EU - a jede se dál i bez ústavy

Včera mi existenci nadnárodního evropského kolosu připomněly tři události. Tou první je nařízení bruselských byrokratů české gubernii, že od příštího roku musí přestat používat označení „pomazánkové máslo“. Výrobek má totiž podle bruselských tabulek (vymyšlených týmiž úředníky) v sobě příliš málo tuku. Vhodný název by tedy byl například pomazánková hmota nebo pasta na chleba či pikantní mazut, hlavně aby ve výrazu nebylo slovo máslo.

Pomazánkové máslo vyrábí v Čechách šest firem, výrobek je určen pouze pro vnitřní trh a označení je v češtině. Zákazníci jsou na toto označení zvyklí. Přesto bruselské klotové rukávy rozhodly a proti jejich rozhodnutí existuje jen velmi omezená obrana. V podstatě žádná.

Česká gubernie může předpis o másle napadnout jako diskriminační. Ale co diskriminuje, je otázkou. V každém případě by to znamenalo další ponížené žádosti a stohy papírování a řadu cest právnických týmů do Bruselu. Nebo může požádat (také náležitě poníženě, s čepicí v ruce a šoupajíce nohama) o výjimku z předpisu jako to před časem udělalo Španělsko. Stejné papírování, stejné cesty právnických týmů do Bruselu. Výsledek stejně nejistý.

Neučiní-li jedno ani druhé, musí do roka všech šest firem výrobek přejmenovat, vytvořit nové krabičky, rozjet reklamu na staronový výrobek a – co bude nejtěžší – navyknout na ně zákazníky. Náklady půjdou do milionů.

Komu prospěje tato naprosto zbytečná buzerace? Co by se stalo, kdyby si tupé mozky anonymních škrábalů daly na chvíli pokoj a přestaly vymýšlet tato monstra? Ano, víme to všichni, co by se bylo bývalo stalo. Ukázalo by se, že to nikomu nechybí. A ony by musely jít od valu. Z lukrativních postů s obrovskou mocí a nulovou odpovědností. Ony musí prokázat svou potřebnost. Podobně jako BIS a další tajné služby, které denně honí neexistující teroristy a šmírují nevinné občany.

Druhou události je rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku týkající se Polské gubernie. Ta musí zaplatit jedné Polce ze státní kasy 25000 eur, neboť jí lékaři zakázali přerušit těhotenství a ona má od té doby vážné potíže se zrakem.

Aby bylo jasno: Nejsem příznivcem zákazů potratů, naopak. Jsem přesvědčen, že žena má právo se rozhodnout, zda dítě chce mít nebo ne, a nikdo jí do toho nemá mluvit, snad kromě otce dítěte, ale i jeho hlas je pouze hlasem poradním, poslední slovo má ona. Jinými slovy, s tím polským zákonem nesouhlasím. Ale Kristepane, je to jejich zákon. Udělali si ho. Tím se odlišili. Ať už je špatný nebo dobrý, přispívá k barevnosti světa. V jedné zemi je to tak, v druhé onak. Proč by měly být všechny země stejné?

Třetí událost se opět týká české gubernie. Podle serveru novinky.cz musí Česko (cituji): „změnit systém vyplácení přímých dotací pro zemědělce. Po jednání s evropskou komisařkou Mariann Fischer-Boelovou to oznámil ministr zemědělství Petr Gandalovič. Takzvané národní dorovnání tak vláda bude vyplácet formou platby na plochu, a nikoli na vybrané komodity, jak tomu bylo dosud.“

Česká gubernie prý byla posledním územím evropského superstátu, kde se jelo ještě postaru a vyplácelo se na komoditu. Gandalovič říká, že to bylo proto, že se systém osvědčil.

Tak, jako v předchozím případě týkajícího se rozhodnutí štrasburského soudu, ani tady si nedovoluji tvrdit, že Bruselem přikázaná změna je lepší nebo horší. Zemědělcem nejsem a pole nevlastním. Nejde mi o rozumnost nebo nerozumnost těch nařízení, jde mi o to, že vůbec jsou. Ta nařízení. Jakým právem?

Často se uvádí paralela mezi Spojenými státy a Evropskou unií. Jenže ty rozdíly jsou obrovské. Federální vláda ve Spojených státech nepředepisuje jednotlivým státům, jak pojmenovat máslo nebo jak sjednotit zákony. Tak je třeba možné, že v některých státech Ameriky je povolen trest smrti a v jiných není. Stejně tak je to se zákazem interrupce. Navíc jednotícím prvkem Ameriky je společný jazyk a poměrně shodná (a krátká) historie. Evropské národy naproti tomu mají různou mentalitu, různé jazyky a různé historie jdoucí zpátky tisíce let. Z toho se odvíjí rozdílná kultura a rozdílný názor na mnoho věcí. Evropa byla různorodá a barevná a v té barevnosti byla její krása.

Padá na mě hrůza z té nenápadné, ale zcela hmatatelné a rychle postupující ztráty vlastních suverenit jednotlivých států a národů Evropy. Nikdy jsem neměl o EU valné mínění, ale to, co předvádějí nyní – navzdory neúspěchu se svou ústavou – je pro existenci národů skutečně tragické a nebezpečné. Degradovali právní a politický systém jednotlivých zemí na vykonavatele své vůle. Rozhodnutí jsou činěna zcela anonymními, nevolenými, arogantními a buzerujícími úředníky. Odvolat se není kam. Následky neuposlechnutí dopadají nemilosrdně a citelně. Všechno se srovnává do stejné lajny. Lidem se to nelíbí, ale nemohou nic dělat. A to je na tom to úplně nejhorší. Znovu opakuji, nemohou nic dělat. Ani utéct už není kam.