celého onoho maléru“ Le Nouvel Observateur (Francie), 15.-21. leden 1998:

Otázka: Bývalý ředitel CIA Robert Gates ve svých pamětech [From the Shadows] uvádí, že americké zpravodajské služby začaly pomáhat mudžáhedínům v Afghánistánu šest měsíců před sovětskou intervencí. V té době jste byl národní bezpečnostní poradce prezidenta Cartera. Proto jste v této věci hrál nějakou roli. Je to tak?

Brzezinski: Ano. Podle oficiální verze historie začala CIA pomáhat mudžáhedínům v roce 1980, to je až po útoku sovětské armády na Afghánistán 24. prosince 1979. Ale skutečnost, dodnes přísně střežená, je úplně jiná: Prezident Carter podepsal první příkaz k tajné pomoci oponentům prosovětského režimu v Kábulu 3. července 1979. A právě toho dne jsem prezidentovi napsal nótu, v níž jsem mu vysvětlil, že tato pomoc podle mého názoru vyústí v sovětskou vojenskou intervenci.

Otázka: I přes riziko jste byl zastáncem této utajované akce. Ale možná jste vy sám chtěl toto vstoupení SSSR do války a snažil jste se ho vyprovokovat?

Brzezinski: Úplně takhle to nebylo. My jsme netlačili Rusy k intervenci, ale vědomě jsme zvyšovali pravděpodobnost, že to udělají.

Otázka: Když Sověti zdůvodňovali intervenci tvrzením, že chtěli bojovat proti skryté angažovanosti Spojených států v Afghánistánu, lidé jim nevěřili. Mělo to však pravdivý základ. Litujete dnes něčeho?

Brzezinski: Litovat čeho? Ta tajná operace byla skvělý nápad.

Dostala Rusy do afghánské pasti a vy chcete, abych toho litoval? V den, kdy Sověti oficiálně překročili hranici, jsem napsal prezidentu Carterovi v podstatě toto: Teď máme příležitost dát SSSR jeho vietnamskou válku. A opravdu, Moskva musela skoro 10 let vést válku bez podpory vlády, konflikt, který způsobil demoralizaci a nakonec rozpad sovětského impéria.

Takže spiknutí je obvyklý způsob jak dosáhnout nějakých politických cílů. Když takto demystifikujeme výraz „židovské spiknutí“, mohla by vaše otázka znít: „Existují nějaké tajné plány a strategie uskutečňované nějakými židovskými skupinami v jejich vlastním zájmu?“ Pak odpověď rozhodně zní ano, neokonzervativci jsou skupina (převážně) Židů, kteří osnují a konspirují ve svém vlastním zájmu. V Shadow of ZOG jsem popsal skrytý plán provedený některými bohatými francouzskými Židy, kteří chtěli ovlivňovat francouzská média. V Prince Charming odhaluji sionistické spiknutí, které začalo s Weitzmanem a jinými nabídkou židovské podpory Balfourovi výměnou za deklaraci.

Pokud jde o „všežidovské světové spiknutí“, ve své eseji o Protokolech dokazuji, že k pochopení židovského vlivu není koncept „židovského spiknutí“ potřeba. Židé se zpravidla snaží, aby věci byly lepší pro Židy – ale to není „spiknutí“. Existují nekonspirační akce ovlivňující světové dění. Ve světových médiích je mnoho Židů, kteří mají odlišné názory, ale obvykle se shodnou v určitých věcech, například se snaží zarazit zprávy vyznívající pro Židy negativně. Většina Židů cítí sympatie k USA, nemá ráda křesťanství, preferuje multikulturu, podporuje Izrael – to není „spiknutí“, ale jen jejich preference.

Máte židovský původ a v době nacismu jste ztratil rodinné příslušníky. Jak to ovlivňuje váš pohled na židovství a křesťanství?

Člověka jeho původ ovlivňuje. Ale kult holocaustu součástí mého původu nebyl, protože jsem vyrůstal v sovětském Rusku. Každá ruská rodina ve druhé světové válce někoho ztratila, takže jsem se tím necítil nijak výjimečný.

Konvertoval jste na křesťanství. Jak tato skutečnost ovlivňuje váš pohled na judaismus?

Z mého pohledu je křesťanství reformovaný, vylepšený judaismus, ideologicky a teologicky v neustálém napětí vůči rabínskému judaismu. Já jsem judaismus zcela zavrhnul a pokládám ho za nebezpečnou a znepokojivou ideologii.

V současné diskusi jste obviňován, že máte podobné názory jako nacisté ve 30. letech: To jest existuje židovská konspirace, Židé hýbou světem prostřednictvím ovládání ekonomiky a formování veřejného mínění. Co na to říkáte?

Těm, kdo mě obviňují, nevadí mít stejný názor jako George Bush, Ariel Šaron nebo Abe Foxman, velcí bojovníci proti „antisemitismu“. Svým způsobem mají pravdu – nezáleží na tom, kdo další má podobné názory. Foxman je proti antisemitismu, ale být proti antisemitismu je stále legitimní. Hitler byl vegetarián, ale vyhýbat se masu je stále legitimní. Každá idea stojí a padá na své vlastní podstatě.

Také jste obviňován, že jste na internetu v kontaktu s neonacisty. Vaše texty jsou ke čtení na jejich webech. Váš komentář?

Mé články se objevovaly v izraelském liberálním deníku Ha‘aretz, obsahujícím judeo-nacistické materiály, například http://www.haaretz.com/hasen/spages/489306.html, ale kupodivu proti tomu nikdo nic nenamítal.

Článek Interview with Israel Shamir vyšel na serveru israelshamir.net.