Evropský superstát je realitou

Blairův mluvčí řekl, že doplněk ke smlouvě by nevyžadoval referendum „tak, jako posledních padesát let ani jiné smlouvy nebyly vázány potřebou referend“.

Blair opakoval komentáře Downing Street z počátku tohoto roku, které se přikláněly ke schválení „mini-ústavy“, pro kterou by nebylo nutno pořádat referendum.

Poslední plíživý vývoj přichází současně s prozrazením dokumentů dokazujících, že britská vláda minulý rok rozjela mnoho milionovou propagandistickou válku, aby britskému publiku vnutila lásku k Evropské unii

Každé britské ministerstvo dostalo přiděleno upravovače faktů (v originále tzv. spin doctor, pozn. vydavatele) odpovědného za propagaci EU. A Downing Street navrhne něco jako rukověť k EU, aby byla jistota, že všechny publikace a příběhy o Evropské unii, které pravidelně pronikají do médií, jsou pozitivně laděny. Součástí rukověti je propagace „značky EU“ formou spojování s populárními evropskými událostmi a institucemi jako např. s písňovou soutěží Eurovize, s filmovým festivalem v Cannes a s fotbalovou asociací UEFA organizující ligové soutěže - co na tom, že žádná z těchto akcí ve skutečnosti nemá s EU nic společného.

Původně britská vláda oznámila, že pokud bude veřejnost volit NE Evropské unii, bude referendum opakovat tak dlouho, dokud nezazní ANO. Nyní se zdá, že dokonce ani toto nebude uděláno, a že vláda je jednoduše připravena podepsat vzdání se britské suverenity aniž by umožnila veřejnosti se k tomu vyjádřit.

Evropská ústava byla odstřelena v roce 2005 voliči ve Francii a v Nizozemí. Přesto dnes kritikové upozorňují na plíživou implementaci jednoho bodu ústavy za druhým, jako kdyby NE nikdy nezaznělo.

Navzdory tomu, že hlavní státy Unie nebyly schopny zajistit podporu vlastní veřejnosti pro vzdání se vlastní suverenity, přes polovinu z 27 zemí řeklo ústavě ANO. V roce 2005 provedl britský poslanec Daniel Hannan pro London Telegraph analýzu protlačování ústavy zadními dveřmi zpátky na pořad dne.

„Formální ratifikace (ústavy) všemi 25 zeměmi je v Bruselu od počátku vnímána jako technický detail. Ve všech svých skutcích a záměrech se EU chová tak, jako kdyby byla ústava už schválena. Většina institucí, které měly být ústavou teprve autorizovány, už existuje a funguje, popřípadě právě vzniká,“ napsal Hannan.

Německá kancléřka Angela Merkel, jejichž země momentálně předsedá Evropské unii, chce smlouvu oživit a tento subjekt má být hlavním tématem jednání vůdců EU v červnu.

V roli reprezentantky všech evropských vůdců dohlédla Merkel minulý měsíc na podepsaní Deklarace o společné Evropě, která požadovala nové „instituční reformy“. Deklarace byla vyzdvihována jako oslava padesátého výročí Římské smlouvy, v reálu ale obsahuje specifické reference k pokusům mít schválenou novou smlouvu EU do roku 2009.

Zdroje blízké vysokým kruhům britské vlády varovaly, že evropští globalisté včetně Blaira a Merkel tvrdě tlačí na Brusel,aby ustavil na plný pracovní úvazek do čela EU nezvoleného prezidenta na pětileté období. Na světovém kolbišti by by to byl evropský hlas.

Z vnitřních kruhů mnoha zemí přichází informace, že hlavní evropští vůdci jsou rovněž připraveni jmenovat – bez konzultace se svými kabinety – permanentního ministra obrany a ministra zahraničí Evropské unie.

Německá kancléřka Merkel už dříve prohlásila, že by se Evropská unie měla v příštích padesáti letech zaměřit na vytvoření společné armády a rovněž ozbrojené policie beztrestně operující napříč hranicemi.

Reformy k posílení Evropského parlamentu by mohly podminovat schopnost členských států odmítnout evropské zákony, jako nyní může Británie.

Všechny tyhle změny jsou pomalu zaváděny bez souhlasu veřejnosti jednotlivých členských států a navzdory předchozímu odmítnutí přesně těchto změn v hlasování v Holandsku a ve Francii.

V původním návrhu textu evropské ústavy (PDF dokument) poprvé prezentovaném v roce 2004, bylo představeno 16 článků jako první část ústavního textu navrženého pro konvenci o budoucnosti Evropy.

