51 dokumentů:
Kolaborace sionistů s nacisty
V roce 1983 vydala Croom Helm Ltd. mou první knihu Sionismus ve věku diktátorů (Zionism in the Age of the Dictators). Američtí spisovatelé od London Times obvykle neočekávají příznivé recenze, ale pisatel úvodníků Edward Mortimer prohlásil, že „Brennerová cituje mnoho případů, kdy sionisté spolupracovali s antisemitskými režimy, včetně Hitlerova“.
Recenze v Izvestija, sovětském vládním listu, zněla: „Brennerová upozorňuje, že sionismus během války ukázal své skutečné úmysly: Kvůli svým ambicím obětoval krev milionů Židů.“
Louis Rapoport, neúspěšný berkeleyský radikál, odsoudil tuto knihu v Jerusalem Post jako „levicové žvásty“. Nicméně připustil, že je zde „velmi reálné tvrzení, že bude pokračovat znepokojení sionismem, dokud nebude jednat upřímně“.
Jim Allen, slavný britský filmový a televizní autor, v roce 1987 na základě této knihy napsal divadelní hru Záhuba (Perdition). Když Royal Court Theatre po intenzivním nátlaku tuto hru zrušilo, diskutovali jsme se Sirem Martinem Gilbertem, osobním historikem Churchillovy rodiny, a Stephenem Rothem, šéfem Britské sionistické federace, v hlavním čase na celostátní ITV. London Review of Books prohlásil, že z toho sionistické machinace „udělaly jednu z nejslavnějších her desetiletí“. A opravdu, každý, kdo se v Británii zajímá o politiku nebo divadlo, sledoval díky strategickým instrukcím ředitele Kena Loacha naše vítězství.
Zájem amerických médií mimořádnému světovému zájmu neodpovídal. Alex Cockburn za knihu bojoval ve Village Voice a Nation. Ale Voice ji odmítl recenzovat. Nation ji někomu poslal k recenzi, ale „promiňte, on nám tu recenzi neposlal“.
Walter Laqueur v sionistickém New Republic prskal: „Část knihy je smyšlená, část zveličená nebo vytržená z kontextu.“ Přesto i on připouští, že „němečtí sionisté plně nepochopili záměry Hitlera, když se roku 1933 dostal k moci. Některé jejich komentáře a prohlášení představují o 50 let později trapnou četbu.“
Navzdory všem snahám sionistů se 18 let před jejím umístěním na web prodalo přes 5 000 výtisků. Pak Lyle Stuart z Barricade Books zjistil, že jeden jeho přítel, sionistický propagandista, nikdy nečetl kompletní návrh „gangu Stern“, sionistických teroristů ve 40. letech, jít do války po Hitlerově boku. Zrodilo se 51 dokumentů. Američané a ostatní si nyní mohou přečíst důkazy a sami je posoudit.
Je zde šest bodů týkajících se vztahu sionistů k antisemitismu a rasismu před Hitlerem. 51 dokumentů včetně 35 dopisů, memorand, článků a zpráv od sionistů, pochází z Hitlerovy éry a po ní. Sedm je nacistických. Z nich je nejpozoruhodnější Eichmannova práce napsaná v Argentině o maďarském kolaborantovi Kasztnerovi. Pět ze šesti a 43 z 51 je kompletních. Zbytek představují rozsáhlé výňatky z důležitých zpráv. Jsou zde čtyři plné prvopřeklady článků z němčiny, hebrejštiny, italštiny a ruštiny.
Sionismus usvědčuje sám sebe. Německá sionistická federace poslala 21. června 1933 nacistům tajné memorandum:
„Sionismus nemá žádné iluze o obtížnosti židovských podmínek, které spočívají především v abnormálním pracovním modelu a v chybě intelektuálního a mravního nezakořenění ve vlastní tradici. Sionismus rozpoznal již před desetiletími, že v důsledku asimilačního trendu začaly přicházet symptomy degenerace, o jejichž překonání se usiluje výzvou ke kompletní transformaci židovského života.
Je naším názorem, že odpověď na židovskou otázku, skutečně uspokojující národní stát, může být nalezena jen za spolupráce sionistického hnutí, jež směřuje k sociální, kulturní a morální obrodě židovstva – samozřejmě, že taková národnostní obroda musí nejprve vytvořit rozhodující sociální a duchovní prostory pro všechna řešení.
