Evropská „bašta svobody slova“

Existuje zvláštní skupina lidí, o kterých se nesmí příliš mluvit. A pokud ano, tak jen s opovržením a odporem. Kdokoli se jich zastane nebo vyjádří pochybnosti nad tím, že sedí ve vězení nebo jsou pronásledováni, je exkomunikován, mediálně znemožněn a nebo rovnou uvězněn.

V čem spočívá jejich provinění, které vede k jejich pronásledování napříč „západními demokraciemi“? Píšou knihy a říkají věci, které jsou zakázané. Jsou to prý lži. Když dojdu do nejbližšího knihkupectví a koupím si deset knih, zejm. z oblasti literatury faktu, historie nebo politologie, aspoň jedna bude obsahovat nějakou lež, neověřenou informaci nebo názor autora.

Jenže u jednoho tématu je diskuse zakázána a jakékoli informace, úvahy nebo myšlenky nepovolené oficiální linií se přísně trestají. Tohle téma prostě nesnese diskusi. V Itálii radši zavřeli celý univerzitní kampus, když tam měla proběhnout přednáška jednoho z oněch exkomunikovaných kacířů, univerzitního profesora Roberta Faurissona. V demokratické Francii již přednášet nemůže a stojí před soudem za několik vět, které řekl íránské satelitní televizi.

Na jednoho z hlavních kacířů pořádaly hon všechny velké demokracie. Zavřeli ho v únoru 2003 v USA, bez soudu a obvinění ho předali do Kanady, v této demokratické zemi byl dva roky vězněn bez možnosti obhajoby (obvinění bylo tajné) a poté zvláštním leteckým speciálem deportován do demokratického Německa. Tam dostal na výběr – odvolej, cos řekl a napsal, jinak tě zavřeme až zčernáš. V soudním procesu, kde byli jeho právníci obviněni z trestných činů, protože ho hájili, dostal kacíř Ernst Zündel pět let natvrdo.

I další hon na kacíře byl úspěšný. Germar Rudolf prchal před evropskou svobodou přes Anglii až do USA, odkud byl vydán do Německa. Teď ve vězení přemýšlí, proč udělal v roce 1992 osudovou chybu – napsal znalecký posudek na zakázané téma.

V demokracii vyniká především Rakousko. Když jeho hranice překročil historik David Irving, aby přednášel na univerzitě, spustila se policejní štvanice jako kdyby přijel sám Bin Ladin. Za pomoci vrtulníků byl Irving polapen a umístěn na rok do cely pro výstrahu za to, že prý v roce 1989 řekl cosi zakázaného. No, demokracie jako řemen!

Zdá se, že „evropské svobodě projevu a demokracii“ odolává s úspěchem již jen Rusko a pár dalších států. V Rusku by měl být schován další ideozločinec, Jürgen Graf. Kdyby ho napadlo vrátit se do demokratického Švýcarska, šel by hned do želez.

Pojďme si tedy nalít čistého vína. Svoboda slova v Evropě neexistuje, popř. existuje stejně, jako v nějaké průměrné arabské zemi nebo např. v Thajsku. V Thajsku nesmíte urazit krále, jinak jdete. V Saúdské Arábii zase Mohameda. A v Evropě je to... však víte co. Psssssst!