Dokument deklaroval Evropskou unii na „federálním základě“ jejichž zákony stojí nad zákony jednotlivých zemí, zcela přitom ignoroval námitky opozice.

To znamená, že pokud by došlo k implementaci, jednotlivé státy by přišly nejen o možnost samostatné zahraniční politiky a obrany, ale ztratily by takřka úplně veškerou moc vlastní legislativy téměř ve všech oblastech života svých národů. Připomínáme, že Evropská unie měla být ve svém začátku pouze jednoduchá ekonomická smlouva mezi jednotlivými státy.

Oblasti, ve kterých chce EU dominovat, zahrnují nyní národní zdraví, sociální politiku, dopravu, justici, zemědělství, rybolov, energii, ekonomiku, sociální soudržnost, životní prostředí, vnitřní a zahraniční obchod a ochranu spotřebitelů.

V původním návrhu ústavy dává článek 3 moc Evropské unii „koordinovat ekonomickou politiku členských států“, což zahrnuje i fiskální politiku.

Článek 4 určuje, že Unie by měla být kompetentní definovat a implementovat společnou zahraniční a bezpečnostní politiku včetně progresivního rámce společné politiky bezpečnosti.

V podstatě všechny současné aktivity britské vlády by spadaly pod „exkluzivní“ nebo „sdílenou“ kompetici s EU, což by znamenalo, že parlament by nemohl schvalovat zákony, jedině kdyby se Brusel tohoto práva sám vzdal.

Ve své knize Evropská unie - obrovský podvod (EU, The Great Deception ) došli britští autoři Christopher Booker a Richard North k závěru, že 27 států, nyní chycených v síti Unie, přišlo o svou nezávislost v pečlivě plánovaném převratu. Neochotně přiznávají evropským globalistům úspěch v postupném, jako ve zpomaleném filmu, mnohostátním převratu: nazývají to nejspektakulárnějším svržením vlády v historii lidstva.

Autoři Obrovského podvodu sumarizují efekt Římské smlouvy: „Takto byl realizován centrální podvod celého příběhu. Donedávna byla veškerá skutečná agenda, politická integrace, úmyslně skrytá pod pláštíkem ekonomické integrace. Budování Evropy bylo prezentováno jako obchodní a pracovní záležitost.“

Disidenti a vyděděnci, jako Vladimír Bukovský, navíc varovali, že plán elit na politickou integraci Evropy existoval už dlouho. Podle tohoto plánu měla být Evropská unie unesena a transformována do socialistického superstátu sovětského typu, ve kterém bude eliminována moc jednotlivých národních států a bude vytvořeno vládnoucí těleso bez odpovědnosti a bez přímé reprezentace.

Současný stav Evropské unie by mohl posloužit jako příklad, proč by Amerika měla být nesmírně opatrná při jednáních o Unii Severní Ameriky pod hlavičkou „společenství prosperity a bezpečnosti“. Jak bylo v případě EU prokázáno, jednoduchá obchodní smlouva může být pomalu transformována do všezahrnující nadnárodní, nezvolené federální vlády.

Článek Federal Superstate Becoming A Reality s podtitulekm European globalists no longer even pretend the people will have a say byl uveřejněn 18. dubna na serveru infowars.net.

Doplnění vydavatele

O tom, že za Evropskou unii a za současným vedením v USA stojí stejní lidé, nebo ne-li to, tedy lidé se společnými zájmy, svědčí důkaz z nedávné doby, totiž kauza americký radar v Čechách a rakety v Polsku. Ačkoliv jindy nám EU kecá doslova do všeho a nedovolí nám ani si prdnout bez předchozího posvěcení KR (klotovými rukávy) v Bruselu, co se radaru a raket týče, najednou nám nechávají „volnou ruku“. Prý je to naší záležitostí. Zdravý rozum přitom říká, že pokud by měla Evropa rozhodovat společně, tak právě v tomto případě zcela jistě ano a mělo by být v jejím vlastním zájmu hájit naši bezpečnost. Umístění těchto agresivních monster do středu Evropy zjevně ovlivní bezpečnost ostatních států Evropy, to je snad zřejmé každému.

Navzdory mnoha rozporům mezi Evropskou unii a USA ve skutečnosti jsou obě oblasti směrovány – obrazně řečeno - do stejného koryta. Vládci tady i tam mají společné zájmy.

Jaké jsou ty „společné zájmy“? Už jsme o tom psali mnohokrát. New World Order – Nový světový pořádek. Neboli, jednoduše řečeno, jedna celosvětová společná vláda. Loutkaři si mnou ruce, jak jim to hezky, krok za krokem vychází.