Sionismus věří, že obroda národního života, jaká nastala v německém životě díky lpění na křesťanství a národních hodnotách, musí proběhnout i v židovské národnostní skupině. I pro Žida musí mít při formování jeho života rozhodující význam původ, náboženství, společný osud a skupinové vědomí. To znamená, že egoistický individualismus, jenž povstal v liberální éře, musí být překonán národní horlivostí a ochotou přijmout zodpovědnost.“
V roce 1936 přinesly Post titulek „Němečtí sionisté usilují o uznání“:
„V dnešním provolání exekutivy Německé sionistické federace byl vznesen smělý požadavek, aby vláda tuto organizaci uznala jako jediný nástroj výlučné kontroly nad životem německých Židů. Jak bylo deklarováno, všechny německé židovské organizace by měl ovládnout duch sionismu.“
Sionistické frakce soupeřily o čest být Hitlerovým spojencem. „Gang Stern“, v němž byl i Jicchak Šamír, pozdější premiér Izraele, v letech 1940-41 nacistům představil „základní rysy návrhu národní vojenské organizace v Palestině (Irgun Zvai Leumi) ve věci řešení židovské otázky v Evropě a účasti této organizace (NMO) ve válce na straně Německa“.
Avraham Stern a jeho stoupenci oznámili, že
NMO, která je dobře obeznámena s dobrou vůlí vlády německé říše a jejích úřadů ve věci sionistických aktivit v Německu a sionistických emigračních plánů, je toho názoru, že:
1. Mezi touto organizací a novým evropským řádem v Evropě v souladu s německým konceptem, a skutečnými národními aspiracemi židovského národa, jak je ztělesňuje NMO, by mohl existovat společný zájem.
2. Spolupráce mezi novým Německem a obnoveným lidově-národnostním židovstvem by byla možná a
3. Založení historického židovského státu na národnostním a totalitním základu, vázaného smlouvou s německou říší, by bylo v zájmu udržení a posílení budoucího německého mocenského postavení na Blízkém východě.
Opatření podle těchto záměrů NMO v Palestině, za podmínky uznání výše uvedených národnostních aspirací izraelského svobodného hnutí ze strany německé říše, umožňuje aktivní účast ve válce po boku Německa.“
Za vstřícnost k nacistům, jako je tato, po válce v celé Evropě lidi věšeli. Ale tyto zrady vůči Židům byly až do založení sionistického státu v květnu 1948 prakticky neznámé. Devadesát procent amerických Židů se náhle stalo emocionálně prosionistickými. Se soupeřením demokratické, republikánské a dokonce i komunisty vytvořené Progresivní strany o židovské hlasy v listopadových volbách koupila finanční pomoc Harryho Trumana z prosovětského Československa zbraně a zrodil se Izrael, řízený duchovními souvěrci německých sionistů v Jeruzalému.
Židé i ostatní Američané doposud ví o špinavé minulosti sionismu jen málo. Ale dnes, po přečtení holých faktů, mohou zůstat zastánci sionismu jen programoví fanatici. A opravdu, podle průzkumu identity amerických Židů (2001) se za sionisty prohlašuje méně než 22 % všech Židů.
Komplexní historická zkušenost, hnutí proti válce ve Vietnamu a kampaň proti apartheidu nám dokazují nutnost neustálého vzdělávání. Dokonce i při vítězstvích široké masy věnují zahraničním záležitostem jen malou pozornost. I po 9/11, události, která si získala pozornost jako poslední, je znalost americké veřejnosti o arabském světě, islámu, ropném průmyslu, sionismu a provázanosti Washingtonu se sionismem minimální. Ale současné hnutí proti válce v Iráku nemá jinou možnost než systematicky vzdělávat sebe i veřejnost. Problémy jsou příliš složité na to, aby to šlo dělat jinak. Neznalost nebo iluze o jakémkoliv z hráčů, tady nebo tam, znamená pro X Arabů, Izraelců, Kurdů, muslimů a Američanů jistou smrt.
Článek 51 Documents: Zionist Collaboration with the Nazis je staršího data; vyšel v prosinci 2002 na serveru counterpunch.org. Domnívám se ale, že neztratil nic na své aktuálnosti. Překlad Eva Malinová