Hurá, národní program boje proti terorismu

Dobře si pamatuji, co se stalo, když obdobně vznikla komise pro trvale udržitelný rozvoj: nevím o nikom, kdo by se dozvěděl cokoliv bližšího o její práci, kromě data, kdy měli občané či organizace poslat svoje návrhy plánů (odborná práce pro stát zadáču, to se rozumí.) Neznám od této komise jediný výstup. Rozhodně ne žádný diskutovaný. Mám pocit, že to byla jen taková trafika pro chudé politiky. A protože politikové a exekutiva u nás již celá desetiletí uplatňují svou kreativitu pouze na vytváření a šíření doktrín, rozhodla jsem se zkusit tímto článkem případnou diskuzi načechrat.

Celý takto prezentovaný záměr mi připadá poněkud chlupatý – názory by si člověk měl tvořit, až když má určité znalosti. Pokud by se sbírání názorů odehrávalo tak, jak předpokládám, ozvali by se jen ti, kdo mají dost velký strach a jsou příliš odpovědní, než aby ho ignorovali, nebo ti, kteří mají ambice pracovat u bezpečnostních složek. Poněkud jsem odrostla  iluzím o přičinlivé pracovitosti naší vlády, policie a bezpečnostních složek – myslím, že v takovém případě bychom se mohli nadít jediného – posílení ryze „bezpečnostních“ (bezpečáckých) opatření, zrušení některých práv resp. vytvoření zákonů omezujících svobody a nadiktování vyššího rozpočtu příslušným ministerstvem – jež by nakonec vysvětlilo, že ale tohle je přeci přesně to, co si přáli občané – a možná by se při té příležitosti vynořily i nové argumenty proč radar ano.

(Berte toto varování před účelovými kampaněmi vážně – tentýž druh tiskoviny uveřejnil text s názvem tuším „Teroristé pokoj nedají“ – kde mi referovali o častých nálezech podivných až podezřelých palubních zavazadel, přičemž za důkaz jasného kutí piklů byl prezentován nález igelitky se zrajícím sýrem a telefonní nabíječkou.Ono je jedna věc dělat pečlivě svou práci a druhá věc účelové vyvolávání paranoii ve čtenářích.)

Mám první podnětný návrh – co kdyby se nejednalo jen o plán boje proti terorismu – ale o plán boje za odvracení nebezpečí násilí páchaného na veřejnosti, resp. větší skupině občanů – dalo by se jistě uvažovat i o prevenci takových vražedných performancí, které již pravidelně potkávají americké školy – konec konců paranoidní masoví vrazi a sebevražední atentátníci mají většinou společné jedno – vědomě se rozhodli zmařit i svůj vlastní život (což Západ poněkud nepochopitelně nedokáže zatím vyhodnotit – ale jestli nás nenapadne v budoucnu nějaký šílený Arab, pak to ještě neznamená, že se vyhneme podobným masakrům, jaké se periodicky odehrávají v Americe.) Vůbec by v té souvislosti bylo vhodné, aby bezpečností složky trošku pootočily – ano, čelem k problému – a vytvořily prostředí potřebné pro vznik kvalifikovaných socio-psychologických (? třeba) studií, a především rozšíření spektra témat – co třeba „Výchova k citlivému přístupu k lidem v psychiatricky vyhrocené situaci“? Založení knihovny, kde by třeba mohla být kniha p. Budila „Za obzor Západu“?

