Demokracie budoucnosti

Nynější parlamentární systémy vznikly tím, že několik málo předáků velkých politických stran nechalo sepsat a odhlasovat ve sněmovně ústavu, která dává veškerou moc do rukou politickým stranám bez přímé účasti občanů. Ze samotného základního principu demokracie však vyplývá, že demokratická ústava musí být schválena v referendu většinou občanů. Pokud se tak nestane, zůstává ústava, de facto podstrčená občanstvu, nelegitimní. Systém na ní založený není demokracie nýbrž ˝partikracie˝ - vláda politických stran místo vlády lidu.

Rostoucí chápání této prosté skutečnosti vyvolalo od počátku devadesátých let hnutí za (polo)přímou demokracii, šířící se nezadržitelně po celém světě. Toto hnutí se ubírá hlavně čtyřmi cestami:

1. PD v užším smyslu, požadující zavedení práva občanů na iniciativu a referendum (I&R) do existujícího systému na všech úrovních, nejen na místní úrovni, kde už v mnoha zemích existuje. Tento přístup je nejsilnějšý v kontinentální Evropě a je ovlivněn hlavně politickými institucemi Švýcarska. Nejsilnější PD organizace tohoto typu existuje v Německu (Mehr Demokratie e.V.). Má kolem 4 - 5 tisíc platících členů, je schopna shromáždit statisíce podpisů na podporu požadavků referenda o určité otázce, a dosáhla změn ústavy v Bavorsku a Hamburgu, možná mezi tím i v jiných spolkových zemích. V USA probíhalo podobné hnutí koncem 19. a začátkem 20. století, což vedlo k zavedení I&R do systému asi poloviny států. Následkem zhoršující se mezinárodní situace v době před 1.světovou válkou, potom vzniku totalitních režimů - bolševismu, fašismu, nacismu a falangismu - dalšího zhoršení vyústivšího ve 2.světovou válku a pak rozmachu světového komunismu - tento trend přechodně ustal. Nyní však dochází k jeho renesanci.

2. Občanská deliberace (rokování). Je to hnutí požadující, aby náhodně vybraný vzorek občanů, bez ohledu na povolání, vzdělání, původ ani jiné kriterium, vzorek, který je tedy reprezentativní pro občany všeobecně, dostal právo a možnost po několik dnů rokovat o určitém aktuálním problému na základě informací od nestranných odborníků a pak přinesl doporučení (samozřejmě nikoli rozhodnutí, které zůstane vyhrazeno zastupitelskému sboru nebo referendu). Tento přístup vychází v USA z tradice městských shromáždění, od devadesátých let změněných v elektronická městská shromáždění. V anglosaském světě jsou organizovány občanské poroty, zatímco v kontinentální Evropě a v jiných oblastech (Afrika, Turecko, Japonsko ... ) fungují na stejném principu ˝plánovací buňky˝ podle modelu vyvinutého světoznámým, nedávno zesnulým sociologem prof. Petrem C.Dienelem (Planungszelle).

3. Přímá účast prostých občanů v procesu sestavování rozpočtu, nejprve prosazená v milionovém brazilském městě Porto Alegre a pak zejména ve španělském Albacete a rostoucí měrou i v dalších španělských a francouzských městech.

4. Návrhy občanských aktivistů nebo i politiků na účast občanů při formulaci ústavy. Nedávná francouzská prezidentská kandidátka, Ségolène Royal, měla v programu svolat zákonodárné shromáždění za účasti náhodně vybraných občanů, které by dalo Francii novou ústavu a vytvořilo Šestou republiku. To, že Royal dostala 47% hlasů, svědčí o chápání velké části Francouzů, že je nutná reforma systému. Existují i jiné návrhy občanských ústav, v USA, ve Francii i v ČR, kromě toho snahy o účast občanů při formulaci Evropské ústavy.

R. 1998 byla v ČR (Příbram) zorganizována První mezinárodní konference o přímé demokracii. Zúčastnili se profesoři politické vědy z USA, Austrálie, Švýcarska, Švédska a Dánska, aktivisté z Německa, Řecka, Kanady, Finska, Belgie, Jižní Koreje a ČR, zakladatel a prezident Jeffersonova střediska pro demokratické procesy Ned Crosby, prezident amerického Ústavu pro Iniciativu a referendum Dane Waters, jakož i bývalý americký senátor Mike Gravel, který r.1974 potopil prezidenta Nixona v aféře Watergate. Gravel informoval konferenci o svém projektu Filadelfia II (později přejmenovaném na Národní Iniciativu pro Demokracii), usilujícím o zavedení I&R na celostátní úrovni. (Nedávno uspořádal prezident Chavez ve Venezuele konferenci, kterou nazval ˝První mezinárodní konference o přímé demokracii.˝ Z výše uvedeného vyplývá, že se mýlí. Prvenství máme my v ČR.)

Příbramská konference inspirovala vytvoření Evropské sítě iniciativ pro PD (NDDIE) a založení Evropského Ústavu pro I&R (IRI - Europe). Obě tyto instituce uspořádaly pak několik mezinárodních konferencí v různých zemích. V ČR je od r. 1998 čtvrtletně vydáván mezinárodní bulletin o PD (Worldwide Direct Democracy Newsletter) Senátor Gravel, rozhořčený nynější neokonzervativní americkou politikou, vystupuje teď jako kandidát na prezidenta USA s programem: Okamžité stažení amerických vojsk z Iráku, ústup od imperialismu, slušné a tolerantní zacházení s jinými zeměmi, všeobecné nemocenské pojištění a některé jiné body, zejména také zmíněné právo na I&R na celostátní úrovni. Nedávno se utkal v televizní diskusi s hlavními demokratickými kandidáty, Hillary Clinton a Barackem Obamou a sklidil takový úspěch, že to vyvolalo vlnu podpory. Jeden komentátor to nazval ˝Gravelomanií˝. Eventuální Gravelovo prezidentství (málo pravděpodobné) by mohlo být poslední šancí USA na zvrácení vývoje, který, podle různých zdrojů tam směřuje v delší perspektivě k ekonomické a sociální katastrofě.

Ve společenských vědách je dobře známa zákonitost: Po dosažení společensko-politické rovnováhy v kterémkoli systému začne politický systém zaostávat za společenským. Politické elity, vděčící za svá privilegia existujícímu systému, odmítají přizpůsobit se vývoji společnosti, který činí politický systém zastaralým. Tím roste napětí, které se nakonec vybije revolucí. K tomu došlo r. 1789 ve Francii, r.1917 v carském Rusku, r.1918 v Rakousku-Uhersku, r.1989 v sovětském impériu a v řadě jiných oblastí. Nyní jsme svědky zastarávání stranického parlamentárního systému zaměřeného na prosazování skupinových zájmů určitých kategorií obyvatelstva uvnitř jednotlivých států (a hlavně na opatřování výhod a vysokých platů pro stranické politiky). Do popředí teď vystupují společné zájmy většiny obyvatel zeměkoule - mír, stabilita, udržitelný vývoj, odstraňování chudoby .... zájmy, které nemůže uspokojovat na konfliktech založená stranická politika. Současně, díky revoluci v komunikačních systémech (hlavně internet) je každý občan schopen získat relevantní informace o čemkoli. Roste napětí mezi konzervativními stranickými elitami a řadovými občany. I toto napětí se nakonec vybije revolucí, ovšem tentokráte nenásilnou, revolucí, kterou si prostí občané vynutí změnu politického systému na základě nové, občanské ústavy.