Generální stávka

Spor je kvůli radaru, takže našim partnerem je česká vláda. Ta totiž vede jednání s Bílým domem, ohledně americké žádosti na vybudování radarové základny USA na území republiky. Jaká to je vlastně vláda a jaký je mandát této vlády? Volby před rokem skončily patovou situací, kdy levice s pravicí měly v parlamentu sto hlasů proti stům hlasů. Toto vedlo k několikaměsíční krizi bezvládí, která hrozila předčasnými volbami, a proto se dva poslanci za levici rozhodli situaci stabilizovat a podpořili vznik vlády. Do jaké míry je vláda založená na hlasech dvou přeběhlíků garantem stability, schopným realizovat volební programy a sliby svých stran? To je otázka, na kterou ať si laskavě každý odpoví sám.

Článek je však o vojenské základně cizí vojenské mocnosti v ČR. A ve volebních programech žádné parlamentní strany není v otázce bezpečnosti tato skutečnost zmiňována. A to přesto, že o zájmu USA postavit v ČR se během předvolební kampaně psalo v zahraničních médiích. A jak se později ukázalo, tak jednání se vedla tajně několik let zpátky. A pokud bývalý premiér Paroubek tvrdí, že jako předseda vlády neměl informace, že ministr obrany vede tajně jednání, pak je třeba zahájit vyšetřování a zjistit, jak to bylo. Žádný vysoký ústavní činitel, totiž nemůže beztrestně za zády vlády a parlamentu vest takové jednání. I když ono to s tou neinformovaností nebude tak horké. Jaký je tedy v těchto souvislostech demokratický mandát vlády a parlamentu?

Morální kredit a důvěryhodnost vlády, odbornost či schopnost posoudit odborné informace

Odkud začít? Otázka při hodnocení morální důvěryhodnosti vlády těžko myslitelná na západ od Aše. Některé věci jsou prostě na západ od nás nepřijatelné a hrubě odporující zvyklostem a politické kultuře. Takže to vezme od postu s největším dílem odpovědnosti. To, že lžeme už tak nějak patří k lidskému údělu. Měli bychom, však být obezřetní, kde lžeme a o čem lžeme. Pod přísahou u soudu nebo na půdě parlamentu, hrozí většině lhářů kolize se zákonem, neboť přestože jsou rovní a rovnější, ne zdaleka každý má v tomto punktě dostatečnou imunitu.

Je naprosto nemyslitelné, aby vicepremiér vyšetřovaný z korupce zastával takto vysoký úřad, například v Londýně, v Paříži nebo v Berlíně. Tam ve většině případů rezignují v tomto případě politici na funkci sami, bez toho, že by se musela angažovat opozice. Velmi nebezpečným precedentem je, za jakých okolností navíc v kauze Čuněk došlo k zastavení trestního stíhání. Jelikož Nejvyšší státní zastupitelství spadá pod exekutivu a nedošlo v této kauze k žádnému rozhodnutí soudu, vidím to jako snahu obejít soudní moc na popud exekutivy. Kauza však ještě nebyla definitivně zametena pod koberec, pane vicepremiére. Lidé z přerovského státního zastupitelství se budou nuceni bránit, aby to nebyli oni, kdo mají máslo na hlavě. A na Nejvyšší soud se obrátila i paní Urbanová a vůbec bych nedal nic za to, že v případě vyšachovaní českých soudů z celého případu se nepůjde na Bělehrad, ale do Štrasburku. Možná, že se tím získá čas, ale jeden by za nějaký rok, zas nemusel mít za zády privilegia senátorské imunity.

Odbornost české vlády

Ukazuje se, že president republiky měl oprávněné výhrady ke jmenování Karla Swarzenberga jako šéfa české diplomacie. Jakékoliv odhady české diplomacie ohledně reakcí Ruska v kauze radar se ukázaly jako chybné. Ať už začnu prvotním ujištěním, že Rusko je informováno a souhlasí s výstavbou základny hned po zaslání americké žádosti české vládě.

Rusko na to bylo nuceno, reagovat. Projev Putina pozvaného na summit o bezpečnosti v Mnichově sice pan ministr slyšel, ale zřejmě nepochopil. Byla pravděpodobně obava, zda by ho pochopili občané v ČR, takže to co Putin řekl, bylo sice v českých médiích okomentováno, ale bez uvedení Putinových slov nevytržených z kontextu.

V Britských listech lze celý Putinův projev najít v plném znění; úmyslně jsem si za zdroj zvolil článek pana Polreicha.

MZV věcí kontrovalo, že výroky z ruské strany v tzv. „studeno válečnickém stylu“ jsou součástí ruského vnitropolitického boje. A k tomu české diplomacii přizvukovala domácí servilní média, i když, jak ukazuje pan Polreich, i v samotných USA to bylo vnímáno jinak. Rusko zmrazilo později dohodu o konvenčních zbraních a pohrozilo, že vypoví smlouvu o raketách středního doletu. Doufám, že v Černínském paláci to nepovažují za součást ruské vnitřní politické scény.

Vrcholem politického diletantství je bezesporu častuška ministryně obrany Vlasty Parkanové. Nebyla sice schopna v pořadu Otázky Václava Moravce ze 4. února tohoto roku odpovědět na námitky poslance ČSSD pana Zaorálka. Čekal bych, že bude mít pádné argumenty, ale neměla žádné. 20. ledna totiž už premiér Topolánek na mimořádné tiskové konferenci věděl, zřejmě po zevrubném prozkoumání americké žádosti, že radar bude přínosem v otázce bezpečnosti ČR. Souhlasím, že 14 dní na vniknutí do problematiky nestačí, i když s s tím její oponent i bez přístupu k informacím, které si zřejmě míní Topolánkova vláda vzít do hrobu, vyrovnal daleko lépe.

Paní Parkanová však učinila odborný pokrok během následujících měsíců a zakončila jej optimistickou písní, kterou osobně předala presidentu Bushovi. Bohužel pocity amerického presidenta neznáme, tisková konference v Praze se konala totiž sice za účasti tisku, ale bez otázek. Pokud se paní Parkanová cítí více doma v “kultuře”, nemělo by se jí v tom bránit. Rozhodně je však na pováženou, zda je přijatelné, aby v tak choulostivé věci, jako je vojenská základna USA na území republiky, zůstala Vlasta Parkanová, odborně nekompetentní a s ideologicky vyhraněnou politickou orientací, ve funkci ministra obrany.

Komunikace vlády a komunikace vůbec

Počínaje neochotou poskytnout odborné údaje parlamentu, lhaním premiéra, ideologicky manipulováním v pořadech ČT, ignorováním a falšováním nevhodných informací. Už výběr pana Klvani jako vládního mluvčího hovoří za své.

Iniciativa Nezákladnám vyzvala ke generální stávce. Požaduje, referendum o radaru. Pro toto referendum je dlouhodobě 75% lidí a dlouhodobě je okolo dvou třetin občanů.

Opozice, kterou si nikdo nevymyslel ani nezmanipuloval, jak nedávno prohlásil president Klaus veřejně.

Domnívám se, že stávající vláda ignorovala, ignoruje a bude ignorovat názor občanů v této závažné otázce. Generální stávka se mi jeví jako jediná šance, jak dát vládě důrazně najevo, aby vzala v potaz názor občanů.

Postoj starostů Brd je ze strany vlády zlehčován, znevažován a zpochybňován. V zahraničí je to vnímáno jinak.

Pokud se teď 21.srpna, v den výročí vpádů Sovětů, neozveme, poneseme my a možná další generace po nás plně důsledky za své mlčení.