Mám druhý podnětný návrh – pokud měla vláda na mysli, že u nás v Čechách budeme řešit terorismus v Indonésii a Pákistánu a kýho čerta kde, bylo by vhodné uvést na scénu odborníky, kteří se islámským světem dlouhodobě zabývají: ať už by se jednalo o Anne-Marii Schimmelovou (jež sice zemřela, ale vystudovala daný obor na Harvardu, byla jeho profesorkou, stejně jako vyučovala třeba na turecké madráse (coby neprovdaná žena-Evropanka !) – dlouhodobě pobývala v Pákistánu a Indii a napsala asi 80 knih) nebo kteréhokoliv z expertů doporučeného organizacemi jako je MESA – Middle East Studies Association, jejíž čestnou předsedkyní paní Schimmelová byla. Mimochodem – přes veškerou vážnost situace dosud nikdo o znalosti těchto vědeckých kruhů nijak významně nestál – pamatuji si, jak v souvislosti s válkou v Iráku (hned na začátku) proběhla americkým tiskem krátká zpráva, že MESA uspořádala k problému konferenci, kde mělo několik tisíc odborníků diskutovat v asi 500 panelových diskuzích Iráku věnovaných (nejenže mainstromová média vesměs nic seriozního z těchto diskuzí neotiskla, dokonce se celé jedné čtvrtině pozvaných nepodařilo projít celnicí USA – byli totiž Arabové. Můžeme si namlouvat, že to byl Bush a Riceová, kdo udělal Iráčanům ze života na mnoho let peklo – a hlavně bombardoval (což nemusel), u objednávky médiím ignorovat cokoliv hodnotného a zodpovědného, jsme přeci jen a hlavně my - proč ta informací prostá média vůbec čteme?

Od doby počátku války v Iráku se ovšem mnohé zhoršilo – články o Arabech a terorismu jsou jasně jednostranné a bushovský doktrinální postup, který nevyřešil a ani nevyřeší nic, se jen upevnil. Byť všichni vidíme, že takhle se mír udělat nedá, všeobecně není vůle k jinému přístupu, ač je dost možná na obzoru rozvrtání politické a společenské situace ještě i v Iránu či Pákistánu.

A mám třetí návrh: velmi mnoho lidí v islámském světě by vnímalo Západ mnohem lépe, kdybychom se vrátili k filozofii, která se uplatňovala ve třetím století a díky níž mohlo vůbec povstat křesťanství – k filozofii synkretismu, jež v podstatě říká: všichni lidé věří v téhož Boha, jde jen o etnicky či lokálně odlišné projevy. Koneckonců i vzdělaný Arab Vám řekne totéž – Bůh je pro všechny jen jeden, lišili se jen jeho Proroci. Po jakémkoliv oficiálním smířlivém prohlášení v tomto duchu, jímž by se Západ omluvil za všechny pomluvy a urážky, by věřící Arabové jistě velmi pookřáli na duchu – a stali se citlivými vůči podobně nepřijatelným soudům o křesťanství a judaismu ve svých komunitách. Jistě by to mohlo napravit mnoho mladých hlav a zkultivovat celkově atmosféru. (Nechci však před čtenářem skrývat, že já osobně jsem přesvědčená, že zchloroformování Bushe včetně celé jeho administrativy a jeho odklizení do ústraní by z hlediska bezpečnosti před teroristy mělo dost možná mnohem větší a hlavně okamžitý účinek.)

Pak, za čtvrté, tu je problematika cizineckých, resp. arabských komunit u nás a jejich integrace. Té všem stojí v cestě jisté překážky: za patnáct let se nijak nevylepšila práce Cizinecké policie (jež ač má mnoho pater, jednání s cizinci se odehrává jen v přízemí, kde to praská ve švech, co tam nahoře asi dělají ?) – a dodnes není v podstatě možné projít procedurou udělování pobytu bez nějakého lapsu. Není to příliš finančně schůdné (komerční pojištění, komerční právník, komerční nájem, vysoký vklad na konto nebo těžko sehnatelná pracovní smlouva či naopak snadno sehnatelná smlouva, ale na práci za otrockých podmínek), bez kluzkého „pomocníka“ (spíš profesionálního podfukáře) to člověk nedokáže, ne každý pronajímatel chce také platit daně, takže ne každý vám dá potvrzení pro cizineckou policii a pro prokázání částky potřebné pro trvalý pobyt, je třeba za pěti minutové ohřátí na kontě zaplatit až 20 000. A pak to trestání přestupků řešitelných blokovou pokutou zákazem pobytu – pokud si pamatuji z roku 1996 – před uběhnutím termínu na odpověď na odvolání bylo třeba odjet – pak už tuto odpověď často není kam odesílat. (Jistě, tehdy bylo správní soudnictví jen zakotveno v Ústavě, kdežto nyní snad nějak funguje.) Kromě toho teoretici z Ministerstva vnitra celá léta rozvíjejí teorii o právu na rozlučování rodin. Právě založení rodiny či její přivezení je pro cizince velmi riskantní, protože hrozí velké naskočení nákladů za všechny tyto položky, jež v případě cizince překračují pro našince obvyklé částky. České manželky jsou ovšem „podezřelé“ – takže se rozlučuje a zázemí nevzniká.

