Buržoazní snílkové

Buržoaní snílkové jsou neoliberálové kladoucí důraz na metody svobodného trhu v domnění, že budují lepší globální civilní společnost. Jejich vizí je globální trh složený z mnoha etnik a kultur, kde všichni spolupracují navzájem, vyměňují si mezi sebou služby a zboží způsobem, ze kterého mají všichni prospěch. Buržoázní snílkové jsou výkonní ředitelé odepisující část zisku firmy na pomoc jižním ekonomikám. Jsou to korporační technici, kteří argumentují tím, že modernost a technologie zlepší jižní ekonomiky. Patří mezi ně dokonce tzv. „humanisté“ kteří tlačí trhy Třetího světa do arény globálních trhů slibujíce přitom, že to vyřeší masovou chudobu. Jednoduše řečeno buržoaní snílkové jsou pokrytečtí kapitalisté. Ti, jejichž úmysly jsou sociální, ale priority zůstávají kapitalistické. Jsou to všichni, kteří s pocitem dobrých úmyslů volají po svobodných trzích.

Odmítají přitom vidět, že „svobodné trhy“ jsou všechno možné jenom ne svobodné. Dovolují sice globálnímu severu určitý rozsah volného obchodu, ale ponechávají globální jih v poutech. Svobodný trh je moderní eufemismus, za kterým se skrývá neomezený globální kapitalismus. Nazýváme to svobodným trhem, když se spojí státní a korporační zájmy za účelem zvýšení oboustranného zisku při současné manipulaci mezinárodních obchodních paktů. Nazýváme to svobodným trhem, když instituce jako IMF nebo Světová banka, jejichž jediným účelem by mělo být pomáhat chudým národům, operují pod vlivem bohatých národů.

Ale nejsou to jen instituce jako WTO, IMF a Světová banka, které usilují o nejasnou hranici mezi zájmy korporací a zájmy lidí. Biotechnologický průmysl vyvolává u globální společnosti masivní obavy a definitivně stojí za to, abychom se mu chvíli věnovali. Navzdory širokým obavám veřejnosti není překvapením, jak málo diskuzí na toto téma existuje v USA. Je tomu tak hlavně proto, že humanitární snahy jsou zde použity jako zástěrka ukrývající korporační gambit. Korporace vnímají globální jih jako potenciální trh závisející na zahraniční pomoci a to vhodně činí z tamních zákazníků lidi závislé. Mnoho pomocných a vývojových programů pod pláštíkem federální vlády je propojeno s korporačními iniciativami. Světová biotechnologická jednička, firma Monsanto, investuje každoročně miliony do výroby GM potravin odolných jejich vlastnímu a nejúspěšnějšímu obchodnímu trháku, herbicidu Round-Up. Nejvyšším cílem Monsanta je vytvořit celosvětově situaci, kdy používání herbicidů a pesticidů bude mezi farmáři a zemědělci vnímáno jako samozřejmost, což se následně odrazí na jejich ziscích. Monsanto nyní našlo trhy, problémem je, že to jsou trhy hladové a trpící. Ve snaze ukázat jiným národům svou lidskou tvář a humanitární zaměření, rozjela Monsanto v roce 1998 v Evropě agresivní veřejnou kampaň, jejíž ústředním sloganem byla věta „Začněme žně!“ Kampaň kladla důraz na nutnost výzkumu a využití GM potravin za účelem nasycení hladových v Africe. Odpověď globálního jihu bylo pobouření.

Co? Vždyť přece z pohledu buržoaních snílků jídlo je jídlo! Zvlášť když to pomůže nasytit hladový a bezmocný lid v Africe! Ach, ale podíváme-li se blíže na pravý efekt, který mají zájmy těchto nadnárodních korporací na ekonomiky vývojových zemí, dokážeme vysvětlit jejich tvrdý odpor vůči GM produktům. Institut pro potravinářskou politiku (Institute for Food and Development Policy IFDP) určil tři destabilizující faktory vnímající GM produkty jako ohrožení globálního jihu. Jsou to (1) korporační sociální schémata, (2) popírání práva na informaci a (3) nevhodná reakce na hladovění.

