Pomozte iráckým dětem

Zpráva popisuje celonárodní katastrofu, když téměř 8 milionů Iráčanů - téměř 1/3 populace - potřebuje naléhavou pomoc. Mnoho rodin vypadlo z přídělového potravinového systému, protože byly vysídleny v důsledku bojů a konfliktů. Další trpí zhroucením základních služeb, zaviněným hromadným odchodem lékařů a personálu z nemocnic.

Ačkoli bezpečnostní krize donutila Oxfam i další organizace během jednoho roku invaze stáhnout svůj zahraniční personál z Iráku do Jordánska, mnoho iráckých nevládních organizací stále v zemi pracuje a dostává zásoby ze zahraničí. Boje a slabé instituce znamenají, že existují určité limity, ve kterých lze provádět humanitární práci, řekl ředitel Oxfam International Jeremy Hobbs, když byla zveřejněna zpráva Překonání humanitární krize v Iráku .

Zpráva ale říká, že pro pomoc iráckému lidu by mohlo a mělo být uděláno více. Měly by se zvednout platby pro milion rodin vedených vdovami ze současných $ 100 na dvojnásobek. Devět z deseti obětí konfliktu od roku 2003 jsou muži, a předešlé války a represe také zanechaly mnoho rodin bez mužského živitele. Nejméně 4 miliony Iráčanů jsou závislé na potravinové pomoci, ale třetina z těch, kteří museli za poslední rok utéci ze svých domovů, nemůže dostat podpůrné dávky, protože v nových domovech nejsou registrováni. Zpráva naléhá na vládu, aby dala lidem bez domova dočasnou identifikační kartu, aby mohli dostávat potraviny. Vyzývá ty západní dárcovské vlády, které převádějí peníze z humanitární pomoci na rekonstrukci, aby tento trend otočily. Většina rozvojových projektů musela být stejně pozdržena nebo zastavena, zatímco peníze z pomoci lze využít efektivně - a potřeba je zoufalá. 43 % Iráčanů žije v naprosté chudobě , částečně kvůli padesátiprocentní nezaměstnanosti. Základní služby byly v roce 2003 po desetiletí sankcí a nedostatečných investic Saddámova režimu chabé. Od té doby se ale zhoršují. Například množství Iráčanů, kteří nemají přístup k použitelné vodě, vzrostl z 50 % v roce 2003 na současných 70%. 80 % postrádá účinnou hygienu a rostou případy průjmů. Většina domů v Bagdádu i v jiných městech dostává elektřinu jen dvě hodiny denně.

Nejvíce trpí děti, 92 % z nich vykazuje problémy s učením kvůli vše prostupující atmosféře strachu. Přes 800 000 jich nemůže chodit do školy, protože žijí ve vystěhovaleckých táborech nebo jsou z jejich škol útulky pro lidi bez domova. Od roku 2003 opustilo zemi kolem 40 % iráckých učitelů, vodohospodářů, ošetřovatelů a dalších odborníků.

Zpráva Oxfamu přichází v době, kdy Unicef a výbor OSN pro uprchlíky společně požádaly o 129 mil. $, které by měly pomoci dostat desetitisíce iráckých dětí vytržených ze svých domovů zpět do škol. S prohlášením, že může vyrůst celá generace Iráčanů negramotná a opuštěná, agentury představily plán, který podpoří Sýrii, Jordánsko, Egypt a Libanon, aby poskytly školy pro 155 000 uprchlíků. Celkem uprchly do sousedních zemí asi 4 miliony Iráčanů. Kolem půl milionu z nich je ve školním věku a většina z nich má omezený nebo nemá jakýkoli přístup ke vzdělání.

Článek Children hardest hit by humanitarian crisis in Iraq vyšel 31.7. na serveru Guardian. Překlad a úprava paní Sindylková (marně se pokouším poslat jí email, pokud toto čte, nechť se mi ozve. Děkuji.)