Není tedy možné, že v řadě cizinců přetrvává pocit, že zde jsou na úřadech a vůbec kdekoliv hovada? Že je považujeme za podlidi hodné jen urážek a trestů, kterým ze všech lidských práv udělujeme jen povinnost otevírat peněženku?

A integrace? Tu můžeme sice vyžadovat – ale měli bychom si být vědomi, že proti naší vůli ji nelze uskutečnit. Kdy s námi začnou cizinci veřejně komunikovat? K tomu potřebují motivaci – či alespoň nebýt demotivování. Nelze od nikoho z nich chtít, aby se pouštěli do předem prohrané bitvy. Jak Vietnamci, Číňané či Arabové, či Ukrajinci, jsou zde hlavně pořád v práci a hlavně – česká společnost si je hnusí.. Na pravé sociální styky s Čechy nemají čas, ani sílu, dost těžko mohou bojovat vůči latentnímu rasismu, jejich čeština léta až desetiletí stagnuje (takže se vůbec neví, zda se dočkáme nějakého psaného projevu), nejlépe česky hovoří převážně ti cizinci, kteří se sem dostali za komunismu na vysoké školy nebo Ukrajinci. Navíc vše ukazuje na to, že cizinci jsou nám dobří na otrockou práci, a než je tu nechat zakořenit, nebo nedej bože, dát jim důchod, to je radši po letech vyženeme, i kdyby tu měli děti.

Bez urážek – už před patnácti lety mohlo dojít k lepší proliferaci Arabů v české společnosti, kdyby ovšem proti tomu nebyl odpor – našinců. Kdyby se to bývalo stalo tehdy, mohli jsme být dnes klidnější. Protože však například arabská komunita v Čechách není moc silná, neumí svým členům moc pomoci. Po jedenáctém září se ochota zaměstnávat členy této komunity v podstatě rozplynula. Přitom jiný pohled národa na Araby, muslimy a jejich komunity mohl vylepšit jejich výhled na nalézání uspokojivého a na arabské komunitě nezávislého zaměstnání – a tím i na lepší integraci do společnosti! (Tradičně bývají Arabům přisuzovány nadprůměrné schopnosti například v obchodování, což by mohl leckterý exportér uplatnit, kdyby se nebál. Ne každý má ovšem to štěstí být ze země, která po ekonomické a legislativní stránce funguje schůdně a bezrizikově.)

A tak konečně vznáším poslední návrh – grantová podpora zakládání a činnosti cizineckých společenských organizací. Nejen kvůli kultivaci života těchto komunit, například také proto, že ten radar, co se tu plánuje, bude obsluhovat deset raket – a bylo by vhodné mít zprávy a politické názory z nezávislých, necenzurovaných a nepotlačovaných autentických zdrojů, abychom měli lepší přehled, v čem se mohou Američané mýlit a špatně rozhodovat – a do čeho nás mohou namočit. Je také pravděpodobné, že s přispěním těchto organizací, se protiamerické nálady Arabů zkultivují k politicky přínosným činům místo k atentátům.

Jo, abych nezapomněla, BIS, jak jinak, na zaslání tohoto návrhu vůbec nereagoval.