Nemoc českého zdravotnictví

Vloni v září mi byl diagnostikován nezhoubný nádor v oblasti tureckého sedla, který utlačoval oční nerv a já tak přicházel o zrak na pravém oku. Více jsem se o celé záležitosti rozepsal ve svém prvním článku Nemoc českého zdravotnictví.

Ve stručnosti:

Čtvrtek 14. 9. : Na neurologii se dozvídám výsledek MRI, že mám v hlavě asi dvoucentimetrový nádor.

Pondělí 18. 9.: Bude nutná operace, v pátek mám nastoupit do střešovické nemocnice.

Pátek 22. 9.: Nástup do nemocnice kolem 10. hodiny.

Neděle 24. 9.: V pravé poledne mě odvážejí na operační sál, z něj asi v 17. hodin.

V pondělí v noci jsem se vzbudil na lůžku v oddělení intenzivní péče. Z mého těla čouhalo šest hadiček, na ruce jsem měl tlakoměr, jehož manžeta se v krátkých intervalech sama nafukovala. Nad hlavou svítila čísla s aktuálními údaji (tlak, puls,…). Už ráno jsem se však mohl s dopomocí sestřičky sám osprchovat a během dopoledne jsem byl převezen do lůžkové části.

V několika následujících dnech mě lékaři zbavili všech těch nepříjemých hadiček a v pátek 29. 9. jsem byl převezen domů. Optimisticky naladěn jsem napsal první článek pro Zvědavce věnovaný právě problematice mých zkušeností s českým zdravotnictvím. V něm jsem kritizoval zdravotnický systém, který degraduje nemocného do role dojné krávy a lékaře na pozici sběrače bodů, obecně. Nebudu se k této kritice již vracet, stejně jako se nebudu zabývat prapodivnými „reformami“. Namísto toho zmíním zcela konkrétní aspekt, který roli lékaře, lovce bodů, velmi dobře ilustruje.

Využil jsem možnosti vyžádat si jednou ročně od své zdravotní pojišťovny seznam úhrad, které za mou osobu pojišťovna zaplatila poskytovatelům zdravotní péče. Okamžitě mě překvapil rozsah tohoto seznamu co do počtu položek. S nadsázkou bych mohl říci, že pětiminutová návštěva u lékaře může tvořit seznam úkonů o 20 položkách. Jako příklad bych mohl uvést asi 6 návštěv různých „očařů“ v období několika málo měsíců, u kterých se pokaždé opakují tytéž položky. Jinými slovy – zatímco jsem se snažil očním lékařům vysvětlit, že mám rozsáhlý výpadek v zorném poli pravého oka, oni mi neustále dokola vyšetřovali barevné vidění, kontrastní citlivost, vidění na blízko a na dálku, rozkapávali, … Zkrátka – snažili se „nahnat“ body. Při podrobnějším pohledu na vyúčtování se není čemu divit – v kolonce úhrad nalezneme převážně částky v řádu desetikorun, maximálně stokorun.

Pochopitelně jsem byl nejvíce zvědavý na vyúčtování za pobyt ve střešovické nemocnici a především pak za samotnou operaci. Tímto odpovídám na otázku položenou v záhlaví:

Počet dní hospitalizace: 7

Počet zaangažovaných lékařů: 7

Počet proplácených položek: 73

Nejvyšší proplácená částka: 11320,62 Kč (Neurinom akustiku, neurinom trigeminu, expanze na bazi LE)

Nejnižší proplácená částka: 10,01 Kč (Osmolalita (sérum, moč))

Částka za převoz z nemocnice do místa bydliště (cca 25 km po Praze): 1113,02 Kč

CEKOVÁ ČÁSTKA: 85653,81 Kč

Přijde Vám to hodně nebo naopak málo? Upřímně řečeno, čekal jsem – vzhledem k rozsahu péče – sumu o řád vyšší. Použil bych přirovnání uznávaného profesora, jehož přednášky ze strategického managementu a managementu změny jsem měl tu čest absolvovat a následně u něj složit zkoušky z těchto předmětů: „Pokud si – jako je tomu v českém zdravotnictví – musí neurochirurg přivydělávat prodejem kosmetiky, pak systém asi není nastaven zrovna efektivně.“

A ještě jedna zajímavá cifra – spíš pro pobavení – na závěr: Praktický lékař za mě minulý rok dostával 33,26 Kč měsíčně.

Na zdraví, přátelé!