Korporační sociální schémata jsou fondy vytvořeny pro pomoc chudým, ve skutečnosti slouží k naplnění kont mezinárodních korporací. IFDP došel k závěru, že „peníze daňových poplatníků jsou používány k přeměně jižních zemí na alternativní trhy pro GM produkty, zvláště s využitím programů pro zahraniční pomoc.“ Zatímco se americká pomoc a Světový potravinářský program koupou v lázních altruismu, současně vehementně stojí proti označkování potravin z GM produktů. V roce 2004 uvalila Amerika na Thajsko tvrdé hospodářské sankce, které stály zemi 8,7 miliardy dolarů. To přinutilo Thajsko začít integrovat neoznačené GM produkty do svého potravinářského průmyslu ať se jim to líbilo nebo ne.

Masové zásilky potravin nejsou označeny ani jako „organické“ ani jako „GM“. Pro zemědělce a samozásobitelné komunity je pak těžké přežít. Patentová práva GM obilnin činí domácí ekonomiku závislou. Pokud zemědělec zaseje GM setbu bez vědomí Monsanta, porušil tak jeho patentová práva. Stalo se, že pyl GM plodin byl přirozenou cestou zanesen na pole jiného zemědělce, který pak musel kompenzovat Monsanto za jeho „ztráty“. Nejen, že tak vzniká ekonomický a právní tlak, ale GM navíc kontaminují organické zemědělství. Z toho důvodu jsou patentová práva vnímána jako brzda udržitelného vývoje a ekonomické stability v rozvojových zemích. Teorie vychází ze dvou zcela mylných předpokladů. Za prvé, že hlad je způsoben nedostatkem jídla, a za druhé, že potenciální zdravotní výhody GM potravin převažují nad rizikem jejich použití. Výzkumy dokládají, že svět vyrábí na osobu nejvíce jídla ve své historii. Definitivně není nedostatek jídla. Problémem není produkce potravin, ale nemožnost bezmocných se k nim dostat.

Programy pro pomoc vývojovým zemím pokračují ve vykořisťování vyhladovělých a slabých zemí Třetího světa tím, že je nutí provádět akce proti jejich vůli: Akceptování „pomoci“ která pracuje proti samozásobitelným vývojovým procesům. Jak jednou GM potraviny překročí hranice, nebudou země Třetího světa schopny vymámit se z finanční moci korporačního imperialismu svou zemědělskou politikou. Jedním příkladem je Afrika, kde skupina rozvojových zemí stojí jednotně ve své opozici proti biotechnologickému průmyslu a jeho vykořisťování ožebračených národů. Krásně a zřetelně to formulovala výkonná ředitelka WFP Catherine Bernini, když řekla: „Potraviny jsou moc. Jejich pomocí docilujeme změny v chování. Možná by to někdo nazval úplatky. Nemáme se za co omlouvat.“ A mezitím my ostatní sedíme doma a hřeje nás pocit, že naše daně za nás dělají to, co my sami jako jednotlivci nemůžeme – pomáhají těm, kteří to opravdu potřebují.

Faktem je, že tady jsou dvě oběti tzv. „zahraniční pomoci“: tou první jsou vykořisťované ekonomiky rozvojových zemí, tou druhou jsme my sami. Ovšem my jsme obětí jen v našem zneužitém přesvědčení, v tom, že sloužíme jako ďáblovi advokáti tzv. „zahraniční pomoci“ a „asistenčním“ programům. Jak se zbavit toho falešného přesvědčení? Američané omezení svým nedostatečným světovým rozhledem jsou spokojeni, že jejich vláda (vláda lidu a pro lidi... nebo tak nějak to říkají) za ně řeší ty „velké věci“. Včera bylo pozdě na to, abychom prohlédli. Nejen co se týče naší vlády, našich válek a konfliktů, ale i naší mezinárodní role jako „humanistů“. Zahraniční „pomoc“ není nic jiného než falešná nálepka, která má ulevit kapitalistickému svědomí našich občanů zatímco tajně na sporech Třetího světa budujeme celé trhy. Pořád se ještě divíte, proč zbytek světa tak pohrdá Amerikou? Buržoaní romatici otrávili všechny minulé snahy o zahraniční pomoc a tajně prorostli dokonce do neziskového sektoru a náboženských misí. Takže než spokojeně ulehnete s dobrým pocitem, že ohledně globalizace stojíte na té správné straně barikády, položte sami sobě otázku: Podařilo se mi prohlédnout podvod buržoazních romatiků? Nebo patřím, jako tolik jiných, mezi ně?

Článek Era of the Bourgeois Romantic vyšel 1.8. na serveru informationclearinghouse.info. Překlad: editor