Mediální smršť, která se nekonala

Dotyčný člen souhlasí, aniž by to prodiskutoval se zbytkem rodiny. Kouzelné je na tom to, že dotyčný vůbec nemá k takovému rozhodnutí mandát. Prostě o tom nemůže rozhodnout sám. Když se věc prolákne a vyjde najevo, dotyčný člen nejen, že se neomluví, nejen že odmítne se s ostatními o problému bavit, nejen, že pokračuje v jednání se mnou, jakoby se nechumelilo, ale kupodivu někteří další členové rodiny, kteří by měli dbát o bezpečí a dobro rodiny (=tisk), se tváří, jakoby se nic vážného nestalo, dokonce to jednání dále podporují. Jak by se vám to líbilo?

Přesně v podobné situaci je naše země. Americká strana už několik roků tajně jedná s českými politiky o umístění vojenského radaru na našem území. Jde o zásadní věc vážně ohrožující v lehčím případě bezpečnost, v horším případě bytí a nebytí celé naší země.

Věc je natolik zásadní, že hrstka sebestředných mameluků zvaných zvoleni zástupci nemá právo rozhodnout sama (v systému, který nám maže pojem demokracie na každém rohu kolem huby). Nebo přesněji, právo má, ale nedostala k tomu mandát. Nebyla za tím účelem zvolena. Když se volilo, programy jejich politických stran neobsahovaly ani zmínku o tom, jak se k americkému požadavku jejich mateřská strana postaví. Navzdory tomu, že v době, kdy se tyto programy připravovaly, už byla jednání s americkou stranou v plném proudu a všichni zainteresováni o tom pochopitelně věděli.

Politikové se dlouho snažili celou věc tutlat. Když už to dále tutlat nešlo, pokoušeli se věc bagatelizovat, později lhát.

Postupně (díky internetu a jen jemu) vyplývají na povrch další a další fakta a každý další je hroznější tomu předcházejícímu. Například, že americká strana neslibuje za český souhlas v podstatě vůbec nic.

Že radar zde není proti arabským zemím na Středním východě, jak nám bylo tvrzeno, ale proti Rusku, případně Číně.

Že v případ konfliktu bude radar prvním cílem útoku.

Že záření z radaru škodí živým organismům, tam, kde už stojí, mají lidé zvýšený výskyt rakoviny a dalších nemocí.

Že radar není obranný, ale špionážní a lze jej použít i k navádění hlavic při útoku.

Že v okolí radaru bude uzavřené a nepřístupné pásmo.

Že tam nebudou platit české zákony a tamější pracovníci nebudou podléhat českým soudům. (iDnes sice tvrdí opak, ale zkušenost ze zemí, kde už podobnou věc mají, hovoří jasně.)

Že politikové už před několika roky dali předběžný souhlas.

Že vybudování a obsluha radaru nebude znamenat zvýšení zaměstnanosti v regionu. Naopak. Vzhledem k vysokému stupni utajení lze právem předpokládat, že jak vybudování, tak obsluha bude plně suplována americkou stranou a půjde o lidi zvlášť prověřené.

Že stavba silně popudí naše východní sousedy, kteří pochopitelně vědí, proti komu je radar namířen.

A v poslední řadě (což považuji za skutečný vrchol drzostí a arogance americké strany), totiž že spolu se žádostí o vybudování tohoto monstra byl českým politikům současně doručen i návrh na odpověď. Kladnou, pochopitelně. Stačí jen podepsat a poslat. Done!

Poslední jmenovaný bod pronikl do tisku před několika dny. Konkrétně přinesl jej server novinky.cz v pátek 23. března. Pak přišel víkend. V pondělí jsem hledal v českých médiích známky vichřice.

Očekával jsem, že toto bude ta pověstná poslední kapka, která přesvědčí i neochvějné vlezdoprdelisty z řad českých novinářů o licoměrnosti Američanů a jejich zlých úmyslech. Že to rozmáznou. Že tu zprávu přinejmenším převezmou další velké deníky. Že v televizi k tomu otevřou diskuzní panel nebo se o tomto faktu aspoň zmíní. Že, že, že … zkrátka, je toho tolik, co jsem čekal. Nestalo se nic. Vůbec nic.

Pokud mi něco neuniklo, tak Mladá fronta úplně tuto poslední zprávu ignorovala, stejně jako Lidové noviny. Českou televizi tady v Kanadě nemám, ale pohledem do programu televize jsem nenašel nic, co by naznačovalo, že tomu věnovala čas. A to se týká jak veřejnoprávní televize, tak soukromých kanálů. Prosím, opravte mě, jestli se mýlím.

A já se teď škrábu na hlavě a přemýšlím, kde udělali soudruzi z NDR chybu. Přece není možné (ne, tomu opravdu nevěřím), že všichni odpovědní redaktoři na postech rozhodujících o tom, co půjde ven a co ne, jsou koupeni. Možná někteří ano, ale všichni? To je nesmysl.

Další vysvětlení: že všichni odpovědní novináři na výše zmíněných postech jsou podlézaví amerikanofilové – nadšeni obdivovatele země, kde zítra znamená včera. To může částečně být pravda - řekněme v polovině případů. Ale všichni?

Pak ovšem zbývá jen jedno vysvětlení. Ale i tomu uvěřit se bráním. Totiž, že jde o lidi nedospělé, naivní, nezkušené, nevzdělané, ba přímo hloupé. To je také nesmysl. Všichni dozajista mají vysokou školu, mnozí snad dokonce četli i nějakou tu knihu, všichni beze zbytku se umějí podepsat na první pokus zcela bezchybně. Tak jak je to možné? JAK JE TO MOŽNÉ?????!!!!! Odpovídám, nevím.

Právě z toho je mi nejvíc úzko. Z té nejistoty. Že vidím činy (spíše ne-činy), ale nechápu důvody.